[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"The Birds & The Batteries "

Odvysíláno v USA:
4.10.2004
Scénář:
John E. Pogue
Režie:
Michael Lange
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.04 - "Ptáčci a baterie"

[Z přechozích dílů: Bright pořádá u bazénu párty.]

IRV (HLAS): Z předchozích dílů...

ROSE: (naštvaně) Co se to tu sakra děje?

[Bright mluví s matkou v její kanceláři.]

BRIGHT: Doufal jsem, že bys mi mohla pomoct sepsat životopis. Možná bychom mohli něco vymyslet, protože myslím, že potřebuju práci.

[Amy mluví s Hannah v jejím pokoji.]

AMY: Chybí mi kamarádka, z který bych nešílela.

HANNAH: Mně taky.

[Dr. Brown a Nina spolu mluví u Tety Běty.]

DR. BROWN: A já si mohu Sama vzít v sobotu odpoledne.

NINA: Neboj. Večer se o Deliu postarám.

DR. BROWN: Bezva. Tak ti můžu věnovat příští sobotu večer, jestli chceš.

NINA: Ale prosím tě. Klidně si měj příštích deset sobot večer, protože já nic nemám.

[Amy a Ephram jsou stulení na gauči.]

AMY: Miluju tě, Ephrame.

EPHRAM: Taky tě miluju.

{KONEC SOUHRNU PŘEDCHOZÍCH DÍLU}


[Dům Niny – Delia a Nina skládají oblečení.]

DELIA: 8. 9. 10. Už jdu. (k Nině) Dám mu pár minut. Stejně se vždycky schovává na stejných místech.

NINA: Pod postelí...

DELIA: Ve skříni. Není to opravdová výzva.

NINA: Jo, je od tebe hezké, že si s ním stejně hraješ.

DELIA: Já vím.

SAMUM HLAS: Najdi mě.

DELIA: Hned se vrátím.

NINA: Nechám ti ponožky.

DELIA: Tak kdepak se schováváš?

[Delia vběhne do ložnice Niny a nakoukne pod postel. Nina tam vejde s košíkem na prádlo. Delia vytáhne z pod postele Ninyn vibrátor.]

DELIA: Co je to?

NINA: Tohle?

DELIA: Bylo to pod postelí.

NINA: To snad ne. Tak tam to bylo. Mockrát děkuju, hledala jsem to všude.

DELIA: Není zač. Uviděla jsem to hned. Co to je?

NINA: To je... to je... masážní strojek na chodidla. Tak je to. Jsem na nohách celý den a pomáhá mi uvolnit napětí v, ehm, chodidlech.

DELIA: Jak funguje?

[Nina vezme vibrátor Delii z ruky.]

NINA: Nefunguje, je rozbitý.

DELIA: Když je rozbitý, proč jsi ho nevyhodila?

NINA: Protože jsem ho chtěla vrátit. Proto je pořád v krabici.

[Nina vrátí vibrátor zpět do krabice.]

DELIA: Proč ho máš pod postelí?

[Nině dojde řeč.]

SAMUV HLAS: Tak kde jste?

NINA: Musíme ho najít. Jdi první.

[Delia vstane a zvědavě si Ninu prohlíží. Pak odejde z pokoje. Nina schová krabici s vibrátorem pod prádlo v koši a jde za Delií.]


{ÚVODNÍ TITULKY}


[Dr. Brown a Nina se tiše baví v Andyho prádelně.]

NINA: Říkala jsem, že je to zlý.

DR. BROWN: Masážní strojek na chodidla. Jenom to viděla nebo to i zapnula? Bzučelo to?

NINA: Ne. Bože, ne. Jenom to našla. Hráli si na schovávanou. Asi se chtěla schovat pod postel. Nevím co říct. Je to trapas.

DR. BROWN: Nino, co je to s tvým domem? Penthousy. Masážní strojky. Jako bych bydlel vedle Larryho Flynta.

NINA: Ale naučila jsem se za tebou hned jít. Jen pro případ.

DR. BROWN: Pro případ čeho?

NINA: Že se o tom Delia zmíní. Jsem si jistá, že ne, protože jsem to dokonale zamluvila. Nejspíš na to už zapomněla, ale možná by sis to měl ověřit.

DR. BROWN: Proč bych to dělal? Ty myslíš, že bych měl? Jak bych jí vysvětlil vibrá… masážní tentononc?

NINA: Nevím, ale jestli se o tom zmíní, znamená to, že mi neuvěřila, a ty se s tím budeš muset poprat. Nic víc neříkám.

[Delia vejde dovnitř s kelímkem zmrzliny.]

DELIA: Tati, Ephram snědl všechnu zmrzlinu.

[Dr. Brown a Nina se otočí a vypadají poněkud provinile.]

DELIA: O čem mluvíte?

DR. BROWN: O sýru. O dortu. O sýrovém dortu. Nina ti ho upeče na narozeniny příští týden. Že, Nino?

NINA: [nervózně se zasměje] Ano, ale mělo to být překvapení, vzpomínáš?

DR. BROWN: Jasně. Promiň.

NINA: To nic.

[Nina a dr. Brown udělají pauzu.]

NINA: No, radši půjdu. Zatím, Delio.

[Nina rychle zmizí. Delia ji sleduje.]

DELIA: O čem jste doopravdy mluvili?

DR. BROWN: Jak jsem řekl, kotě, o narozeninách. Teď se mrkneme na tu zmrzlinu.


[Ephram sedí v kuchyni a píše dopis, když vtom vejde dovnitř Hannah s kabátem Dilii.]

HANNAH: Delia to zapomněla u Niny.

EPHRAM: Jo, polož ho někam. Jak to šlo na baletu?

HANNAH: Nešlo. Děláš si domácí úlohu?

EPHRAM: Ne.

HANNAH: Je to... píšeš si deník?

EPHRAM: Co? Ne, to je... dopis pro Amy, ale je to soukromý, takže...

HANNAH: Och… Takže to je dodatek?

EPHRAM: Cože to?

HANNAH: K ‘Miluju tě’. PS, doplnění.

EPHRAM: Jo, já vím, co je dodatek. Nevěděl jsem, že víš o...

HANNAH: O tom ‘Miluju tě’. Jo, řekla mi to. Nejdřív to řekla ona a pak ty. Měli jste pizzu.

EPHAM: Říkala, že to řekla první a až pak já?

HANNAH: Jo.

EPHRAM: Nebyla z toho nesvá nebo naštvaná?

HANNAH: Neřekla bych. Proč by záleželo na tom, kdo to řekne první?

EPHRAM: Nezáleží. Ale když ti řekla pořadí, v kterým jsme si to řekli, tak to určitě něco znamená. A ten dodatek je nutnější, než jsem si původně myslel.

HANNAH: Třeba bych ti mohla pomoct.

EPHRAM: Neřekl bych.

HANNAH: Nejsem v tom strašná. Jsem strašná ve všem ostatním, ale psát umím.


[Pokoj Hannah – Hannah vytáhne z pod postele krabici plnou deníků a vyndá je na postel. Ephram ji při tom sleduje.]

EPHRAM: To jsou všechny popsaný?

HANNAH: No jo. Jsou. Taky píšu povídky, ale těch mám většinou v počítači.

[Ephram se jen šokovaně usmívá.]

HANNAH: Myslíš si, že je to ulítlý.

EPHRAM: Jenom když jsi všechno stihla za říjen.

HANNAH: Ne. Ne. Začala jsem si je psát v sedmý třídě. Tehdy jsem taky nebyla nejpopulárnější.

EPHRAM: Takže jsi vytrvalá.

HANNAH: Nikdy jsem neměla, s kým si povídat, ale vždycky jsem měla co říct, tak jsem to říkala sama sobě.

EPHRAM: Ten problém už mít nebudeš. Máš Amy. Je tvá kamarádka. A je to dobrá kamarádka. Já bych to měl vědět... byla první, s kým jsem se tu skamarádil.

HANNAH: To je dobrý. Možná bys tím mohl začít... ten dopis.

EPHRAM: Jasně.

HANNAH: Fakt bych ráda pomohla.

EPHRAM: Ne, to je dobrý. Myslím, že tohle bych měl udělat sám.

HANNAH: Jo, chápu.

EPHRAM: Tak zatím.

HANNAH: Zatím.

[Ephram odejde a Hannah si sedne ke stolu a začne psát.]


[Kuchyně u Abbottových – Rose a Harold připravují večeři.]

ROSE: Doufám, že se Bright nenajedl v rastauraci. Jinak po tomhle praskne.

DR. ABBOTT: Kdy mu to zabránilo v ládování? Ten kluk má metabolismus křečka.

[Vejde Bright, šťastný a pyšný.]

BRIGHT: Dámy a pánové, koukáte se na nového zaměstnance měsíce.

ROSE: To je úžasné, zlato.

BRIGHT: Zmínil jsem se, že jsem na plaketě? Jo, plaketě. Nepracuju tam ani měsíc a už jsem jejich nejlepší zaměstnanec. Není to boží?

DR. ABBOTT: Ano, vskutku úžasné.

BRIGHT: Zmínil jsem se, že personál má jídlo zadarmo, i když nepracuje? A Mickey říkal, že od teď si můžu určovat večerní směny sám, takže se vyspím. Výhody jsou nekonečné.

DR. ABBOTT: Takže předpokládám, že ti budou platit zdravotní pojištění.

BRIGHT: Ne. Ne tyhle výhody. Ty druhý. Zavolám Fordovi, ten se zblázní, až mu řeknu, kolik jsem si dneska vydělal na dýšku.

[Bright se vydá na odchod.]

BRIGHT: Příští krok: zaměstnanec roku. JÓ!

DR. ABBOTT: Jen zavolej Fordovi, který si určitě někde na vysoké buduje skutečnou budoucnost.

ROSE: Přestaň. Měl bys mít radost, že se mu tak daří a mají ho rádi.

DR. ABBOTT: Zbožňují ho. Neslyšela jsi ho? Může si určovat večerní směny. Hurá.

ROSE: Proboha svatého. Je to jen začátek. V restauraci nebude pracovat věčně, ale teď je šťastný.

DR. ABBOTT: Až moc, Rose. A to je ten problém. Jestli mu tahle práce stačí a jestli pro něj plaketa na zdi představuje dostatečné uznání, jak si můžeš být jistá, že někdy dosáhne něčeho většího?

[Dr. Abbott odejde a Rose o jeho slovech přemýšlí.]


[Ephramovo studio – Ephram leží na gauči a učí se. Rozrušená Amy přechází sem a tam.]

AMY: Myslíš, že bych jí měla zavolat? Asi bude na dně.

EPHRAM: Dneska jsem ji viděl. Zdála se v pohodě. Už jsem ti řek, jak ti to dneska sluší?

AMY: Není v pohodě. Očividně jsi neposlouchal, co jsem říkala.

EPHRAM: Poslouchal. Jenom si nemyslím, že si Hannah dělá z propadáku na baletu vědu.

AMY: Propadák je slabý slovo. Ona upadla. Měla spolu s ostatními předvést jeden snadný krok, ale místo, aby šla napravo, šla nalevo a vrazila do Katie, která vrazila do Melanie, a všechny popadaly na jednu hromadu a ostatní se začali smát. Víš, jak moc se dokáže červenat.

[Ephram se uchechtne.]

AMY: To není sranda.

EPHRAM: A co jsi čekala? Jsem si jistej, že ta holka nedokáže současně jít a žvýkat žvýkačku. Zapsat se do baletního souboru od ní nebylo zrovna chytrý.

AMY: O to jde. To nebyl její nápad. To byl můj idiotský nápad.

EPHRAM: Nemůžeš za to, že zakopla.

[Amy si sedne na stůl.]

AMY: Panebože, je mi hrozně. Idiotský rande s Brightem byla má vina. Tohle je má vina.

EPHRAM: To není totéž.

AMY: Pro Hannah je. Pro ni je to další ponižující zkušenost, kterou má spojenou se mnou.

EPHRAM: Nedělej si z toho hlavu. Zvládne to.

AMY: Chci, aby mě měla ráda.

EPHRAM: Ráda? Ta holka k tobě vzhlíží.

AMY: Ale nevzhlíží. Ještě se mnou není ve svý kůži. Poznám to. Kdybych ji představila víc lidem, pomohla jí víc zapadnout.

EPHRAM: Nemusíš si s ní dělat takový starosti. Dej jí čas, najde si svý místo. Už ho vlastně v podstatě našla. Píše.

AMY: Fakt? Pro koho píše?

EPHRAM: Nepíše pro nikoho. Ona... ona prostě jen píše. Má to ráda. Ukázala mi svý deníky. Je to jak Historie Hannah v tisíce svazcích.

AMY: Hmm? To nám otvírá nové možnosti. Jestli píše, mohla by dělat v novinách. Každý pololetí vydávají výtvarnou a literární přílohu. A pamatuješ na tu holku, Cammie Dexterovou, který otiskli básničku v CosmoGirl?

EPHRAM: Ještě jsem se z toho nevzpamatoval.

AMY: Já vím, byla strašná, ale na společenským žebříčku jí to povýšilo o 1000 příček. My to překonáme. Co kdyby jí něco otiskli v Jane?

EPHRAM: Říkám ti, že ráda píše a ty z ní děláš Stephana Kinga, jak vůbec víš, že je dobrá?

AMY: No, nejdřív si od ní něco přečtu. Nevystavím jí další katastrofě jako dneska.

EPHRAM: A čekáš, že tě nechá přečíst si její osobní deníky?

AMY: O to jde. Musíme se na tu úroveň dostat. Já už s ní o osobních věcech mluvím, takže...

EPHRAM: Já vím, slyšel jsem.

AMY: Od toho jsou kamarádky. A od chvíle, kdy odjela Laney, mi kamarádka chybí. Proto je pro mě to přátelství tak důležitý.

EPHRAM: A co jsem pak já?

AMY: Ty jsi kluk, o kterým se s kamarádkama bavím. Je to velmi významná role. Věř mi.

EPHRAM: Hmm.


[Ordinace dr. Browna – Naproti dr. Brownovi sedí Bill a Laura Hooverovi.]

DR. BROWN: Budete pořád brát fentanyl. Dále vám předepíši elavil, který by vám měl ulevit od bolesti. A zkuste se nenamáhat.

LAURA: Na to už nemám sílu. Stejně už přesluhuji, že?

DR. BROWN: Rakovina slinivky umí být velmi agresivní. Vedla jste si úžasně, paní Hooverová.

BILL: Protože je úžasná.

LAURA: Jo, všechno je to součást mého plánu - přeskočila jsem popírání a přešla rovnou ke hněvu. Myslím, že ten hněv nádor pěkně vyděsil. Ale s přijetím si nejsem moc jistá.

BILL: Dcera posunula datum svatby. Koná se za dva týdny.

LAURA: Předělali jsme pozvánky.

[Laura podá dr. Brownovi pozvánku.]

LAURA: Povedli se jim, že?

BILL: Věděli jsme, že nemáme žádnou záruku, ale mysleli jsme...

LAURA: Co říkáte, doktore? Uvidím svoji holčičku ve svatebních šatech? Vera Wang. Stály víc než má chemoterapie.

DR. BROWN: Musíte do té doby odpočívat. Ale myslím, že to vyjde.

LAURA: Děkuji, dr. Browne. Za všechno. Půjdeme, drahý.

[Bill a Laura vstanou a dr. Brown je doprovodí ke dveřím. Bill chce mluvit s dr. Brownem o samotě.]

BILL: Hned jsem u tebe, zlato.

LAURA: Dobře.

[Bill zavře dveře, aby si promluvil s dr. Brownem.]

DR. BROWN: Jak se držíte?

BILL: Jde to. Opravdu si myslíte, že to zvládne do svatby?

DR. BROWN: Na záruky nevěřím, ale ano, myslím, že ano. Je neuvěřitelně silná a i z konzervativního úhlu pohledu jsou dva týdny velmi spolehlivá prognóza.

BILL: Mohl bych udělat ještě něco?

DR. BROWN: Buďte s ní a starejte se o ni. Obávám se, že víc pro ni už nikdo udělat nemůže.

BILL: Kolik jí zbývá? Celkem.

DR. BROWN: Těžko říct...

BILL: Alespoň odhad.

DR. BROWN: Šest týdnů, možná. Je mi to líto, Bille.

[Bill je prognózou skleslý, ale ví, že s tím nic nenadělá, a odejde.]


[Delia a Brittany leží na posteli Niny a u nohou jim leží krabice od vibrátoru. Protahují si špičky.]

DELIA: Necítím rozdíl.

BRITTANY: Já taky ne. Možná jsme to nepoužili správně?

DELIA: Jak by se to dalo použít jinak?

BRITTANY: Nevím. Pořád si myslím, že to vypadá jako mikrofon.

DELIA: Víš, jak když dospělí lžou, začnou mluvit rychle a nedívají se ti do očí?

BRITTANY: Jo.

DELIA: Nina i táta byli takoví, když jsem to našla.

BRITTANY: Zajímavý. Takže myslíš, že lhali?

DELIA: Možná, že nelhali, ale určitě neříkali celou pravdu.

[Brittany přikývne.]

DELIA: A nemyslíš, že je divný, že to má pod postelí?

BRITTANY: Brácha má pod postelí sprostý časopisy.

DELIA: Přesně, protože je to tajný. Pod postelí se schovávají jenom tajnosti. Co máš pod postelí ty?

BRITTANY: Bombóny.

DELIA: Já taky.

BRITTANY: Zeptám se nevlastní mámy.

DELIA: Dobrý nápad. Pak mi zavolej.

[Brittany přikývne.]


[Teta Běta – Dr. Brown jí u pultu oběd a Nina s ním mluví.]

DR. BROWN: Nevím, jestli tu báječnou chuť dělá kopr nebo oregáno, ale určitě něco zeleného. Příští týden zkusím italský sýr.

NINA: Jsi odvážný muž.

[Vejde dr. Hartman a přijde k nim.]

DR. HARTMAN: Nino. Nino. Jakpak se má moje oblíbená servírka?

NINA: Unaveně, nedoceněně a páchne po tuku. Co vám nabídnu, Jaku?

DR. HARTMAN: Kávu s sebou, díky.

[Dr. Hartman se posadí vedle dr. Browna.]

DR. HARTMAN: V té zástěře jí to sluší, že? Jak je to mezi vámi dvěma? Praštili jste do toho?

DR. BROWN: Praštili? Chodili jsme spolu do školy?

DR. HARTMAN: Vy se pořád zlobíte kvůli Edně? Přišla za mnou. Nikdy bych jí tu práci nedal, kdybych věděl, že nám to způsobí problémy. No tak, Andy, obejmeme se a postoupíme dál. Mám případ, s kterým bych potřeboval poradit.

[Dr. Brown jen na dr. Hartmana hledí.]

DR. HARTMAN: No tak. Jo. Tak. Výborně.

[Dr. Brown opatrně dr. Hartmana obejme.]

DR. HARTMAN: Tak.

DR. BROWN: Dobře. Dobře.

DR. HARTMAN: A je to.

DR. BROWN: Co to používáte za šampón? Jablko?

DR. HARTMAN: Hruška.

DR. BROWN: Och.

[Nina podá dr. Hartmanovi kávu.]

NINA: Tady máte.

DR. HARTMAN: Díky. Takže ten pacient je 54-letý afroameričan s virokardiomyopatií. Naordinoval jsem mu lysidopro, diuretic a beta blokátor. Pro jistotu jsem přidal ještě warfarin.

DR. BROWN: Všechny ty léky potlačují symptomy, nevyléčí kardiomyapatii. Ten pacient potřebuje transplantaci, pokud má přežít.

DR. HARTMAN: Tak tak, příteli. Plně souhlasím. Ale on se ani nenechá napsat na seznam. Odmítá cokoli agresivnějšího než léky. Je to záhada. Tak co říkáte? Pomůžete mi? Dáme to dohromady. Možná mu domluvíte. Ukážete mi, jak se to dělá.

DR. BROWN: Dobře. Udělám to. Ale ne proto, že vás mám rád. Pořád vás nemám rád.

DR. HARTMAN: Výborně. Díky. Pošlu vám jeho kartu.

DR. BROWN: Jak se vůbec jmenuje?

DR. HARTMAN: Hoover. Bill Hoover.

[Dr. Brown je zaskočen.]


[Pokoj Amy – Amy sedí na posteli a dělá si úkoly a Hannah si píše u jejího stolu.]

AMY: Slyšela jsem, že jsi spisovatelka.

HANNAH: Ne. Ne. Nejsem spisovatelka. Jenom píšu, což je velký rozdíl.

AMY: Skládáš básničky?

HANNAH: To ne. Nejsem Daria.

AMY: Tak co píšeš? Povídky, eseje, kousavý politický sloupky?

HANNAH: Píšu povídky. Píšu o tom, co mě zrovna napadne. Vedu si deníky. O nic nejde.

AMY: Super. Můžu je vidět?

HANNAH: Mý deníky? Ne. Ne. Jsou hloupý.

AMY: Fajn. Já si myslím tohle. Balet není pro tebe.

[Amy vstane a sedne si blíže k Hannah.]

AMY: Je to má vina. Moc se omlouvám. Ale psaní tě baví. A mě napadlo, že by to mohl být dobrý způsob, jak se seznámit s novými lidmi - více se zapojit do kolektivu.

HANNAH: Musím se seznámit s dalšími lidmi?

AMY: Já vím, že ti to přijde nepřirozené, ale někdy je fajn vyzkoušet si něco novýho. Nakonec se ti to může líbit.

HANNAH: Možná.

AMY: Bezva. Napadlo mě, že pro začátek pošleme nějakou tvou povídku do Jane, což je šíleně skvělej časopis. Otisknou ji a celá škola se zblázní.

HANNAH: Moment. Cože?

AMY: Neboj. Pomůžu ti ji vybrat. Proto jsem tady. Nemusíš to dělat sama.

HANNAH: Já to nechci dělat vůbec. Nikdo nic mýho nikdy nečetl, Amy. Není to ke čtení. Je to soukromý.

AMY: Takže to neukážeš ani mně?

[Hannah váhá a Amy se vrátí na postel.]

HANNAH: Ne. Ne že bych ti nevěřila. Ale...

AMY: Ne. Žádný problém. Zapomeň, že jsem se ptala.


[Jídelna Abbottových – Rose, Bright a dr. Abbott jí v tichosti večeři. Rose pohledem pobízí dr. Abbotta, aby mluvil s Brightem.]

DR. ABBOTT: Neuhodl bys, na koho jsem dnes narazil.

BRIGHT: Paris Hilton.

DR. ABBOTT: Koho? Ne. Na Ralpha Bigelowa. Pamatuješ se na něj? Vlastní hotel u jezera.

BRIGHT: Jo, jasně. Ten plešoun.

DR. ABBOTT: Není tak úplně plešatý. Ukázalo se, že hledají pro hotel nové tváře. Velmi dobře si na tebe pamatuje. Hádej so? Na zítra odpoledne jsem ti s ním domluvil pohovor.

BRIGHT: Ale já už mám práci.

DR. ABBOTT: Mohla by to pro tebe být úžasná příležitost, Brighte. Velký prostor pro růst. Naučil by ses různým aspektům obsluhujícího průmyslu.

ROSE: A kdyby se ti to líbilo, mohl bys příští rok začít studovat hoteliérství a management na vysoké.

BRIGHT: Z toho se dá promovat?

DR. ABBOTT: Jistě. Na Nevadské univerzitě v Las Vegas na to mají speciální program.

BRIGHT: Ve Vegas? To by mohlo být super.

ROSE: A není to daleko.

BRIGHT: No, díky. Určitě o tom budu přemýšlet. Ale zítra musím do práce. Nemůžu si prohodit směny, na to už je pozdě.

DR. ABBOTT: Už se stalo. Mluvil jsem s tvým vedoucím, panem Mikeym, o všechno je postaráno. Sepsal jsem ti podrobnosti, jestli se chceš kouknout.

BRIGHT: Díky. Zní to skvěle. Vynasnažím se.


[Restaurace – Amy a Ephram jsou v útulné potemnělé restauraci. Amy Ephrama praští.]

EPHRAM: Co..? Hele, říkal jsem ti, že tě je nenechá přečíst. Měl jsem pravdu nebo ne?

AMY: Už je mi to jedno.

EPHRAM: A co bude teď? Vyloučí Hannah z dívčího spolku? Je na to papír?

AMY: Hele, jestli ta holka nechce zapadnout, je to její problém. Zkusila jsem to.

EPHRAM: Není ti nic?

AMY: V pohodě. Nejsem to já, kdo ve škole nikoho nezná. Jestli chce být dál společenská nula, je to její život.

EPHRAM: Přesně. Ne všichni touží po tom být na střední za superhvězdu. Pro tebe je to snadný.

[Ephram sáhne do kapsy.]

EPHRAM: Což mi připomíná, že jsem ti chtěl něco dát.

AMY: Vážně?

EPHRAM: Hmm.

AMY: Fakt? Já taky.

[Amy vyndá něco z kabelky.]

AMY: Napadlo mě, že 4 a půl měsíční výročí si zaslouží oslavu.

EPHRAM: Jsou to 4 a půl měsíce?

[Amy vypadá dotčeně.]

EPHRAM: Myslel jsem, že tři.

AMY: To záleží na tom, jak to počítáš. Já se rozhodla začít tvým nástupem do letadla. Zvažovala jsem piknik, ale letadlo má v sobě dramatičtější příchuť. Nemám žádnou kartičku, protože na papíře zní všechno blbě, nemyslíš?

[Amy podá Ephramovi dárek.]

EPHRAM: Přesně. Vstupenky na ComicsCon v Denveru příští týden. Amy, to je neuvěřitelný.

AMY: A co máš pro mě ty?

EPHRAM: Ehm…

[Ephram sáhne do kapsy a místo milostného dopisu se rozhodne vytáhnout kreditku.]

EPHRAM: Večeři. Táta mi dal kreditku, takže si můžeš objednat další zákusek, jestli chceš.

AMY: Díky, jsem plná. Ale to od něj bylo moc milé a od tebe taky. Miluju tě, Ephrame.

EPHRAM: Jo, taky tě miluju.


[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Brown sedí za svým stolem.]

DR. BROWN: Louiso, už se ozval Bill Hoover?

LOUISE: Počkejte chvilku. Počkejte chvilku.

[Deena Clarková, nevlastní matka Brittany, napochoduje přes Loisiny protesty do ordinace dr. Browna.]

DR. BROWN: Paní Clarková?

LOUISE: Zkoušela jsem ji zastavit. Nedala se.

[Louisa odejde.]

DR. BROWN: Jsou děti v pořádku?

DEENA: Vlastně ne. Jako by nestačila vulgárnost, která se na ně valí z kabelkovky, tohle to ale překonává.

DR. BROWN: Nemám ponětí, o čem to mluvíte.

DEENA: Brittany si hrála s vaší dcerou, a když se pak vrátila domů, začala šmejdit u mé postele a u večeři s hosty se vyptávala na masážní strojky.

DR. BROWN: Ach ne, to mě moc mrzí.

DEENA: Věřte mi, nic tak nezkazí chuť vepřových ledvinek jako takový skandál.

DR. BROWN: Nevím co říct. Nevěděl jsem o tom.

DEENA: Vážně? Promiňte, jestli tím nejsem šokována ani utěšena.

DR. BROWN: Delia a Brittany musely být u mé sousedky.

DEENA: Vaší sousedky? Když mi Brittany řekne, že je u Delii, předpokládám, že na ni dáváte pozor, ne nějaká cizí ženská, která nechává své věci všem na očích.

DR. BROWN: Zaprvé, tu věc měla pod postelí.

DEENA: Vám to přijde vtipné?

DR. BROWN: Ne, jistěže ne. Ale myslím, že to trochu přeháníte. Jsou to jen děti.

DEENA: Správně. A já bych ráda, aby ta moje ještě alespoň pět let byla.

DR. BROWN: Rozumím. Koukněte, myslel jsem, že se to přežene. Měl jsem si s Delií promluvit hned, když to poprvé...

DEENA: Poprvé? Neuvěřitelné. Je mi líto. Nemohu Brittany dovolit, aby si dál hrála s Delií.

DR. BROWN: Nedělejte to, prosím. To není řešení.

DEENA: Teď je to jediné řešení, které mě napadá. Je mi líto, dr. Browne.

DR. BROWN: Paní...

[Deena Clarková se otočí a s prásknutím dveřmi opustí ordinaci.]

DR. BROWN: ...Clarková?


[Dr. Brown a Nina stojí před Tetou Bětou. Dr. Brown křičí na Ninu.]

DR. BROWN: Ani ti nemůžu říct, jak to bylo trapné. Dokážeš si představit, jaké to je, když na tebe jiný rodič uprostřed pracovní doby křičí kvůli něčemu takovému?

NINA: Hádám, že je to asi takovéhle.

DR. BROWN: Ani nevím, co teď s tím. Delia kvůli tomu může přijít o nejlepší kamarádku.

NINA: Mrzí mě to, Andy, ale říkala jsem ti, že jestli se o tom zmíní, měl by sis s ní promluvil, a ty jsi to přehrál na dort.

DR. BROWN: Byl to reflex. A neměl bych si s něčím takovým dělat starosti. Je jí jenom deset.

NINA: Jenom. Pokud jsi z toho rozrušený teď, co budeš dělat, až začne pokládat skutečné otázky?

DR. BROWN: Až to nastane, poradím se, to se neboj.

NINA: Jsi si jistý?

DR. BROWN: Jo.

NINA: Nemáš nad tím kontrolu. Drbe se ve školním autobuse, něco přisadí starší děti, ve vzduchu je spousta neurčitých otázek a polopravd a ty si nemůžeš určit, kdy se ti o tom zrovna chce mluvit. Tak to nefunguje.

DR. BROWN: Fajn, chceš být otevřená. Tak budeme otevření, ano? Celé je to tvoje vina. Ta situiace, ve které jsem se ocitl... Pozice, do které jsem se dostal, by nenastala, kdybys neměla tu potřebu k...

NINA: Potřebu k čemu?

DR. BROWN: No tak, ty víš k čemu.

NINA: Ani to nedokážeš vyslovit.

DR. BROWN: Dokážu. Ale nemusím. Strč tu věc do auta nebo ji dej pod zámek, jen ji drž dál od mé dcery.

NINA: Pod zámek? Mluvíme o masážním strojku nebo mé sexualitě?

DR. BROWN: A je to tu. Starejme se o tebe.

NINA: Jde o mě. Mrzí mě, jestli mé potřeby ženy jsou v rozporu s tvými nároky na chůvu, ale hádej co, Andy, skoro rok jsem neměla sex. Jsem trochu nadržená, jestli chceš znát pravdu.

DR. BROWN: Ne, nechci znát pravdu. Nechci to vědět. Nepotřebuju to vědět. Nechci na tebe myslet jako na ženu, když s tebou mluvím. Vlastně na tebe tak nechci myslet nikdy.

[Nina vypadá ublíženě. Dr. Brown si uvědomí, co řekl.]

DR. BROWN: Promiň. To vyznělo špatně. Poslyš, nemohli bychom to už vyřešit?

NINA: Ty to vyřeš. Já musím zpátky do práce.

[Nina se vrátí k Tetě Bětě a nechá dr. Browna stát na chodníku.]


[Střední škola - Ephram a Hannah jdou po chodbě.]

HANNAH: Takže jsi jí ho vůbec nedal?

EPHRAM: Jak bych moh? Po tom co mi dala ty vstupenky. Směšnej pokus o milostnej dopis.

HANNAH: Není dost epickej?

EPHRAM: To tedy není. Asi počkám, až mi bude 40, a koupím jí auto.

[Ephram zajde do třídy. Hannah spatří u skříňky Amy.]

HANNAH: Amy?

[Amy spatří Hannah a Hannah k ní přijde.]

HANNAH: Hledala jsem tě na obědě.

AMY: Cvičila jsem s holkama piruety.

HANNAH: Přemýšlela jsem o tom, co jsi říkala o mně a novinách, a vím, že se mě pokoušíš zpopulárnit, což je od tebe neuvěřitelně hezký, ale... To se nikdy nestane.

[Amy si povzdechne a zavrtí hlavou.]

HANNAH: Co?

AMY: Pořád říkáš, že jsi nikdy neměla přátele, ale já se o to snažila usilovněji než kdy předtím. Jasně, od školky jsem si kamarády hledat nemusela, takže na to asi jdu úplně špatně, ale, proboha, Hannah, jsi tak uzavřená, až mě to děsí.

HANNAH: Jenom proto, že nechci, aby si všichni četli v mých denících...

AMY: O tom nemluvím. Jestli nechceš, aby si kdokoli přečetl, co píšeš, dobře, chápu to. Jenom jsem si nemyslela, že mě bereš stejně jako ostatní.

HANNAH: Neberu.

AMY: Od chvíle, co jsi sem přišla, jsem ti řekla spoustu osobních věcí. Víš o Colinovi. Víš o všem, co se děje mezi mnou a Ephramem, a já ani neznám tvý druhý jméno.

[Hannah vypadá zdrchaně.]

AMY: Vím, že se neznáme moc dlouho a asi tlačím tohle přátelství do něčeho, čím být nemá, ale mám tě ráda. Je na tobě něco zvláštního, co mi přijde zajímavý. Abych ti řekla pravdu, hodně mi připomínáš Ephrama.

HANNAH: Fakt?

AMY: Ale nebude to fungovat, když to bude jenom jednostranný, a nemyslím, že by ses mi chtěla otevřít.

HANNAH: Ne, tak to není. Já jsem jenom...

AMY: Plachá. Já vím a nechci, aby ses změnila, jenom abychom spolu mohly kamarádit. Nemusíme být nejlepší kámošky. Mohli bychom být to co teď - – příležitostné kamarádky.

[Hannah vypadá, že se rozbrečí.]

AMY: Zatím, Hannah.

[Amy projde kolem Hannah a Hannah ji sleduje odcházet.]


[Ordinace dr. Browna – Bill Hoover sedí naproti dr. Brownovi.]

DR. BROWN: Pořád nechápu, proč jste s tím nepřišel za mnou. Proč jste šel za dr. Hartmanem, když jsem už...?

BILL: Říkejte tomu konflikt zájmů. Jste dobrý člověk, dr. Browne. Kdybyste to věděl, nevěřím, že byste to byl schopen před mou ženou utajit. A já nechci, aby si o mě dělala starosti. Ne teď. Chápete?

DR. BROWN: Bille, poslouchejte. Vaše srdce je vážně poškozené a neuzdraví se. Potřebujete nové, je to takhle prosté.

BILL: Je to běh na dlouhou trať. Zapíšu se na trasplantaci, jakmile... Potom.

DR. BROWN: Chápu, že chcete být se svou ženou, ale vaše dcera bude potřebovat otce, až odejde - ještě víc. Jednoho dne bude mít vlastní děti a ty si zaslouží znát dědečka. Co jejich svatby?

BILL: Rozumím vám. Vím, že život půjde dál, až odejde. Ale nebude stejný. Nebude znamenat to, co znamená s ní. Vším jsme prošli bok po boku - sakra dobrý tým. Vychovali jsme fajn holku, byli jsme partneři v dobrém i zlém a já to neopustím, dokud mi to vyšší moc nesebere. Teď mě potřebuje, aby zvládla těch posledních pár týdnů. Až ten boj skončí, budu si dělat starosti o sebe, ale ani o minutu dříve. Až odejde, stejně budu potřebovat nové srdce, protože tohle bude roztříštěné na tisíc kousků.

[Dr. Brown ho začne chápat. Bill vstane.]

BILL: Za šest týdnů jsem váš. Do té doby její.

[Dr. Brown přikývne a vstane.]

DR. BROWN: Za šest týdnů. Znám výborné chirurgy.

BILL: Děkuji.

[Potřesou si rukama.]


[Pokoj Brighta – Dr. Abbott vpadne dovnitř. Bright hraje videohru.]

DR. ABBOTT: Nemůžu se dočkat další sešlosti. Ralph Bigelow právě volal.

BRIGHT: Jo? Co měl na srdci?

DR. ABBOTT: Nesměji se, Brighte. Ty ses tam ani neukázal. Kvůli tomu, abys mě ztrapnil, sis zavřel dveře k něčemu, co ti mohlo být k velkému užitku. Dálnice k tvé budoucnosti právě zmizela.

BRIGHT: To je tvá budoucnost, ne má.

DR. ABBOTT: Toliko jsem se pokusil změnit tvůj nejistý chod cestou nejmenšího odporu.

[Bright vypne hru a soustředí se na otce.]

BRIGHT: Ne, toliko jsi mě ponížil. Volal jsi mýmu šéfovi a změnil mi směny. Řek jsi mi kde, kdy a proč se mám setkat s nějakým chlápkem kvůli práci, o kterou jsem se ani neprosil. Jako bys mi nevěřil, že se umím rozhodnout sám za sebe.

DR. ABBOTT: Poslední dobou jsi nebudil moc velkou důvěru.

BRIGHT: Víš co? Mám svou práci rád. Pamalu se vypracovávám.

[Bright vstane a jde si sednout k oknu.]

DR. ABBOTT: Neměl bys směřovat k pomalému vypracování. Loni jsi měl skutečné cíle, Brigthe. Možná jsi na to zapomněl, ale já ne. Tvrdě jsi pracoval. Usilovněji než jsem tě kdy viděl.

BRIGHT: A bylo mi to k velkýmu užitku.

DR. ABBOTT: Bylo. Sice ses nedostal na školy, na které jsi chtěl, ale mě jsi touhu po studiu - nejen kvůli výsledkům, ale kvůli vědomostem. Snažím se, Brigthe. Snažím se, aby ses nenechal srazit neúspěchem. Snažím se ti pomoct dosáhnout toho, co jsi říkal, že chceš.

BRIGHT: No, teď už nevím, co chci dělat. Tak co je špatnýho na práci v restauraci, dokud si to neujasním?

DR. ABBOTT: Nevadí mi, že pracuješ v restauraci. Vadí mi, že boj za vyšší vzdělání jsi nahradil spokojeností s výší spropitného. Vadí mi, že si myslíš, že v životě ničeho nedosáhneš. Pro boha živého, ty ani nepředstíráš, že chceš víc.

BRIGHT: Chceš, abych předstíral. Chceš, abych ti lhal. To je bezvadný. Bude to tak mnohem snadnější.

DR. ABBOTT: Chci, aby ses probral. Hodiny běží. Dál šaškuj a čekej, až ti začne skutečný život, a on kolem tebe projde, aniž si všimneš.

[Dr. Abbott vyjde z pokoje na chodbu. Bright vstane a vydá se ke dveřím.]

BRIGHT: Co je to s tebou? Myslíš, že mi můžeš strachem vnutit, co si chci počít s životem? Nemyslíš, že kdybych měl sebemenší tušení, byl bych teď v letadle a mířil co nejdál od tohohle domu? Kéž bych to věděl, tati. Věř mi, chtěl bych na to přijít víc, než po mně chceš, protože do tý doby budu trčet tady - s tebou, což je poslední místo na zemi, kde bych chtěl být.

[Bright práskne dveřmi a dr. Abbott zůstane stát na chodbě.]


[Dr. Brown vystoupí z auta a míří k Tetě Bětě, když vtom za ním vyběhne z ordinace dr. Hartman.]

DR. HARTMAN: Co se to sakra včera stalo?

DR. BROWN: Prosím?

DR. HARTMAN: Můj pacient. Mluvil jste s ním, že?

DR. BROWN: Možná byste si to měl vyslechnout celé...

DR. HARTMAN: Proč jste kapituloval?

DR. BROWN: Nekapituloval jsem. Nemůžeme ho nutit, aby přijal naše doporučení. Jsou v tom i další faktory.

DR. HARTMAN: Jaké faktory by mohly být důležitější než jeho život? Víte co? Zapomeňte na to. Stejně už jsem ho zapsal na seznam pro transplantaci a požádal jsem primáře kardiochirurgie v Denverské nemocnici, aby si s ním promluvil. Dá to sice hodně práce, ale svedu zatraceně lepší boj než vy, to je jisté.

DR. BROWN: Musíte něco pochopit. Být lékařem tady je jiné.

DR. HARTMAN: Ne, není. Lidé onemocní a umírají v LA. Lidé onemocní a umírají v Everwoodu. Je to totéž a my proti tomu máme bojovat, vzpomínáte? Není v tom žádný rozdíl. Možná vy jste sem přijel přezimovat a na chvíli se oddechnout, ale já jsem sem přijel, abych se opět věnoval věcem, na kterých skutečně záleží. A na životě toho muže mi záleží, tak se o něj i postarám.

DR. BROWN: Hodně štěstí.

[Dr. Hartman odejde a dr. Brown se vydá k Tětě Bětě.]


[Střední škola – Hannah prochází mezi venkovními stoly na oběd. Ephram a Amy sedí u jednoho stolu.]

HANNAH: Čau. Promiňte, že vyrušuju.

[Amy vzhlédne od učebnice.]

HANNAH: Jenom jsem vám chtěla říct, že jsem napsala povídku pro Jane a doufala jsem, že si ji před odesláním přečtete.

[Hannah podá povídku Amy.]

AMY: O čem je?

HANNAH: O něčem, co se tenhle týden dělo. Není moc dobrá a vím, že ji nepřijmou, takže až dostanu odmítavý dopis, což vím, že dostanu, tak doufám, že pro mě budeš mít připravený kapesníky.

AMY: Spolehni se.

[Amy se usměje a Hannah jí úsměv oplatí.]

AMY: ‘Chlapec miluje Dívku’. To je skvělý název. Líbí se mi.

[Ephram pohlédne na povídku a pak na Hannah. Hannah se usměje a odejde.]

AMY: (čte) Přijde mi to strašně povědomý. Zvlášť ta holka. (pokračuje dál ve čtení) To je o nás?

EPHRAM: Myslím, že jo.

AMY: (dál čte) Ty jsi mi fakt napsal milostnej dopis? Kdy a proč jsi mi ho nedal? A fakt jsi mu říkal dodatek?

EPHRAM: Chtěl jsem ti ho dát, jenže... nebyl dostatečné výjimečný. Zvlášť po tvém dárku.

AMY: Ephrame…

EPHRAM: Chtěl jsem naplánovat večeři, když jsem zjistil, že máme výročí, chtěl jsem ti říct ‘miluju tě’ jako první. Vzala jsi mi vítr z plachet.

AMY: Vedeš si tak úžasně, že si to ani neuvědomuješ. Proto jsi tak skvělej, proto tě...

EPHRAM: Neříkej to.

[Amy si dá ruku na ústa.]

AMY: Promiň.

EPHRAM: Miluju tě, Amy. A tentokrát to nemusíš říkat, tentokrát to je jen na mně.

[Amy si přitáhne Ephrama k polibku.]


[Dr. Brown jde k domu Niny s dárkem. Nina pracuje na zahrádce.]

DR. BROWN: Hle, dokonalý masážní strojek. Zaručeně tě přenese do klidné oázy osobního pohodlí. Fakt je vyrábí pro chodidla, kdo by si to pomyslel?

NINA: Určitě je to zatím tvá nejobtížnější omluva. Co tě sem přivádí tentokrát?

DR. BROWN: Jako obvykle. Lítost. Zpytování svědomí. A jedno velké poznání...

[Dr. Brown se posadí na lavičku. Nina si sedne na druhou.]

DR. BROWN: Nemluvil jsem o tom s Delií, protože jsem nevěděl jak, ačkoli to je taky pravda. Věděl jsem, že ten rozhovor povede k dalšímu rozhovoru - tomu rozhovoru. A nemohl jsem snést představu, že bych na to měl být sám.

NINA: Chybí ti Julia.

DR. BROWN: (přikývne) Pořád přemýšlím o chvílích, kdy bych ji tu chtěl. Stane se něco legračního nebo krásného a já si pomyslím: "Bože, to by se Julii líbilo." Je to každodenně. Občas zapomenu, že ji tu potřebuju - na ty velké věci. Než jsme se poznali, netoužil jsem po tom být otcem. Nebylo to součástí mého plánu. A když přišly děti, vše jsme vždy zvládali spolu.

NINA: Jo, rodičovství je kolektivní sport, no, alespoň by mělo.

DR. BROWN: Často jsem u toho nebyl. Ale kdykoli došlo ke krizi, zvládli jsme jí spolu. Tvořili jsme tým, a i když jsme se na něčem neshodli, vždy jsme se mohli jeden na druhého spolehnout. Teď mě pořád sužuje nejistota. Kdybych měl tak malou sebedůvěru jako chirurg, dávno bych s tím seknul.

NINA: No, někteří rodiče to udělají. Věř mi, nikdy bych do toho sama taky nešla.

DR. BROWN: Je to šílený, viď? Pořád se mluví o tom, nakolik jsou oba rodiče pro děti lepší, ale nikdy o tom, nakolik je to lepší pro rodiče. Už tak je těžké zvládat všechno bez pomoci, ale když k tomu přidáš citovou zodpovědnost a každodenní strach, že všechno zvořeš a teď..

NINA: Jo, já vím. Jsem přesvědčená, že Sam bude muset na terapii.

[Zasmějí se.]

NINA: Myslím, že se podceňuješ Andy. Máš dvě úžasné děti.

DR. BROWN: A já myslím, že veškerá zásluha patří jí.

[Dr. Brown vstane.]

DR. BROWN: Jo, a Nino? Co jsem předtím řekl.

[Nina vstane.]

NINA: Pššt...

DR. BROWN: Ne. Ne. Nemyslel jsem to tak. Vnímám tě a dnes ti to moc sluší.

[Dr. Brown se usměje a odejde.]


[Dům Abbottových – Dr. Abbott čte noviny a Rose pracuje vedle něj na gauči. Bright vejde se šekem.]

DR. ABBOTT: Co je to?

BRIGHT: Nájem. Stačí 250? Možná bych moh platit i 300, ale...

DR. ABBOTT: To není nutné, Brighte.

BRIGHT: Pro mě je. Začnu si brát víc směn, nakonec bych si měl vydělat tolik, abych si moh dovolit vlastní byt.

ROSE: Zlato, měli bychom to probrat.

BRIGHT: Díky, mami, ale mluvení mám až nad hlavu.

[Bright pomalu odejde.]

DR. ABBOTT: Neměl jsem na něj tlačit.

ROSE: Bright jen trochu roztahuje křídla. Záblesk nezávislosti není špatná věc. Pravda je, že ta rozhodnutí bude muset činit sám a párkrát se při tom spálí.

DR. ABBOTT: Já vím. Máš pravdu. Bože, nezvládl jsem to moc dobře.

ROSE: My. Jsme v tom spolu, nezapomeň.

[Rose natáhne k dr. Abbottovi ruku. Dr. Abbott ji vezme a políbí.]


[Dům dr. Browna – Delia sedí v křesle a dr. Brown a Nina sedí naproti ní na gauči.]

DELIA: Zabere to víc než hodinu, protože na mě nahoře čekají zlomky?

DR. BROWN: Kotě, jsi ve věku, kdy začínáš být zvědavá. Na osobní věci.

DELIA: Myslíš sex?

DR. BROWN: Jo, myslím sex.

DELIA: Já už vím, co je sex.

DR. BROWN: Vážně? Dobře. Ale začneš slýchávat věci - více věcí - a je přirozené a zdravé se na ně ptát. A chci, abys věděla, že můžeš přijít za mnou nebo Ninou, když budeš potřebovat odpovědi.

NINA: Ano, můžeš za mnou přijít, když budeš zvědavá.

DELIA: Dobře. Tak mám teda otázku...

DR. BROWN: Myslel jsem si to.

DELIA: To věc, co jsem našla pod tvou postelí, byla na sex?

[Dr. Brown a Nina zaváhají.]

DR. BROWN: Víš, jak jsi říkala, že na tebe nahoře čekají zlomky?

DELIA: Měníš téma.

DR. BROWN: Ne. Neměním. Spolupracuj. Zlomky - jsi v nich dobrá, viď?

DELIA: Nejlepší ve třídě. Až na Vanessu, ale ta je génius.

DR. BROWN: Šly ti loni nebo předloni?

DELIA: To jsem ani nevěděla, co zlomky jsou.

DR. BROWN: Ale teď to víš, protože jsi připravená. A tak je to se vším v životě. Abys některé věci pochopila, musíš být starší. Když se je budeš snažit pochopit dříve, budeš jen zmatenější. Dává to smysl?

DELIA: Asi. Můžu ještě jednu otázku?

DR. BROWN: Do toho.

DELIA: Proč někteří lidé říkají ‘milovat’ a jiní ‘mít sex’? Je to totéž?

DR. BROWN: To je vlastně moc dobrá otázka. Když jsou lidé zamilovaní, chtějí si vyjádřit vzájemné city. Chtějí ukázat tomu druhému, že...

KONEC