[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Your Future Awaits"

Odvysíláno v USA:
3.5.2004
Scénář:
Wendy Mericle & Patrick Sean Smith
Režie:
Marita Grabiak
Přepis:
mikeT
Překlad:
ČT

Epizoda 2.21 - "Budoucnost čeká"

IRV (HLAS): Jsou v životě milníky, které nám dávají příležitost zamyslet se nad cestou, kterou jsme ušli a podívat se kam pokračuje. Při troše štěstí přináší pohled dopředu víc radosti než rekapitulace minulosti, ale každý to štěstí nemá..

[Připravuje se vyhlášení absolventů školy.]

UČITELKA: Poslouchejte mě, rozdělíme se podle abecedy. Všichni od A až po D půjdou semnou.

KÁMOŠ1: Co to je?

BRIGHT: Hele, nedohráli jsme ještě ten zápas.

KÁMOŠ1: No jo, jasně.

BRIGHT: Zastav se během prázdnin, budu doma.

KÁMOŠ1: Nemůžu, Harvard volá..

KÁMOŠ2: Hele, naši mi dali do pokoje takovou tu malou lednici, budu tam mít jedinou věc, bezednou zásobu piva..

KÁMOŠ1: Tak co příští rok?

BRIGHT: No já, já to ještě nevím úplně přesně, takže..

KÁMOŠ1: Zlom vaz.

[Brightovi zazvoní mobil, přijme hovor.]

BRIGHT: Ano?

EPHRAM: Učí tě chodit? To je teda dost pod úroveň i pro tebe.

BRIGHT: Jo vole, kde jsi?

EPHRAM: Otoč se. Jak dlouho to bude trvat? Myslel jsem, ze dneska večer dáme Whole City.

BRIGHT: Jo, věř mi že bych radši hrál na počitači.

EPHRAM: Je to tak zlý?

BRIGHT: Existuje lepší zábava. Tyhle kluky znám celej svůj život a teď jim nemám co říct a oni nemaj co říct mě.

EPHRAM: No, semnou se taky nikdo nebaví a vlastně to není tak zlý, nemusíš si pamatovat tolik jmen. Mám na tebe čekat?

BRIGHT: Ne, to bude trvat ještě asi sto let, radši už běž.

EPHRAM: Hele, mohlo bejt i hůř, moh si tu trčet další rok.

IRV (HLAS): V takových okamžicích velkých nadějí a možností si často přejeme, aby se zastavil čas, abychom si mohli vychutnat poslední kapky slávy a odložili budoucnost ještě aspoň o jeden den.


[U Brownů v kuchyni.]

DONALD: Hm, ještě trochu.

DR.BROWN: Určitě?

DONALD: Během týdne mě čeká těžká operace mozku, teď není vhodná doba na střídmost.

DR.BROWN: Máme domluvenou magnetickou rezonanci s radiologem v Denveru, tak jedem.

DELIA: Měl tě operovat příští týden.

DONALD: To ano, ale tvůj táta mi musí udělat testy, aby věděl jak na to.

DR.BROWN: Dobře, půjdem. Nina tu bude každou chvíli.

DELIA: Ať ti to dobře dopadne.

DONALD: Díky, snad ano.

EPHRAM: Podepiš to, zejtra nemůžu do školy.

DR.BROWN: Ale, co se děje?

EPHRAM: Konkurz, letní škola na Julliardu, chytáš se? Tak co?

DR.BROWN: No, máme s doktorem Douglasem práci takže nevím jestli tam pojedem s tebou.

EPHRAM: Neva, tam tě nepotřebuju.

NINA: Ahoj, už jste přece měli být na cestě.

DR.BROWN: Už jedem, už jedem, dobře, káva je hotová, jídlo taky, Delia je oblečená a obouvá se a ty jsi poklad.

NINA: Kafe dobrý, dcera oblečená a já úžasná, fajn běž.

DR.BROWN: Mám u sebe telefon kdyby něco.

NINA: Jo, to je náš generál Brown. No, a jak jsi na tom ty? Vypadáš, že jsi duchem někde mimo.

EPHRAM: Ne, jsem tu.

NINA: Aha, myslíš na Madison?

EPHRAM: Ne, totiž trochu ale, ne tak úplně. Představ si dvě věci, který by neměli mít nic společnýho, ale maj.

NINA: Aha no, upřesni to, potřebuju jména, zájmena, slovesa. No tak, jsem jediná ženská široko daleko.

EPHRAM: Dobře, Bright mi tuhle řek, že má o mě možná zájem Amy.

NINA: Amy? Ou, a co ty na to?

EPHRAM: Já nevím jestli je to pravda, minule tvrdil, že u Sala potkal Gwyneth Paltrow.

NINA: Takže otázka zní, chceš aby to byla pravda?

EPHRAM: Já nevím, nemúžu zapomenout na Madison, na nějakej další vztah nejsem připravenej.

NINA: Hm, to je odpověď.

EPHRAM: Jo, ale jde o Amy.


[V kanceláři sedí v křesle Dr.Abbott a za stolem ředitel pojišťovny.]

DR.ABBOTT: Celá ta věc je nesmyslná.

ŘEDITEL: Ta situace mě mrzí doktore Abbotte, ale přezkoumali jsme váš případ a nebylo by vhodné, abyste byl nadále naším pojištěncem.

DR.ABBOTT: Padesát let se vám zdálo vhodné pojišťovat Abbottovic praxi a také se vám zdálo vhodné zvýšit mi pojistné až na 50 000 dolarů, které jsem zaplatil v plné výši.

ŘEDITEL: Chápu vás, ale ať nastavíme pojistku jakkoliv, je tu možnost že přijde nějaký bývalý HIV pozitivní pacient a zažaluje vás. V tu chvíli tu máme proces o astronomickou částku.

DR.ABBOTT: Tahle debata je bezvýchodná a je načase abych si promluvil s vaším ředitelem.

ŘEDITEL: Já jsem ředitel.

DR.ABBOTT: No výborně, vlastně jsem rád, že můžu svou praxi pojistit jinde.

ŘEDITEL: Brzy zjistíte, že to za daných okolností bude velmi nesnadné.


[Ve školní jídelně.]

AMY: Pořád nechápu v čem je problém. SPOLUŽAČKA: To není problém, to je dilema. Když pozvu na večírek Joshe, mám na celý léto zaručený schůzky na jachtě jeho rodičů, ale když pozvu Briana, můžu z toho vytřískat výlet s jeho rodinou do Londýna.

PAGE: Ale Brianova pleť je hrozná. SPOLUŽAČKA: Právě. S kým jdeš ty Amy?

[Amy vidí přicházet Ephrama.]

AMY: Ephrame ahoj.

EPHRAM: Ahoj.

AMY: Posuň se.. Pojď. Jak to jde?

EPHRAM: Docela dobře.

AMY: Ehm, právě mluvíme o zítřejším večírku u Page. Její rodiče pronajali takovou tu obrovskou obrazovku, takže bude na programu konec roku a konec světa k tomu - Armageddon, 28 dní poté.

AMY: Ben Affleck, zombie.

[Ephram si asi sedí na vedení.]

AMY: Nechceš zajít?

EPHRAM: Ne ne, nemůžu, ale díky.

AMY: Máš důležitý rande?

EPHRAM: Jo, se třema ostrejma kritikama z letní školy na Julliardu. Jdu na takovej konkurz.

AMY: No to teda bude něco.

EPHRAM: Jo, fakt skvělý, ale je to v Bouldru tak se vrátím pozdě a navíc musím vyjet hned ráno.

AMY: Táta tě tam neodveze?

EPHRAM: Ne, nemůže takže jedu.. jedu sám.

AMY: Aha.

EPHRAM: Jo.

PAGE: No, čas pádí a večírek se nepřipraví sám.

EPHRAM: Dobře, nebudu vás zbytečně zdržovat, uvidíme se.

AMY: Tak hodně štěstí.

EPHRAM: Děkuju.


[Dr.Abbott přichází domů, Bright leží na pohovce před televizí a rychle přepíná kanály.]

DR.ABBOTT: Plné ruce práce?

BRIGHT: Hledám reklamy na technickej institut, když je potřebuju, nemůžu je najít.

DR.ABBOTT: Na žádný institut nepůjdeš a vyskoč, už tu bude babička s dědou. Bůh nám pomáhej. Co to je? Tohle musí být jako ze škatulky. Přece si nechceš jít pro diplom celý zvalchovaný.

BRIGHT: To je fuk, já nikam nejdu.

DR.ABBOTT: Kam nejdeš?

BRIGHT: Na absolutorium.

DR.ABBOTT: Co prosím?

BRIGHT: Diplom mi potom pošlou poštou, to je to samý.

DR.ABBOTT: Poslouchej mě, chápu že se věci nevyvíjejí tak, jak jsi chtěl, ale tohle je milník, skutečně památný okamžik, za pár let se ohlédneš a budeš toho litovat.

BRIGHT: Díky, ale už mám v ohlížení a lítosti cvik a nepotřebuju publikum.

DR.ABBOTT: A co všechna ta letošní dřina, měl bys to nějak oslavit, zasloužíš si to, za všechny svoje úspěchy.

BRIGHT: Jaký úspěchy? Třináct let mi trvalo ukončit dvanáct ročníků, to je prohra, tečka.

DR.ABBOTT: Podívej, chápu že jsi naštvaný..

BRIGHT: Nejsem naštvanej, ale bude to děsně trapný, protože všichni kromě mě mají nejaký plány.

DR.ABBOTT: Budeš je mít, ale teď tam prostě půjdeš a hotovo. Za pět let mi poděkuješ.

BRIGHT: Ne to ne, protože tam nejdu.

[Vchází Rose a babička s dědou - Carol a Herb]

ROSE: Už jsme tu!

DR.ABBOTT: To je od tebe krajně sobecké Brighte.

BRIGHT: Jako co? Makal jsem pro ně jako debil, třikrát za sebou jsem je dostal do státního kola a co daj oni mě, potřesou mi rukou a dostanu kus papíru? Nehnuli pro mě ani prstem.

DR.ABBOTT: No dobře, udělej to aspoň pro nás, věnuj nám těch pár hodin svého života, tvoji prarodiče přijeli až ze Scottsdale jen aby viděli jak přejdeš pódium, udělej to pro svou rodinu.

BRIGHT: Já toho pro tuhle rodinu udělal letos už dost jo? Vytáhnul jsem si známky, když jsi mi řekl, že to nemá smysl a mlčel jsem, když jsi vyhodil Amy. Teď udělám to, co chci já ano?

CAROL: No, je milé vidět, že je tu vše při starém.


[V nemocnici. Tři doktoři sledují rentgenový snímek.]

DOKTOR: Tady vidíte, jak meningiom od posledního monitorování narostl. Začíná zasahovat do motorického okrsku mozkového laloku, takže ta zamýšlená operace..

DONALD: Je riskantnější než dřív.

DOKTOR: Bohužel ano, lituji.

DR.BROWN: Zavolejte doktora Adlera, chci vidět zítřejší rozpis operací a potřebuji bipolární stimulátor, abych mohl během operace testovat řečové centrum.

DONALD: Tohle nebude třeba.

DR.BROWN: Když proniknu tak hluboko do laloku, je jasné že budu potřebovat..

DONALD: Nepůjdeš tak hluboko. Zrušte to.

DOKTOR: Ano pane.

DR.BROWN: Co to děláš? Přece víš, že nemůžu provést kompletní resekci aniž bych měl..

DONALD: Žádná už nebude, je na to pozdě.

DR.BROWN: Ne není.

DONALD: Ale je. Vyoperuješ co se dá a zbytek tam necháme, pak bude následovat ozařování.

DR.BROWN: Poslouchej, jestli tam něco necháme, podstupuješ stejné riziko, jako kdybychom to tam nechali celé, jestli to teď vyjmeme všechno, máš ještě šanci na plné uzdravení.

DONALD: Přestaň semnou mluvit jako bych neměl páru o co tu jde!

DR.BROWN: Byl jsem přece tvůj student.

DONALD: Nebudu se s tebou hádat, jsi mimo.

DR.BROWN: Ano nějakou dobu jsem neoperoval, připouštím..

DONALD: Neoperoval jsi skoro rok. A co se stalo. Uděláš, co řeknu, konec.


[V kuchyni u Abbottů, snídaně je v plném proudu.]

CAROL: Co je to proboha za zvuky?

ROSE: Zvuky?

CAROL: Aha, to jen Harold žvýká.

[Bright vchází do kuchyně.]

CAROL: Tady je ten můj velkej fešák, dáš si něco k snídani?

BRIGHT: Ne, díky babi, musím do školy. Základ života žejo?

CAROL: Ach, to je dneska svět, ve zprávách říkali, že většina problémových dětí pochází z rodin s nefunkčím modelem mužské role.

DR.ABBOTT: Nejvyšší čas abych šel..

CAROL: Kam jdeš? Myslela jsem, že jsi to zavřel kvůli problémům s pojistkou.

ROSE: Proboha, úplně jsem se zapomněla zeptat, jak dopadla ta včerejčí schůzka. Jak to šlo? Vysvětlilo se to?

DR.ABBOTT: No jo, oni mi obnovili pojistku, můžu zas ordinovat.

ROSE: To je skvělé.

CAROL: Dobře, tak tady nejsme alespoň úplně zbytečně, můžeš se podívat na Herbovy nežity?

DR.ABBOTT: Co prosím?

HERB: Udělalo se mi pár nežitů, potřebuju aby se mi na to někdo podíval, už jsou jak niklák.

CAROL: Nemá smysl platit doktora za něco, co zvládneš i ty.

DR.ABBOTT: Já, obávám se, že mám zcela plno. Mám dnes strašně moc pacientů.

CAROL: Snad si najdeš čas na vlastní rodinu?

ROSE: Deset minut si určitě nejak vyšetří, že ano Harolde?

DR.ABBOTT: Třeba v jedenáct?

CAROL: No to je dost pozdě.

ROSE: Ano, to bude úplně stačit.


[Snídaně probíhá i u Brownů.]

DR.BROWN: Neviděl někdo moje.. aa díky. Nino, to jsi nemusela dělat.

NINA: Ale prosím tě, vždyť je to tradice.

EPHRAM: Já padám.

DR.BROWN: Dávej pozor. Zavolej až dojedeš.

NINA: A co zlom vaz?

DR.BROWN: Aa jo, zlom vaz!

NINA: V pořádku?

DR.BROWN: Ne až tak úplně.

NINA: To že jste uspíšili tu Douglasovu operaci znamená problém?

DR.BROWN: Nádor narostl.

NINA: Meningiom? Dávám pozor. Vím, že jsi z toho vyšel, ale budeš skvělý.

DR.BROWN: To je od tebe moc milé, škoda že si to nemyslí i můj bývalý arogantní učitel.

NINA: Ze skvělého učitele se stal přes noc arogantní.. to je fofr.

DR.BROWN: To jak semnou včera mluvil se mi nelíbilo, naprosto ignoroval můj názor a prakticky mi nařídil, jak mám při operaci postupovat.

NINA: A v čem se rozcházíte?

DR.BROWN: Jedna verze snižuje ohrožení motorických funkcí, druhá je úplné uzdravení. Připouštím, že ta druhá je riskantnější, ale..

NINA: Nech mě hádat, on si vybral tu první.

DR.BROWN: Nedůvěřuje mi, zjevně vůbec nevěří mým schopnostem chirurga.. tedy už ne.

NINA: Andy, jen se trochu zamysli. Zjistil prostě ve svých sedmdesáti letech, že operace, kterou má podstoupit je ještě závažnější než se původně zdálo. Kdyby to byl jiný pacient pochopíš to.. má strach.

DR.BROWN: On nemá strach. Jiní pacienti možná, ale on ne, je příliš domýšlivý, věř mi.

NINA: Dobře.

DR.BROWN: Co?

NINA: Nic. Víš jak se říká, nikdy neřiď vzteklý, neplatí to i pro neurochirurgii?

DR.BROWN: No tak mám vztek no. Naučil jsem se vyrovnat se s tím, že určité věci nemůžu mít pod kontrolou, ale tahle operace mezi ně nepatří. Jestli se během operace nemůžu rozhodovat sám, jestli nemůžu následovat svůj instinkt, tak už jsem předem v hrozné nevýhodě, ale jestli potom nebude takový jako je teď, tak na co to sakra dělám?

NINA: Možná není sám, kdo má strach..


[Před domem Brownů, Ephram stojí u otevřeného kufru auta.]

EPHRAM: Ahoj.. co tady..?

AMY: Mám sebou žužu, křupky a časáky, chtěla jsem ti nahrát kazetu, ale tobě by to tu stejně nehrálo.

EPHRAM: Jakto že nejsi na tý superpárty?

AMY: No asi by bylo divný jít pařit s lidma, se kterýma jsem celej rok nemluvila, radši bych jela na výlet.

EPHRAM: Chceš jet semnou?

AMY: Jo, teda.. jestli mě chceš sebou, aspoň bys tam měl doprovod.

[Chvíle napětí..]

EPHRAM: Jaký tam máš příchutě?

AMY: To uvidíš.


[V ordinaci Dr.Abbotta.]

DR.ABBOTT: Tak pane Jensene, sedněte si. Dobře, kamkoliv. Tam.

JENSEN: Jestli tu mám sedět celej den a předstírat, že jsem pacient, bude to trochu dražší.

DR.ABBOTT: Nebude to trvat celý den pane Jensene, potřebuji vás tu jen po dobu co budu ošetřovat tchána, asi půl hodiny. Ano Thurmane?

THURMAN: Já vlastně ani nevím s čím tady jsem, líp by se mi to hrálo.

DR.ABBOTT: Vy.. vy máte chřipku. Ano Thurmane!?

THURMAN: Tu už jsem letos měl, co něco trochu exotičtějšího? Černé neštovice?

DR.ABBOTT: Zápal plic, ischias, křeče v břiše, artritida, inkontinence.

[Vchází Carol a Herb.]

HERB: No, podívej jak to tady vypadá, nic se tu nezměnilo.

CAROL: To tedy ne, ještě že doma neděláš výzdobu. Měl bys sehnat jednoho z těch homosexuálů z televize, aby ti to tady trochu vyfešákoval.

JENSEN: Osmadvacet minut Abbotte..

CAROL: Co to znamená?

DR.ABBOTT: To znamená, že mám velmi nabitý program a opravdu nerad nechávám své pacienty čekat, takže.. Nepůjdete dál?

CAROL: Já už ty nežity znám, o nic nepřijdu, věř mi..

DR.ABBOTT: Tak tady doleva.


[Konkurz je v plném proudu. Ephram nervózně přešlapuje v zákulisí pódia.]

AMY: Povím ti vtip. Bright mi tuhle vyprávěl takovej blbej o velbloudovi..

EPHRAM: Víš co? Kašlem na to.

AMY: Už jsi nařadě..

EPHRAM: Jo, ale stejně by tě to nebavilo. Nemám šanci a když teď vypadnem, stihnem si dát před cestou ještě jedny hranolky.

AMY: Ne ne ne, chci tě slyšet hrát.

EPHRAM: Já tam vlastně ani nechci, při podobnejch akcích se mi nikdy zvlášť nedařilo, fakt, nevím co tady dělám..

AMY: Já jo!

[Okolí Ephramy nabádá ke ztišení: Pšššt!]

AMY: Hele, polovina těhle lidí je tady proto, že hraje dobře na pijáno. Řekli jim to rodiče, řekli jim to i prarodiče a oni se to teď snaží využít k tomu, aby se dostali na dobrou vejšku a nemuseli už chodit na přírodní vědy. Chtěj udělat dojem, aby se dostali na Julliard, to není tvůj případ.

EPHRAM: Fakt ne?

AMY: Ne. Nepotřebuješ nikoho aby ti říkal co s tvým životem, ty už víš, hrát na pijáno. Je to tvoje poslání, tvůj osud, Nemusíš se rozhodovat kdy nebo jestli budeš hrát, ty hraješ protože to k tobě patří, proto jsme tady.

EPHRAM: Tak do toho mám jít?

AMY: Řekla bych že jo..

[Porota volá dalšího adepta: Ephram Brown. Ephram Brown!]

AMY: Zlom vaz.


[V ordinaci Dr.Abbotta.]

LOUISA: Co tu všichni děláte?

CAROL: Sedí v čekárně před ordinací, čekají tu na vyšetření.

DR.ABBOTT: Louiso?

LOUISA: Doktore Abbotte, přišla jsem zalít Frídu, to je náš fíkus. Obnovili nám snad nakonec tu pojistku?

DR.ABBOTT: Ano ano, obnovili..

LOUISA: A proč tedy nejsem taky v práci?

DR.ABBOTT: Myslel jsem, že jste ještě na Barbadosu..

LOUISA: Barbadosu?

DR.ABBOTT: ..na Bermudách nebo kam jste to vlastně jela na dovolenou, každopádně jste se vrátila brzy a krásně opálená dlužno říct.

LOUISA: Jsem zmatená.

DR.ABBOTT: No jistě, to je ten časový posun, běžte domů, odpočiňte si, zavolám až vás budu potřebovat. Pane Jensene, jste nařadě..

HERB: Víš, mockrát ti děkuju Harolde, uvidíme se pak doma.

DR.ABBOTT: Ano, těším se Herbe, ahoj Carol.

LOUISA: Opravdu jsem opálená?


[V nemocnici. Dr.Brown vchází do pokoje, Donald sedí na posteli.]

DONALD: Nikdy jsem se nedíval tak často na televizi, tolik nových programů a všude dávají v podstatě totéž.

DR.BROWN: Hm, no Delia kouká na zvířata. Do operace nám zbývá několik hodin. Co si promluvit?

DONALD: Toho předoperačního proslovu mě můžeš klidně ušetřit Andy. Až se probudíte, budete mít na hlavě obvaz a potom uděláme pooperační snímek. Jo a doufám, že budete do osmi hodin na nohou, abychom se vyhnuli trombóze, což by..

[Donald se rozkašle.]

DONALD: V pořádku, v pořádku, to je dobrý. Tak co je? Chceš si promluvit o testování motorického centra?

DR.BROWN: Ne, už nechci.

DONALD: No tak si odpočiň. Vím že Adler tvrdí, že za devět hodin bude povšem, ale Adler je vůl.

DR.BROWN: Jsem připravený Donalde.

DONALD: Ano já vím, prošli jsme to už stokrát. Víc se prostě udělat nedá, jen dělej co jsem ti řek.

[Dr.Brown se začne smát.]

DONALD: Proč se směješ?

DR.BROWN: Takhle mluvím já s Ephramem, nedivím se, že kolikrát praští dveřmi.

DONALD: Omlouvám se, ale vím co mě čeká a nemám sílu na zdvořilosti. Mám totiž ve svém motorickém centru nádor velikosti olivy. Můžu ti odříkat každou zatracenou bázi DNA, každou cévu, která přivádí krev do mozku, ale nemůžu.. já.. já nemůžu s tím vůbec nic dělat.

DR.BROWN: Ale můžeš Donalde.. můžeš. Měl jsi dvacet let na to, abys ze mě udělal přesně takového lékaře, jakého tady teď potřebuješ. Vím, že si myslíš, že už na to nestačím a máš k tomu důvod. Vyšl jsem ze cviku. Poslední operace se nezdařila, Colin Hart zemřel.

DONALD: Nejde o tebe Andy. Mám šanci?

DR.BROWN: Pojem šance slouží běžným lidem jako stimul nebo omluva. Vzpomínáš si?

[Donald si jen povzdychne.]

DR.BROWN: Pamatuju si všechno, co jsi mě učil, každé rčení, každý přiléhavý příklad, každé slovo, to všechno bude s námi na sále.

DONALD: Chceš se dotoho dát?

DR.BROWN: Jistě.

DONALD: Přines snímky, projdeme spolu tu resekci. Jen.. hlavně to nezvorej.


[V kuchyni u Abbottů.]

CAROL: Měl jsi tam dnes opravdu šrumec Harolde. Hodně cvoků.

DR.ABBOTT: To říká ta pravá.. Ah správně Carrol, jste rozený diagnostik, je to tak. Někteří z mých parientů mají vedle fyzických i psychické potíže, to je běžné. Ještě skotskou Herbe?

HERB: Nebudu se zlobit, děkuji.

CAROL: Dnes se tam děli opravdu zvláštní věci. Nemluvě o pacientech. Přišlo mi zvláštní, že se sestra vrátila dřív z Barbadosu jen proto, aby zalila fíkus, to je zvláštní.

ROSE: Louisa na Barbadosu? To je představa, jak jsi na to vůbec přišla?

[Carol významně pohlédne na Dr.Abbotta.]

ROSE: Harolde?

DR.ABBOTT: Ó není to tak, jak si myslíte.

ROSE: Tak proč jsi matce tvrdil, že byla Louisa na Barbadosu?

DR.ABBOTT: Protože.. protože to bylo to první, co mi přišlo na jazyk.

ROSE: To nechápu.

DR.ABBOTT: Louisa nebyla na Barbadosu a ti pacienti nebyli skuteční, zaplatil jsem jim zato, že seděli v čekárně, aby to vypadalo, že moje praxe funguje, ačkoliv to tak není.

ROSE: Jakto?

DR.ABBOTT: No protože pojišťovna odmítla obnovit moji pojistku.

ROSE: Takže ty jsi mi lhal?

DR.ABBOTT: Nemělo smysl se tím zabývat teď, když je všechno vzhůru nohama kvůli tomu Brightovu absolutoriu..

BRIGHT: Nesnaž se to hodit na mě.

DR.ABBOTT: Zkrátka jsem nechtěl přispět k už tak napjaté atmosféře.

ROSE: Bez pojištění nemůžeš ordinovat.

DR.ABBOTT: Toho jsem si vědom.. jde, jde jen o to najít jinou pojišťovací společnost. Než se do mě pustíte, chci vám říct, že už jsem je začal obvolávat, pár jich vypadá slibně. Některá z nich si mě jistě ráda vezme k sobě.

ROSE: A co když ne? Co pak?


[Ephramy vycházejí z budovy kde se konal konkurz a míří k autu.]

AMY: Přísahám, že jsem se skoro pozvracela. Stačilo podívat se na tu porotu a zvednul se mi žaludek.

EPHRAM: To je fakt sladký. Žádná pro mě ještě nezvracela. Romantika.

AMY: Zapomněl jsi tam klíčky?

EPHRAM: Proč bysme jeli domů?

AMY: To je nějakej chyták?

EPHRAM: Jsme ve skutečným městě, kde se dá něco podniknout a ty se chceš vrátit do Everwoodu?

AMY: Můžeme jít k Page na večírek, to stihnem.

EPHRAM: Jo, než tam dojedem, bude půlka Agmageddonu pryč a svět bude v troskách a pizza snědená.

AMY: To je fakt.

EPHRAM: Co někam zajít? Můžem oslavit mý jistý zamítnutí a dát si večeři. Omrknout to tu. Nejsme spolu často takhle ve dvou.

[Amy vypadá nerozhodně.]

EPHRAM: Nee, no nic.

AMY: Nee, já bych šla, ale nemám moc peněz, takže bysme..

EPHRAM: Od toho je nouzová kreditní karta.. Jde se?


[Operační sál. Dr.Brown a Dr.Adler operují Donalda.]

ADLER: Už máte vhodné místo?

DR.BROWN: Na disekci ještě nejsem připravený. Nádor pokrývá celou střední mozkovou tepnu, budu pokračovat a uvidíme.

SESTRA: Jsme na jedenácti hodinách doktore Browne, má vás doktor Koehler vystřídat?

DR.BROWN: Už jsme skoro tam. Řekněte mu, že může jít domů.

ADLER: To je omyl.

DR.BROWN: Prosím? ADLER: Nejsme skoro tam, potřebujeme přinejmenším tři hodiny. Měl by vás vystřídat.

DR.BROWN: Operoval jsem i šestnáct hodin a horší případy. Čtrnáct hodin se zvládnout dá.

ADLER: To ano, pokud se komplikace vyskytnou na začátku, nikoliv v závěru operace.

DR.BROWN: Sestro, pošlete sem prosím doktora Koehlera.

ADLER: Díky bohu.

DR.BROWN: Vystřídá doktora Adlera.

ADLER: Cože?

DR.BROWN: Dobrou noc, běžte. Vyspěte se, potřebujete to.


[Bright vchází do obýváku. Dr.Abbott leží na pohovce před televizí a přepíná kanály.]

BRIGHT: Rada od profíka, když chceš bloumat, udělej dvě sekundy pauzu, přepni. Pauza - přepni, pauza - přepni. Uvidíš toho víc a nic ti neuteče.

BRIGHT: Chceš abych ti pomoh zabít babičku? Budeme sedět spolu.

DR.ABBOTT: Abbottovi provozovali lékařskou praxi v Everwoodu víc jak padesát let. Vždycky jsem myslel, že zavřu teprve až půjdu do důchodu, ne proto, že nebudu mít navybranou.

BRIGHT: Ty to nezavřeš tati.

DR.ABBOTT: V tuhle chvíli nesmím ani nalepit leukoplast, natož napsat předpis, jestli nenajdu někoho kdo mě pojistí, nemůžu ordinovat. Nikdo z těch, se kterými jsem dnes mluvil mě nechce pojistit. Čekám ještě na jeden telefonát, ale jestli nevyjde ani to.. konec.

BRIGHT: Jseš dobrej doktor, nemůžeš to vzdát tati.

DR.ABBOTT: Já to nevzdal, ale nic jiného mi nezbyde, v tom je ten rozdíl.

BRIGHT: Dobře, přinejhorším budeš muset zavřít ordinaci, ale ty přece nejseš ten typ co tady bude jen tak posedávat, ty určitě něco vymyslíš.

DR.ABBOTT: Jsem lékař, lékaři obvykle léčí.

BRIGHT: Jo já vím, ale dělaj i jiný věci.. vyučujou a pomáhaj hasičům. Nechceš k hasičům?

DR.ABBOTT: Oceňuju tvou snahu, ale tady je každá rada drahá a naděje veskrze žádná.

BRIGHT: A proč? Protože máš strach? Jo to chápu, zrovna teď jsem v tom přeborník. Ale možná je důležitý mít z něčeho občas strach, proto se mi nechce na to absolutorium. Budu jedinej kdo je mimo a netuší co dál, ale teď mě napadá, že budu taky jedinej, koho to zajímá. Skoro bych tam šel.

DR.ABBOTT: Kam?

BRIGHT: Na absolutorium.

DR.ABBOTT: O co tu jde?

BRIGHT: No nevím, možná že jsem bezradnej a nevim co mám dělat, ale tak to má hodně lidí. Někdo je musí vést.


[Ephramy jsou v parku. Nechali si udělat společnou karikaturu.]

EPHRAM: Díky. Tohle nejsem já. Ty vypadáš skvěle, ale já vypadám jako kocour Garfield.

AMY: To není pravda, jako karikatura jsi.. moc milej.

EPHRAM: Jo, přesně.

AMY: Končím s komplimentama.

EPHRAM: Nee, mám pár dobrejch karikatur, z Coney Islandu. Máma si je nechala zarámovat. Netuším kam se pak poděli, ale rozhodně jsou lepší než tohle.

AMY: Už se nemůžeš dočkat až budeš v New Yorku, co?

EPHRAM: Jo, docela jo, chybí mi, chtěl bych tam na léto.

AMY: Proč ti chybí?

EPHRAM: Já nevím, něco mě na tom přitahuje, asi ta nepředvídatelnost. Nikdy nevíš co přijde, když jsi v New Yorku.

AMY: Jo, ale to samý máš i v Everwoodu.

EPHRAM: Co tě naposledy v Everwoodu vyvedlo z míry?

AMY: No ty. Když ses loni přistěhoval s těma fialovejma vlasama. Byla jsem vedle.

EPHRAM: Největší šok za posledních šestnáct let byly pro tebe moje vlasy? To tě lituju. To ty´s mě tolik z míry nevyvedla.

AMY: Dík, to je milý.

EPHRAM: Teda, není nic divnýho, že když se člověk přistěhuje do města jako je Everwood a potká holku jako ty. Je úplně normální, že se do tý holky zblázní, no a ona ho nechce.

AMY: Ale vždycky to tak nebylo.

EPHRAM: Ne? A kdy´s mě chtěla?

AMY: Teď. Teď tě chci.

EPHRAM: Opravdu?

AMY: Já tě mám ráda ráda Ephrame, víc než jen jako přítele, už nějakou dobu, jen jsem nevěděla, jak ti to mám říct nebo jestli vůbec kvůli tomu, co se s námi dělo. Mám tě ráda Ephrame.

EPHRAM: Páni.

[Ephram chce Amy políbit.]

AMY: Počkej.

EPHRAM: Co?

AMY: Nic, to nic..

[Ephram se znovu snaží o polibek.]

AMY: Jenže to neznělo moc překvapeně.

EPHRAM: O čem to mluvíš?

AMY: No já, právě jsem ti řekla, že tě mám ráda, což je docela velká věc, teda nemyslím kvůli sobě, ale z obecnýho hlediska, víš a ty ses jen usmál a chtěl jsi mi hned dát pusu, ani sis nic nezamumlal..

EPHRAM: Jo, no dyť.. totiž.. no dyť sem řek páni.

AMY: Já vím, ale tak divně. Věděl jsi to, poznal´s to na mě?

EPHRAM: Ne nepoznal, něco jsem tušil ale nic jsem na tobě nepoznal, neudělala jsi nic trapnýho neboj.

AMY: Nebojím se.

EPHRAM: Dobře.

AMY: Jak´s to věděl?

EPHRAM: Co natom sejde?

AMY: Protože teď vůbec nevím o co tady jde a připadám si dost divně, což je přesnej opak toho, jak bych si chtěla v takový chvíli připadat, tak ke mě buď prosím upřímnej.

EPHRAM: Řek mi to Bright, jo, tak teď jsem to celý zvoral.

AMY: Řek ti to Bright?

EPHRAM: Jo, všechno mi pověděl. O tom co´s mi chtěla říct na plese, ale pak jsi mi to neřekla a.. dyť o nic nejde.

AMY: To snad není pravda.

[Amy odchází. Ephram jde za ní.]

EPHRAM: Počkej, kam to jdeš? Co, co se děje, co to..

AMY: Nech mě Ephrame, vážně..

EPHRAM: Co, ty brečíš?

AMY: Ephrame nech mě.

EPHRAM: Ne nenechám tě, nechápu o co tady jde, proč brečíš?

[Zastavují se u fontány.]

AMY: Víš vůbec jak těžký to bylo? Takhle si před tebou vylejt srdce?

EPHRAM: Jo, myslím že vím.

AMY: Pro tebe je to možná snadný, ale pro mě ne. Nerada se cejtim před někým takhle bezbranná, ale tobě jsem věřila a tys mi celou dobu.. celej večer jsi mi lhal.

EPHRAM: Nelhal jsem ti, nevěděl jsem jestli je to pravda.

AMY: Ale jdi, jestli šlo jen o to, jestli to je a nebo není pravda, měl ses zeptat. Místo toho jsi to na mě narafičil. Co z toho sis na mě připravil? Večeři? Nebo to potom? Předstíral jsi i nervozitu při konkurzu?

EPHRAM: Ale tak to nebylo.

AMY: Tobě to tak možná nepřijde, ale přesně tak to bylo a já si připadám trapně.

EPHRAM: Nechtěl jsem tě nijak ponížit, jen jsem chtěl abys mi řekla co cejtíš, co je natom? Já ti to řek tisíckrát.

AMY: Ale protože jsi chtěl, ne proto že bych tě do toho vmanipulovala.

EPHRAM: Kolikrát jsi mi lhala ty? To s mým tátou, s Colinem, celej minulej rok. Věděla jsi, že bych pro tebe udělal cokoliv, nemusela bys přece říct ani slovo, stačilo mrknout, ty sis semnou hrála, já jsem ti to teď jenom oplatil.

AMY: Víš, myslela jsem, že jsme na to připravený ale nejsme..

EPHRAM: Nechápu, připravený na co?

AMY: Pokaždý, když už to vypadá že budeme něco víc než kamarádi, začneme hrát tyhle divný hry, strašně si ubližujeme Ephrame.

EPHRAM: Tak můžeme začít znovu, budeme se.. budeme se k sobě chovat líp.

[Amy kroutí hlavou.]

EPHRAM: Proč? Proč ne?

AMY: Protože já už to nechci, už v tom nechci pokračovat, chci se vrátit.


[V nemocnici na pooperačním. Dr.Brown spí na posteli kousek od Donalda.]

SESTRA: Doktore Browne?

DR.BROWN: Co je? Co se stalo?

SESTRA: Máte na sesterně telefon, volá vás syn.

DR.BROWN: aa.. děkuju.

SESTRA: Životní funkce jsou stabilní, může hýbat všemi končetinami a pooperační obraz je čistý. Vypadá dobře.

[Na sesterně. Dr.Brown bere telefonní sluchátko.]

EPHRAM: Mám skvělý zprávy.

DR.BROWN: Měl jsi mi volat už včera.

EPHRAM: Včerejšek se moc nepoved.

DR.BROWN: Ah, to mě mrzí Ephrame. Můžeš to zkusit příští rok.

EPHRAM: Ne konkurz dopad skvěle.

DR.BROWN: Ale vždyť jsi říkal že..

EPHRAM: Jo jo, nepovedlo se něco jinýho, ale udělal jsem to, půjdu na Julliard, ne na čtyři roky, jen přes léto.

DR.BROWN: No to je skvělé, fantastické.

EPHRAM: Jo, říkali že nikoho tak dobrýho tam neměli, Will se asi zblázní.

DR.BROWN: Už jsi s ním mluvil?

EPHRAM: Ne, chtěl jsem to říct nejdřív tobě, napadlo mě že až se vrátíš večer domů, mohli bysme zabukovat letenky.

DR.BROWN: No, tolik to spěchá? Totiž.. kdy máš být v New Yorku?

EPHRAM: Já nevím, někdy příští týden. Podíváme se.. Měl bych zavolat Willovi.

DR.BROWN: Jo zavolej a gratuluju Ephrame, jsem.. jsem na tebe moc hrdý.

EPHRAM: Á skoro bych zapomněl, jak dopadla operace?

DR.BROWN: Jo šlo to dobře, moc dobře.

EPHRAM: To vypadá jako nejlepší den v historii Brownů.

DR.BROWN: Jo, asi ano.


[V obýváku u Abbottů, chystají se na absolutorium.]

DR.ABBOTT: K naší velké radosti k nám přijeli děda a babička ze Scottsdale. Rozkošná jako vždy.. A tady máme Rose, opravdu okouzlující..

[Bright a Amy schází po chodech dolů.]

DR.ABBOTT: A to je náš absolvent, hotový švihák v těch školních barvách.

BRIGHT: Slyšela´s, jsem švihák.

AMY: Protože jsem ti řekla, jak si nasadit ten čepec, vypadal jsi jak kuchař.

BRIGHT: Tomu se říká styl sestřičko, zkus si to.

DR.ABBOTT: Jo tak sestřičko, stoupni si k mámě, chci si vyzkoušet střih.

CAROL: Proboha Harolde, tímhle tempem tam dorazíme možná na Amyno absolutorium.

DR.ABBOTT: To smažu.

[Zazvoní zvonek u dveří. Carol jde otevřít. Jsou to Edna a Irv.]

CAROL: Ah.. to jste vy.

EDNA: Ahoj Carol, pamatujete si na mého muže?

CAROL: Ale no jistě. Jak je Merve?

IRV: Ujde to Carol.

ROSE: Výborně, už jsme všichni, půjdeme?

DR.ABBOTT: Tak.. dobře.

[Všichni odchází, kromě Dr.Abbotta, který zvedá sluchátko zvonícího telefonu.]

DR.ABBOTT: Abbottovi. Ano to jsem já.. aha. Snad, snad jste zaznamenali, že jsem před tím incidentem neměl žádné potíže.. Ano, ano, chápu. To mě moc mrzí. Děkuji.

[Rose se vrací.]

ROSE: Miláčku, jestli hned nevyrazíme, chopí se moje matka volantu. Harolde?

DR.ABBOTT: Pojďme, jdeme oslavit našeho chlapce.


[V kuchyni u Brownů.]

NINA: Tak, všechno mi pověz. Chci slyšet každý krvavý detail.

DR.BROWN: Moc toho není. Čtrnáct hodin od otevření do konce. Vyňato 35,2mm nádoru a já tam byl za génia.

NINA: Zachránil´s mu život.

DR.BROWN: Ne, jen kvalitu jeho života.

NINA: Tak proč se tváříš jako by ti uletěly včely?

DR.BROWN: Ephram se dostal na letní školu Julliardu.

NINA: To je skvělé. To není až tak skvělé?

DR.BROWN: Ne ne, jistě že je to úžasné, to jistě je. Stráví osm týdnů v New Yorku, bude žít volně, učit se od těch nejlepších muzikantů. Daleko od Everwoodu, od své rodiny, ode mě. Jsem nejsobectější otec na světě.

NINA: Ale to nejsi.

DR.BROWN: Tak co je semnou. Proč nemám radost?

NINA: Chceš slyšet mou diagnózu? Vykazuješ známky syndromu prázdného hnízda.

DR.BROWN: Bude pryč jenom přes léto.

NINA: Léto před posledním ročníkem. Pak odjede na čtyři roky a pak nadobro a ty, ty už to víš.

DR.BROWN: Myslíš?

NINA: No jo, klasika. Všichni rodiče se bojí, že jejich děti vyrostou a přestanou je potřebovat. A ty máš dobrý důvod, protože tvůj syn má nadání, s tím se může dostat dál než ostatní děti, jako ty..

DR.BROWN: Hm, no výborně, zrovna tohle musel zdědit. Nemůže mít jenom moje obočí?

NINA: No, nakonec ti odjede Andy, užij si ten čas který vám ještě zbývá a nech mu tu místo, kam se bude rád vracet.

DR.BROWN: Dík doktorko Feeneyová.

NINA: Prosím doktore Browne.


[Na absolutoriu. Ephram přichází k Amy, která se baví se dvěma kamarádkami.]

EPHRAM: Ahoj. Můžu s tebou chvíli mluvit?

AMY: Ne, už to začne Ephrame.

EPHRAM: Bude to vteřina, přísahám.

AMY: Hele nech to bejt, myslím že už jsme si všechno podstatný řekli, já teda určitě a už není co dodat. Mrzí mě to a tebe určitě taky tak..

EPHRAM: Nepřišel jsem se omluvit, chtěl jsem ti poděkovat.

AMY: Hm, za co?

EPHRAM: Za ten konkurz, vzali mě.

AMY: Vážně? To je skvělý, kdy jsi to zjistil?

EPHRAM: Volali mi dnes ráno, za tejden letím do New Yorku.

AMY: Tak brzy, to je.. to je ale fantastický Ephrame.

EPHRAM: Díky. Ale bez tebe bych to nezvládnul, takže..

AMY: Není zač.

EPHRAM: Tak jo, no, uvidíme se.

AMY: Jo.

EPHRAM: Dobře.

[Absolutorium začalo.]

KONFERENCIÉR: Nyní přejdu rovnou k věci. Je mi potěšením přivítat vás na tomto slavnostním shromáždění letošních absolventů školy. Prosím přivítejte spolu semnou prvního absolventa této třídy Harolda Brightona Abbotta.. Harold Brighton Abbott.

[Bright vstupuje na pódium. Obecenstvo tleská.]

IRV (HLAS): Od dětství nás učí, že si máme pamatovat jen významné momenty našeho života. Ve skutečnosti jsou však drobné krůčky, které nás k těmto okamžikům přivedli neméně významné a když se ohlédneme zpět zjistíme, že nejen tyto vrcholy, ale i životní debakly utváří to, kým jsme a také to kým se staneme.

KONEC