[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"For Every Action..."

Odvysíláno v USA:
13.9.2004
Scénář:
Rina Mimoun
Režie:
David Petrarca
Přepis:
Rosemary a Luis
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.01 - "Každá akce..."

[Léto na Juilliardu. Nějaký student hraje na jevišti na piáno a učitel mu naslouchá. Ephram sedí v hledišti a čte si dopis od dr. Browna.]

DR. BROWN [HLAS]: Milý Ephrame, vím, že nejsi obeznámen s druhem pošty, který nevyžaduje DSL připojení, ale dovol mi tě seznámit s pozůstatkem minulosti - papírem. Tak jak to jde na Juilliardu? Tady je vše v pořádku, samozřejmě až na to, že nám moc chybíš.

[Střih do ordinace dr. Browna a dr. Abbotta, kde řemeslníci předělávají ordinaci.]

DR. BROWN [HLAS]: Dr. Abbottovi trvá poněkud déle usadit se v ordinaci, než jsem očekával, ale jsem si jistý, že se už každým dnem vrátí vše k normálu. "Normální" je ovšem vždy silné slovo, když se jedná o Harolda.

[Dr. Brown vyjde ze své ordinace a spatří dr. Abbotta.]

DR. BROWN: Nějaký pokrok, doktore?

DR. ABBOTT: (křičí, aby přehlušil řemeslníky) Těžko. Tihle řemeslničtí tatrmani si se vším dávají na čas. Pletou si jak čas na přestávku, tak mzdu, kterou jim plánuji dát za přesčasy. Ale vidím, že jste to risknul s ochranou, kterou jsem vám pořídil.

DR. BROWN: (sundá si sluchátka) Ano, no, já...

DR. ABBOTT: Ne. Ne. Netřeba děkovat. Tady. Kolik jen potřebujete, doktore. Mám v plánu vám vaši ušlechtilost do puntíku oplatit. Vlastně mě napadlo, že když už jsou tu malíři, mohli by se podívat i na vaši ordinaci. Máte oblíbenou barvu?

DR. BROWN: Netřeba, díky. Jen jsem přemýšlel, jak dlouho ještě plánujete...?

[Hluk se ještě zvýší.]

DR. ABBOTT: Á, zpět od práce. [Odchází od dr. Browna.] Ehm, Bobe…

[Střih do New Yorku. Ephram sedí v kavárně s laptopem, pije kávu a čte si email od Amy.]

AMY [HLAS]: Tak. Zkus si tu fotku stáhnout ještě jednou. Myslím, že jsem na to už přišla. Ačkoli mi pořád není jasný rozdíl mezi jpegem a pdf.

[Ephram pohlédne na fotografii, který mu Amy poslala. Pak se střihem vrácíme zpět do Everwoodu na Amynu hodinu španělštiny.]

AMY [HLAS]: Pokud to bude fungovat, pošlu ti odpoledne i ostatní. Pořád nemůžu uvěřit, že jsou to jen tři dny, co jsem s tebou jedla hotdogy v Central parku, a teď musím dřepět na španělštině se seňorou Sorayaovou. V létě by škola být neměla.

SEÑORA SORAYAOVÁ: Hola. Me llamo Señora Soraya. Posaďte se a začneme.

AMY [HLAS]: P.S. V kapse džín jsem našla tu penny se Sochou svobody, tak jsem si ji asi vzala. Což znamená, že jsi měl pravdu, když jsi říkal, že všechno je jednou poprvé.

[Střih na Ephrama, který hraje v sále, kde ho sleduje učitel. Na piáně bliká Ephramův mobil.]

[Střih na Brighta v Everwoodu před jeho domem.]

BRIGHT [HLAS]: Tomu nebudeš věřit, kámo. Právě jsem udělal 37 košů v řadě. Boží, ne?

[Střih zpět na Ephramama hrajícího na piáno v Juilliardu.]

[Střih na Deliu, která na grilu pálí s Brittany své čepice.]

DELIA [HLAS]: Milý Ephrame, od chvíle, co jsi pryč, jsem pracovala na nové vyzáži. Říkám ti to, protože mě možná příští týden nepoznáš, až se vrátíš domů. Mám delší vlasy a nosím je často rozpuštěný.

[Brittany podá Delii její BC čepici.]

DELIA: Tu ne. Ta se mi pořád líbí.

BRITTANY: Eww. Proč?

DELIA [HLAS]: Jo, a jestli potkáš Lindsay Lohanovou, mohl bys mi od ní sehnat podpis, prosím? Brittany říká, že na střídačku bydlí v New Yorku a nejspíš ji potkáš. Možná bys mohl sehnat podpis i pro Brittany. (pozn. překladatele: Lindsey Lohanová je mladá herečka, např. dvojrole v Past na rodiče)

[Brittany podá Delii petrolej a plameny vyšlehnou hodně vysoko. Dr. Brown a Nina přiběhnou z verandy a dr. Brown uhasí gril hasícím přístrojem.]

DR. BROWN [HLAS]: P.S. Prosím tě, vrať se domů, než tvá sestra dosáhne puberty a podpálí dům.

[Střih na Ephrama v přeplněném letadle, kde se dívá na mobil. Amy mu poslala zprávu.]

AMY [HLAS]: Nemůžu uvěřit, že má tvůj let další zpoždění. Házíš si mašli? Až se dostaneš domů, zavolej mi, je jedno v kolik.

[Pozdě v noci. Ephram vyjde se zavazadly z letiště a rozhlíží se po taxíku, když vtom spatří Amy, která stojí u svého Kia Sorento.]

[Usmějí se na sebe. Ephram jí zamává a vydají se k sobě. Ephram Amy dlouze a vášnivě políbí a obejmou se.]


[Střih na Ephrama a Amy, kteří jedou k Ephramovi domů.]

EPHRAM: Pořád nemůžu uvěřit, že ti můj táta dovolil, abys mě vyzvedla místo něj. Jak jsi to dokázala?

AMY: To nebylo tak těžký. S tvým tátou jsme se přes léto docela sblížili.

[Amy a Ephram vystoupí z auta a jdou vyndat z kufru jeho zavazadla.]

EPHRAM: Cože? Slížila ses s mým tátou. Proč?

AMY: No, je mnohem zábavnější, než přiznáváš. A když jdeme ven, vždycky platí, ale hlavně proto, že je to jedinej člověk ve městě, kterýmu nevadí, že o tobě mluvím 24 hodin denně 7 dní v týdnu.

EPHRAM: To asi nedokážu přijmout. Představuju si vás s tátou nad colama v Mama Joy’s. Mám z toho husí kůži.

AMY: Jedna kola, dvě brčka.

EPHRAM: Přestaň.

AMY: Tak jdi. Vyspi se. Až ráno vstaneš, hned mi zavolej.

EPHRAM: Spolehni se.

[Ephram se ohlédne přes rameno a spatří stát na verandě dr. Browna. Amy se otočí a políbí ho.]

AMY: Vítej doma, Ephrame.

[Amy pohlédne na dr.Browna na verandě.]

AMY: Je jen váš, dr. Browne.

[Amy se vydá na odchod. Ephram a dr. Brown se k sobě rozejdou. Dr. Brown Ephrama silně obejme.]

DR. BROWN: Pojď sem.

EPHRAM: Stačí, tati. Vzduch.

DR. BROWN: Jaký byl let? Delia chtěla zůstat vzhůru, ale nezvládla to. Tak jak se máš? Jedl jsi? Nemáš hlad?

EPHRAM: Jsem spíš unavenej než hladovej.

DR. BROWN: Bože, vypadáš starší.

EPHRAM: Jsem starší. O osm týdnů starší. Začínají se mi objevovat vrásky.

DR. BROWN: No, tak honem do postele. Musíš být vyčerpaný. Detaily probereme zítra.

[Ephram se natáhne po svých zavazadlech.]

EPHRAM: Zvládnu to.

[Ephram se vydá ke dveřím.]

DR. BROWN: Chceš, abych tě zítra vzbudil, nebo... si chceš pospat?

EPHRAM: Dobrou noc, tati.

DR. BROWN: Dobrou noc.

[Ephram zamíří dovnitř.]

DR. BROWN: Je fajn být zase doma, ne?

[Ephram se na dr. Browna usměje a vejde dovnitř. Dr. Brown zůstane venku.]


ÚVODNÍ TITULKY (Je přidána Merrilyn Gann (paní Abbottová) a zmizely malované záběry, které byly vidět v titulcích první i druhé série.)


[Ephram sedí u kuchyňského stolu a čte si nějaký dopis, když vtom do kuchyně vběhne Delia.]

DELIA: EPHRAME!!

[Obejmou se.]

EPHRAM: Ahoj. Máš na sobě šaty.

DELIA: Mám jich víc, jestli se chceš podívat. Pojď.

[Delia zvedne Ephrama ze židle. Nina vejde dovnitř se Samem v kostýmu Batmana.]

NINA: Jsi doma.

EPHRAM: Ahoj, ahoj.

[Nina a Ephram se obejmou. Sam přiběhne k ledničce.]

NINA: Tak jaké to bylo? Užil sis to? Same, žádná limonáda.

SAM: Ale, mami, já chci.

NINA: Polož ji.

[Zazvoní telefon. Delia ho běží zvednout.]

DELIA: Haló… Ahoj, Amy. To je Amy.

[Dr. Brown vezme Delii telefon z ruky.]

DR. BROWN: Ahoj, Amy. Může ti zavolat později? Teprve vstáváme.

EPHRAM: (k Dr. Brownovi) Hej?

[Dr. Brown mávne rukou.]

NINA: Nemůžu spustit oči z tvých vlasů. Jsou delší, viď?

EPHRAM: Trochu.

NINA: Sluší ti to. A taky se mi líbí ty věci po stranách tvých tváří.

DELIA: Taky mám delší vlasy.

DR. BROWN: Dobrá, 10 minut. Hned pak ti zavolá. Všichni ven. Nino, bereš Deliu k Brittany, že?

NINA: Určitě. Jdeme na to. Pojďte, děti. Dobrá. Vítej doma.

[Nina, Sam a Delia vyjdou z domu. Ephram se posadí zpět ke kuchyńskému stolu.]

DR. BROWN: Není ti nic?

EPHRAM: Delia měla šaty.

DR. BROWN: Já vím. Je to divné.

[Dr. Brown se posadí k Ephramovi.]

EPHRAM: Musím s tebou o nečem mluvit.

DR. BROWN: A já chci všechno slyšet, ale nejdřív s tebou musím probrat něco moc důležitého. [Dr. Brown vstane.] Pojď se mnou.

[Střih ke dveřím od garáže, která byla přeměněna v Ephramovu cvičebnu. Ephram a Dr. Brown vejdou dál.]

EPHRAM: Páni.

DR. BROWN: Líbí?

EPHRAM: To je, ehm... páni...

DR. BROWN: Všechno je, jak má být, alespoň myslím. Nechal jsem odzvučit stěny, abys mohl hrát, jak dlouho nebo jak brzy budeš chtít a, ehm, měl jsem tu chlapíka přes stereo, a ten tu naisntaloval nahrávací aparaturu, abys mohl v prosinci nahrát pásky pro přijímačky. Takže tohle je tvé nové studio, co mu říkáš?

EPHRAM: Ehm… kam budeš dávat auto?

DR. BROWN: S tím si nedělej starosti. Prodal jsem ho, abych si mohl tohle dovolit.

EPHRAM: To je... Já-já... proč sis s tím dal všechnu tu práci?

DR. BROWN: Protože si to zasloužíš. Když jsem byl v tvém věku, byl jsem právě takový. Přesně jsem věděl, co chci dělat, a také jsem věděl, kolik to dá práce. A vše, po čem jsem toužil, bylo místo, které by bylo jen mé a kde bych mohl pracovat. Kde člověk může dělat všechny ty věci, co dělat musí, když je na cestě k velikosti, což ty jsi.

EPHRAM: Jo... nevím co na to říct. Děkuju.

[Dr. Brown znovu Ephrama pevně obejme.]

EPHRAM: Ehm... potřeboval jsi dvě. Jasně.

DR. BROWN: Dobrá. No, radši poběžím. Dr. Abbott se snaží zavést píchačky, řeknu ti o tom všechno u večeře a ty mi také všechno povíš. Vyhovuje ti to v šest? Nina tvou uvítací večeři plánuje už od července.

EPHRAM: Jasně, budu tam.

[Dr. Brown odejde a Ephram se rozhlíží po studiu.]




[V ordinaci dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Abbott vyprovází z ordinace pana Jensena. Louise se dívá do akvária.]

LOUISE: Máte hlas? Určitě máte hlad, viďte?

DR. ABBOTT: Je mi líto, pane Jensene. Prostě nevěřím, že otevření vlastního scietologického střediska je něco jiného než cesta k bankrotu. Předchozí zkušenosti mi říkají, že takový pokrokový podnik vydrží na Main Street tak dlouho jako řekněme obchod s koblihami.

MR. JENSEN: A co taekwondo?

DR. ABBOTT: Opět, ne. Obávám se, že při plném vědomí vám nemohu to místo přes ulici pronajmout. Hezký den přeji.

[Pan Jensen odejde a k dr. Abbottovi přistoupí Edna.]

DR. ABBOTT: Deset stop, matko. Taková jsou pravidla. Stále alespoň deset stop ode mě. Musíme si znovu procházet pokyny?

EDNA: Jak dlouho plánuješ nechat to místo prázdné? Rád přicházíš o peníze nebo jsi jen hloupý?

DR. ABBOTT: Trpělivost je vlastnost, o které nic nevíš, takže neočekávám, že tomu budeš rozumět, matko. Sen nějakého naivky bez obchodní strategie plnit nehodlám. Hledám někoho se skutečným plánem útoku. Někoho natolik solidního, abych se v říjnu neocitl ve stejné situaci. A toho člověk poznám, jakmile ho uvidím, matko. Mé instikty se nikdy nemýlí.

[Vejde dr. Brown.]

DR. BROWN: Dobré ráno, všichni.

[Dr. Brown spatří akvárium.]

DR. BROWN: Máme rybičky.

DR. ABBOTT: Ano, je to velkolepý 340 litrový systém, který k filtraci využívá živé kameny, písek a proteinový povlak. Co myslíte?

DR. BROWN: Co si myslím? Já-já myslím, že je to skvělé. Ne tak skvělé jako ten monolitický kávovar, který jsem se ještě nenaučil používat, ale lepší než čistička vzduchu, která celý den hučí.

DR. ABBOTT: Teď si alespoň vážím lahody ticha. Dejte tomu čas, doktore.

[Dr. Abbott odejde a Edna podá dr. Brownovi poštu. Dr. Brown ji začne procházet.]

EDNA: Takže? Jak vypadá?

DR. BROWN: Fantastiky. Vyrostl o patnáct centimetrů.

EDNA: Patnáct centimetrů za osm týdnů, to není zlé.

[Dr. Brown narazí na zvláštní obálku. Otočí ji a vidí, že je od Madison. Adresa je Madison Kellnerová, 338 Willow Lane, Denver, CO 80113.]

EDNA: Tady je pacientka na devátou, šéfe. Pusťme se do toho. Dneska máme co dělat.

DR. BROWN: Pošlete ji dovnitř.


[Dům Abbottovách – Bright vypráví s basketbalovým míčem v ruce a Ephram a Amy jsou stulení vedle sebe na gauči a naslouchají mu.]

BRIGHT: Takže je to tady. Zbývá jeden koš. Jsem pod tlakem, protože když ho nedám, zbydou mi jen ponožky.

AMY: To je tak odporný.

BRIGHT: A když ho nedá Gemma, přijde na řadu nahoře bez.

EPHRAM: P-p-počkat, kdy se ze strip basketu stal sport? Byl na olympiádě? Zmeškal jsem něco?

BRIGHT: Takže se nadechnu. Ustoupím. Zamířím. Whoosh. A je to.

EPHRAM: Je koš nebo co je, protože jsem zmatenej.

BRIGHT: Vím jenom, že léto rulez, kámo. Zvlášť léto po matuře, sám uvidíš, rodiče tě nechají dělat, co si umaneš, protože vědí, že si musíš pořádně užít, než vyrazíš do skutečnýho světa.

EPHRAM: Když na to přišla řeč, kdy ti na ECC začínaj přednášky?

BRIGHT: Za pět, šest dní. Nevím. Vím jen, že mě čeká ještě přinejmenším tejden volna a mám v plánu si ho pořádně užít. A to tulení je signál, že bych se měl vytratit. Jsem rád, že jsi zpátky, brácho.

[Bright odejde. Amy a Ephram jsou stále stulení na gauči.]

AMY: Víš, napadlo mě, že nám do začátku školy zbývá ještě pár dní a, ehm, možná byhcom mohli vyrazit stanovat nebo něco nebo, ehm, Bright se zmínil o cestě do Vodního světa, který je jen pár hodin na sever. Mohla by to být zábava.

[Ephram nevypadá nadšeně.]

AMY: (pokračuje) Ty nemáš vodní parky rád?

EPHRAM: No, nejsem moc velkej fanoušek žádné aktivity, která zahrnuje plavky. Ale myslím, že kvůli tobě bych mohl udělat výjimku.

[Políbí se. Ephram se odtáhne a pohlédne na hodinky.]

EPHRAM: Och.

AMY: Musíš jít?

EPHRAM: Ehm, ne, jenom jsem slíbil tátovi, že v šest budu u večeře a celej den jsem necvičil, takže...

AMY: Cvičení? Už nejsi na Juilliardu.

[Ephram vstane a zamíří ke dveřím. Amy ho následuje.]

AMY: Odpočiň si, blázínku. Užij si volno.

EPHRAM: Zavolám ti po večeři, jo?

AMY: Jo.

[Ephram otevře dveře.]

AMY: (pokračuje) Ta sobota pořád platí?

EPHRAM: Určitě.

[Ephram zavře dveře a Amy je stále trochu v šoku, že vstal a odešel.]


[Pracovna dr. Browna doma. Dr. Brown otvírá dopis od Madison, když vtom vejde Ephram.]

EPHRAM: Nina se Samem jsou tu a nechci tě strašit nebo tak, ale nemám nejmenší tušení, jak se dostala do domu.

DR. BROWN: V létě jsem jí dal klíč. Zdálo se to přirozené vzhledem k tomu, kolik času tu tráví. Nevadí ti to?

EPHRAM: Ne. Myslím. Ještě něco se v létě stalo, o čem mi chceš říct?

DR. BROWN: Nic mě nenapadá.

EPHRAM: Není ti něco?

DR. BROWN: Ne. Ne. Jen... byl to perný den.

EPHRAM: Dobrá. No, uvidíme se dole.

[Ephram odejde a zavře za sebou dveře. Dr. Brown otevře dopis a vytáhne z obálky spolu s dopisem dva šeky. Obejde stůl a posadí se, zatímco čte dopis.]

MADISON [HLAS]: Vážený dr. Browne. Rozhodla jsem se, že Vaše peníze přijmout nemohu. Tyhle poslední dva měsíce v Denveru byly těžší, než by mě kdy napadlo. Ale ohledně dítěte jsem dospěla k rozhodnutí a musím s ním jít dál sama. Už toho dál nemůžete být součástí. Je toho tolik, co bych chtěla udělat jinak, ale hlavně vím, že jsem za Vámi nikdy neměla chodit. Ocenila bych, kdybyste mě už nekontaktoval. Madison.


[Dr. Brown je v práci a frustrovaně hledí na laptop. Vejde Edna.]

EDNA: Fajn. Jste tu brzy. Ten můj idiotský potomek chce, abychom si prošli tahle nová časopisecká předplatné, která podle všeho potřebujeme.

[Dr. Brown bouchne do počítače.]

EDNA: Proč boucháte do počítače?

DR. BROWN: Protože nefunguje a štve mě.

EDNA: Jste si jistý, že to je počítač, kdo nefunguje?

DR. BROWN: Mapguest mě má ukázat cestu do Denveru, ale myslím, že se mě snaží poslat k Bobu Denverovi. A nejde jen o mapu.

EDNA: Koho chcete v Denveru naštívit? Madison? Je v pořádku?

DR. BROWN: To se právě snažím zjistit. Poslala mi tohle.

[Dr. Brown vyndá z šuplíku dopis a dá ho přečíst Edně.]

DR. BROWN: Včera jsem se jí pokoušel dovolat, ale nikdo to nezvedal, tak mě napadlo, že se tam rozjedu a zjistím, co se děje. Jestli je všechno v pořádku.

EDNA: Hmm… A jaké části ‘nekontaktujte mě’ nerozumíte?

DR. BROWN: Jen chci vědět, že je v pořádku.

EDNA: Samé vytáčky. Jen chcete vědět, jestli tam pořád bydlí, abyste zjistil, jestli ta šňůra, kterou jste na tu holku hodil, stále drží.

DR. BROWN: Je důležité, abych věděl, kde je.

EDNA: Proč? Poslouchejte, Andy, vím, že si myslíte, že jste udělal správnou věc, ale...

DR. BROWN: Udělal jsem, co jsem musel. Ephram by nikdy nebyl schopen...

EDNA: Neotvírejme to znovu. Udělal jste, co jste udělal, a nedá se to změnit. Sice s tím nesouhlasím, ale nevyčítám vám to. Faktem zůstává, že uchovávání tohohle tajemství vás zabíjí, a teď je Ephram doma a musíte se mu každý den dívat do očí. Jenom se to zhorší.

DR. BROWN: I kdybych toho rozhodnutí litoval, nemůžu s tím nic dělat. Už jsem v tom zapletený.

EDNA: Ale dál už nemusíte. Dostal jste druhou šanci. Madison vás uvolňuje. Udělala, o co jste ji požádal, Andy. Prokažte ji stejnou laskavost. Nechte ji být.

[Edna odejde z ordinace a nechá dr. Browna o svých slovech přemýšlet.]


[Ephram si v pokoji znovu prochází dopis z dřívějška, když se objeví Delia a Ephram ho zastrčí do tašky.]

DELIA: Co děláš?

EPHRAM: Odkdy vstupuješ do mýho pokoje bez zaklepání?

DELIA: Dveře byly pootevřený.

EPHRAM: Chceš, abych je kvůli tobě zamykal, protože to rád udělám?

DELIA: Promiň. Hádej co, pan Polsen mi říkal, že když se budu chtít během roku projet, stačí...

[Delia chce pomoc Ephramovi s vybalováním tašky a Ephram ji ořikne.]

EPHRAM: To stačí, Delio. Ven. Hned.

DELIA: Nesnáším tě.

[Naštvaná Delia odejte. Ephram vyndá z tašky dopis a zastrčí si ho do zadní kapsy kalhot.]


[Před ordinací dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Abbott beží přes ulici a křičí na řidiče - Jaka Hartmana.]

DR. ABBOTT: Promiňte. Vy, pane. Ano, vy. Obábám se, že to auto budete muset zaparkovat jinde, protože tohle místo patří mému partnerovi.

[Jake vystoupí z auta.]

JAKE: Stalo se něco?

DR. ABBOTT: No, dobrá, ještě musíme přesvědčit město, aby tato místa označilo jako rozervovaná pro mě a mého partnera, dr. Andrewa Browna, možná jste o něm slyšel. Světoznámý neurochirurg.

JAKE: Já jsem Jake. Hartman, mimochodem.

DR. ABBOTT: Dr. Harold Abbott. Teď kdybyste dovolil.

JAKE: Počkejte, vy jste dr. Harold Abbott?

DR. ABBOTT: Ano.

JAKE: Ale jste tak mladý.

DR. ABBOTT: Prosím?

JAKE: No, nějaký dr. Harold Abbott více než před třiceti lety léčil mému otci koleno, ale to vy být nemůžete.

DR. ABBOTT: Nejspíše šlo o mého otce. Máme stejné jméno a do jeho smrti jsme rovněž sdíleli praxi.

JAKE: Ale ne? To je neuvěřitelné. Nemáte ponětí, kolik jsem toho o vašem otci vyslechl. Můj otec ho měl za světce.

DR. ABBOTT: Vážně?

JAKE: Páni, úžasné. No, bylo mi velkým potěšením se s vámi seznámit, pane. Ctí.

DR. ABBOTT: Ano, právě jsem byl na cestě pro šálek kávy. Nechcete se ke mně přidat?

JAKE: S radostí. Měl bych to auto přeparkovat?

DR. ABBOTT: Ne. Ne, nechte ho tady.


[Před domem Abbottových – Bright si háže na koš a Amy s ním mluví.]

AMY: Nevím, o co přesně jde. Vím jen, že se něco děje.

BRIGHT: O čem tom žvaníš? Včera jste se od sebe nemohli odtrhnout. Co chceš víc?

AMY: Jo, ale nebyl úplně se mnou. Byl se mnou, ale ne duchem, víš?

BRIGHT: Ne. Ne, nevím. Bože, ty jsi občas taková baba.

AMY: Co to má znamenat?

BRIGHT: Znamená to, že všechno dramatizuješ. Amy, jsi na tom skvěle, ne? Tvůj život je teď v nejlepším pořádku. Máš bezvadnýho kluka, kterej je do tebe blázen, a ty hledáš problémy. Proč?

AMY: Nehledám je.

BRIGHT: Není duchem s tebou. Co to vůbec znamená?

AMY: Znamená to, že... jsem blázen.

BRIGHT: Díky.

AMY: Jsem. Vyšiluju úplně bez důvodu. Proč? Proč bych to dělala?

BRIGHT: To je v pořádku. Poslední dobou byl tvůj život jedna velká noční můra, až si asi zapomněla, jaký je to bejt šťastná. Ve skutečnosti je ten divnej pocit, o kterým mluvíš... asi jen dobrá nálada.

AMY: Máš pravdu. Tak to nejspíš je. S Ephramem žádný problémy nemáme. Jenom se musím posadit a užít si, že mám fantastickýho kluka, který je konečně doma a budeme mít suprovej maturitní rok, protože si ho zasloužíme.

BRIGHT: Jenom to nepřežeň.

[Mama Joy’s – Dr. Abbott a Jake pijí kávu. Jake si do kafe dává tuny cukru a dr. Abbott ho sleduje, zatímco Jake mluví velmi rychle.]

JAKE: Ve Vail jsou nejlepší, pokud jde o výběr a velikost, tomu se nic nevyrovná. Mají tyhlety černý běžky, který jsou úplně neskutečný. To v případě, že vám vyhovují obří obchody, což mě ne.

DR. ABBOTT: Hm hmm.

JAKE: Deer Valley je fajn, ale nesnášejí snowboardy. Jsem sice rád doma, ale čas od času mám prostě chuť vypadnout a sject si nějaký ten kopec, víte?

DR. ABBOTT: Vím. Vím.

JAKE: Musím na to být dobrý sníh. Hlavně to mě dovedlo sem do Everwoodu. Uvědomuje si, že žijete v epicentru nejlepších sjezdovek v Coloradu? Zjistil jsem si to. Jste méně něž dvě hodiny od šesti různých míst s těmi nejúžasnějšími podmínkami.

DR. ABBOTT: Ale-ale Los Angeles není tak daleko od Squaw Valley. Squaw znám.

JAKE: Jo, ale L.A. už mám dost. Už jsem z něho úplně zničený, víte? Lidi. Doprava. To, jak jsme mluvili o vašem otci. Nikdo takový v Los Angeles není. Doktoři nechodí po náštěvách, pokud nejde do siliconovou pohotovost. A tak zbytek života strávit nechci. Chci být ve společnosti skutečných lidí, kteří jsou usazení, kteří nemusejí nosit Kaballahské náramky, aby někam zapadali. Jsem připraven otevřít novou životní kapitolu. Možná potkat nějakou skvělou ženu a usadit se. Založit rodinu.

[Nina přijdu s konvicí kávy.]

NINA: Ještě kávu?

JAKE: Díky.

[Jake věnuje Nině milý úsměv a Nina zamíří k jiným stolům.]

JAKE: Vím, že to zní trochu bláznivě, ale...

DR. ABBOTT: Ach, ne, ne. Vůbec ne. Ne. Chápu, jak může člověka ubít velkoměstský způsob života. Everwood by pro vás byl příjemná změna.

JAKE: Byl, že?

DR. ABBOTT: Jo.

JAKE: Teď jen musím najít místo, kde rozjet krám, a je to.

DR. ABBOTT: Vážně? Takže hledáte nemovitost?

JAKE: Ani nemusí to být nic extra. Stačí když si budu mít kam pověsit lyže a zaparkovat kolo.

DR. ABBOTT: No, možná máte šťastný den, pane Hartmane.

JAKE: Prosím vás, říkejte mi Jaku.

DR. ABBOTT: Jaku, no, věřím, že dnešek může být pro nás oba osudová příležitost.

JAKE: Jo? Výborně.

DR. ABBOTT: Ano.


[Obchod s oblečením na Main Street – Amy si zkouší šaty a Rose je s ní.]

AMY: Tak co říkáš?

ROSE: Říkám, že chudák kluk omdlí, až tě spatří.

AMY: Fakt?

(pozn. překladatele: Potvrzuji, taky jsem z ní ve 3.sérii úplně paf, úžasně nám rozkvetla :-))

ROSE: Ta barva ti moc sluší.

AMY: Nemyslíš, že ty růžový byly lepší?

ROSE: Ne. Pořád nechápu, co je na tom rande tak důležité. Byli jste spolu 10 dní v New York City, co by mohlo být romantičtějšího.

AMY: Jo, ale tohle je naše první oficiální rande v Everwoodu. Je to začátek toho, co by mohl být nejdůležitější vztah, který jsem kdy měla, mami.

ROSE: No, v tom případě budeš asi potřebovat i nové boty.

AMY: Jsi nejlepší máma na světě.

[Obejmou se. Zatímco se objímají, Amy spatří venku Ephrama.]

AMY: Panebože, není to divný? Hele.

ROSE: Co?

AMY: Jako bychom byly pořád na stejným místě. Není to osud nebo tak?

ROSE: No, mohlo by to být tím, že v Everwoodu je jen jedna hlavní třída, ale osud je taky hezký.

AMY: Zavolám mu a pozdravím ho. Schovej mě, aby neviděl šaty.

[Amy namačká číslo a Rose ji zakryje.]

[Před obchodem zazvoní Ephramovi mobil. Pohlédne na něj a stornuje hovor. Pak se vydá pryč od svého auta.]

[V obchodě se Amy cítí ublíženě, že jí Ephram položil telefon.]

ROSE: Možná mu nenaskočilo tvé číslo. Také někdy telefon nezvedám.


[Dr. Brown klepe na nějaké dveře v Denveru. Mindy, kamarádka Madison z epizody 2.17, otevře dveře.]

MINDY: Dr. Brown.

DR. BROWN: Mindy, myslím, že jsme se jednou setkali.

MINDY: Madison tady není.

[Dr. Brown pohlédne za Mindy do domu a vidí krabice.]

DR. BROWN: Stěhujete se?

MINDY: Nemáte tu co dělat.

DR. BROWN: Já vím.

MINDY: Ne, nevíte. Vy to nechápete. Věřila vám. Byl jste pro ni jako otec. Nevím, jestli víte něco o její rodině, ale její táta je opustil, když byla ještě malá, a máma je náboženskej fanatik. Tak si asi dokážete představit, jak přijala zprávu o těhotenství, pročež přijela sem. Řekla jsem jí, že nebudete neojobjektivnější člověk na světě, ale ona vás bránila. Říkala, že jste dobrý člověk. Říkala, že jí pomůžete.

DR. BROWN: Od prvního dne jsem se pokoušel Madison chránit. A budu v tom pokračovat. Proto tu jsem.

MINDY: Proto tu nejste. Jste tu, protože chcete vědět, jestli si to dítě nechala nebo ne. Pokoušíte si zachránit zadek a já vám v tom nepomůžu. (začne zavírat dveře) Řekla jsem jí, aby zavolala Ephramovi. Řekla jsem jí, že si zaslouží vědět pravdu o těhotenství a o tom, jakej člověk je ve skutečnosti jeho otec.

DR. BROWN: Mindy?

MINDY: Nevím, jestli to udělala nebo ne. Jen mě napadlo, že byste to rád věděl.

[Mindy zavře dveře a nechá Dr. Browna v obavách, zda to Ephram ví či ne.]


[Mama Joy’s večer. Dr. Brown sedí u pultu se zmrzlinovým pohárem před sebou a mluví s Ninou.]

NINA: To musí být zlé, sotva ses té zmrzliny dotkl.

DR. BROWN: Jen si vezmu účet, Nino.

[Vejde Amy a přisedne si k dr. Brownovi.]

AMY: Zdravím, dr. Browne. Můžu s váma na chvilku mluvit?

DR. BROWN: Teď není zrovna vhodná doba, Amy.

AMY: Jde o Ephrama.

DR. BROWN: Co je s Ephramem?

AMY: Já nevím. Nevíte o něčem, co by ho mohlo trápit? Nestalo se něco?

DR. BROWN: Co přesně dělá?

AMY: Nejde o to, co dělá. Jde o to, jaký je. Je tajnůskářský a zamlklý. Chová se, jako by bylo vše v pořádku, ale já poznám, že to jen předstírá. Znám ho příliš dobře. Máte pro to nějaké vysvětlení?

DR. BROWN: Možná.

AMY: Co by mohlo být tak závažné, že by o tom se mnou nemluvil? Mluvíme o všem.

DR. BROWN: Proč se ho nezeptáš? To jediné můžeš udělat, ne?

AMY: Nebo taky můžu mlčet a počkat, až to přejde. To se občas stává, ne?

DR. BROWN: Občas. Problém je, že věci, kterou se snažíš zamést pod kobereček, si vždycky najdou cestu ven.


[Následující den – Dr. Abbott ukazuje Jakovi svou starou ordinaci.]

DR. ABBOTT: Podlahy jsou přirozeně z pravého tvrdého dřeva. Červený dub, věřím.

JAKE: Vypadají skvěle. Ačkoli jsem překvapený, že jste nepřešel na linoleum, snadno se umývá.

DR. ABBOTT: Ne. Ne. Můj otec položil tuto podlahu svýma vlastníma rukama, když ještě linoleum neexistovalo. Vzpomínám si, že jednou zvažoval koberce, myslím, že v sedmdesátém druhém. Cítil potřebu modernizovat. Naštěstí jsem mu ten nesmysl rozmluvil, jinak bychom teď stáli na rudém karpetu.

JAKE: Je to tu fantastické. Udržel jste to v úžasném stavu, mohu dodat.

DR. ABBOTT: Možná by chtělo vymalovat.

JAKE: Jo, myslel jsem na to.

DR. ABBOTT: Ale nebudete schopen okopírovat přesný odstín. S otcem jsme se nikdy neshodli. Byl loajální k světlounce okrové, zatímco já dával vždy přednost špinavě bílé. Drobný rozdíl, ale trénované oko to vždy poznalo. Byl jsem připraven otci ustoupit, jelikož jsem v té době byl součástí praxe ne více než pět let. Ale otec se ukázal jako velký muž kompromisu. Vzal mě do malířství a Lawrence nám tam namíchal směs obou barev - vítězná kombinace, jak jistě budete souhlasit.

JAKE: Jak jsem řekl, vypadá to tu skvěle.

DR. ABBOTT: Je to úžasné. Po všech těch letech to tu vypadá pořád stejně.

JAKE: No, beru to.

DR. ABBOTT: Prosím?

JAKE: Je to dokonalé. Líbí se mi tu. Kde se mám podepsat?

[Jake jde podepsat papíry a dr. Abbott má najednou pochybnosti a snaží se ho dostat ven.]

DR. ABBOTT: Dobrá. Možná byste před formálním podpisem dal přednost podrobné prohlídce.

JAKE: Neřekl bych, že je to nutné, je to jen pronájem. Věřím vám.

DR. ABBOTT: To je-to je úžasné. Ale já rád dělám vše, jak se má. Zavolám pár lidem, seženu nějaké nabídky, jestli nemůžete čekat. Nemůžete čekat. Plně chápu, jestli se chcete poohlédnout jinde.

JAKE: Jinde? Říkal jsem, že se mi tu líbí.

DR. ABBOTT: Jasně. Jasně. A já děkuji, že jste se stavil.

[Dr. Abbott za Jakem zavře dveře a uleví se mu, že ho dostal pryč.]


[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Brown zlostně zamíří přímo do své ordinace. Edna, která pracuje u svého stolu, vstane a jde za ním.]

EDNA: Tady jste. Zkoušela jsem vám volat na mobil. Mám spoustu vzkazů, které musíme projít, než...

[Dr. Brown zabouchne před Ednou dveře.]

EDNA: Co mu přelítlo přes nos?

[Louise pokrčí rameny. Dr. Abbott zlostně zamíří přímo do své ordinace. Louise zkusí získat jeho pozornost jako Edna.]

LOUISE: Dobré ráno, dr. Abbotte. Volal pan McManus, zajímal se, jestli by mohl...

DR. ABBOTT: Teď ne, Louiso.

[Dr. Abbott jde do své ordinace a zabouchne dveře.]


[Ordinace dr. Browna – Dr. Brown se zakloní v židli a dá si nohy na stůl. Pak s výkřikem spadne. Edna vpadne do ordinace.]

EDNA: Není vám nic?

[Dr. Brown je velmi naštvaný a tlačí židli ven z kanceláře k dr. Abbotovi, který vyjde ven, když ho slyšel spadnout. Edna a Louisa doktory jen tiše pozorují. Doktoři na sebe začnou křičet.]

DR. BROWN: Co je tohle sakra za krám?

DR. ABBOTT: No, je to-je to ergonomické. S dovolením jsem nahradil vaši starou židli, která vám neposkytovala dostatečnou podporu zad. Myslel jsem, že to oceníte.

DR. BROWN: Ocením? Vypadám snad, že to oceňuji?

DR. ABBOTT: Právě teď ne.

DR. BROWN: Ve skutečnosti neoceňuji žádnou z těch šílených změn, které jste v mé ordinaci provedl. Nesnáším ty časopisy. Nesnáším předložky. Nesnáším tu věc, které říkáte kávovar, a nesnáším rybičky.

DR. ABBOTT: Musíte ale vědět, že spousta těch rybiček je z dovozu. Chtěl jsem...

DR. BROWN: Kdo se vás o to prosil? Já určitě ne. O žádnou z těch kravin jsem vás neprosil.

DR. ABBOTT: No, odpusťte mi, že jsem předpokládal, že dáte přednost špičkovému automatu na expresso před pětidolarovým panem Kávovarem z garážního výprodeje. A co se týče předložek, člověk zvládne jen jistou porci dřeva.

DR. BROWN: Klidně to zopakujte.

DR. ABBOTT: Cože? Co.... vy se snažíte naznačit, že jsem hlava dubová? To říkáte?

DR. BROWN: Dubová extra třída.

DR. ABBOTT: No, vidím, že má péče o vytvoření pozitivního pracovního prostředí byla zcela nedoceněna. Omlouvám se, doktore, jestli jsem učinil vaši ordinaci tak nesnesitelnou. Toliko jsem se pokoušel zavést do toho chléva, kterému říkáte lékařská ordinace, nezbytně nutný pořádek.

[Dr. Abbott naštvaně zamíří do své ordinace a zabouchne za sebou dveře. Dr. Brown zamíří do své.]

DR. BROWN: (křičí přes vstupem do ordinace) CHCI ZPÁTKY SVOU ŽIDLI!


[Ephramovo studio – Ephram cvičí. Dr. Brown zaklepe na dveře a vejde dál.]

EPHRAM: (úsečně) Co je?

DR. BROWN: Byl jsi tu celý den. Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi ještě naživu.

[Ephrama ta poznámka nerozesměje.]

DR. BROWN: Schováváš se přede mnou?

EPHRAM: Říká se tomu cvičení. Proto jsi to tu postavil, vzpomínáš?

DR. BROWN: Co je s tebou, Ephrame? Co ses vrátil, jsi hrozně náladový a já chci vědět proč.

EPHRAM: Na tohle nemám čas.

DR. BROWN: No, udělej si ho. Co se děje? Včera u večeře jsi neřekl ani dvě slova. Hádáš se se sestrou. I Amy poznala, že se s tebou něco děje.

EPHRAM: Amy? Ty jsi mluvil s Amy?

DR. BROWN: Ano, samozřejmě, že jsem mluvil s Amy. Viděl jsem se s ní v Mama Joy’s. Mluvili jsme spolu pět minut.

EPHRAM: Ty jsi neuvěřitelnej. Kolikrát musíme vést tuhle hádku, než ti to dojde?

DR. BROWN: Nevím. Ani nevím, o co se hádáme?

EPHRAM: Nechci, aby sis za mými zády povídal s mou holkou. Nechci, aby ses za mě cokoli pokoušel napravovat, když u toho nejsem, protože kdykoli si myslíš, že něco napravuješ, vždycky to jenom zhoršíš, nebo ti to ještě nedošlo?

DR. BROWN: Pokračuj, Ephrame, a vezmu si to tu lusknutím prsty zpátky-

EPHRAM: Jen do toho. Neprosil jsem se tě o to. O nic z toho jsem se neprosil.

DR. BROWN: Co to je? Jak jsme se sem dostali? Myslel jsem, že už jsme s výbuchy hněvu přestali. Myslel jsem, že spolu znovu mluvíme.

EPHRAM: Mluvíme? Nevšim jsem si, že se mnou mluvíš. Ve skutečnosti ten, kdo se tu chová divně, jsi ty. To objímání. Velký studio. O co jde? Je to trochu pokrytecký, nemyslíš? Čekáš, že ti všechno řeknu, ale ty mi nemusíš říkat ani ň.

DR. BROWN: Říkám ti, co považuji za nutné.

EPHRAM: A já rovněž.

DR. BROWN: Co chceš, abych ti řekl?

EPHRAM: Nevím, ale očividně máš něco na srdci.

[Dr. Brown na Ephrama upírá zrak a nic neříká.]

EPHRAM: No, všichni asi máme tajemství.

[Ephram odejde a dr. Brown o jejich hádce přemýšlí. Ví Ephram o Madison či neví Ephram o Madison?]


[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Abbott stojí u akvária a krmí rybičky.]

DR. ABBOTT: Hootie. Hootie.

[Dr. Brown vejde do ordinace s balíkem v podpaží.]

DR. BROWN: Pracujeme o víkendech, nebo jsem ten oběžník propásl?

DR. ABBOTT: Jen jsem přišel nakrmit Hootie. Hned odcházím.

DR. BROWN: Neodcházejte. Prosím.

[Dr. Brown přijde k dr. Abbottovi.]

DR. BROWN: Omlouvám se, Harolde. Neměl jsem právo na vás včera tak vyletět. Chci, abyste věděl, že nejde o vás ani o Hootie.

DR. ABBOTT: Andy, bez ohledu na to, co si asi myslíte, nepokoušel jsem se předělat ordinaci k obrazu svému. Pokud něco, byl do pokus ukázat svou vděčnost za všechno, co jste pro mě udělal.

DR. BROWN: Nemáte za co být vděčný. Jsme teď partneři. Můj dům je váš dům. Proto jsem sem vlastně přišel...

[Dr. Brown rozbalí balík, který přinesl s sebou, a odhalí novou vývěsní ceduli. Je na ní napsáno "Brownova a Abbottova lékařská praxe".]

DR. BROWN: Chtěl jsem to pověsit před pondělním návalem.

DR. ABBOTT: Děkuji vám, Andy. Je to velmi pozorné.

DR. BROWN: Ale?

DR. ABBOTT: Neměl jsem tušení, jak obtížné pro mě budu vzdát se své staré ordinace. Poslední dva měsíce jsem odmítal všechny nabídky a každou s ještě nesmyslnějšího důvodu než předchozí. Ale teď jsem konečně pochopil, že jde o mě.

DR. BROWN: Máte pochybnosti o partnerství?

DR. ABBOTT: Není to autonomie, co mi chybí. Ta ordinace naproti patřila mé rodině o roku 1948. S otcem jsme v té budově pracovali bok po boku. Je tam spousta vzpomínek. Je těžké to opustit.

DR. BROWN: No... nemusíte opustit své vzpomínky, Harolde. Žijí uvnitř vás. Berete si je všude s sebou. Ať už je to do ordinace přes ulici nebo do úplně jiného státu. Věřte mi, nezmizí.

DR. ABBOTT: Tolik moudra, ale vousy pořád zůstávají. To nechápu. (vezme ceduli) Navrhuji, abychom ji pověsili a vrátili k tomu, co nám každému ze soboty zbývá, ano?

DR. BROWN: Co kdybyste to udělal vy? Já se tady na chvíli utábořím.

[Dr. Brown se pochmurně posadí, což vzbudí v dr. Abbottovi zájem.]

DR. ABBOTT: Potíže doma?

DR. BROWN: Měl jste před dětmi někdy tajemství, Harolde, dokonce i před Rose, když na to přijde?

DR. ABBOTT: Určitě měl.

DR. BROWN: Co kdyby se to tajemství týkalo přímo jich?

DR. ABBOTT: No, kdyby se týkalo jich, nevím, jak dlouho bych ho byl schopen udržet - ne v mé domácnosti. Proč?

DR. BROWN: Před osmy měsíce jsem Madison řekl, aby odjela z města. Po té, co jsem zjistil, že je těhotná.

DR. ABBOTT: Ephram?

DR. BROWN: (přikývne) Řekl jsem jí, aby mu to neříkala. Také jsem jí řekl, že se postarám o cokolik, co bude chtít, ale teď nevím, kde je. Nevím, jestli šla na potrat, nebo se rozhodla si to dítě nechat. Dokonce ani nevím, jestli o tom řekla či neřekla Ephramovi.

DR. ABBOTT: A nemáte tušení, jak ji najít?

DR. BROWN: Ne.

DR. ABBOTT: Ale myslíte, že byla v kontaktu s Ephramem?

DR. BROWN: Možná. Nejsem si jistý. Vím, že se se mnou pohádal. Pohádal se s Amy.

DR. ABBOTT: Panebože, myslíte, že o tom Amy řekl?

DR. BROWN: Nevím, ale je to možné.


[Brownovic kuchyně – Ephram jí u linky vločky, když si je Delia také přijde udělat.]

EPHRAM: Tak jsem mluvil dneska mluvil s panem Polsenem. Říkal, že jestli chceš, můžeme tvého koně přijet navštívit.

[Delia neodpoví.]

EPHRAM: Delio, no tak.

DELIA: Nemůžeš tohle dál dělat.

EPHRAM: A co?

DELIA: Bezdůvodně křičet na lidi a pak předstírat, že se to nestalo.

EPHRAM: Omlouvám se, že jsem na tebe křičel, ano?

DELIA: To je mi jedno. Křičel jsi a já ti nic neudělala.

EPHRAM: Já vím. V poslední době se toho hodně stalo, takže...

DELIA: No a co? Mně taky. Ale na mě ses nezeptal. Ani jednou.

EPHRAM: Říkal jsem, že se omlouvám. Proč se na mě tak zlobíš?

DELIA: Protože…

[Ephram na ni pohlédne.]

DELIA: Taky jsem na tebe čekala.

[Delia odejde z kuchyně a Ephram si uvědomí, proč se zlobí.]


[Stará ordinace dr. Abbotta. Jake podepisuje nájemní smlouvu.]

JAKE: Jsem moc rád, že jste změnil názor, Hale. Chvíli jsem si dělal starosti. Trošku jste vyšiloval, ale teď, když jsem opět tady, cítím silnou pozitivní energii. Vím, že je to nejlepší rozhodnutí mého života. Nemůžu vám dost poděkovat.

DR. ABBOTT: Nemáte vůbec zač.

JAKE: Tak a je to. Podepsáno. Přiložil jsem šek na první a poslední měsíční nájem a k tomu bezpečnostní záruku a rovněž pojištění na auto.

DR. ABBOTT: Výborně. No, jsem si jistý, že tu prožijete spoustu šťastných let, Jaku.

JAKE: V to doufám. Budu těžké jít ve vašich stopách.

DR. ABBOTT: Je milé, že to říkáte, ale jsem si jistý, že vás podnik se bude mít brzy čile k světu. Já se rozhodně těším, že na Main Street bude obchod se sportovním zbožím.

JAKE: Prosím?

DR. ABBOTT: Nebo se budete specialiazovat výhradně na lyžařské náčiní? Každopádně...

JAKE: Myslím, že tu došlo k menšímu nedorozumění. Neotvírám obchod se sportovním zbožím.

DR. ABBOTT: Neotvíráte?

JAKE: Ne.

DR. ABBOTT: Och.

JAKE: Jsem doktor. Tohle bude má ordinace.

DR. ABBOTT: Cože jste? Jak-jak byste mohl být...? Je vám tak dvanáct.

JAKE: Jste milý. (bere se k odchodu) Znám doma výborného dermatologa, několikrát za rok se tu staví. Mohl bych vám domluvit prohlídku, jestli chcete.

DR. ABBOTT: Ne. Ne. Ne. To je šílené. Já si jasně pomatuji, že jste říkal, že potřebujete místo na lyže. Tak jsem myslel...

JAKE: Pověsit lyže, to se jen tak říká. Bože, opravdu jsem myslel... mluvil jsem o tom. Omlouvám se za to nedorozumění, ale je to všechno v nájemní smlouvě. Koukněte, měl bych se vrátit do domu. Bůh ví, jakou škodu už stihli stěhováci napáchat. Zatím nashle, Hale.

[Jake odejde a dr. Abbott za ním křičí.]


DR. ABBOTT: JSEM HAROLD! DOKTOR HAROLD ABBOTT!

[Dům Abbottových, hala – Ephram zazvoní na dveře. Dr. Abbott otevře.]

EPHRAM: Zdravím, dr. Abbotte. Je Amy doma?

[Dr. Abbott se otočí a spatří Amy stát na schodech. Amy mám na sobě ty nové šaty.]

AMY: Ahoj.

DR. ABBOTT: Budu nahoře, kdybyste mě potřebovali.

[Dr. Abbott jde nahoru a Ephram vejde do domu.]

EPHRAM: Sluší ti to.

AMY: Rozcházíš se se mnou, viď?

EPHRAM: Cože?

AMY: Do toho. Prosím. Rychle.

[Ephram sáhne do kapsy u kalhot a vyndá dopis, který si během epizody četl, aby se na něj Amy podívala. Napětí vrcholí, je od Madison či není od Madison?]

AMY: Co je to?

EPHRAM: Přečti si to.

[Amy se posadí na schody a Ephram se posadí vedle ní.]

AMY: Je z Juilliardu.

EPHRAM: Je to hodnocení za letní program. V podstatě jsem propad.

AMY: Cože? Jak bys mohl ty propadnout z piána?

EPHRAM: Podle všeho velmi, velmi snadno.

AMY: Ale jsi neuvěřitelný pianista. Slyšela jsem tě, viděla jsem tě.

EPHRAM: Prosím. Prosím. Ne. Vím, že to myslíš dobře, ale cítím se tak ještě hůř.

AMY: Takže tohle tě trápilo?

EPHRAM: Jo, tohle.

AMY: Měl jsi mi to říct, Ephrame. Vím, čím procházíš, moje loňský vysvědčení bylo příšerný.

EPRHAM: To není jedno vysvědčení, Amy. To je můj celej život – můj jedinej plán - a rozpadá se mi pod rukama. Táta mi předělal garáž na studio, abych moh naplnit svůj potenciál génia, ale ukazuje se, že žádnej génius nejsem. Jsem-jsem průměrnej. Pokud chci být něco víc než průmerný, budu muset až do zimy, kdy jsou další zkoušky, cvičit od rána do večera.

AMY: Tak to uděláš.

EPHRAM: Jo, tak to udělám. Ale... co potom my?

AMY: Co máš na mysli?

EPHRAM: Chceš podnikat všechny ty věci. Chceš tábořit nebo jet do Vodního světa a všechny ty věci, co bychom spolu měli podnikat, jelikož jsme ten nový šťastný pár, ale to já teď nemůžu. Nemůžu pomoct Brightovi vybrat přednášky na EEC. Nemůžu trávit čas s Delií. Nemůže večeřívat s Ninou.

AMY: Takže se se mnou rozcházíš.

EPHRAM: Ne. Ne. Já nevím - nevím - já jen potřebuju nějaký čas, abych si to promyslel. Jen potřebuju nějaký čas.

AMY: Dobře.

EPHRAM: Dobře?

AMY (klidným hlasem): Dobře. Dopřej si čas. Promysli to. Až budeš vědět, co chceš, zavolej mi. Budu čekat. Alespoň nějakou chvíli.

[Amy vstane a jde nahoru. Ephram vstane a dívá se za ní. Ephram vyjde pomalu ze dveří a zamíří ke svému autu.]

KONEC