[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Staking Claim"

Odvysíláno v USA:
27.9.2004
Scénář:
Bruce Miller
Režie:
Michael Schultz
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.03 - "Územní nároky"

[Brownovic kuchyně – Delia si hraje s vločkami a dr. Brown pije naproti ní kávu.]

DELIA: Myslím, že se školou jsem skončila.

DR. BROWN: To nepůjde. Jsi v 5.třídě. Já chodil do školy 27 let.

DELIA: No a? To je tvoje chyba.

DR. BROWN: O co jde, děvče?

DELIA: Všichni jsou na sebe oškliví. Má nová nejlepší kamarádka nejsnáší mou starou nejlepší kamarádku a já nevím, s kterou mluvit. Je to noční můra.

DR. BROWN: Jo. Chceš vidět noční můru? Přijď do mé ordinace. Pokaždé, když nechám Harolda a Ednu o samotě, bojím se, že přijdu a budu ohledávat mrtvoly.

DELIA: Brittany plivla na Willow. Fakticky plivla.

DR. BROWN: Vyhrála jsi. Ale stejně musíš jít do školy. Jdi se obléct.

[Delia odejde z kuchyně a vejde Ephram.]

EPHRAM: Už je tu Hannah?

DR. BROWN: Ne. Měla by?

EPHRAM: Říkal jsem jí, ať se staví, jestli bude chtít odvést. Myslím, že jsem se vyjádřil jasně.

DR. BROWN: No, dojdi pro ni. K Nině je to jen šestatřicet kroků.

EPHRAM: Je zřejmý, že tenhle rok nemám k dispozici nadbytek času. A veškerý nadbytek nadbytku nadbytku času patří Amy. Už jsem hrál turistickýho průvodce tejden. To stačilo. Laskavost vyřízena. Jsem volnej.

[Dr. Brown si povzdechne.]

EPHRAM: Nevzdychej tak. Nejsem zlej. Jsem upřímnej. Nemůžu tý holce pomoct. Jí není pomoci.

DR. BROWN: Hele, Nina tě nepožádala, abys tu dívku předělal. Jen tě požádala, aby ses s ní kamarádil. Buď k ní milý a ostatní děcka budou také. Tak to na střední škole chodí. To není žádná práce. Nebo jsi zapomněl, jaké je to být sám?

EPHRAM: Nic tě tak nepovzbudí jako příděl ranní viny.

[Ephram odejde z kuchybě a dr. Brown se spokojeně usměje.]


[Ephram vyjde před dům. Hannah na něj čeká na schodech.]

EPHRAM: Jsi tady.

HANNAH: Říkal jsi, ať se stavím, ne?

EPHRAM: Jo, ale myslel jsem, že zaklepáš. Nemusela jsi čekat na schodech.

HANNAH: To vůbec nevadí.

[Ephram a Hannah jdou k autu. Hannah si nasadí fialový baret a Ephram si ho všimne.]

EPHRAM: Co je to?

HANNAH: Co? Pobrindala jsem se nebo...?

EPHRAM: Fakt to budu muset říct, viď? Myslel jsem, že to pochopíš.

[Hannah má prázdný výraz.]

EPHRAM: Ta čapka.

HANNAH: Á. To je můj baret. Od táty.

EPHRAM: To se jako nosí v Hong Kongu?

HANNAH: Ne, dal mi ho před lety. Proč?

[Hannah jde k zadním dveřím auta. Ephram jí otevře dveře spolujezdce.]

HANNAH: Oh.

EPHRAM: To nic. Je dobrej.

[Hannah se usměje a nastoupí do auta.]

EPHRAM: Je fialovej.

[Ephram zavře dveře od auta.]


[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Stěhováci vynášejí složky pacientů. Louisa jim pomáhá.]

LOUISE: Tak tyhle jsou poslední. Vyneste je ven. Děkuji vám.

[Stěhováci se vydají ke dveřím a objeví se Edna, která je jimi zmatena.]

EDNA: To jsou mé složky. Kam mi odnášíte složky?

STĚHOVÁK: Do skladu.

EDNA: Tak to jste uhodli.

STĚHOVÁK: Jen je nakládáme, madam.

EDNA: Pokračujte a budete pár dní srandovně chodit. Vraťte je.

DR. ABBOTT: To chce klid, matko. Pokračujte, pánové, neposlouchejte ji. Chci, aby se na poslední připomínku včerejška do poledne prášilo v Petersonovo skladišti.

EDNA: Co to provádíš se složkama mých pacientů?

DR. ABBOTT: Posouvám vás do jednadvacátého století, kopající a křičící, a s trochou štěstí to všichni přežijeme. Éra papíru skončila, matko. Nastoupil uhlazený, malý a ekologičtější počítač. Hle, zde je vzor elegance.

[Dr. Abbott se otočí k počítači.]

EDNA: Já nechci počítač. Můj systém funguje dokonale už více než třicet let.

DR. ABBOTT: Jako vytáčecí telefony, vinylové desky a drožky, ale jsou to všechno neužitečné zastarelé relikvie.

EDNA: Komu říkáš relikvie?

DR. ABBOTT: Jakmile pronikneš do nové databáze, uvidíme, jestli budeš pořád ty složky postrádat, ale kdyby ano, klidně si za nimi skoč k Petersonovi. Kdybyste se teď obě posadili, poskytnu vám krátkou instruktáž.

[Edna zamíří do ordinace dr. Browna.]

DR. ABBOTT: Matko? Zmeškáš výuku měsíčního účtování a kdo pak bude škodný?


[Vyšetřovna dr. Browna - Dr. Brown pracuje na ruce Davida, zatímco přihlíží jeho matka, Sára. Edna vpadne dovnitř.]

EDNA: Viděl jste, co ten obecní idiot...

[Edna si všimne, že má dr. Brown pacienta.]

EDNA: Promiňte, doktore. Já a má prořízlá pusa, všude chodíme spolu.

DR. BROWN: Edno, tohle je David Beck. Utečenec ze Seattlu a nezkušený vodič horského kola.

[Dr. Brown pohne s Davidovou pravou rukou.]

DAVID: Au. Au.

DR. BROWN: Hádám, že to bolí.

DAVID: Ani ne.

DR. BROWN: Promiň, Davide. Musím zjistit rozsah pohybu, abychom...

DAVID: Nic mi není. Není to tak zlý...

SÁRA: Davide, nech pana doktora dělat jeho práci, abych se mohla vrátit do práce, prosím. Těžko se jim bude líbit, když už první týden přijdu o dvě hodiny pozdě.

DAVID: Au.

[David sebou trhne, zatímco mu dr. Brown dále prohlíží ruku.]

DR. BROWN: Dobrá, jsme hotovy. Edno, pomohla byste Davidovi se závěsem, prosím?

[Edna přikývne a odvede Dvaida, aby mu dala ruku do závěsu.]

DR. BROWN: Byl takto milý i na předchozí lékaře, nebo bych měl žárlit?

SÁRA: Promiňte, dnešek byl prostě den blbec. Přísahám, že to kolo vezmu a přejedu ho autem. Neměla jsem mu ho kupovat.

DR. BROWN: Když bylo mému synovi šest, pokusil se sjet na tácu schody v našem domě. Dvacet stehů.

SÁRA: Říkala jsem mu, že se může dívat na televizi, hrát videohry, sníst cokoli chce -- jen ne horské kolo.

DAVID: Umím s ním.

SÁRA: Očividně. Opravdu mu nic není? Jen naražené rameno?

DR. BROWN: No, uvidíme, co nám poví rentgen, ale za pár týdnů by měl být v pořádku.

SÁRA: Fajn, díky.

EDNA: Tady je jedno polámané křídlo připravené vzlétnout.

SÁRA: Hele, to je bezvadné.

[David chce odejít.]

DAVID: Už můžeme jít?

DR. BROWN: Počkejte, až mu bude šestnáct. Pak teprve začne skutečná legrace.

SÁRA: Výborně.

[Edna je odvede ke dveřím, Andy je účastně sleduje.]


[Před střední školou - Ephram a Hannah jdou ke škole.]

EPHRAM: Tak jak se ti líbí hodiny?

HANNAH: Dobrý.

EPHRAM: Už máš nějaký oblíbený nebo neoblíbený učitele?

HANNAH: Jo. Některý jsem si oblíbila. A některý jsem si... neoblíbila.

[Ephram nešťastně zavrtí hlavou.]

EPHRAM: Dobře, no, já půjdu-

HANNAH: Počkej. Něco pro tebe mám. Jako poděkování nebo...

[Hannah vytáhne něco z batohu a přijde k nim Amy.]

AMY: Ahoj.

[Amy si všimně, že Ephram mluvil s Hannah.]

HANNAH: Promiň...

AMY: Promiň. Ahoj, Hannah. Jak se máš?

[Ephram si prohlédne DVD, které mu Hannah dala.]

EPHRAM: "Dům létajících dýk?" Páni.

AMY: Je to dobrý?

HANNAH: Má to být ještě lepší než "Tygr a drak" a vím, že máš rád mangu, tak mě napadlo...

EPHRAM: Díky. To je skvělý.

[Zazvoní.]

HANNAH: Dobrá. Uvidíme se na obědě?

EPHRAM: Budu tam.

HANNAH: Ahoj.

AMY: Měj se.

[Hannah vejde do školy a Amy ji sleduje.]

AMY: Páni. Na první pokus trefa do černého a to se tobě těžko nakupuje. To bylo od ní moc milý.

EPHRAM: Jo. Je to milá holka. Trochu mimo ve... všem. Ale to já asi taky, když jsem se tu objevil. Vlastně je strašidelný, kolik toho máme společnýho.

AMY: Ani na to nemysli. Nešťastnou náhodu by ses k tomu moh vrátit a všechna práce, kterou jsem za ty dva roky vykonala? Totálně v troubě.

[Amy se usměje, vezme Ephrama za ruku a vejdou do školy.]


[Ordinace dr. Abbotta – Dr. Abbott si prohlíží rentgenový snímek a jí salát. Dr. Brown sedí na židli před stolem dr. Abbotta.]

DR. ABBOTT: Rameno vypadá v pořádku, žádné zlomeniny.

DR. BROWN: Vidíte ještě něco?

DR. ABBOTT: Chápu, vyrušujete mé z občerstvování otázkou, na kterou už očividně znáte odpověď. Staré fraktury na pažní kosti, lopatce...

DR. BROWN: …a žebrech. Na kluka neobvyklý počet zlomenin.

DR. ABBOTT: Neobvyklý počet zlomenin na kaskadéra.

DR. BROWN: Je hodně aktivní. Možná se zranil při sportu.

DR. ABBOTT: Nebo je to možná tak, jak to vypadá. Louisa má číslo na sociální úřad.

DR. BROWN: Vážně si myslíte, že je to nutné?

DR. ABBOTT: Tyhle srostlé zlomeniny jsou možnou známkou týrání. Vy to víte, já to vím. Je naší povinností to ohlásit. Je na sociálním úřadu, aby to vyšetřil. Se slaninou vždycky šetří. Všiml jste si?

DR. BROWN: Vy víte, co se stane, když půjdu na sociálku. Nepřijdou jen k nim domů. Půjdou do školy, za přáteli, za sousedy. Právě se přistěhovali. Co když se mýlíme?

[Dr. Brown vstane k odchodu.]

DR. BROWN: Mohl bych tam zajet já a zkontrolovat to sám.

DR. ABBOTT: Je to váš benzín.

[Dr. Brown si vezme plátek slaniny.]

DR. ABBOTT: Hej!

DR. BROWN: Hm, výborná slanina.

[Dr. Brown odejde.]


[Jídelna – Ephram, Amy, Hannah, Katie a Susie obědvají u stolu.]

EPHRAM: Je to jedna z nejlepších škol v zemi. Proto je tak těžký se tam dostat.

KATIE: Zabíjela bych, abych se dostala na vejšku v New Yorku. A to myslím doslova.

EPHRAM: Myslím, že to už v přijímacích požadavcích není.

[Katie se zasměje.]

EPHRAM: Fajn, musím skočit do knihovny. Přijdeš se pak ke mně učit?

AMY: Připrav brambůrky. Já přinesu knížky.

[Ephram odejde s tácem na oběd.]

HANNAH: Asi bych taky měla jít do knihovny.

AMY: Měj se.

[Hannah jde za Ephramem. Katie a Susie ji sledují.]

KATIE: Tak kdo je ten baret?

AMY: Hannah? Bydlí u Ephramovo sousedky, dokud se její rodiče nevrátí z obchodní cesty z Hong Kongu nebo tak něco.

KATIE: Jak dlouho tu bude?

AMY: Nevím. Proč?

KATIE: Protože ti jede po chlapovi.

AMY: Cože? Ne. To teda nejede.

KATIE: Haló? Tos neviděla, jak za ní odpelášila jako poslušný pejsek? Jak bys to nazvala?

AMY: Ephram jí to tu ukazuje jako laskavost. Vůbec to není tak, jak si myslíš.

KATIE: Já si nic nemyslím. Ephramovi očividně nic neříká...

SUSIE: Zatím.

KATIE: Přesně. To je ono. Nikdy nevíš, kdy se to otočí. Jako vy dva, nejdřív jste taky byli jenom kamarádi.

AMY: Jo, ale to není totéž.

[Katie a Susie si odfrknou.]

AMY: Jen se snaží skamarádit.

KATIE: No, zdá se, že jednoho kamaráda si už našla.

[Amy spatří, jak spolu Ephram a Hannah vycházejí z jídelny. Začne o slovech kamarádek přemýšlet.]


[Mama Joy’s – Edna a dr. Brown sedí u stolu. Dr. Brown obědvá.]

DR. BROWN: Vy nejíte. Myslel jsem, že si dáme oběd.

EDNA: Máme oběd. Jeden. Tohle je oficiální schůzka. Musím s vámi mluvit a vy mě musíte vyslechnout. Máme v ordinaci problémy. Ale k čertu s tím. Máme jeden problém - velký - říká si Harold.

DR. BROWN: Poslechněte, Edno, opravdu se do toho nechci zaplést.

EDNA: A já opravdu nechci mít vyplěněnou ordinaci, ani ranní schůze a denní hlášení. Víte, že chce zavést inventůrní systém, aby zamezil plýtvání s obvazy?

DR. BROWN: To bude zase dobré. Jakmile se Harold usadí, přestane si hrát na Mussoliniho.

EDNA: S tím jen tak něco nehne. Dětský zuby mu vypadly až ve třiceti. Houževnatost buldoka a citlivost rovněž. Chápu, že jste mu chtěl pomoct, ale já se pod tohleto nepodepsala. Je to můj syn a mám ho ráda, ale jestli budu muset, tak ho zabiju.

[Dr. Brown se usměje a všimne si, že k pultu jde dr. Hartman.]

DR. BROWN: To je ten nový?

EDNA: Kulka č.54 na seznamu, Junior o něm už musí přestat mlít.

[Dr. Brown vstane, aby se s novým doktorem pozdravil.]

DR. BROWN: Dr. Hartman?

[Dr. Hartman se usměje a nadšeně se vydá k Dr. Brownovi. Edna se zdá naštvaná, že ji Andy takto zazdil.]

DR. HARTMAN: Andy Brown. Poznávám vás z obálky Time. Bože, pokoušel jsem se s vámi setkat věčnost. Minulý týden jsem se stavil ve vaší ordinaci, ale ten váš chlapec, Hal, mě hnal slzným plynem.

DR. BROWN: To mě mrzí. Harold moc nevychází s novými lidmi nebo starými lidmi. Vlastně s žádnými.

[Dr. Brown a dr. Hartman se zasmějí. Přijde Nina s objednávkou dr. Hartmana.]

NINA: Tady máte vaši objednávku, dr. Jaku.

DR. HARTMAN: Á, díky. Dnes vám to obzvláště sluší, Nino.

NINA: To že jsem si nedala ráno sprchu. Ehm, Andy chtěla jsem se zeptat...

DR. HARTMAN: Vy znáte Andyho?

NINA: Povrchně. Je to můj soused.

DR. HARTMAN: To snad ne. Zbožňuji tohle město. V okruhu pěti kilometrů máte oslnivou milou servírku a nejslavnějšího mozkového chirurga na světě.

NINA: Jé, pořád si myslí, že jsi slavný.

DR. HARTMAN: Žertujete? Nino, vedle vás stojí první člověk, který operoval cévní aneurysma pod svodnou anestézií a sepsal práci, která vedla k použití gamanože na neurinomy akustiku. Dobrá práce, mimochodem.

EDNA: Hele, Tome Cruisi, mohl byste mu lézt do zadku jindy? Máme jednání.

DR. BROWN: Jaku, tohle je Edna Harperová, nejlepší sestra v Everwoodu.

DR. HARTMAN: Je mi potěšením, paní Harperová.

DR. BROWN: To venku je vaše kolo?

DR. HARTMAN: Jo, je to nový Quad FRS. Do hor prý úžasný. Jezdíte?

DR. BROWN: Příležitostně.

DR. HARTMAN: A nechcete si ho prohlédnout? Další pacient mi dorazí až za 20 minut.

DR. BROWN: Tak jdeme.

EDNA: Kam si myslíte, že jdete? Máme tu rozjeté jednání, doktore.

DR. BROWN: Pochopil jsem vás, Edno. Jsem si jistý, že to spolu vyřešíte. O to nemám strach.

[Dr. Brown nechá na stole peníze a jde za dr. Hartmanem. Edna je očividně rozčílená.]


[Chodba na střední škole - Hannah se nemůže dostat do skříňky. Objeví se Amy.]

AMY: Ahoj.

HANNAH: Och, promiň. Stojím ti v cestě?

AMY: Ne. Ne. Vůbec ne. Nepotřebuješ pomoct? Jakou máš kombinaci?

HANNAH: Ehm, 42-28-42.

[Amy nastaví kombinaci a otevře skříňku.]

AMY: Jenom musíš pořádně zatáhnout.

[Hannah pouze na Amy hledí.]

AMY: Kam máš teď namířeno?

HANNAH: Na biologii.

AMY: Bezva, půjdu s tebou.

HANNAH: Dobře.

[Hannah vyndá ze skříňky učebnici biologie a vydají se chodbou.]

AMY: Tak jak se ti tu líbí? Vím, že není snadný si zvyknout na novou školu. Musíš si zjistit, na kterým patře jsou čistý záchody a takový věci, ale lidi jsou přátelští, ne?

HANNAH: Jo, Ephram je hodný.

AMY: Víš, co potřebuješ?

HANNAH: Prosím tě neříkej, že mentolku.

AMY: Ne. Kluka. Říkám ti, že to je nejlepší způsob, jak propadnout nový škole. Najít někoho, na koho se budeš každej den těšit a dá ti důvod si hezky oblíkat.

HANNAH: Mluvíš o mým baretu. Je strašnej, že jo? Já... Ephram se mi to pokoušel naznačit.

AMY: Ne. Ne. Ne. Ephrama neposlouchej. Kluci módě nerozumí. Ten baret je báječnej. Najdeme ti někoho, kdo sedne k tobě a tvému baretu.

HANNAH: Ehm... já na kluky nejsem. Teda, na chození moc nejsem.

AMY: Nemyslím stálýho kluka. Jen rande.

HANNAH: Já nikdy na rande nebyla.

AMY: To myslíš vážně?

[Hannah vypadá zdrchaně.]

AMY: Panebože, to je ještě lepší, než jsem si myslela. To je skvělý. Víš co? Nedělej si s tím starosti. Najdu ti dokonalýho kluka a naplánuju vám rande. Ty si jenom musíš přinést oblíbenou rtěnku.

[Hannah vypadá, že ji myšlenka na rtěnku znervózňuje.]

AMY: Půjčím ti nějakou.

[Amy a Hannah vejdou do třídy.]


[Dům Beckových – Dr. Brown přijde ke dveřím a zaklepe.]

DR. BROWN: Přinesl jsem prášky proti bolesti, dětské dávkování. Pro případ, že by David nemohl spát.

SÁRA: Páni. Nemáte i dospělé dávkování? Žertuji. Pojďte dál...

[Dr. Brown vejde do domu a následuje Sáru do pracovny.]

DR. BROWN: Děkuji vám.

SÁRA: Omluvte ten nepořádek. Cokoli nevybalíte v prvním týdnu po nastěhování, vám už zůstane v krabicích. Ale opravdu jste sem nemusel jezdit…

DR. BROWN: To nic. Jel jsem kolem. Napadlo mě, že bych mohl pomoci. A abych pravdu řekl, připadáte mi...

SÁRA: Vystresovaná? Vedlejší efekt dvou zaměstnání a chůvy, která chodí vždycky pozdě. Je to chronické.

DR. BROWN: A jak se daří Davidovi?

SÁRA: Těžko říct. Nerad si stěžuje. Na rentgenu nebylo nic špatného, že ne? Neříkejte mi, že má něco zlomené.

DR. BROWN: Ne, rameno má v pořádku. Ale byla tam vidět... stará zranění.

SÁRA: Já vím. Je to má vina, že jsem mu ten skateboard vůbec kupovala. Chová se na něm jako kamikadze.

DR. BROWN: Takže měl hodně pádů?

SÁRA: Já nevím. Kolik je hodně?

DR. BROWN: No, tolik, že si zlomil pár kostí.

[Sára si uvědomí, proč tam dr. Brown přišel.]

SÁRA: Pokoušíte se mě na něco zeptat, doktore?

DR. BROWN: Ne, jen jsem chtěl, ehm...

SÁRA: Protože jestli si myslíte, že své dítě biju, tak to řekněte.

DR. BROWN: Jen jsem s vámi chtěl mluvit, zjistit, jestli je důvod si dělat starosti.

SÁRA: Takže jste si vymyslel výmluvu, jak mě zkontrolovat. Chápu to. No, tak do toho. Rozhlédněte se tu. Najdete jen zaneřáděný dům, který nemám čas uklidit. Jídlo na stole a všechno oblečení a hračky, které chce mít David ve skříni.

DR. BROWN: Sáro, když jsem viděl ten rentgen...

SÁRA: Jste rodič. Víte, že se může stát něco, co neovlivníte, a když k tomu dojde, ničí vás to. Nebo ne?

DR. BROWN: Omlouvám se, nechtěl jsem vás urazit.

SÁRA: Vím, že ne. A kdybych nebyla tak unavená, nejspíše bych vám poděkovala za starost, ale...

[Z kuchyně se ozve rána. Sára a dr. Brown tam přiběhnou.]

DAVID: Michaele. Michaele. Michaele. Au.

[Michael dotírá na Davidovu zraněnou ruku.]

SÁRA: Michaele, uklidni se.

[Sára reaguje rychle. Odtáhne Michaela od Davida. Michael se dál se sklopenýma očima pere. David spatří dr.Browna.]

SÁRA: To nic.

DAVID: Slyšel z vedlejšího pokoje dr. Browna a upustil sklenici. Jenom se vyděsil...

[Sára dá kolem Michaela ruku a zezadu ho obejme, ale on s ní stále zápasí.]

SÁRA: Musíte ho pozdravit. Řekněte: "Ahoj, Michaele, jsem doktor Brown a jsem tu nový." Přesně takhle.

DR. BROWN: Ahoj, Michaele, jsem doktor Brown a jsem tu nový.

[Michael se ihned uklidní.]

SÁRA: Tak. Vidíte? S cizími má potíže. A nový dům a všichni ti řemeslníci. Ale zlepšuje se.

[Sára Michaela konejší. Dr. Brown nyní chápe, o co jde - Michael je autista.]

SÁRA: Tak. Tak.


[Ephramovo studio – Ephram hraje a Amy si na gauči čte. Ephram přestane hrát.]

AMY: Cvičíš tak často, až by si člověk řekl, že jsi tam zapustil kořeny.

[Ephram vstane a jde se k ní posadit.]

EPHRAM: Učíš se tolik, až by člověk řekl, že si myslíš, že klukům záleží na tom, jestli jsi chytrá.

[Amy se ho pokusí praštit.]

EPHRAM: Oh, Oh. Co jsme si řekli o mlácení?

[Ephram se pokusí políbit Amy na krk, ale ta ho přeruší.]

AMY: Co si myslíš o Brianovi Cummingsovi? Myslíš, že je hezkej?

EPHRAM: No, něco bychom si měli vyjasnit hned teď, do trojky nejdu.

AMY: Pro Hannah.

EPHRAM: Hannah se líbí Brian?

AMY: Ne. Ještě ne, ale moh by. Pokouším se najít správnýho člověka na naše dvojitý rande. Je celkem zábavnej, ne?

EPHRAM: Počkat, počkat. Zadrž. Dvojitý rande?

AMY: Zejtra večer.

EPHRAM: Co to děláš, Amy?

AMY: Nic. Pomáhám. Tvá práce je má práce. Když se s ní musíš kamarádit i já se s ní musím kamarádit. Kromě toho jsou dvojitý rande bezva. Osvěží vztah.

EPHRAM: My nepotřebujem nic osvěžit a ty se nemusíš s Hannah kamarádit.

AMY: Ty nechceš, abych se s ní kamarádila?

EPHRAM: Ne, nejde o to, že bych nechtěl, aby ses s Hannah kamarádila, prostě to jenom nechápu. Vy dvě nemáte nic společnýho.

[Amy mu věnuje zvědavý pohled.]

EPHRAM: A když na to přijde, tak ani ona a Brian. Vůbec se k ní nehodí. A kromě toho myslím, že chodí s Terri Hyattovou.

AMY: Už ne.

EPHRAM: No, i tak si myslím, že se k ní nehodí.

AMY: Fajn, pane Chytrolíne. Kdo si myslíš, že se k ní hodí?

EPHRAM: Já-já nevím. To je těžký. Je tichá, ale svým způsobem neobyčejná.

AMY: Jak neobyčejná?

EPHRAM: To bys nepochopila.

[Amy mu věnuje pohled "To si děláš srandu?"]

EPHRAM: Neprošla sis tím, čím ona, vždyť víš, co myslím.

[Amy si rozmrzele povzdechne.]

EPHRAM: (CONT'D) Ne-ne že bys sis ničím neprošla. Očividně sis taky prošla svým, ale tohle je jiný. Je-je tu nová a je ztracená.

AMY: Jasně, protože já se nikdy v životě necítila ztracená nebo sama.

EPHRAM: Tak jsem to nemyslel a ty to víš.

AMY: Bla bla. Víš co, jdi si zase brnkat na piáno. Já si musím přečíst další kapitolu. Najdu pro Hannah dostatečně "neobyčejnýho" kluka, jen se neboj.

[Ephram tam chvíli sedí a hledí na Amy. Pak vstane a pokračuje v cvičení. Rozmrzelá Amy si čte na gauči.]


[Ordinace dr. Browna – Večer – Dr. Brown telefonuje.]

DR. BROWN: Ano, dr. Andrew Brown z Colorada.

[Edna vejde a podá dr. Brownovi fax.]

EDNA: Fax od dr. Emoryho ze Seattlu. Neurofarmakologa.

DR. BROWN: (do telefonu) Ne, stále čekám na dr. Agajaniho. (k Edně) Co je to? Vůbec to nemohu přečíst. Ať to pošlou znovu, prosím vás.

EDNA: Oni za to nemohou. To náš nový fax. Toner zešílel.

DR. BROWN: Tak to zpravte. (do telefonu) Ne, jsem rodinný lékař, ano, je to tak.

EDNA: Vy to zpravte. Já za tyhle kraviny nezodpovídám. Faxy nezpravuju. Nedělám na počítačích a nepoužívám Windows.

DR. BROWN: Ale no tak, Edno, na tohle teď nemám čas.

EDNA: Já vím, nechcete si zvolit stranu.

DR. BROWN: (do telefonu) Chcete hláskovat Brown? Je to B-R-O-W-N.

EDNA: Jako Švýcarsko nebo Francie nebo který země si bojí umazat ruce.

DR. BROWN: Dospějte už. Řeším tu pacienta s vážným problémem. Nemám čas poslouchat, jak si naříkáte na svého syna. Jestli nejste spokojená, udělejte s tím něco.

EDNA: Máte pravdu.

DR. BROWN: Děkuji.

EDNA: Dávám výpověď.

[Edna vyjde z ordinace.]

DR. BROWN: Ale no tak, Edno. Edno. (do telefonu) Ano, zdravím dr. Agajaniane, ano, tady dr. Brown. Volám vám kvůli jednomu vašemu bývalému pacientovi.

[Dr. Brown slyší, jak Edna na odchodu práskne dveřmi.]


[Dr. Brown a Dr. Abbott stojí u stolu Edny v čekárně.]

DR. BROWN: Je po desáté. Není tu. Pojedeme za ní a omluvíme se.

DR. ABBOTT: Omluvit se? Pfff. Schovejte si to, až něco skutečně provedete. Kromě toho s tím začala ona.

DR. BROWN: Nezáleží na to, kdo za to může, Harolde. Dnes nepřišla. Očividně jsme se jí dostali po kůži.

DR. ABBOTT: No, pokud je to tak, bylo by to poprvé. Ta žena má odolnější kůži než pancéřový vůz.

DR. BROWN: Nemyslíte, že má v něčem pravdu?

DR. ABBOTT: V čem?

DR. BROWN: No, pustil jste se do předělávky ordinace a ani jeden z nás nebyl otevřen diskusi, když to chtěla probrat.

DR. ABBOTT: To jsme také nemuseli. My jsme její zaměstnavatelé. Jen se zeptejte Loisy.

[Dr. Brown pohlédne na Louisu a ta mu odpoví prázdným výrazem.]

DR. BROWN: Poslechněte, já si s ní půjdu promluvit.

DR. ABBOTT: Jenom se předvádí, Andy, přesně jako děti. Věřte mi, po pár dnech trucování se sem vrátí s prosíkem. Pokud jsem si u matky nečím jistý, je to, že potřebuje pracovat.

LOUISE: Edna má práci.

DR. ABBOTT: Jak prosím?

DR. BROWN: Jakou práci?


[Dr. Brown a dr. Abbott se vyřítí z ordinace a přecházejí ulici.]

DR. BROWN: A mluvit nechte raději mě.

DR. ABBOTT: Navrhuji mluvení přeskočit a rovnou přejít k fyzickému násilí.

DR. BROWN: Oba by nás zmlátila do kuličky a vy to víte.

[Dr. Brown a dr. Abbott vpadnou do čekárny dr. Hartmana.]

DR. ABBOTT: Dobrotivý bože, jako by namontoval obří obrazovku na hrobě mého otce.

[Edna vyjde zpoza přepážky.]

EDNA: Jdete na prohlídku, hoši? Píši si, dvě vyšetření prostaty.

DR. ABBOTT: Velmi milé, matko. Jak hluboko jsi to klesla. Jak jsi se zrovna ty mohla namočit do téhle desegregace... Pane na nebesích, to je lávová lampa?

DR. BROWN: Harolde, Harolde, prosím vás. Edno, já vím, že se zlobíte, a omlouvám se, jestli jsem vám něčím dotkl, a Harold rovněž. Po cestě sem mi to říkal. Že, Harolde?

DR. ABBOTT: Vidím, že používáš počítač.

EDNA: Nejdříve se mě zeptal.

DR. ABBOTT: Á, no tak dobře, Normo Rae. Vyjádřila jsi se, my pochopili a teď si spakuj věci a vrať se.

DR. BROWN: Harold se pokouší říct, že se hluboce omlouváme a chtěli bychom, abyste se vrátila, a vím, že bychom se mohli dohodnout, když si na to sednete a vyřešíme to jako dospělí.

EDNA: To jsem zkusila. Nefungovalo to.

[Objeví se dr. Hartman.]

DR. HARTMAN: Zdravím, myslel jsem, že jsem zaslechl přátelské hlasy. Tak co říkáte novému vzhledu?

DR. ABBOTT: Myslím, že byste měl zalést do své ordinace, vy odporný všivý zloději sester.

DR. HARTMAN: Whoa, whoa, whoa. Já nikoho neukradl. Hledala práci. Přijela na motorce, podala mi životopis a zasalutovala. Jak jsem ji mohl odmítnout?

DR. BROWN: Nemohl.

[Zdá se, že Edna by raději zalezla pod stůl.]

DR. HARTMAN: Myslel jsem, že je to v pořádku. Kdybych si myslel, že to způsobí nějaké problémy...

DR. ABBOTT: To si schovejte pro někoho, kdo vám na to skočí. Pojďme pryč, Andy.

DR. BROWN: Takhle to skutečně chcete?

EDNA: Ano.

[Dr. Brown zaváhá a pak následuje dr. Abbotta ze dveří.]

DR. HARTMAN: Andy, v šest končím. Co kdybych si vyjeli na Burtonův kopec a zkoukli západ slunce?

DR. BROWN: To jste uhodl.

[Dr. Brown odejde a dr. Hartman pohlédne na Ednu.]

DR. HARTMAN: To znamená ne?


[Pokoj Amy – Ephram si čte knížku a Amy líčí Hannah.]

EPHRAM: Tak kde je pan Úžasný? Zmeškáme film.

AMY: Neboj, je na cestě. Máme spoustu času. Udělej tohle.

[Amy si promne rty a Hannah ji napodobí. Z chodby se ozve Bright.]

BRIGHT: Připraveni to rozjet? Kde je ta má nezletilá kočička?

[Hannah rychle vstane a Amy se otočí k Brightovi.]

HANNAH: Ahoj.

BRIGHT: (zaraženě) Ahoj.

EPHRAM: Ty jsi pan Úžasný?

AMY: Tak, bezva. Jsme tu všichni. Ehm, Brighte, tohle je Hannah. Hannah, Bright.

BRIGHT: Jak se vede?

[Amy, Hannah a Bright se usmívají, Bright poněkud nuceně, a Ephram jen v úžasu civí.]

BRIGHT: Ehm, půjdu nastartovat auto, sejdem se dole.

HANNAH: Super kudrdliny.

[Bright odejde a Hannah rychle zavře dveře.]

HANNAH: Panebože, ten je nádhernej.

AMY: Myslíš?

HANNAH: Fakt si se mnou chtěl vyjít?

AMY: Ehm, jo, viděl tě tuhle v MJ’s. Ptal se na tebe a říkal, že jsi sexy.

HANNAH: (rychle dýchá) Dneska večer budu muset jít třicetkrát čůrat. Když jsem nervózní, blázní mi měchýř.

[Hannah odběhne na záchod.]

EPHRAM: Bright říkal, že je Hannah sexy?

AMY: Ne doslova. Ptal se na ni. Ptal se, jak se jmenuje. Vzala jsem to jako signál zájmu.

EPHRAM: A co Brian Cummings?

AMY: Nemohl přijít.

EPHRAM: To v celý škole nebyl nikdo jinej? Ve státě?

AMY: Všichni s někým teď chodí. Ale to nic. Kromě toho nikdy nevíš, mohlo by to zajiskřit.

EPHRAM: Jo, mohlo by to zajiskřit. Jestli se Bright v pokusu o útěk pokusí podpálit kino.

[Amy táhne Ephrama z pokoje.]


[Vyšetřovna dr. Browna – Dr. Brown prohlíží Davidovi modřiny. Sára přihlíží.]

DAVID: Au.

DR. BROWN: To je obrovská modřina, musel jsi sebou pořádně praštit.

DAVID: Jo, přepadl jsem na stranu.

DR. BROWN: Víš, obvykle se dá úhel zranění poznat z tvaru modřiny. Ale z té tvé jsem zmaten, jsi si jistý, že jsi upadl na bok? Protože by mnohem větší smysl dávalo, kdybys narazil do stromu a pak se kutálel. Tak se ta nehoda odehrála?

DAVID: Jo... to jsem chtěl říct.

DR. BROWN: Jsi si jistý?

SÁRA: To by stačilo. Pojď, Davide, půjdeme.

[Sára a David se vydají na odchod.]

DR. BROWN: Protože já si nemyslím, že jsi jel na kole. Myslím, že ti to udělal tvůj bratr, Michael.

[Sára a David se zastaví.]

SÁRA: Cože?

DAVID: To není pravda.

DR. BROWN: Nevadí, jestli je. Vím, že to neudělal schválně.

DAVID: Nevíte nic. Ani Michaela neznáte.

DR. BROWN: Tak mi řekni, co se stalo--

DAVID: Řekl jsem vám, že jsem spadl.

DR. BROWN: Jako když sis minule pochroumal ruku?

[Vypadá to, že se David potřebuje svěřit.]

SÁRA: Davide?

DAVID: Je to MOJE vina. Dal jsem mu špatnou hračku a on se rozzlobil. Já to udělal.

SÁRA: Michael tě takhle silně praštil?

DAVID: Ne, jenom jsme si hráli. Nevěděl-nevěděl, že je tak silný.

SÁRA: Říkal jsi, že jsi spadl z kola. Na stezce.

DAVID: A jakej je v tom rozdíl? Nic mi není. Jdeme pryč.

DR. BROWN: Davide, rád bych si na chvíli popovídal s tvou matkou. Můžeš počkat v čekárně s Louisou.

[David jde do čekárny. Sára je tím, co právě řekl, v šoku.]

DR. BROWN: Není vám nic?

SÁRA: Jak to mohl Michael udělat? Je tak malý. Je to mé děťátko.

DR. BROWN: Myslím, že už se to děje nějakou dobu.

SÁRA: Jak? Jak by mi to mohlo uniknout?

DR. BROWN: Protože nechtěl, abyste to věděla. Chránil svého bratra. Nemůžete za to.

SÁRA: Samozřejmě, že mohu. Měla jsem si toho všimnout. Michael mu zlomil ruku. Jo to má vina.

DR. BROWN: Ne. Není to vaše vina. Opravdu ne. Sáro, v nemožné situaci si vedete, jak jen to jde. Sama vychováváte autistického chlapce, bez pomoci.

SÁRA: Tak se snažím, aby mu bylo dobře, aby byl šťastný.

DR. BROWN: Já vím. Vím, že ano. Posaďte se.

SÁRA: Promiňte.

DR. BROWN: To nic. Jste v pořádku?

[Sára přikývne a pokouší se potlačit slzy.]

DR. BROWN: Důležité je, co s tím uděláte teď. On už není dítě, Sáro. Roste. Je silnější. Což znamená, že jeho záchvaty budou stále nebezpečnější.

SÁRA: Budu na ně dávat lepší pozor. Nenechám je samotné.

DR. BROWN: Já bych vám rád doporučil řešení jménem Brookwell. Je to internátní škola s výborným programem a vším kolem toho. Mohl bych tam zavolat, mohl bych jim vysvětlit Michaelův stav a vaše finanční možnosti a oni by se o něj mohli postarat.

SÁRA: Chcete po mně, abych poslala Michaela pryč?

DR. BROWN: Je to jen 50 kilometrů odtud a je to škola vybudovaná pro děti jako je Michael, kde se může naučit jak vyrůst a stále být každodenní součástí vašeho života.

SÁRA: Lituji. To nemohu udělat.

DR. BROWN: Sáro, máte dvě děti a jedno z nich není v bezpečí. Musíte něco udělat.

SÁRA: Nemohu ho poslat pryč. David svého bratra k smrti miluje. Nemohu je rozdělit.

DR. BROWN: Když to neuděláte, udělá to někdo jiný. A jestli k tomu dojde, nebudete si moci vybrat, kam Michael půjde. Jne chci, abyste si to promyslela.


[Restaurace – Bright a Ephram sedí na jedné straně stolu a Amy a Hannah naproti nim.]

AMY: A, ehm, Bright měl taky na biologii slečnu Chapmanovou, když chodil do druháku. Viď, Brighte?

BRIGHT: Jo, měl.

HANNAH: To je tak legrační. Teda, jak jsou náhody legrační.

[Rozhostí se trapné ticho.]

HANNAH: Musím na záchod. Omluvte mě.

[Hannah vstane a odejde.]

BRIGHT: Panebože, nevěděl jsem, že nuda můžu působit skutečnou fyzickou bolest.

AMY: Nech toho, Brighte.

BRIGHT: Jo, jo, věř mi, nechávám. Jo, takže budu u jukeboxu. Páchám sebevraždu, kdybyste mě potřebovali, klidně odtud odtáhněte mou mrtvolu, až rande skončí.

[Bright vstane a odejde. Amy je z průběhu rande mrzutá. Ephram se uchechtne.]

AMY: To není legrační.

EPHRAM: No, já... je to trochu legrační. Jako když začala povídat o Halliburtonu a Bright si myslel, že mluví o Halle Berryový.

AMY: Jo, já vím. Byla jsem u toho.

EPHRAM: To bylo hodně legrační.

AMY: Líbí se jí. Jen se pokouší udělat dojem, to je celý.

EPHRAM: No, jemu se nelíbí.

AMY: A to nevím proč. Možná bys mu moh vysvětlit, jak neobyčejná je a jak milá je a všechno to okolo.

EPHRAM: Hele, mně za to vinu nedávej. Nebyl to můj nápad dát Brighta a Hannah dohromady.

AMY: Takže Bright pro ni taky není dost dobrej. Fajn. Fajn. Ehm, možná jsem měla dneska pozvat Brada Pitta nebo Sámera, možná by jeden z nich byl přijatelnej.

EPHRAM: Amy?

AMY: Nebo možná, že kdyby Bright viděl Hannah, jako ji vidíš ty, zamilovali by se, dělali děti a žili šťastně až do smrti.

EPHRAM: Ježíši Kriste.

[Amy vypadá, že nemůže uvěřit, co všechno právě řekla. Ephram se rozesměje.]

AMY: Mlč, neříkej to.

EPHRAM: Ty sis myslela, že se mi Hannah líbí?

AMY: Ne.

EPHRAM: Ale ano.

AMY: Ale ne.

EPHRAM: Ale ano.

AMY: Ne, myslela jsem, že se jí třeba líbíš ty a že se z vás stanou nejlepší přátelé ze sousedství a tak vůbec. Zapomeň na to.

[Ephram vezme Amy za ruku.]

EPHRAM: Amy, ty jsi blázen, víš to?

AMY: Ano, občas.

EPHRAM: Hele, zaprvý, i kdybych na mě měla Hannah zálusk, což si nemyslím, že má, bála by se s tím cokoli udělat. Narozdíl od tvý kámošky Katie.

AMY: Co udělala Katie?

EPHRAM: Tuhle mi v tělocvičně šáhla na zadek.

AMY: Cože udělala?

[Hannah se vrátí a Ephram pustí Amynu ruku.]

HANNAH: Tak mě napadla další historka, kterou bych mohla Brightovi vyprávět. Tahle je fakt legrační. Ehm, šel na záchod nebo...?

[Ephram a Amy se dívají k jukeboxu a Hannah se tam podívá rovněž. Bright si fotí mobilem nějakou blondýnu.]

HANNAH: Och... jo, to dává větší smysl.

EPHRAM: Tím se netrap, to je prostě Bright. On...

HANNAH: Ne, to je dobrý. To nemusíš.

[Amy a Ephram na sebe pohlédnou.]

HANNAH: Nikdy neřek, že jsem sexy, že ne? Vymyslela sis to.

[Amy na ni jen účastně hledí a nic neříká.]

HANNAH: Můžu už jít domů?


[Ordinace dr. Hartmana – Edna je v čekárně. Vejde dr. Brown.]

DR. BROWN: Dobrá. Mám plán. Zahrnuje plazení a zvýšení platu. Zmínil jsem se, že pořádné zvýšení?

EDNA: Můžete si ho nechat. Nemám v povaze couvat. Rozhodnutí padnou. A zůstanou tak. Musím pracovat.

DR. BROWN: Jen mě vyslechněte.

[Edna se posadí na židli.]

DR. BROWN: Zaprvé, omluva. Odteď můžete vpadnou do mé kanceláře, kdykoli budete chtít. Mohli bychom se vrátit ke starému systému. Nikdo na vaše složky nesáhne, aniž byste to dovolila. A zmínil jsem se, že počítače jsou minulostí?

EDNA: Počítač problém nebyl. Sloužila jsem v armádě, doktore. Při baterce jsem vytáhla jednomu klukovi z hlavy střepinu. Myslíte, že bych se nechala zastrašit DSL linkou.

[Dr. Brown se posadí vedle Edny.]

DR. BROWN: Poslechněte, Edno. Potřebuji vás tam a nejen jako pomocnou sílu. Vždy jste pro mě byla více než sestra. Byla jste první partner, kterého jsem kdy měl.

EDNA: Nápodobně. Jste nejnadanější lékař, kterého jsem potkala, hned vedle Hala Seniora a to už něco znamená. Vaši omluvu přijímám, ale nemohu se tam vrátit.

DR. BROWN: Promluvím si s Haroldem. Vyřešíme to.

EDNA: Naše problémy s Juniorem nemůžete vyřešit. Existuje důvod, proč je, jaký je, Andy. Vstoupila jsem do armády, když byl malý chlapec. Když jsem se vrátila, vytvořil si svět, v němž pro mě nebylo místo - pravidla a večerky a věci, které jsem nechápala, jen abych se cítila vyděděná, což jsem se cítila. Nechápala jsem to, myslela jsem, že jen frackovití, ale teď tomu rozumím lépe. Ublížila jsem mu, tak si našel způsob, jak mi to oplatit, a od té doby to trvá. Pořád to děláme, ale já nechci nakonec svého syna nenávidět. Nemohu se tam vrátit. Lituji, ale musím si od rodiny držet odstup.

[Edna zajde za přepážku.]

DR. BROWN: Takže ode mě skutečně odcházíte?

EDNA: Obávám se, že ano.

[Dr. Brown vstane a přistoupí k pultu.]

DR. BROWN: Edno?

EDNA: (zavrtí hlavou) Už jsem se rozhodla.


[Pokoj Hannah – Hannah si čte na posteli. Amy zaklepe na dveře.]

HANNAH: Jo?

[Amy opatrně vejde dál.]

AMY: Hannah, můžu s tebou mluvit?

HANNAH: Teď nemá čas.

AMY: Já vím, že mě teď asi nenávidíš a já si ti nedivím, já jen... přišla jsem se omluvit.

[Hannah neodpoví a Amy dojde k její posteli.]

AMY: Výhody býti fialkou. To je do školy? To neznám.

HANNAH: Není, prostě se mi zta knížka líbí.

AMY: Páni, ty jsi jediný člověk, koho znám, kdo kromě mě čte nepovinný věci.

HANNAH: Jo, no, lidi jsou dost hloupí.

AMY: To jsou. Včetně mě. Udělal jsme pěknou hloupost, že jsem vás chtěla dát s bráchou dohromady, fakt mě to mrzí.

HANNAH: Proč jsi to udělala?

AMY: Zpanikařila jsem. Kamarádky mi nakukaly, že máš zájem o Ephrama.

HANNAH: Cože?

AMY: Já vím. Je to směšný. Jen mě napadlo, že jelikož si tak rozumíte... Normálně taková nejsem. Věř mi, obyčejně jsem dost sebejistá. Ale v poslední době...

HANNAH: To asi dává smysl.

AMY: Jakto?

HANNAH: Záleží ti na něm. A čím více ti na něčem nebo na někom záleží, tím víc se vyděsíš, když si myslíš, že bys o to mohla přijít. A jakmile tak začneš přemýšlet, i ti nejjistější lidé na světe dělají divné věci. Ale nemyslím si, že si o to musíš dělat s Ephramem starosti. Mohla bys hysterčit a on by stejně zůstal.

AMY: Co tě k tomu vede?

HANNAH: Je do tebe zamilovanej.

AMY: Ne. Ne. On nikdy... teda... myslíš?

HANNAH: Jo.

AMY: Slyšela jsi, že mu Katie sáhla na zadek?

HANNAH: Panebože.

AMY: Já vím, je to odporný. V takovýhle chvílích, i když ty holky znám od základky, je nemůžu vystát, víš? Má nejlepší kamarádka, Laynie, tenhle rok znovu nastoupila do internátní školy. Líbila by ses jí. Jde o to, že mi chybí kamrádka, z které nešílím - bodla by mi.

HANNAH: Fakt?

AMY: Jo.

HANNAH: Mně taky.

AMY: Takže zcela upřímně a nezlob se. Nikdy bys po Ephramovi nevyjela?

HANNAH: Ne. Není to můj typ. Bez urážky, ale jsem spíš na kluky jako je tvůj bratr.

AMY: Bright? To myslíš vážně?

HANNAH: Jo, jsem překvapivě povrchní.

[Zasmějí se.]


[Dům Beckových – Dr. Brown zaplepe na dveře a Sára je otevře.]

SÁRA: Vy hodně chodíte po návštěvách, dr. Browne.

DR. BROWN: Volali z té školy. Potřebují Davidovy lékařské záznamy. Davidovy, ne Michaelovy.

SÁRA: Je to skvělá škola. Viděla jsem fotky, je to tam krásné. Mnohem hezčí než státní škola, do které chodí teď. Švagrová zatahala za pár nitek.

DR. BROWN: Proč David? Nechápu to.

SÁRA: Michael by to nikdy ve skupinovém domově nezvládl. Potřebuje mě. David je silnější. Zvládne to. Bude mu dokonce líp - konečně má příležitost být normální kluk. Nemusí si pořád dělat starosti o svou mámu a bratra.

DR. BROWN: Stejně si bude dělat starosti.

SÁRA: Já vím. Má úžasné srdce, ale Michael rovněž. Nečekám, že to pochopíte, dr. Browne, ale oba jsou mé děti. Oba jsou mojí součástí. Nečinila jsem snadnou volbu, činila jsem volbu, s kterou bych dokázala žít. Věřte mi, takto to bude pro oba nejlepší.

DR. BROWN: A co vy?

SÁRA: Co jako já?

[Dr. Brown odejde.]


[Dr. Brown vejde večer do své ordinace. Dr. Abbott vyjde ven, aby se kouknul, kdo to je.]

DR. ABBOTT: Tady jste.

DR. BROWN: Nechal jsem si tu tašku.

DR. ABBOTT: Koluje tu šeredný drb. Prý jste se ráno vytratil přes ulici. Nejspíše se pokusit přemluvit jistou náladovou sestru, aby se vrátila na své místo.

DR. BROWN: Drb potvrzen.

DR. ABBOTT: Chápu. No, doufám, že jste si za její návrat vymohl nějaké ústupky.

DR. BROWN: Nevrátí se.

DR. ABBOTT: Och. Asi jsem podcenil sílu vašeho charismatu. Mohl bych dát dohromady nějakou omluvu, jestli si myslíte, že bych měl.

DR. BROWN: Myslím, že bychom to měli nechat chvíli usadit.

DR. ABBOTT: Chápu.

[Dr. Brown se otočí ke své ordinaci.]

DR. ABBOTT: Vy... Legrančí je, že když jsme spolu pracovali, pořád si stěžovala na zbytečné papírování. Upřímně jsem si myslel, že jí počítač přijde vhod.

DR. BROWN: Vím, že ano.

DR. ABBOTT: A jak to šlo u paní Beckové? Našel jste školu pro toho autistického bratra?

DR. BROWN: No, ukázalo se to být trochu složitější.

DR. ABBOTT: Ale nakonec se to vyřešilo?

DR. BROWN: Nevyřešilo. No, musím vyzvednout Delii od Brittany. Slíbil jsme jí, že ji vezmu na zmrzlinu. Pátá třída je podle všeho příšerná, ale je přesvědčená, že jí s tím pomůže zmrzlinový pohár, jak bych mohl odmítnout?

DR. ABBOTT: Vskutku. Pamatuje si vůbec, kdy byl život jednoduchý?

DR. BROWN: Ne. Nepamatuji.


[V pozadí hraje píseň "Love Like That".]

[Střih na Amy a Ephrama, kteří jsou stulení na gauči u Ephrama doma.]

AMY: To je dobrá písnička.

EPHRAM: Jo, možná si ji s Hannah necháme zahrát na svatbě.

[Amy ho praští.]

EPHRAM: Máš velmi násilnickou povahu, víš to?

AMY: Myslím, že bys měl být polichocený. Nevím, kdo přišel s tím, že je žárlivost špatná věc.

EPHRAM: Existuje jeden film, kde na ni dojel králík. Byl to fakt děsivý.

AMY: Myslím, že je to kompliment, nehledě na to, že je to jeden ze základních lidských instinktů. Jako jezení nebo dýchání.

EPHRAM: A co?

AMY: Chránit si své území. Prohlásit něco nebo někoho za vlastní, označit to a říct: "Tohleto je můj majetek. Všichni ruce pryč."

EPHRAM: Aby bylo jasno, kdybych o tobě někdy mluvil jako o majetku, byl bych teď samá modřina.

AMY: Já jen myslím, že je fascinující, jak se k sobě lidi chovají. Když máš někoho rád, nemáš to dát najevo, a když někoho nemáš rád, máš předstírat, že ho máš rád, aby nevěděl, že ho rád nemáš, ale když někoho miluješ....

EPHRAM: Jo?

AMY: Mělo by to být snažší. Měl bys být schopen se konečně uvolnit, jakmile máš za sebou všechno to bláznovství.

EPHRAM: Jo, to dává smysl.

AMY: Miluju tě, Ephrame.

EPHRAM: Taky tě miluju.

AMY: Jo?

EPHRAM: Jo.

AMY: Fajn.

[Přitulí se k sobě.]

KONEC