[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"...There Is A Reaction"

Odvysíláno v USA:
20.9.2004
Scénář:
David Hudgins
Režie:
Perry Lang
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.02 - "...vyvolá odpovídající reakci"

[Je večer a Amy ve svém pokoji píše na počítači.]

AMY (HLAS): Milý Ephrame. Já vím, že je divné, že ti píšu, místo, abych prostě zavolala, ale z nějakého důvodu je to pro ně takto lehčí. Já nevím, možná jsem si na ty emaily zvykla přes léto, když jsi byl V New Yorku, nebo možná se jen bojím zvednout telefon, ale myslím, že si musíme promluvit.

[Amy pohlédne na obrazovku a rozhodne se, že se jí nelíbí, co napsala, a něco umaže. Ve dveřích se objeví dr. Abbott a pozoruje ji.]

AMY: Blbost. (píše) Ale moc ráda bych s tebou mluvila.

[Amy si čte na obrazovce a najednou se ozve zvuk otvíraných dveří.]

AMY: Panebože.

DR. ABBOTT: Amy?

AMY: Pššt.

[Amy vidí, že se Ephram právě přihlásil na AOL pod nickem: EphramInNYC. Dr. Abbott vejde do pokoje.]

DR. ABBOTT: Děje se něco?

AMY: Ephram se právě přihlásil. Tady. Vidí mě. Ví, že ho vidím. To je tak šílený.

DR. ABBOTT: Co je? Co se mezi vámi děje? Vím, že sem tuhle přišel a poněkud náhle odešel.

[Amy se otočí k dr. Abbottovi.]

DR. ABBOTT: Co se děje, srdíčko?

AMY: Všechno je špatně. Když přijel domů, bylo to dobrý. Alespoň jsem si to myslela a pak jsem si uvědomila, že nebylo, hloupě jsme se pohádali. Ani to vlastně nebyla hádka. Nevím, co to bylo. Vím jen, že by se nic z toho nestalo, kdyby nedostal ten dopis.

DR. ABBOTT: Je v tom nějaký dopis?

AMY: Ano. Z Juilliardu. Podle všeho dostal za letní program fakt strašný hodnocení a teď říká, že potřebuje každej den cvičit a že možná nemá čas na holku, což není vůbec pravda, protože já jsem v tomhle ohledu chápavá, víš?

DR. ABBOTT: Určitě.

AMY: Vidíš. Já vím. Ale on to nechce slyšet. A teď se musím poprat se zítřkem - můj první den maturitního ročníku a já ani nevím, jestli mám, nebo nemám vztah. (Otočí se zpět k počítači) Jako bychom byli v jedný místnosti a on se mnou ani nepromluvil.

DR. ABBOTT: Amy, podívej se na mě. No tak, ty to zvládneš.

[Dr. Abbott se uchechtne. Amy se otočí a jde si lehnout.]

AMY: To není vtipný.

DR. ABBOTT: Dobrá, řeknu ti něco, čemu možná nebudeš věřit. Připravena?

AMY: Ne.

DR. ABBOTT: Máš na víc. Opravdu. Dobrá, na něco se tě zeptám. Kdyby Ephram Brown neexistoval, co bys zítra dělala? Jen se na chvilku zamysli.

AMY: Já nevím. Popovídala si s kamarádkama; zapsala se na ročenku, do nějakýho novýho fotožurnalistickýho kroužku po škole. To mi přišlo jako dobrý nápad.

DR. ABBOTT: Vidíš?

AMY: Jo, ale Ephram existuje.

DR. ABBOTT: No, to ano, ale podstatné je, že máš zájmy. Máš nadání. Než jsi potkala Ephrama, měla jsi bohatý život. Ten život stále existuje. Jen do něj musíš naskočit a žít ho. Nebuď tak připoutaná ke klukovi, až ti uteče tvůj maturiní ročník.

AMY: Já vím. Máš pravdu.

DR. ABBOTT: Dobrá, čas na kutě.

AMY: Díky, tati.

DR. ABBOTT: Dobrou noc.

[Dr. Abbott odejde z Amyna pokoje a Amy se pak vrátí k počítači a odhlásí se z AOL.]

AOL: Sbohem.


[Ephramův pokoj – Ephram spatří, že je Amy online. Nick = AmyAbbott. Vidí, že se odhlásí. Prudce zaklapne laptop.]

EPHRAM: Sakra.

[Dr. Brown vejde do Ephramova pokoje.]

DR. BROWN: Za tu věcičku jsem zaplatil 1800 dolarů. Možná bys měl zkusit bouchání do polštáře, vyjde to mnohem levněji.

[Ephram vypadá naštvaně.]

DR. BROWN: Tak jaký je oficiální stav? Už nám vychladly hlavy nebo se pořád ještě hádáme?

EPHRAM: Je mi to jedno. Rozhodni ty. Teď jsem na jakýkoli přemýšlení moc unavenej.

[Ephram si jde lehnout na postel.]

DR. BROWN: A co takhle? Oba si uvědomujeme, že jsme se mýlili a chystali jsme se vzájemně omluvit, takže jsme se usmířili a ty mi teď řekni, proč jsi tak naštvaný, protože vím, že už nejde jen o mě.

EPHRAM: Jde o Amy.

DR. BROWN: Tak o to jde.

EPHRAM: O co by mělo jít jinýho?

[Dr. Brown si přitáhne židli blíže k posteli a posadí se na ni.]

DR. BROWN: Tak mi řekni podrobnosti.

EPHRAM: Můžeš vrátit tu židli tam, kde jsi ji našel. Na to teď nemám náladu.

DR. BROWN: Proč ne? Myslím, že bych ti mohl pomoct.

EPHRAM: Nemůžeš mi pomoct.

[Delia vejde do Ephramova pokoje.]

DELIA: Tati, u dveří stojí dr. Abbott.

DR. BROWN: Teď? Co chce?

DELIA: Nevím, ale má pantofle.

EPHRAM: Mohli byste s tím jít někam jinam?

[Dr. Brown a Delia odejdou. Ephram rozjímá na posteli.]


[Dr. Brown přijde přivítat dr. Abbott na schody na verandě.]

DR. BROWN: Už jsem vám, Harolde, řekl, že v tom smyslu o vás zájem nemám.

DR. ABBOTT: Nevědí o Madison. Alespoň Amy ne. Což nutně neznamená, že o tom neví Ephram, ale podle událostí, o kterých jsem byl právě informován, bych řekl, že to neví.

DR. BROWN: O jakých událostech mluvíte? Že se pohádali s Amy?

DR. ABBOTT: Takže o té hádce víte.

DR. BROWN: Samozřejmě, že o té hádce vím.

DR. ABBOTT: Tak to víte i o tom dopisu?

DR. BROWN: Samozřejmě, že vím o... jakém dopisu?

DR. ABBOTT: Z Juilliardu mu přišlo hodnocení. Podle všeho je v létě moc nepřesvědčil. Což mu snižuje vyhlídky na přijetí příští podzim. Což vysvětluje jeho náladovost. Mrznou mi prsty, musím jít.

DR. BROWN: Počkejte chvíli, jak nepřesvědčil? Propadl? I kdyby ano, co to má společného s příštím rokem?

DR. ABBOTT: Správné otázky. Možná byste je měl směřovat na svého syna.

DR. BROWN: Počkat-počkat-počkat. Řekl mi jenom, že má problémy s Amy. O Juilliardu nepadlo ani slovo.

DR. ABBOTT: To je překvapení. Pokračoval bych rčením o jablku, které nepadá daleko od stromu, ale je pozdě, Browne. Těžknou mi víčka a přimrzá mi pižamo. Dobrou noc a zlomte vaz. Uvidíme se ráno.

DR. BROWN: Ne. Harolde. Harolde. Počkejte. Harolde.

[Dr. Abbott jde pryč, když vtom se na něj spustí kropení trávníku. Dr. Abbott se otočí k dr. Brownovi.]

DR. BROWN: Chtěl jsem vám říct, abyste to obešel.

[Dr. Abbott odejde a dr. Brown pohlédne k Ephramovu oknu a vidí zhasnout světlo. Rozhodne se, že to odloží na ráno.]

ÚVODNÍ TITULKY

[Ephram jí v kuchyni snídani, když vejde dr. Brown.]

DR. BROWN: Takže první školní den - těšíš se?

EPHRAM: Úplně v duchu tančím.

DR. BROWN: Po našem vřelém usmíření jsem včera přemýšlel a my jsme se vlastně ještě nebavili o tvém létě.

EPHRAM: Bylo fajn.

[Ephram odnese nádobí do dřezu.]

DR. BROWN: Aha. Líbí se ti Juilliard?

EPHRAM: Jo.

DR. BROWN: Naplnil tvá očekávání?

EPHRAM: Hm, hmm.

DR. BROWN: Protože takové školy mohou být zpočátku těžké, ale po čase si zvykneš na...

EPHRAM: Jdu pozdě.

[Ephram vyjde z kuchyně s batohem přes rameno.]


[Před střední školou – Amy jde do školy a Ephram k ní zezadu přijde. Jdou pak společně.]

EPHRAM: Ahoj. Ephram Brown. Potkali jsme se před pár lety.

AMY: Jo, matně si vzpomínám. Myslím, žes měl, ehm, červený vlasy.

EPHRAM: Na to nikdy nezapomeneš, co?

AMY: Ne.

EPHRAM: Takže já, ehm, viděl jsem tě včera večer online.

AMY: Vážně?

EPHRAM: Jo, chtěl jsem ti napsat, ale nemohl jsem přijít na to co říct a pak jsem si uvědomil, že mi psaní nejde, takže...

AMY: Ephrame, vím, že toho máš teď hodně. Nemusíš mít pocit, že na tebe tlačím.

EPHRAM: Ne, já nemám-nemám pocit, že na mě tlačíš. Já...

AMY: Ne, vážně, nedělej si starosti.

[K Amy přiběhnou Katie a Page a začnou ji odvádět chodbou pryč od Ephrama.]

KATIE: Amy, díkybohu, že jsi tu. Úplně mi zvorali rozvrh. Nejsme spolu v Fizingerovo třídě.

AMY: Co se stalo?

KATIE: Strašný drama. Ale neboj, přežiju to.

AMY: Ehm?

KATIE: Ahoj, Ephrame.

EPHRAM: Ahoj.

PAGE: Pojď, musíme se přihlásit do plesovýho výboru. Musíš nás pomoct vybrat kapelu.

AMY: Dobře.

EPHRAM: Fajn, takže, ehm, uvidíme se pak.

AMY: Jo. Jo, vyhledej mě.

[Ephram sleduje, jak Amy odchází s Katie a Page pryč, a pak se otočí a vydá se opačným směrem.]


[Mama Joy’s – Dr. Hartman a Irv sedí u pultu.]

IRV: Zkouším trochu běhat, ale stará kolena už nejsou, co bývala.

[Vejde dr. Abbott a spatří Irva s Dr. Hartmanem.]

DR. ABBOTT: Nechte mě hádat? Člověk, který mi pod nosem ukradl ordinaci, mi teď ukradl místo u pultu. To už není nic svaté?

DR. HARTMAN: Hale? Jak se máte?

[Dr. Abbott vezme Irvovi z ruky letáček Dr. Hartmana.]

DR. ABBOTT: Chůzí ke zdraví. Tak si představujete dobrou medicínu?

DR. HARTMAN: Bezva, že?

[Dr. Abbott se napůl usměje.]

DR. HARTMAN: Trocha cvičení. Čerstvý vzduch. Měl byste se k nám přidat.

DR. ABBOTT: Víte, medicína není zábava. Lidé jdou k lékaři, když jsou nemocní. Ne kvůli procházce v parku s džusem a sušenkami.

DR. HARTMAN: No, tak to možná bývalo, ale doba se mění. Dnes jde hlavně o osvětu a prevenci. Práci se zdravými pacienty, aby zdraví zůstali. Proto se tomu říká Organizace za uchování zdraví.

IRV: Budou sušenky?

[Dr. Hartman nemůže uvěřit vlastním uším.]

DR. ABBOTT: Myslíte, že nevím, o co vám jde? Děláte si reklamu jako pouťový doktor. Pokoušíte se ošálit lidi kejklemi a triky. Nejste v cirkusu, pro smilování boží. Budete zdarma rozdávat kupóny na apendektomii? Po dvou za změření hladiny cholesterolu? Co?

DR. HARTMAN: Je to obchod. Pokouším si vytvořit zákaznickou základnu a reklama je součástí úspěšného obchodního plánu.

DR. ABBOTT: Jsou to pacienti a ne klienti.

DR. HARTMAN: Tak či onak, ta nabídka pořád platí. Dokonce vám k tomu dám tenisky. Kolegiální laskavost.

DR. ABBOTT: Vaši laskavost si můžete nechat. Zítra pracuji, prohlížím skutečné pacienty ve skutečné ordinaci.

[Číšnice podá dr. Abbottovi menu a on na zadní straně spatří reklamu dr. Hartmana.]

DR. ABBOTT: Už vlastně nic nechci. Mockrát děkuji.


[Ephram telefonuje v kuchyni.]

EPHRAM: [do telefonu] Ne, to je-to je skvělé.

[Nina zaklepe na dveře a vejde s kupou prádla dál.]

NINA: Nevadí? Moje pračka právě dosloužila.

EPHRAM: [do telefonu] Mockrát vám děkuju, pane Ackermane. Vážím si toho. Díky.

NINA: První den školy a už telefonuješ s ředitelem. To musí být rekord.

EPHRAM: Jenom si předělávám rozvrh. Odpustí mi pár volitelných předmětů.

NINA: Vážně? Jak to?

EPHRAM: Kvůli piánu. Teď budu končit po pátý hodině. Což znamená, že se do garáže dostanu o pár minut dřív. Což znamená, že budu mít čas na Amy, což znamená, že nezvorám to, kvůli čemu jsem se sem těšil. Což bych zvoral, kdybych právě neudělal, co jsem udělal.

NINA: Vím, že jsi něco říkal. Jen mi dej minutku a já si to dám dohromady.

EPHRAM: Jde o vyvažování, Nino. Chodím po tenkém ledě. Škola, piáno, Amy. Myslel jsem, že potřebuju čas na rozmyšlenou, ale nepotřebuju ho. Odpověď je jasná.

NINA: Vážně? A jak zní?

EPHRAM: Je to Amy. Amy je na prvním místě. Musím jí ukázat, že je mou prioritou číslo 1. A když je odhlášení z ekonomiky jedinej způsob jak to udělat, tak se budu muset bez ekonomiky obejít. Jestli mě teď omluvíš, musím se jít ještě před večerem poprat s Chopinem.

NINA: A co je večer?

EPHRAM: To je překvapení.

[Ephram se vydá ke dveřím a Nina se ho pokusí zastavit.]

NINA: Okamžik. Mohl bys mi prokázat laskavost? Mám kamarádku, znám ji celou věčnost. Stěhují se s manželem za prací do Hong Kongu.

EPHRAM: Dlužím ti, Nino. Ať je to cokoli, splněno.

[Ephram jde do garáže a Nina je spokojená.]

NINA: Bezva.


[Ordinace dr. Browna, kde na něj čeká Dean Kelly. Dr. Brown vejde s kartou v ruce. Posadí se naproti Deanovi za stůl.]

DR. BROWN: Dostali jsme vaše výsledky z laboratoře a bohužel jste pozitivní na Chlamydii, což vysvětluje tu teplotu.

DEAN: Panebože.

DR. BROWN: Dobrá zpráva je, že se to snadno léčí. Začneme s zetromiosinem a za týden nebo tak by to mělo být v pořádku.

DEAN: Může to člověk chytit ze záchodového prkýnka? Nebo potřesení rukou?

DR. BROWN: Ne. Pouze při nechráněném sexu.

[Dean vypadá sklíčeně.]

DR. BROWN: Takže... jste ženatý?

DEAN: Příští týden to bude sedm let.

DR. BROWN: Máte pocit, že jste se mohl nakazit od manželky?

DEAN: Kéž by. Bylo by to mnohem lepší.

[Dr. Brown je zmaten.]

DEAN: Před měsícem jsem byl ve Vegas. Mám velké klienty, naftaře z Dallasu. Zařídili nám večírek v Bellagiu, chlast zadarmo, jídlo... ženy.

DR. BROWN: Udržujete zároveň pohlavní styk s manželkou?

DEAN: Samozřejmě. Většinou se držím doma. Tohle bylo jednorázové.

DR. BROWN: Ne. Ne. Chci říct, že to chápu. Nesoudím vás, Deane. Jen se vám pokouším říct, že je to velmi nakažlivé onemocnění, a pokud jste měl se ženou pohlavní styk, velice pravděpodobně jste ji nakazil. Musíte jí říct, co se děje, aby mohla přijít a nechat se vyšetřit.

[Dean se zasměje.]

DEAN: Promiňte. Vy si neděláte srandu?

DR. BROWN: Ne. Ne. Obávám se, že ne.

DEAN: Podívejte, doktore, já o tom ženě říct nemůžu. Když zjistí, že jsem ji podvedl, je konec. Nemůžete mi dát léky navíc a já dohlédnu, aby je brala?

DR. BROWN: Je to trochu komplikovanejší. Chlamydie může mít u žen velmi vážný průběh. Mohla by dostat infekci v pánci, mohlo by dojít k poškození reprodukčních orgánů. Nemůžete si s tím zahrávat.

[Dean si uvědomí, že to zvoral.]

DEAN: Měl jsem jít k Celine Dion.


[Ephram vystupí před domem Abbottových z auta, přijde ke dveřím a natěšeně zaklepe.]

EPHRAM: Zdravím, paní Abbottová. Jak se daří?

ROSE: Dobře. Co tě sem přivádí?

EPHRAM: [ukáže dva lístky] Dva lístky na koncert.

[Rose chce promluvit, ale Ephram ji přeruší.]

EPHRAM: Já vím, že je zítra škola. Je to jenom 45 minut odtud. Odjeli bychom před přídavky. Slibuju, že ji přivezu před jedenáctou.

ROSE: Amy tady není, Ephrame. Před chvílí šla ven s kamarádkami. Na oslavu začátku školy nebo tak něco. Předpokládala jsem, že budeš s ní.

EPHRAM: Jo, no, nejsem.

ROSE: Řeknu jí, že jsi tu byl.

EPHRAM: Ne, to je dobrý. Řeknu jí to zítra ve škole.

[Rose přikývne a sklíčený Ephram se vydá na odchod.]


[Ordinace dr. Browna – dr. Brown telefonuje s Juilliardem.]

DR. BROWN: Oceňuji, že se mi věnujete, pane Yamoto... Moc se omlouvám, doktore Yamoto... Ano, Ephram Brown... No, domnívám se, že problémem je, že dostal neuspokojivé hodnocení a já jsem doufal, že mi řeknete proč... Ano. Ano. To chápu, pane. Rád bych přesně věděl, v čem zaostává, abych mu mohl najít učitele...

[Dr. Brown začne vypadat naštvaně.]

DR. BROWN: No, to je trochu troufalé, nemyslíte? A hrubost nikam...

[Ve dveřích se objeví Edna a s pozvednutým obočím ho sleduje.]

DR. BROWN: Ne. Ne, poslouchám vás. Připadá mi, že to vy neposloucháte mě... Ne. Ne. Počkejte chvilku. Neposlal jsem vám tam syna na osm týdnů, abyste ho mohli strhat a říct mu, že nemá budoucnost! ... Takže tak to je? No, můžete si strčit vaše pečlivé hodnocení a váš tribunál expertů do vašich konzervativních zadků!!!!!

[Dr. Brown práskne s telefonem.]

EDNA: Tak jak to šlo?

DR. BROWN: Znovu mi ho vytočte.

EDNA: Abyste mohl tentorát urazit jeho matku? To nepůjde, šampióne. Ephram by vás zabil, kdyby věděl, co děláte...

DR. BROWN: Ephram to nezjistí.

EDNA: Jste v tom už dost dobrý, co? Udržování tajemství před vlastním synem?

[Dr. Brown si uvědomí, co Edna právě řekla, a pak se za Ednou objeví ve dveřích Dean.]

DEAN: Doktore Browne? Omlouvám se za vyrušení.

DR. BROWN: [zmateně] Deane? Co tady děláte? Dnes jsem měl prohlédnout vaši manželku.

DEAN: Jo. Co se toho týče... (pak) Přišel jsem nevhod?

EDNA: Je jen váš.

[Edna odejde a zavře dveře. Dean přijde ke stolu dr. Browna.]

DEAN: Celou noc jsem o tom přemýšlel, o celé té situaci a jak to říkáme na poradách: každý problém v sobě skrývá řešení, že?

DR. BROWN: Prosím?

DEAN: Řekl jsem manželce, že mám mononukleózu. Musí se nechat prohlédnout, pročež za vámi přijde. Vy jí dáte nějaká antibiotika nebo něco a ona se uzdraví a všechno bude v pořádku.

DR. BROWN: Žertujete? Zaprvé, kdybyste měl mononukleózu, ležel byste s horečkou v posteli.

DEAN: Tak ne mononukleózu, vyberte něco jiného.

DR. BROWN: Možná jsem se tuhle nevyjádřil jasně. U vaší ženy se může rozvíjet závažná choroba. Rozumíte tomu?

DEAN: Rozumím. Proto vím, že budete souhlasit s tou nevinnou lží, abychom ji vyléčili.

DR. BROWN: Ne. Nebudu.

DEAN: Vy to nechápete. Umřel jí otec, když byla velmi mladá, a já ji z toho tehdy dostal a od té doby se o ni strarám. Jsem její opora. Vím, že to zní staromódně, ale Mary na mě spoléhá. Když jí řeknete, že jsem ji podvedl, zničí jí to. To nemůžu udělat.

DR. BROWN: Deane, kéž bych vám mohl nějak pomoci, ale nemohu. Je mi líto.

DEAN: Tak v tom případě jsme v koncích. Budu to prostě muset risknout.

DR. BROWN: Deane, nemůžete...

DEAN: Promiňte, doktore. Pokud chcete pomoct jí, musíte pomoct mně. Je to na vás.


[Bright jí ve svém pokoji zmrzlinu a dívá se v televizi na fotbal.]

BRIGHT: [na televizi] Jo, jste pěkní dřeváci.

[Rose zaklepe na dveře.]

ROSE: Brighte?

BRIGHT: Vydrž chvilku.

[Bright pobíhá po pokoji. Vypne televizi a schová zmrzlinu pod deku. Pak přiběhne ke stolu a otevře Bibli. Rose vstoupí do pokoje.]

BRIGHT: Ehm, jenom jsem si četl.

ROSE: Bibli?

BRIGHT: Jo. Přemýšlím, že si zapíšu jeden náboženský seminář. Opráším si Ježíše.

[Rose sáhne na televizi a zjistí, že je horká.]

ROSE: Můžeš přestat, než se dostaneš ke skutečnému rouhání. Vím, že sis nezapsal žádné přednášky.

BRIGHT: Jak to víš?

ROSE: Jsem tvá matka. Mám to v popisu práce.

BRIGHT: Mrzí mě to, mami, ale necítil jsem se tam dobře. Šel jsem tam a napadlo mě, co to vlastně dělám. Zapisování všem těch přednášek. Já ani nevím, k čemu jsou dobrý. Jak se mám rozhodnout, jestli potřebuju literaturu nebo fyziku, když ani nevím, co chci v životě dělat?

ROSE: Brighte?

BRIGHT: Vím, že existuje něco, v čem budu dobrý. Jenom to teď ještě nevím. Potřebuju si to promyslet. A kdybych si myslel, že mi v tom ECC pomůže, v cukuletu bych tam byl, mami. Ale nechci tam chodit, jen abych byl na škole.

ROSE: Vysoká škola je důležitá, Brighte. Jde o víc než jen vzdělání.

BRIGHT: Skutečná vysoká ano. Proto jsem se loni moh přetrhnout, abych se dostal na Notre Dame. Myšlenka na šest hodin denně trávených v přípravce je - jen mi to připomíná, jak jsem si zvoral život.

ROSE: Měl jsi nám to říct.

BRIGHT: Já vím. Ale s tátou je to těžký.

ROSE: S otcem si nedělej starosti. Přijde na řadu, až budeme mít plán.

BRIGHT: Budeme?

ROSE: Ty a já to vyřešíme spolu. Řekneme to otci, až přijde správný čas. Nedělej si starosti.

[Bright přikývne.]


[Chodník před Mama Joy’s – Dr. Hartman tam vede skupinku chodců. Je tam i Irv Harper, Thurman Revere a sestřička dr. Abbotta Louisa. Dr. Abbott jde pomalu před nimi.]

DR. HARTMAN: A teď napravo.

[Dr. Abbott se otočí a všimne si chodců a Louisy.]

DR. ABBOTT: Louiso?

LOUISE: Mám přestávku na oběd.

DR. ABBOTT: [křičí] A dost. Jen si to užijte. Lumíci. Tohle není procházka za zdravím. Nijak vám neprospěje. Jenom vám vysaje peněženky. Žádám vás, abyste s tím přestali.

[Skupinka jde dál.]


[Mama Joy’s – dr. Brown obědvá u pultu a povídá si s Ninou.]

DR. BROWN: Takže se buď podřídím jeho plánu, nebo to ženě neřekne a ona se nebude léčit.

NINA: Proč jí to neřekneš sám?

DR. BROWN: Nemohu. Je to důvěrná informace. Není má pacientka.

NINA: Ten chlap je pitomec. Jeho žena to zjistí. Vždycky to zjistíme.

DR. BROWN: Promiň, Nino. Neměl bych s tebou tohleto probírat.

NINA: Ale jdi. Kdyby mě rozrušila každá zmíňka o nevěře, sesypala bych se, a ty víš, že to nedělám.

DR. BROWN: Hádám, že ji prostě musím dostat do ordinace. Tak se alespoň mohu postarat, aby neonemocněla.

NINA: Nezvažuješ vážně, že to uděláš, že ne?

DR. BROWN: No, nedal mi moc na výběr.

[Nina nemůže uvěřit, co dr. Brown právě řekl.]

DR. BROWN: Ten chlap udělal chybu. Zdá se, že jí lituje a chce to napravit.

NINA: Napravit lží.

DR. BROWN: Ne. Že ji ochrání před něčím, co by jí mohlo ublížit a nemusí to nezbytně vědět.

NINA: Jak víš, co musí vědět?

DR. BROWN: Nevím. Ale řekněme, že mu to projde. Řekněme, že přistoupím na jeho plán, vyléčím ji a ona nikdy nezjistí, co udělal, bylo by to tak špatné?

NINA: Ano.

DR. BROWN: Ano, ale někdy musí člověk lhát, aby ochránil blízké. Zvoral to a uvědomuje si to. Myslíš, že je to dostatečný důvod, aby se mu rozpadlo manželství?

NINA: Neříkám, že lidé nechybují, ale dobří lidé se ke svým chybám znají. Přijímají za ně zodpovědnost. Nehledají jiné lidi, kteří by jim pomohli se z nich vylhat.

DR. BROWN: Takže nemyslíš, že v téhle situaci účel světí prostředky?

NINA: Možná, ale jak pro koho.


[Parkoviště před školou – Amy a Ephram odcházejí ze školy.]

EPHRAM: Nechceš pozdějc zajít na film?

AMY: Jo. Chci.

EPHRAM: Jo, tak třeba v devět. Napadlo mě, že bysme mohli jít.

AMY: Jasně. Jo.

EPHRAM: Bezva.

AMY: A zatraceně. Nemůžu. Mám schůzku kvůli školním novinám. Promiň.

EPHRAM: Ne, to je dobrý. Nevadí.

AMY: Ty se zlobíš?

EPHRAM: Ne, já-já se nezlobím. Jsem zvědavej. Tuhle, když jsi říkala, že mi dáš čas si všechno promyslet, jsi normálně lhala, nebo sis alespoň myslela, že říkáš pravdu?

AMY: Cože?

EPHRAM: Není to ani tejden a ty už jsi v plesovým výboru, děláš na ročence a v novinách. Já-já... očividně ti na mě nezbejvá čas, takže jsem zvědavej. Tobě už na tomhle vztahu vůbec nezáleží?

AMY: Zaprvý, nebyla jsem si vědoma, že už zase máme vztah.

EPHRAM: O co myslíš, že jsem se pokoušel? Odhlásil jsem se ze dvou předmětů, abych se dostal domů dřív a moh cvičit. Přizpůsobil jsem si rozvrh, abychom mohli být víc spolu a ty sis ho nabila tak, že by to nezvládnul ani prezident. Ne že by to o něčem vypovídalo.

AMY: Jak jsem měla vědět, že jsi se odlásil ze dvou předmětů, když ses mi to neuráčil říct?

EPHRAM: Chtěl jsem tě překvapit. Bože, kdybych věděl, že svůj volnej čas zasvětíš všem těm kravinám, tak bych se neodhlašoval. To mi věř.

AMY: Jdi někam, Ephrame. Jenom to, že ve svým volným čase nebrnkám na piáno, neznamená, že čemu se věnuju, jsou kraviny. Řek jsi, abych šla. Řek jsi, že potřebuješ čas a prostor, což jsem se ti pokoušela dát.

EPHRAM: Neřek jsem, abys šla.

AMY: Nikdy nic neříkáš. To je ten problém. Nemůžeš se sebrat a něco udělat, aniž bys mi o tom řek, a očekávat, že se přizpůsobím. To už jsem s klukama zažila. Znova už to zažít nechci. Vím, že si myslíš, že piáno představuje celej svět, ale...

EPHRAM: To si nemyslím.

AMY: Můj život je stejně důležitej jako tvůj-

EPHRAM: Jo, jasně. Pomůžu ti, až nadejde ta velká krize, kdy se nebudeš umět rozhodnout, jaký by mělo bejt téma plesu.

[Amy ho sjede pohledem ‘Nemůžu uvěřit, žes to řekl.’]

EPHRAM: Já-já nemyslel... Hele, nemyslel jsem to tak, jasný? Já jen... tolik jsem se snažil.

AMY: No, možná, že by ses tolik snažit neměl. Bože, tenhle vztah je takový břímě, že bysme ho možná mít neměli.

EPHRAM: Jo, máš pravdu. Možná, že neměli.

[Naštvaná Amy projde kolem Ephrama, který se otočí a sleduje ji odcházet.]


[Amy hledá ve skříni oblečení do školy. Dívá se do zrcadla, když z haly zavolá dr. Abbott.]

DR. ABBOTT: Amy? Dělej, je skoro 7:30. Pro lásku boží, přijdeš pozdě...

[Dr. Abbott se objeví v zrcadle. Amy odhodí tričko, které si prohlížela, na podlahu.]

DR. ABBOTT: Není ti nic?

AMY: Rozešli jsme se.

DR. ABBOTT: Och, srdíčko.

AMY: Udělala jsem, cojsi mi radil. Zaměstnala se. Naskočila do života. Jediný problém je, že on se odzaměstnal. Změnil si rozvrh, jen aby mohl být se mnou a já teď musím dělat v novinách, ročence a v plesovým výboru. Nesnáším plesy.

[Amy sklouzne po stěně a posadí se na podlahu. Dr. Abbott se posadí na postel.]

DR. ABBOTT: To mě mrzí. Vím, že to teď bolí, ale možná je to tak lepší. Možná, že s dalším klukem to nebude tak těžké.

AMY: Žádnýho jinýho nechci. Tak to není. Já vím, že si myslíš, že jsem povrchní, ale...

DR. ABBOTT: To jsem nikdy neřekl.

AMY: A možná máš pravdu. Nejspíš ano. Je nejspíš špatný, že to jediný, co mě činí šťastnou, je myšlenka na to být s Ephramem, ale je to tak. Můžu se vrhnout na tisíc různých věcí. Mohla bych se víc učit a víc tancovat a tak dále, ale nic z toho mě nečiní ani na 10% tak šťastnou jako myšlenka na to být s Ephramem, i kdyby to bylo jen na 20 minut. I kdybych se musela přizpůsobit. Já vím, že to zní strašně.

DR. ABBOTT: Ne, nezní. Zní to, jako že jsi zamilovaná.

AMY: Co si počnu?

DR. ABBOTT: Pokud to tak chceš, myslím, že bys měla přejít do drtivého útoku. Dej do toho všechno.

[Amy mu pozorně naslouchá.]

DR. ABBOTT: Víš co? Nepotřebuješ, abych ti říkal, co udělat. Přijdeš na to sama.

[Dr. Abbott políbí Amy na čelo, vstane a odejde z pokoje. Amy dále sedí na podlaze a přemýšlí o jeho slovech.]


[Ephram sedí doma na schodech. Dr. Brown se objeví na schodech a Ephram vstane a předstírá, že byl na odchodu.]

DR. BROWN: Co takhle se rozloučit?

EPHRAM: [otočí se] Nazdar.

DR. BROWN: Co je ti teď?

EPHRAM: Nic. Co je tobě?

DR. BROWN: Nic.

[Delia schází po schodech.]

DELIA: Kdo mě veze do školy?

DR. BROWN: Ephram.

EPHRAM: Pojď, Delio.

DELIA: Není ti něco?

EPHRAM: [otevře dveře] Rozešli jsme se s Amy.

DELIA: Už?

[Delia projde kolem Ephrama ven.]

EPHRAM: Zmlkni, Delio.

[Ephram vyjde z domu a zavře za sebou dveře.]


[Ordinace dr. Browna – Dr. Brown sedí za stolem a Mary Kelly sedí naproti němu. Položí před Mary plastikový kelímek.]

DR. BROWN: Potřebuji vzorek, abychom se ujistili, že se není čeho bát.

MARY: To nechápu. Dean říkal, že ho bolí v krku. Proč ode mě chcete vzorek moči?

DR. BROWN: Napadlo mě, že když už jste tady, mohli bychom udělat celkovou prohlídku, jen pro jistotu. A víte co? Platím já.

MARY: Myslela jsem, že si nenecháváte platit.

DR. BROWN: Nenechávám. Pravda.

MARY: Čím mě nakazil, dr. Browne? Řekněte mi pravdu. Zvládnu to.

DR. BROWN: Váš manžel je pozitivní na Chlamydii. Je vysoce nakažlivá, Mary, a jelikož jste s ním byla... musíme vás okamžitě vyšetřit.

MARY: Můj manžel mě nakazil pohlavně přenosnou chorobou.

DR. BROWN: Mrzí mě to.

MARY: Řekl vám, kde se nakazil?

DR. BROWN: Ehm…

MARY: Zapomeňte na to. Je to jedno. Stejně nejste moc dobrý lhář.

DR. BROWN: Nevím, co na to říct. Kéž byste to nezjistila takto.

MARY: Já to věděla. Vždycky jsem to vědala. Měla jsem mu dávno něco říct, ale neřekla. Předstíral, že pracuje pozdě do noci, já předstírala, že mu věřím. Jen se to horšilo a horšilo. Teď už si lžeme tak dlouho, že ani nevím jak přestat. Musíte si myslet, že jsem patetická.

DR. BROWN: Ne...

MARY: Já... nikdy by mě nenapadlo, že mě nakazí.

[Na tváři Mary se rozhostí smutek. Andymu je jí líto a pokusí se jí pomoct.]

DR. BROWN: Možná byste to mohla brát jako příležitost. Abyste se jeden druhému otevřeli. Začali s čistým stolem.

[Mary se vrátí do přítomnosti. Pohlédne Andymu do očí.]

MARY: Můj manžel se o tom nesmí dozvědět, doktore Browne.

DR. BROWN: Cože?

MARY: Nesmíte mu to říct. Vím, že je to strašné, a vím, že co udělal, je špatné, ale pořád nejsem připravená skončit naše manželství.

DR. BROWN: Nemusíte ho skončit. Ale můžete ho změnit. Můžete ho zlepšit-

MARY: Na to je už pozdě. Slibte mi, že mu to neřeknete.

DR. BROWN: Co chcete, abych udělal?

MARY: Udělal testy a napsal mi mi léky na "bolest v krku". O zbytek se postarám.

[Mary vstane a zamíří ke dveřím. Dr. Brown ji následuje. Mary otevře dveře, za nimiž čeká Dean.]

MARY: Pojďme, zlato.

[Dean vděčně pohlédne na dr. Browna a pak následuje Mary ven.]


[Za domem Abbottových - teenageři se baví u bazénu. Bright pořádá párty. Rose vyjde z domu a spatří to.]

ROSE: [naštvaně] Co se tu probůh děje?

BRIGHT: Klid, mami.

[Na Brighta někdo něco hodí.]

DÍVKA: Panebože, máte suprovej dům.

[Rose vytáhne šňůru od rádia a začne sbírat ručníky. Bright je zmatený.]

ROSE: Všichni ven. Hned. HNED. (k Brightovi) Tys máš ale drzost...

BRIGHT: Co jsem udělal?

[Mládež se sebere a odejde.]

ROSE: Všechny ty řeči o hledání místa v životě. Jenom sis pokoušel prodloužit prázdniny a udělat z mého domova svůj brloch! No, teď máš útrum. Myslel sis, že mě můžeš oblbnout sladkými řečičkami, ale naše dohoda padá. Nemám ráda, když ze mě někdo dělá hlupáka, Brightone. Slyšel jsi mě?

BRIGHT: Mami, já jsem nechtěl...

ROSE: Máš být na dně, mladý muži. Navrhuji, aby ses tak začal chovat.

[Rose se otočí a odejde. Bright zůstane sám u bazénu a uvědomuje si, že zábava a hry skončily.]


[Ordinace dr. Abbotta – Dr. Abbott si hraje s videokamerou. Vejde dr. Brown.]

DR. BROWN: Co je to?

DR. ABBOTT: Jen menší reklamní experiment. Postačí, když řeknu, že teď vím, jak se museli cítit tvůrci Lásky s rizikem.

(pozn. překladatele - film Láska s rizikem byl propadák roku a je označován za jeden z nejhorších filmů všech dob.)

DR. BROWN: Poslyšte, Harolde, musím říct Ephramovi o Madison.

DR. ABBOTT: A jéje.

[Dr. Abbott odloží kameru a začne mu věnovat pozornost.]

DR. BROWN: Dopovím to. Přišel jsem do Everwoodu z konkrétního důvodu - vybudovat si vztah se synem. A to se dělo. Ale teď je to, jako bych žil v časový díře a všechen pokrok, který jsme za poslední dva roky udělali, šel do háje. Nemluví se mnou. Já nemůžu mluvit s ním. Jakoby mezi námi byla zeď a já ji postavil toho dne, kdy jsem se rozhodl neříct mu, že je Madison těhotná. Udělal jsem to a teď to musím odčinit, než se z našeho vztahu stane...

DR. ABBOTT: Stane co?

DR. BROWN: Co jsem tu dneska viděl. Věřte mi, Harolde, bude to tak správné.

[Dr. Brown se posadí na židli před stolem dr. Abbotta.]

DR. ABBOTT: Možná ano. Kdybyste za mnou přišel před dvěma měsíci a zeptal jste se mě na názor, asi bych vám řekl, abyste pověděl Ephramovi pravdu, a možná že ne. Nevím. Nedokáži si představit, jak jste to poslední dva měsíce a poslední dva roky sám zvládal.

DR. BROWN: K čemu směřujete?

DR. ABBOTT: Faktem je, že na tohle nemusíte být sám. Zatáhl jste mě do toho, což mi dovoluje vám v tom rozhodnutí pomoci. Neříkejte to Ephramovi.

DR. BROWN: Harolde…

DR. ABBOTT: Neříkám to jen kvůli Amy. Ačkoli o ni mám samozřejmě starost. Faktem je, že nemůžete změnit, co jste už udělal. Když to Ephramovi řeknete, ničím mu neprospějete - ulehčíte jen sobě.

DR. BROWN: O to tu nejde.

DR. ABBOTT: Chtěl jste, aby váš syn měl normální dětství - možnost být šťastný. No, teď k tomu má reálnou příležitost. Jsou zamilovaní.

DR. BROWN: To je sice pravda, ale stejně.

DR. ABBOTT: Ne, jde o víc. Je to neskutečné. Fakt, že po všem, čím prošli, si dokázali uchovat vůbec nějakou naději. Dopřejte jim ten krátký čas, aby si užili mládí - nevinnost, která by ho měla provázet. Bůh ví, že si to zaslouží.

DR. BROWN: Madison by se mohla kdykoli vrátit nebo zavolat.

DR. ABBOTT: S tím nic nenaděláte. Můžete se ale rozhodnout co uděláte dnes. Smažte to a začněte s Ephramem od nuly. Nenechte tuhle nepříjemnost s Madison, aby vám v tom zabránila.

[Sedí a hledí na sebe.]


[Škola. Ephram je u skříňky. Amy jde po chodbě a spatří ho. Ephram si jí rovněž všimne a Amy se k němu vydá.]

AMY: Nechala jsem ročenky.

[Ephram zavře skříňku a opře se o ni.]

EPHRAM: Sakra, já se právě přihlásil.

AMY: Promiň.

EPHRAM: Ty promiň.

AMY: Tolik jsem se snažila dokázat, jak moc toho můžu dělat bez sebe, až jsem zapomněla, jak moc to nechci dělat bez tebe.

EPHRAM: Neměl jsem si měnit rozvrh, aniž jsem se tě zeptal.

AMY: Neměla jsem křičet.

EPHRAM: Ne, křičení ti sluší. Neměla by ses vzdávat ročenky a ničeho, co ti přináší radost. Poradíme si. Jen nesmíme zapomínat spolu mluvit, být upřímní a tak. Jako tuhle večer, měl jsem ti říct, že se stavím u vás doma. Ten večer, co jsi šla k Salovi. Proto jsem se druhej den choval jako blbec.

AMY: Napsala jsem ti asi 15 emailů. Žádnej jsem neposlala. Některý jsou fakticky dobrý.

EPHRAM: Takže v podstatě jsme oba blázni.

AMY: Jo. Ironický je, že si ani nepamatuju, co jsem na všech těch schůzkách dělala, protože jsem nemohla myslet na nic jiného než na tebe.

EPHRAM: Já nebyl schopnej celej týden cvičit, protože jsem myslel na tebe.

[Ephram přistoupí k Amy.]

EPHRAM: O co jde?

AMY: Já nevím.

[Uprostřed chodby mezi procházejícími studenty se vášnivě políbí.]

EPHRAM: Mimochodem, co bys řekla na diář.

AMY: Dobrý nápad.

EPHRAM: Fajn.

[Znovu se políbí.]


[Bright jde za Rose do kanceláře starostky. Rose pracuje za stolem. Spatří ho.]

BRIGHT: Neodepisuj mě.

ROSE: Neodepisuji tě. Jsem jen zklamaná.

BRIGHT: To se ti nedivím. Zvoral jsem to. Nejen tuhle, ale celkově. A chci to napravit. Fakticky, mami, ale potřebuju tvou pomoc.

ROSE: Nemohu ti pomoct, dokud za sebe nepřijmeš nějakou zodpovědnost. To jsem se ti pokoušela říct.

BRIGHT: Já vím. Proto jsem šel do knihkupectví a koupil tohle.

[Bright podá Rose dvě knihy a posadí se naprozi ní. Jedna z knih se jmenuje "Kdo mi sebral sýr?"]

BRIGHT: Tahle je o sýru, ale vlastně není o sýru. Je to metafora. Taky jsem doufal, že mi pomůžeš sepsat životopis. Ještě do něj nemám co napsat, ale možná bychom mohli něco vymyslet, protože myslím, že potřebuju práci.

ROSE: Práce by byla dobrá. Ale je tu ještě jedna záležitost.

BRIGHT: Táta.

ROSE: Musíš mu říct pravdu.

BRIGHT: Jo, to mi bylo jasný. Ale jestli si myslíš, že by to líp přijal od tebe, nemám nic proti.

ROSE: Ani náhodou.

BRIGHT: Sakra.


[Dr. Hartman ve spěchu odchází z ordinace. Dr. Abbott jde k svému autu. Zatímco dr. Hartman otvírá auto, upadnou mu nějaké papíry.]

DR. HARTMAN: Zatraceně.

DR. ABBOTT: Ženeme se nahánět další klienty, hm?

DR. HARTMAN: Promiňte, ale teď s vámi nemohu mluvit, Hale. Musím do lékárny.

DR. ABBOTT: To máte opravdu smůlu, protože tam před 40 minutami zavřeli.

DR. HARTMAN: Cože?

DR. ABBOTT: Ted zavírá v říjnu dříve. Rybářská sezóna.

DR. HARTMAN: To určitě žertujete.

DR. ABBOTT: Problém?

DR. HARTMAN: Ráno za mnou přišla jedna žena s bolestmi zad. Prohlédl jsem ji a zdála se v pořádku. Motorika byla v pořádku, všechny neurologické funkce normální, tak jsem usoudil, že má křeče. Předepsal jsem jí protizánětlivé léky a poslal ji domů. No, a teď volala, že má strašné bolesti břicha. Hroutí se a její dcera se chystá zavolat sanitku.

DR. ABBOTT: Co je to za pacientku?

DR. HARTMAN: Paní Samplesová. Znáte ji?

DR. ABBOTT: Evelyn přišla za vámi. Ty léky, co jste jí dal, neobsahovaly steroidy?

DR. HARTMAN: No, to je ten problém. Dal jsem jí ibuprofen.

DR. ABBOTT: Když má vředy.

DR. HARTMAN: Já vím. Já vím. Byl to šílený den. Její kartu jsem jen prolétl. Ještě jsem neměl čas sehnat si novou setřičku, takže toho mám hodně.

DR. ABBOTT: Ibuprofen jí mohl způsobit krvácení.

[Dr. Abbott vytáhne telofon a volá Tedovi.]

DR. HARTMAN: Já vím a bude mít krev ve stolici. Už jsem ji upozornil. Ale hlavní je, že potřebuje Nexium, pročež potřebuji najít otevřenou lékárnu.

DR. ABBOTT: [do telefonu] Tede, Harold Abbott. Omlouvám se, že tě ruším, ale potřebujeme... Nexium 100 miligramů… Ano, a přijde za tebou dr. Hartman... Správně, ten nový.. Výborně, díky... Pozdravuj Margaret.

[Dr. Abbott zavěsí.]

DR. ABBOTT: Za 20 minut.

[Dr. Hartman si oddechne.]

DR. HARTMAN: To bylo působivé.

DR. ABBOTT: Nemáte zač. No, ženě stydnou lazaně. Nechám vás vaší povinnosti.

[Dr. Abbott zamíří do auta.]

DR. HARTMAN: Nemůžu uvěřit, že znáte zpaměti domácí telefon lékárníka. V LA jsem ani nevěděl, jak se jmenuje.

DR. ABBOTT: Pročež jste přijel sem, pokud si dobře vzpomínám.

[Dr. Abbott přistoupí blíže k dr. Hartmanovi.]

DR. ABBOTT: Mluvil jste dnes s Jennou, dcerou Evelyn?

[Dr. Hartman přikývne.]

DR. ABBOTT: Když jsem začal v praxi svého otce, odrodil jsem ji. Loni v létě jsem odrodil Jenninu první dceru. Řeknu vám tohle: když si vezmete hůl a přelomíte ji na půl a tak dál, až vám zbydou ty nejmenší kousky ... no, tak to bude váš zdejší plat. Velmi malá odměna. Naše práce je uzdravovat - pomáhat. A nezáleží na to, zda jste v Kalifornii nebo v Kalkatě; pořád jde o totéž.

DR. HARTMAN: Dobrá řeč, Hale.


[Ephram a Amy vystoupí před domem Niny z jeho auta a zamíří k Ephramovu domu.]

EPHRAM: Nastav stopky. Čas vyměřený jen nám začíná právě teď.

AMY: A co v autě?

EPHRAM: Já vím, ale rozhod jsem se, že čas na cestu se nepočítá.

AMY: To rozhodnutí se mi líbí.

[Nina vyjde z domu.]

NINA: Ephrame. Ahoj, Amy.

AMY: Ahoj.

EPHRAM: Ahoj.

[Ephram a Amy se zastaví před domem Niny.]

NINA: Pamatuješ na tu laskovost, o kterou jsem tě prosila?

EPHRAM: Ehm, jo.

NINA: No, to děvče je tady.

AMY: Děvče?

EPHRAM: Ta laskavost je děvče?

NINA: Říkala jsem ti to. Nicméně, zítra nastupuje do školy a nezná tu živou duši.

[Nina pohlédne ke dveřím.]

NINA: Pojď ven, zlato.

[Nina pohlédne zpět na Ephrama a Amy. Hannah přijde ke dveřím.]

NINA: Je trochu stydlivá, ale řekla jsem jí, že má velké štěstí, protože osobně znám dvě nejlepší děcka na County High a jeden z nich souhlasil, že na ni dohlédne. Není to tak, Ephrame?

EPHRAM: Ehm, jo.

[Hannah pomalu vyjde ze dveří. Zdá se velmi plachá.]

NINA: Tak to je Hannah. Hannah, tohle je Amy a Ephram.

HANNAH: Ahoj.

AMY a EPHRAM: Ahoj.


[Ephram hraje ve studiu na piáno. Dr. Brown se opírá o dveře a poslouchá. Když Ephram skončí, otočí se.]

EPHRAM: Ahoj.

DR. BROWN: Ahoj. Promiň, nechtěl jsem tě rušit.

EPHRAM: Ne, to je dobrý. Můžeš jít dál, jestli chceš.

[Dr. Brown vejde dál.]

DR. BROWN: Z tvé nálady usuzuji, že se to mezi vámi s Amy zlepšilo.

EPHRAM: Jo. Vše vyřešeno.

DR. BROWN: Udělal jsem něco, o čem s tebou musím mluvit.

EPHRAM: To zní hrozivě.

DR. BROWN: Zaprvé, vím o hodnocení z Juilliardu.

EPHRAM: Jo, chtěl jsem ti o něm říct, hned jak jsem přijel domů. Fakt. Já... tys postavil tohle. Byl jsi nadšenej, že jsem génius; nechtěl jsem tě zklamat.

DR. BROWN: Nikdy bys mě nemohl zklamat, Ephrame.

EPHRAM: No, sebe jsem zklamal. Asi oba musíme přijmout fakt, že jsem průměrnej, což není špatný.

DR. BROWN: Na tobě není nic průměrného. Ne jak hraješ - ne tvé ambice. Byl ses ochoten vzdát dívky, abys měl více času na cvičení. Žádný průmerný kluk v Americe by to neudělal.

EPHRAM: Ale na Juilliardu říkali...

DR. BROWN: Komu na jejich názoru záleží? Říkali ti, že se takhle daleko nikdy nedostaneš a ty se do toho vrhnul a dokázal jsi jim, že se mýlí. Uděláš to znovu.

EPHRAM: Omlouvám se, že jsem na tebe tuhle vyjel. Když si nechávám věci pro sebe, blázním z toho.

DR. BROWN: Já vím. Nejsi jediný, kdo má tajemství. Což mě přivádí k druhé části naší diskuse. Seřval jsem Juilliardského profesora.

EPHRAM: Cože jsi?

DR. BROWN: No, já... když jsem to zjistil o tvém hodnocení, zavolal jsem tam, abych zjistil, o co jde, a on byl tak arogantní a tak nepříjemný, že jsem...

EPHRAM: No, zdá se, že přijímačky budou trochu těžší.

DR. BROWN: Promiň.

EPHRAM: To nic. Mám rád výzvy.

DR. BROWN: Musím být schopen s tebou mluvit, Ephrame. Vím, že dospíváš a stavíš se na vlastní nohy a já to respektuji - alespoň se o to pokouším. Ale poslední dobou mi to nejde, protože chci mít nad tvým životem dohled a chci se o tebe starat až do konce života. To proto, že mi chybíš. Potřebuji být součástí tvého života a potřebuji, abys byl součástí mého. Je to důležité.

EPHRAM: Já vím.

[Dr. Brown přikývne.]

EPHRAM: Budu se snažit.

DR. BROWN: Děkuji. No, nechám tě cvičit.

[Dr. Brown se vydá ke dveřím.]

EPHRAM: Tati?

DR. BROWN: Hmm?

EPHRAM: Díky, žes mi řek o tom telefonátu. Nejspíš bych se to jinak nikdy nedozvěděl.

DR. BROWN: Rádo se stalo.

[Dr. Brown odejde a Ephram začne znovu cvičit.]

KONEC