[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Sacrifice"

Odvysíláno v USA:
11.10.2004
Scénář:
Anna Fricke
Režie:
Michael Schultz
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.05 - "Obětování"

[Souhrn předchozích dílů. Dr. Hartman sedí s dr. Brownem v Tetě Bětě.]

NINA (HLAS): V předchozích dílech...

DR. HARTMAN: V té zástěře jí to sluší, že? Jak je to mezi vámi dvěma? Praštili jste do toho?

DR. BROWN: Praštili?

[Bright vypráví Ephramovi a Amy o létě.]

BRIGHT: Léto rulez. Zvlášť léto po matuře. Sám uvidíš, rodiče tě nechají dělat, co si umaneš, protože vědí, že si musíš pořádně užít, než vyrazíš do skutečnýho světa. A to tulení je signál, že bych se měl vytratit. Jsem rád, že jsi zpátky, brácho.

{Konec souhrnu předchozích dílů}

[Dr. Brown a Nina jsou u Brownů v kuchyni a kolem nich jsou balónky a narozeninová výzdoba.]

DR. BROWN: Jedenáct. Za kolik těhlech oslav budu ještě zodpovědný?

NINA: Máš to na triku tak do jejích třinácti. Pak se za tebe bude tak stydět, že si ani nebude chtít připustit, že jsi měl vůbec co do činění s jejím narozením.

DR. BROWN: Ale nebylo to tak zlý. Naplánuješ dost her a máš ty děti na háku. Člověče, nezlob se, Černý Petr. Kloboučku hop. Geniální.

NINA: Když pořádáš oslavu v padesátým druhým.

DR. BROWN: Možná jsem teď za tátu roku. Koupil jsem Delii dárek, který chtěla, ty jsi upekla výborný dort a omladina je potichu.

[Dr. Brown si uvědomí, co právě řekl, a uvědomí si, že je to zlé znamení.]

DR. BROWN: Omladina je potichu.

[Dr. Brown vstane a jde do vedlejší místnosti zjistit, proč je tam takové ticho. Nina jde za ním. Najdou tam postávající děti. Před skříní stojí Brittany s stopkami v ruce.]

DR. BROWN: Brittany?

BRITTANY: Musím hlídat čas.

DR. BROWN: Dej my ty stopky a odstup od těch dveří. Hned.

BRITTANY (ke skříni): Stop! Stop!

DR. BROWN: Velmi nenápadné.

[Dr. Brown otevře dveře od skříně. Delia tam líbá Charlieho Hayese. Dr. Brown je v šoku.]

DR. BROWN: Stop! Stop!

[Delia a Charlie od sebe odskočí a upřou zraky na dr. Browna.]

DR. BROWN: Co se to tu děje?

CHARLIE: Jenom Sedm minut v ráji.

DR. BROWN: JENOM?

CHARLIE: Delia to chtěla.

DELIA: Oslava byla nuda!

DR. BROWN: Dobrá. Oba dva ven ze skříně. Hned. Na tuhle skříň uvaluji zákaz. Navždy. Najmu si služku na kabáty. Delio, jdi vedle. Vyříkám si to s tebou, až vyprovodím ostatní, tak jsem hodný.

DELIA: Vyděsil jsi mě k smrti!

DR. BROWN: Vítej v klubu. (k Charliemu) A ty. Myslíš, že nevím, co jsi zač?

CHARLIE: Já jsem Charlie. Už se známe.

DR. BROWN: Nezkoušej to na mě. Vím, co jsi zač. Jsi první kluk, co udělal tu chybu a chtěl mi zmanipulovat dceru. Ale víš co je skvělé na tom být první, Charlie? Máš svrchované právo si jako první vyslechnout mou řeč.

CHARLIE: Řeč?

DR. BROWN: Dělám na ní. A něco ti řeknu. Kdybys byl o pět let starší, rok by ses neposadil.

CHARLIE: Jestli mi něco uděláte, řeknu to mámě.

DR. BROWN: Nic ti neudělám, protože je ti teprve jedenáct a pořád máš na temeni tenkou lebku. Ale říct to tvé mámě je fantastický nápad. Jdeme.

[Dr. Brown Charlieho otočí a tlačí ho ze dveří.]

CHARLIE: Nedostanu výslužku?

DR. BROWN: Já ti dám výslužku. (k Nině) Přebíráš dozor. A zkus to udržet v předpubertálních mezích.

[Dr. Brown za nimi práskne dveřmi. Nina se rozhlédne po ztichlých dětech.]

NINA: Zahrajeme si člověče?

[Děti neodpoví.]

NINA: Cukroví v kuchyni.

[Děti nadšeně vykřiknou a rozběhnou se do kuchyně.]

{ÚVODNÍ TITULKY}

[Dům Hayesových – Dr. Brown stojí u dveřích s Charliem a Amandou Hayesovou, Charlieho matka, je otevře.]

AMANDA: Dr. Brown. Myslela jsem, že oslava končí až v pět. Kdybych to věděla, přijela bych si pro Charlieho.

[Charlie vejde do domu.]

DR. BROWN: To je dobré. Mohu dál?

AMANDA: Stalo se něco?

DR. BROWN: Nic se nestalo, ale musíme spolu něco probrat.

AMANDA: Pojďte dál.

[Dr. Brown vejde dál a následuje Amandu do kuchyně.]

DR. BROWN: Tak úplně nevím, jak vám to říct, paní Hayesová.

AMANDA: Amanda. Prostě to řekněte. Tak je to nejlepší.

DR. BROWN: Našel jsem vašeho syna se svou dcerou. To nevyznělo, jak jsem chtěl. Našel jsem je, jak stojí... Máme skříň...

AMANDA: Á, zase 7 minut v ráji.

DR. BROWN: Prosím? Zase?

AMANDA: Je to mezi dětmi nová zábava. Minulý týden ji hráli u Sofie Muellerové.

DR. BROWN: O tom mi nikdo neřekl. Proč mi o tom nikdo neřekl?

AMANDA: Nedělala bych si s tím starosti. Jsou ve věku, kdy už nám vše neříkají. Jsme nepřátelé, vzpomínáte?

DR. BROWN: Ne. Já nejsem nepřítel. S Delií dokonale vycházíme. Připravil jsem pro ni fantastickou narozeninou oslavu, kterou se váš syn rozhodl zničit líbacími hrami.

AMANDA: Vážně?

DR. BROWN: Koukněte, neřeknu vám, co se Delii minulý týden stalo. Není to důležité. Ale jsem zdejší lékař, což mi poskytuje perspektivu, kterou vy nemáte, a jsem si plně vědom problémů, do kterých se ty děti dostávají.

AMANDA: Chápete pravidla Sedmi minut v ráji? Špásování není dovoleno.

[Dr. Browna Mandina poznámka nepobaví.]

AMANDA: Promiňte, ale myslím, že to trochu přeháníte.

DR. BROWN: Neřekl bych. Vychoval jsem městské děti, a když jsem je vzal sem, slíbil jsem jim poníky a čerstvý vzduch a venkovskou pohodu. A ukazuje se, že Washingtonský park je pro mou dceru bezpečnější než má vlastní skříň. Lidé v malých městech si neuvědomují, že metropole se přiblužuje a zcestí číhá hned za rohem.

AMANDA: Zcestí nebo rozcestí? Protože já v tom mám zmatek.

[Dr. Brown nemůže uvěřit, jak ho odbyla. Amanda se vydá do jídelny a dr. Brown ji následuje.]

AMANDA: Koukněte, přála bych si, aby byl Charlie stále v podvlékačkách. Věřte mi, čím více je tlačíme k antiseptických životům, tím více nás později budou mít v neoblibě.

DR. BROWN: Toho se u Delii nebojím. Bojím se, že se dříve naučí tancovat u tyče než na parketu.

[Amanda se uchechtne.]

DR. BROWN: Nežertuji.

AMANDA: Promiňte, ale jestli byste mohl trochu ztišit hlas, můj manžel odpočívá.

DR. BROWN: Víte co? To je dobré. Zapomeňte na to. Omlouvám se, že jsem vás vyrušil. Příště až budu mít starost o děti v tomto městě, vzpomenu si, že vám a vašemu manželovi je to jedno. Hezký dej přeji.

[Dr. Brown odejde.]


[Teta Běta – Dr. Abbott sedí u pultu a Nina mu servíruje snídani.]

NINA: Tady máte.

DR. ABBOTT: Kdybyste mi tam mohla kápnout ještě kapku arseniku, Nino. Ne tolik, aby mě to zabilo, jen abych skončil v nemocnici a nemusel se už dnes vracet do ordinace.

NINA: Takže vám to s Andym klape?

DR. ABBOTT: Permanentní stav mezi vděčností a odporem. Minulý týden mi koupil špičkový přístroj na rozbor krve jen proto, že měl pocit, že mi přijde vhod. Včera mi dal koblihu jen proto, že měl jednu navíc.

NINA: Je to monstrum.

DR. ABBOTT: Máte představu, jaké je to pracovat s někým, kdo je tak štědrý? Pokaždé, když sáhne do peněženky, vzpomenu si, jak mám do ní hluboko já.

NINA: No, pro Andyho není štědrost žádný problém.

DR. ABBOTT: Ano.

NINA: Ta svorka ho zabezpečila do konce života.

DR. ABBOTT: Ta… cože to?

NINA: Ta Fisherova svorka. Ten tentononc, který vynalezl, co zabraňuje něčemu, aby se dotýkalo něčeho. Velký zlepšovák v mozkové chirurgii nebo něco takového. To je důvod, proč může poskytovat služby zdarma. Myslela jsem, že to víte.

DR. ABBOTT: Očividně se mám o morousovi Brownovi ještě co učit. Svorka. Jednoduchý mechanismus ze dvou kousků kovu a pružinky, a ten chlap našel způsob, jak si jí monopolizovat.

[Objeví se dr. Hartman.]

DR. HARTMAN: Mluvíme o Andym?

DR. ABBOTT: Ne, mluvil jsem s Ninou... o prostém zařízení, které by vynalezla i opice.

DR. HARTMAN: Vyneslo mu to balík. Mluvili jsme o tom na ekonomickém semináři, kam jsem chodil. Nejjednodušší řešení s dlouhodobým ziskem. Doufal jsem, že dosáhnu téhož s mým epidermálním laserem...

DR. ABBOTT: Promiňte. Vy jste něco vynalezl? Kdy to bylo? Po cestě dělohou?

DR. HARTMAN: (směje se) Vy jste neuvěřitelný, Hale. Znáte toho chlápka, co přišel s vyhlazováním vrásek, no, můj tým zašel trochu dále.

DR. ABBOTT: Ano. A s touto poznámkou vám všem přeji hezký den.

[Dr. Abbott zaplatí a vyjde ze dveří.]

DR. HARTMAN: Zbožňuji ho.

NINA: Je to broučínek. Tak co to bude, Jaku?

DR. HARTMAN: Nic. Děkuji.

NINA: Dobře. No, tak se tedy vrátím k práci.

[Nina začne utírat pult.]

DR. HARTMAN: Moment. Moment. Co byste řekla, kdybych sehnal Samovi na víkend hlídání?

NINA: Řekla bych, že je to divné a nevhodné.

DR. HARTMAN: Asi jsem trochu popletl pořadí. Přijde mi, že nemáte moc času na zábavu, tak mě napadlo, že kdybych vám pomohl sehnat hlídání...

NINA: Mohu si sehnat hlídání, kdykoli chci, ale děkuji.

DR. HARTMAN: Neměl jsem s tím hlídáním začínat. Zapomeňte na to. [Nervózně se zasměje a sedne si na stoličku u pultu] Ta nadmořská výška mi nesvědčí. Přísahám, že jsem v tom býval dobrý.

NINA: Zvete mě na rande?

DR. HARTMAN: Jo. Pokoušel jsem se o to.

NINA: Od střední školy mě nikdo na rande nepozval. Byla jsem vdaná.

DR. HARTMAN: Já vím. Ptal jsem se na vás.

NINA: Děkuji, je to od vás moc milé, ale já... nemůžu. Je mi líto.

DR. HARTMAN: Proč ne?

NINA: Nevím. Asi prostě nejste můj typ.

DR. HARTMAN: Jaký je váš typ?

NINA: No, naposledy jsem měla typ, když mi bylo 15, což byl každý, kdo dokázal o zuby škrtnout sirku, a pak jsem byla vdaná za gaye, takže si nejsem jistá, jaký je můj nový typ, ale s chozením s kuřáky a gayi jsem skončila. A abych vám řekla pravdu, jste podezřele upravený.

DR. HARTMAN: Nechápu.

NINA: Nevyjdu si s vámi, Jaku.

DR. HARTMAN: Vážně?

NINA: Vážně.

DR. HARTMAN: A to je konečné slovo?

NINA: Obávám se, že ano.

DR. HARTMAN: Dobrá. Kdybyste změnila názor...

[Dr. Hartman vstane a odejde. Nina ho sleduje. Vypadá polichocena.]


[Ephram zpracovává na počítači nahrávku. Vejde Bright.]

BRIGHT: Kámo!

[Ephram je zaskočen a přestane pracovat.]

BRIGHT: Máš to tu boží, chlape. Měl jsem dát 250 doláčů tobě a ne našim a bydlet tady.

EPHRAM: Jo. Ne.

BRIGHT: Zvenku jsem tě neslyšel. Odzvučený? [zaklepá na zeď] Hezký. [poťouchle se usměje]

EPHRAM: Hele, Brighte, ten klíč byl pro případ nouze, jako kdybyste se s tátou chytli, ne abyste mě tu rušil.

BRIGHT: Ani jsem nevěděl, že jsi tu. Neodpověděl jsi na klepání.

EPHRAM: Dobře. Zapomeň na to.

[Ephram vstane a má se k odchodu.]

BRIGHT: Kam jdeš? Myslel jsem, že si vyrazíme.

EPHRAM: Jo, to bylo před třema hodinama. Teď musím skočit za Willem. Kde jsi vůbec byl?

BRIGHT: Včera večer jsem potkal jednu holku. Jedno vedlo k druhýmu, což vedlo k východu slunce, a musel jsem se chvilku zdržet.

EPHRAM: Pořád nechápu, jak to děláš. Fakt u vás nechávají vaši ty holky přespat?

BRIGHT: Ne. Teď randím s holkama z vejšky. Rodiče jsou špatní. Spolubydlící dobrý. Měl bys vidět koleje, jedna nikdy nekončící párty. Obsazený jsou i záchodky. Je to zkažený, měl bys to taky zkusit.

EPHRAM: Jo, tak nějak chodím s tvou sestrou.

BRIGHT: Jo, jasně. Jasně.

EPHRAM: Dobře. Musím jít cvičit.

BRIGHT: Pořád cvičíš?

EPHRAM: Jo, bez přestání.

BRIGHT: Hele, chlápci z práce pořádaj zejtra večer párty a Martyho žena bude mimo město. Pití zadarmo. Bude to bomba. Měl bys zaskočit.

EPHRAM: Jo, jasně.

BRIGHT: Bezva. A Marty má pokoj pro hosty, takže když se odbouráš, můžeš tam přespat. Není to super?

[Bright projde kolem Ephrama a poplácává ho po rameni.]

EPHRAM: (není nadšený) Nádhera.


[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Brown doprovází pacienta z ordinace.]

DR. BROWN: Jsem rád, že jste přišel.

[Dr. Brown dojde k Louise, kde čeká Amanda Haysová.]

DR. BROWN: Ale, ale, ale. Jestlipak to není paní Haysová, matka Charlieho Hayese, budoucího Colina Farrella Everwoodu.

AMANDA: Zdravím, dr. Browne.

DR. BROWN: Vrátil se vám zdravý rozum, že? Chcete si promluvit o správné výchově?

[Dr. Brown dojde k Amandě, která sedí na lavici.]

DR. BROWN: Jsem rád, že jste si udělala čas. Loiso, nemyslíte, že je prospěšné vyčlenit si čas z nabitého programu v zájmu výchovy našich dětí?

LOUISE: Já nemám děti.

DR. BROWN: Ne, ale kdybyste měla, souhlasila byste. Věříte, že u Haysových to za prioritu nemají?

AMANDA: Jsem tu se svým manželem, je u dr.Abbotta.

DR. BROWN: Vážně? Fajn. Výborně. Rád bych si s ním promluvil. Možná by mohl vnést trochu světla do problému libida vašeho syna.

[Louise uvedená do rozpaků vstane.]

LOUISE: Promiňte, moc se omlouvám.

[Dr. Brown se na Loisu zvědavě otočí.]

DR. BROWN: Za co?

[Dr. Abbott vyjede z ordinace s invalidním vozíkem, na kterém sedí paralyzovaný John Hays.]

AMANDA: Andy Browne, ráda bych vám přestavila svého manžela Johna.

[Amanda vstane a dr. Abbott zastaví vozík u ní. Dr. Brown v šoku hledí na paralyzovaného Johna.]

AMANDA: Johne, tohle je dr. Brown.

DR. ABBOTT: Tady.

[Dr. Abbott podá Amandě předpis.]

AMANDA: Děkuji.

DR. ABBOTT: Je jen váš.

AMANDA: Zatím.

DR. ABBOTT: Ano.

[Amanda vyjede z Johnem z ordinace a dr. Brown za ní v úžasu hledí.]


[Ordinace dr. Abbotta. Dr. Abbott experimentuje a dr. Brown sedí naproti němu a prochází si nějakou složku.]

DR. ABBOTT: Ne, znám Hayesovy 15 let. Od chvíle, co se sem přistěhovali. Johna jsem vždy porážel v házení podkovou.

DR. BROWN: Kdy měl mrtvici?

DR. ABBOTT: Před více než pěti lety. Bylo mu 38. Zdravý, až na neuzavřený síňový zkrat, s kterým se samozřejmě rodíme všichni. Většině se uzavře včas, John to štěstí neměl. Do mozku se mu dostala krevní sraženina a způsobila rozsáhlou mrtvici.

[Dr. Abbott dá k nosu dr. Browna kelímek.]

DR. ABBOTT: Čichněte si.

[Dr. Brown si přečichne.]

DR. BROWN: Takže vůbec nereaguje na podněty? Paralýza svědčí o poškození levé hemisféry.

DR. ABBOTT: Přesně tak. Co váš nos? Cítíte něco?

DR. BROWN: Ne, nic necítím. A nervové poškození?

DR. ABBOTT: Rozsáhlé. Nemůže mluvit. Byl zbaven schopnosti formulovat či vyjádřit myšlenky. Naordinoval jsem mu fyzikální terapii a pravidelné prohlídky, ale víc pro něj udělat nemohu.

DR. BROWN: Takže Amanda…?

DR. ABBOTT: Je úžasná, že? Vedle ní je Matka Tereza obyčejná žena a to byli svoji 10 let - méně než 10 let - když se to stalo.

DR. BROWN: Vážně?

DR. ABBOTT: Ano. Většina manželek by odešla, ale ona ne. Ta žena je světice. Nejenže pečuje o Johna, ale ještě vypomáhá nemocnici - nabízí služby dalším pacientům po mrtvici a jejich blízkým. Nějak dokázala udržet Charlieho mezi nejlepšími žáky ve tříde.

DR. BROWN: A určitě i peče.

DR. ABBOTT: Cože?

DR. BROWN: Nic. Najdu si větev a pověsím se. Zatím, doktore.

[Dr. Brown vstane a vyjde z ordinace dr. Abbotta.]

DR. ABBOTT: A mimochodem co říkáte mému zlepšováku? Nezapáchající mast.

[Dr. Abbott sleduje, jak dr. Brown bez zájmu o jeho zlepšovák odchází.]

DR. ABBOTT: Asi nic.

[Dr. Abbott si přivoní ke kelímku a pak ho vyhodí.]


[Dům Abbottových – Amy přechází sem a tam a Ephram sedí v obývacím pokoji na gauči.]

AMY: Proč ještě nedorazila pošta? Nepřijde, nebo jenom nedoručují výsledky testů, když jsou tak zlý, až je to trapný?

EPHRAM: Určitě sis vedla skvěle.

AMY: Určitě ne. A fakt, že celá moje budoucnost závisí na tužce č.2 mě přivádí k šílenství. Vážně. Proč vysokým záleží na tom, jestli víš, kdy se vlak A setká s vlakem B?

[Amy klesne na gauč a mluví velmi rychle.]

AMY: Nevím, kdy se setkají. Proč se vůbec mají setkat?

EPHRAM: Mluvíš rychleji než oba vlaky dohromady.

[Ephram vstane, přijde k druhému gauči a sedne si vedle Amy.]

EPHRAM: Tady.

[Ephram kolem ní dá ruku.]

AMY: Tenhle víkend si chci vypůjčit milion bezmyšlenkovitých filmů, objednat čínu a být s tebou. Můžeme si postavit v obýváků stan a nikdy z něj nevylézt.

EPHRAM: To zní fajn, ale řek jsem Brigthovi, že s ním půjdu na párty.

AMY: Vážně? Proč?

EPHRAM: Protože Martyho žena je mimo město. Já nevím. Má to něco společnýho s jako kámošema z práce, zněla to tak zajímavě jako matika, ale nějaký čas jsem si s Brightem nevyrazil, takže...

AMY: Jo, ale není to on, kdo na tebe kašlal?

EPHRAM: Jo, ale tímhle mi to chce odčinit. Cítím se zavázaně. Nevím, kdy se z toho stalo takový břímě. Dřív to bylo snadný, nakrmila jsi ho, umyla a bylo hotovo.

[Amy se zasměje.]

AMY: Jo, teď už to není ono, když s náma nechodí do školy. Už ho nevídáš automaticky pětkrát denně, možná v tom je ta změna.

EPHRAM: Co kdybys šla taky? Nemusí to být taková hrůza.

AMY: Ne, ne, ne. Zní to vyčerpávajícně a nemám náladu vyrazit si, ale díky.

EPHRAM: Máš pravdu. Čína a filmy zněly moc dobře.

AMY: Hm, hm.


[Deprimovaný dr. Brown jí v Tetě Bětě oběd.]

DR. BROWN: Když jsem si myslel, že už sem zapadám, urazím místní světici, jejího paralyzovaného manžela a Charlieho, nesmíme zapomínat na malého Charlieho.

NINA: Nemohl jsi to vědět. Stalo se to, než jsi sem přijel, a od chvíle, co jsi přijel, se drbá jen o tobě.

DR. BROWN: Proto potřebuju Ednu. Dostával jsem zprávy v předstihu, teď jsem jako člověk bez kabelu.

[Nina pohlédne ke dveřím, jako by někoho čekala.]

DR. BROWN: Čekáš někoho?

NINA: Ne. Jenom mě včera dr. Jake pozval ven a já odmítla, tak se bojím, že sem vejde a bude to trapné. Na Main Street potřebujeme více restaurací.

DR. BROWN: Jake tě pozval ven?

[Nina přikývne.]

DR. BROWN: Jako na rande?

NINA: Ano.

DR. BROWN: To je divné, ne?

NINA: Já vím, taky jsem si to myslela. Proč myslíš, že je to divné?

DR. BROWN: Asi to není tak divné, tuhle mluvil o tom, jak jsi přitažlivá.

NINA: Vážně? Proč jsi mi to neřekl?

DR. BROWN: Protože jsem s tím přestal v sedmé třídě.

NINA: Jasně, ale co jsi mu řekl, když to řekl?

DR. BROWN: Nic. Vážím si tě víc, než abych tě zatáhl do chlapských řečí.

NINA: Děkuji. Ačkoli na to šel docela mile.

DR. BROWN: To jistě. Takový chlap v LA, určitě má velké zkušenosti, ale není to muž pro tebe.

NINA: Ne?

DR. BROWN: Ne. Ne. Je příliš povrchní. Jeho život se točí kolem povrchní léčby a rychlých řešení. Nepochopil by život pracující ženy - tvé záliby, tvé hodnoty. Jsi silná žena, Nino. Jsi sůl země.

NINA: Ježíši, Andy. Proč neřekneš, že jsem hezká?

DR. BROWN: Víš, co myslím. Nejsi jedna z těch naivních zajíčků, které se hihňají při každém jeho úsměvu. Máš zkušenosti.

NINA: Takže jsem stará rajda?

DR. BROWN: To jsem neřekl. To jsem nemyslel.

[Vejde dr. Hartman a s širokým úsměvem napochoduje k pultu.]

DR. HARTMAN: Zdravím, krásko.

[Nina a dr. Brown na něj pohlédnou.]

NINA: V sobotu večer.

DR. HARTMAN: Prosím?

NINA: Vyzvedněte mě v osm. Víte, kdy bydlím?

DR. HARTMAN: Najdu to. Jste si jistá? Co to dělám? Kladnou odpověď vždy přijmi, to mě naučil můj obchodní poradce. Génius. Takže v sobotu. Výborně. Zaberu stůl. Zdravím, Andy.

DR. BROWN: Zdravím.

[Dr. Hartman odejde sehnat stůl.]

NINA: Na večeři zadarmo není nic špatného.

DR. BROWN: Ne. Ne. Jistěže ne. Jsem si jistý, že se dozvíš spoustu fascinujících věcí o sójových produktech a zdravé výživě.

[Dr. Brown vstane a odejde. Nina ho sleduje odejít a pak pohlédne na dr. Hartmana sedícího u stolu.]


[Dr. Abbott a Rose v kuchyni – Dr. Abbott dává Rose do úst lékařskou špachtli.]

DR. ABBOTT: Co ty na to, Rose? Co na to tvé chuťové pohárky?

ROSE: Dřevo.

[Dr. Abbott jí pokyne, aby pokračovala.]

ROSE: S trochou borůvek.

DR. ABBOTT: Vítězství. To je ono, Rose. To je vítěz. Cítím to v kostech.

ROSE: O co jde, Harolde?

DR. ABBOTT: Zamysli se na chvilku. Vem si venkovského doktora, který se lopotí s nevděčnou prací. Jeho diagnostické možnosti jsou omezené, tak proč vylepšovat laboratoř, přístroje, rentgen? Vskutku proč?

ROSE: Budeš k tomu potřebovat sklenici vody?

[Rose očekává dlouhý proslov.]

DR. ABBOTT: Ne, říkám, že jsme byli ignorováni už dlouho. Říkám, že potřebujeme pokroky na našem poli a od toho jsem tu já. Proč strkat do churavých úst pacienta prostý kus dřeva, když ho můžeme překvapit chutí melounu? A tak beru péči o krajany na sebe a jednoduchým řešením je zbavím trízně.

ROSE: Takže chceš zachránit svět ochuceným dřevem?

DR. ABBOTT: Svět nic není. Tento jednoduchý zlepšovák se rozšíří rychleji než vši ve školce.

[Rose mu věnuje pochybovačný pohled.]

DR. ABBOTT: Je to tak, Rose. Jsem si jistý, že zelenáči ve svých malých ordinacích využijí ochuceného dřeva a já nechám za sebou všechny bláznivé neurochirurgy a laserové šarlatány.

[Dr. Abbott začne s Rose tancovat.]

DR. ABBOTT: Budeme utírat prach stodolarovými bankovkami a jméno naší rodiny se objeví v každém lékařském časopise v zemi.

[Přestanou tančit.]

ROSE: (směje se) Vyčerpáváš mě, drahý.

[Rose odejde.]


[Před domem Abbottových – Bright hází na koš a objeví se Ephram.]

EPHRAM: Čau.

BRIGHT: Čau. Co se týče Martyho párty, asi bysme se měli setkat až tam, pro případ, že zabaduju.

[Ephram hodí míč.]

EPHRAM: Co tím myslíš?

BRIGHT: No, asi bys měl jet vlastním autem. Lauren, ta skladnice, jede po mně. Ukradla mi mobil a napsala mi do něj svý číslo.

EPHRAM: To po tobě víc než jede.

BRIGHT: Já vím. Je to tutovka. Chceš popsat cestu?

[Ephram na něj jen hledí.]

BRIGHT: Nebo tam nechceš jít?

EPHRAM: Ne, chci, určitě chci. Já jen...

BRIGHT: Co kdybys to zopakoval, možná ti tentokrát uvěřím.

EPHRAM: Řekl jsem Amy, že budu s ní, a pak mě napadlo, že ji vezmu s sebou, ale to bychom si vlastně nevyrazili mi dva, což je něco, co jsme už dlouho nepodnikli.

BRIGHT: Jo, já vím. Proto jsem tě pozval. A nepozval jsem vás oba.

EPHRAM: Jasně, ale pak jsme s Amy přemýšleli...

BRIGHT: Jste kvůli mě pořádali konferenci?

EPHRAM: Ne.

BRIGHT: Zní to tak.

EPHRAM: Zapomeň na to. Klidně zvládnu obojí naráz.

BRIGHT: Ne, ty na to zapoměň.

EPHRAM: Ne, to je dobrý, řekni mi, jak se tam dostanu.

BRIGHT: Ne, vážně, stejně budu radši, když tam nebudeš. Musel bych tě představovat bandě lidí, který neznáš. Ztráta času. Cítil by ses tam ztracenej, byla by to otrava.

[Bright hodí míč. Ephram ho chytne.]

EPHRAM: Tak třeba příště?

[Ephram hodí Brightovi míč a odejde. Bright si dál hází na koš.]


[Ložnice Niny – Nina se líčí, zatímco se Hannah a Delia probírají její skříní.]

NINA: Nevím, proč tohle všechno podstupuju. Sotva ho znám.

HANNAH: Na tom nezáleží. Je to záležitost biologie.

[Nina na Hannah pohlédne.]

HANNAH: Nelíčila by ses, kdyby tě nepřitahoval.

[Nina na Hannah opět pohlédne.]

HANNAH: Věděla jsi, že první umělé řasy vynalezli v Egyptě? Dlouhé řasy svědčí o plodné ženě - připravené ženě.

[Nina vykulí oči.]

HANNAH: Hodně čtu.

[Nina a Hannah se zasmějí.]

DELIA: Nino, když máš všechny ty šaty, proč se pořád oblékáš stejně?

NINA: Nerozplač mě, Delio, právě se líčím.

[Nina vstane.]

DELIA: Pořád myslím, že by sis měla vzít tyhle.

[Delia drží černé šaty s hlubokým výstřihem.]

NINA: Ne, to si nemyslím, zlato.

DELIA: Proč ne?

NINA: Protože naznačují něco, k čemu určitě nedojde.

HANNAH: To nikdy nevíš.

NINA: Poslouchej, Nefertiti, od tebe už žádné rady nechci.

[Nina si vybere hezké modré šaty. Zazvoní zvonek u dveří. Hannah se výběru šatů usmívá.]

HANNAH: Oh…

DELIA: Vypadáš moc hezky. Můžu ti dát na tváře třpytku?

NINA: Děkuji, ale nechci to přehnat.

[Dr. Brown zaklepe na dveře ložnice a vyjde dovnitř.]

DR. BROWN: Co se tu děje? To nikdo neslyšel zvonek?

[Dr. Brown si všimne, jak je Nina vyšňořená.]

DR. BROWN: Páni. Vypadáš... Otoč se.

[Nina si pomalu otočí.]

DR. BROWN: (směje se) Celá záříš. Máš kartáč?

NINA: Jo, na stolku.

HANNAH: Půjdu si dopsat úkoly.

NINA: Dobře.

[Hannah odejde. Dr. Brown začne Nině kartáčovat šaty.]

NINA: Díky, Andy, to už zvládnu sama.

[Nina si vezme kartáč.]

DR. BROWN: Dobře, bezva. Pojď, Delio. Zatím, Nino.

[Dr. Brown je ve dveřích a Delia ho následuje. Nina jim zamává.]

DR. BROWN: A užij si to.


[Ephram sedí ve svém studiu u piána. Amy zaklepe na dveře.]

EPHRAM: Jo, pojď dál.

[Amy nadšeně vpadne dovnitř.]

AMY: 1400, baby.

[Ephram se k ní otočí.]

EPHRAM: Gratuluju.

AMY: Děkuju.

[Ephram Amy obejme.]

AMY: Už žádný vyšilování. Už žádná paranoia. Už žádný honění pošťáka po ulici.

[Amy si sedne na gauč. Ephram si prohlíží Amyny výsledky. Amy zjistí, že na něčem sedí, a vytáhne zpod sebe dámské kalhotky. Uvědomí si, co to je, a zaraženě pohlédne na Ephrama. Ephram pohlédne na kalhotky a nadechne se. Amy je před ním drží a ptá se pohledem "Co tady dělají?"]

EPHRAM: Čí jsou?

AMY: Přesně.

EPHRAM: No, moje očividně ne.

AMY: NO, MOJE OČIVIDNĚ TAKY NE.

EPHRAM: No?

[Amy vyskočí z gauče a Ephram si jde sednout.]

AMY: NEDÍVEJ SE NA NĚ.

EPHRAM: Promiň, všechno to mám zamlžený.

AMY: Víš co? Dám ti chvilku, abys přišel s vysvětlením, co dělají na tvém gauči DÁMSKÝ KALHOTKY. Máš deset sekund.

[Ephram v tichosti sedí a dělá, že přemýšlí.]

EPHRAM: Dal jsem klíč Brightovi.

[Amy pohlédne na kalhotky a pak je zahodí.]

AMY: Oohh.

EPHRAM: A já bych teda cizí kalhotky takhle dlouho nedržel.

AMY: Tak jste se dohodli? To dělá pořád?

EPHRAM: Doufám, že ne. To je poprvý, co o tom slyším, přísahám.

AMY: Takže si sem vodí holky a ani se tě neptá? To ti nevadí?

EPHRAM: Nejsem z toho nadšenej. Ale je to Bright, nepoužívá stejnou logiku jako my. Pro něj je prázdný pokoj výzva.

AMY: Tohle není nějakej lacinej motel. Tohle je tvý studio. Promluvíš si s ním?

EPHRAM: Neřekl bych.

AMY: Proč?

EPHRAM: Protože teď na to není zrovna nejlepší doba.

AMY: A kdy na to bude doba? Až tu začne natáčet?

EPHRAM: Měli jsme jít na tu párty.

AMY: Myslíš, že kdybychom tam šli, tak se tohle nestalo? Ani nevíš, kdy k tomu došlo. Možná se to stalo víckrát.

[Amy si přisedne k Ephramovi na gauč.]

AMY: Ephrame, přátelství se nerozpadají kvůli zmeškaný párty. Rozpadají se, protože nemluvíš a necháváš drobnosti být, protože nemáš pocit, že za to stojí. Pokud to chceš s Brightem vyřešit, musíš si s ním promluvit.


[Dr. Brown zaklepe na dveře Hayesových. Je s ním Delia. Amanda přijde otevřít.]

DR. BROWN: Tohle jsem vám přinesl.

AMANDA: Obětina.

DR. BROWN: To je to nejmenší.

[Amanda se na dr. Browna usměje.]

DR. BROWN: Je to velmi trapné, ale jde o to, že jsem...

DELIA: Potřebujete mě, nebo můžu jít za Charliem?

AMANDA: Jdi nahoru, zlato, hraje si v pokoji se Sofií

DELIA: SE SOFIÍ?

[Delia rychle vzklouzne do domu.]

DR. BROWN: (křičí za Delií) Hej…

[Delia se zastaví a otočí se na něj.]

DR. BROWN: Žádné skříně a žádné blbosti.

[Delia odejde.]

AMANDA: Zkusím hádat, co se stalo. Proneslo se, jak jste mě plísnil, a teď je z vás potrava pro supy.

DR. BROWN: Ani nevím čím začít.

AMANDA: A co s čistým stolem? Já vím, to se v Everwoodu moc nenosí. Přestavovat se nemusíme, máme na čelech popisky. Já - světice, vy - zničený vdovec, geniální doktor.

DR. BROWN: Těší mě.

[Potřesou si rukama.]

AMANDA: Nápodobně. Teď řekněte, že si dáte šálek kávy, protože si nepamatuji, kdy naposledy jsem měla společnost.

DR. BROWN: Už jsem myslel, že se nezeptáte.

[Dr. Brown vejde dál a Amanda zavře dveře.]


[Dr. Hartman a Nina se večer procházejí v parku.]

NINA: Bylo to tam úžasné. Jednou jsme v Tetě Bětě flambování zkusili, hasiči se objevili o deset minut později.

DR. HARTMAN: (směje se) Jo, bylo to fajn, ačkoli obvykle dávám přednost syrovému masu. Vyrovnává mi auru.

[Nina nemůže uvěřit vlastním uším.]

DR. HARTMAN: Žertuji.

NINA: Bože.

DR. HARTMAN: Vážně sis myslela, že na tebe spustím scientologickou hantýrku, viď? A to jsem měl pochybnosti.

NINA: Jaké pochybnosti?

DR. HARTMAN: Pochybuji, že jsi ke mně otevřená, protože si myslíš, že ten večer byl ztráta času.

NINA: To není tak úplně pravda, protože jsem se opravdu bavila.

DR. HARTMAN: Dobrá tedy. Řekni mi o sobě něco. Něco, co chceš.

NINA: Chci se zase cítit v bezpečí. Chci se vzbudit uprostřed noci a vědět, že se o mě se Samem někdo bez zeptání postará. Mít někoho, s kým bych se mohla smát. Chci přeskočit seznamování a přejít přímo k přirozenosti a zároveň vzrušení. Pořád něco nového.

[Dr. Hartman a Nina se zastaví před lavičkou u rybníčku. Dr. Hartman se nakloní k polibku, ale Nina odvrátí hlavu.]

DR. HARTMAN: Omlouvám se.

NINA: Ne, já se omlouvám.

DR. HARTMAN: Myslel jsem, že jsem zachytil signál.

NINA: Já vím, já... nejsi to ty.

DR. HARTMAN: Není to mnou, ale tebou?

NINA: Ne, chci říct, že ten člověk, o kterém jsem mluvila, nejsi ty, ale někdo jiný. Myslím, že miluji někoho jiného.

DR. HARTMAN: No... dobře. Znám ho?

NINA: Ne. Chodila jsem s ním na střední.

[Nina se posadí na lavičku.]

DR. HARTMAN: No, to je fajn. Jsem rád, že jsem mohl být alespoň katalizátor.

NINA: Moc mě to mrzí.

DR. HARTMAN: Ne, to nic. V pořádku.

[Dr. Hartman se přisedne vedle Niny.]

DR. HARTMAN: Myslím, že to mohu překousnout, ale jen pod jednou podmínkou. Musíš mu říct, co k němu cítíš. Vyklop to a uvidíš, co se stane. Možná ti padne k nohám.

NINA: Jsi moc milý.

DR. HARTMAN: Tolik zase ne, protože kdyby to náhodou nevyšlo, znovu po tobě vyjedu. Mám v zásobě ještě spoustu dalších nudných příhod z dětství.

[Usmějí se na sebe.]


[Dům Hayesových – Dr. Brown a Amanda sedí v pracovně a povídají si.]

AMANDA: Bože, já snad nezmlknu. Omlouvám se, ale moc příležitostí k hovoru nemám.

DR. BROWN: Ne. Ne. Neomlouvejte se. Jsou to zajímavé historky.

[Amanda si povzdechne.]

DR. BROWN: Takže jste s Johnem hodně cestovali?

AMANDA: Stále. Do páru, který se usadil v Everwoodu, byste to neřekl, ale byli jsme pořád na cestách. Lákalo nás dobrodružství. Teď už samozřejmě moc necestujeme - ne že byl John břímě.

DR. BROWN: Chápu.

AMANDA: Vážně? Já ne. Nechápu, jak se mi to stalo. Nemohu pochopit svůj současný život. Stále čekám na změnu. Změnu, po které se vše zlepší, ale ta nepřichází. Budu mu stříhat vlasy, dávat prášky a najednou to bude, jako by uplynula věčnost a já přišla v tomhle domě o polovinu života. Podívám se na Johna a přeji si, aby zmizel, tohle skončilo a já mohla jít do kina, vyrazit někam na pláž. Miluji pláže. Miluji opalování. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem se opalovala. A pak si uvědomím, na co jsem myslela, a začnu brečet - ne kvůli tomu, že o to vše přicházím, ale protože si to přeji. Přeji si, aby umřel a já se mohla opalovat, co za člověka si přeje takové věci?

DR. BROWN: Spousta lidí. Téměř každý ve vaší situaci.

AMANDA: Nemyslím, a jestli ano, měli by se stydět. Měla bych se stydět za každou sekundu, kdy sním o životě bez svého manžela.

[Amanda pohlédne na hodinky.]

AMANDA: Musím dát Johnovi prášky. Půjdete se mnou?

DR. BROWN: Jistě.

[Vstanou a dojdou k Johnovi, který v kuchyni sedí na invalidním vozíku.]

AMANDA: Tak, zlato, otevři pusu.

[Amanda mu dá do úst prášek.]

AMANDA: Fajn.

[Amanda mu dá do levé ruky sklenici vody a pomůže mu jí přiložit ústům, aby se napil.]

AMANDA: Tak, napij se.

DR. BROWN: Váš muž je levák?

AMANDA: Jo, my oba. Tak jsme se poznali. Museli nás na večírku posadit k sobě, protože jsme pořád do ostatních vráželi lokty. Vzpomínáš, zlato? Vzpomínáš si na ten večer?


[Před domem Abbottových. Bright jde k autu, když vtom tam zastaví Ephramovo auto. Ephram vystoupí a jde k Brightovi.]

BRIGHT: Čau. Amy tu není.

EPHRAM: Jo, já vím, přijel jsem si promluvit s tebou.

BRIGHT: No, už jsem měl být u Hillary. Nebo Saši? Nevím, zjistím to, až ji uvidím. Tak zatím.

EPHRAM: Ne, měli bychom si promluvit hned. Jedna z tvých holek u mě nechala kalhotky.

[Bright si uvědomí, že chyboval.]

EPHRAM: Sexoval jsi v mým studiu a ani jsi mi o tom neřekl. O co jde?

BRIGHT: Chtěl jsem ti to říct. Ta kočka by na tebe udělala dojem.

EPHRAM: Určitě větší než ty kalhotky. Dobrá, tohle není sranda.

BRIGHT: Víš co, zapomenem na to.

[Bright chce nastoupit do auta.]

EPHRAM: Ne, na tyhle nechutnosti mý studio používat nemůžeš.

BRIGHT: Dobře, už se to nestane.

EPHRAM: Proč jsi takovej?

BRIGHT: Jakej? Vyjíždíš na mě kvůli troše nevinný zábavy.

EPHRAM: Vážně? Protože to nevypadá, jakože se bavíš. Vypadá to, že blbneš.

BRIGHT: Promiň. Víš co? Všichni nemůžou bejt jako ty, Ephrame, a zázračně se zamilovat do dívky svých snů. Některým z nás to trvá trochu dýl. Omlouvám, že je ti mý pelešení na obtíž.

EPHRAM: Je mi jedno, co a s kým děláš.

BRIGHT: Skvělý. Díky. Toužil jsem po tvým požehnání.

EPHRAM: Jenom chci říct...

BRIGHT: Neměl bys říkat nic. Jasný? Nevíš, jak na tom jsem. Nemáš tušení, jaký je to bejt právě teď v mý kůži. Jsem si jistej, že je pro tebe snadný sedět ve svým miliardovým studiu, který pro tebe taťka postavil, a útočit na mě.

EPHRAM: Myslíš, že je můj život snadnej? Můj rozvrh bys nevydržel ani deset sekund. Nemáš ponětí, jakej mám život.

BRIGHT: Vím přesně, jakej máš život, protože od svýho návratu jsi o něm nezklapnul. Musím se učit. Musím jít na Julliard. Musím cvičit na piáno.

EPHRAM: Ty jsi to možná se svým životem vzdal, ale já se svým ne. Takže budu cvičit a jo, možná si při tom neužiju tolik zábavy, ale udělám to, protože je to důležitý. A jestli ne...

BRIGHT: Skončíš jako já.

EPHRAM: Přesně. A to bych nechtěl.

[Ephram naštvaně odejde ke svému autu a Bright nastoupí do svého.]


[Teta Běta. Dr. Brown si pročítá tlustou knihu a Nina k němu přijde.]

NINA: Trocha lehkého čtení? Encyklopedie je tenčí.

DR. BROWN: Sbírám informace. Tak jak to včera šlo?

NINA: Včera?

DR. BROWN: Jo, s tvým nápadníkem. Zajiskřilo to?

NINA: Ne, ani ne.

DR. BROWN: Říkal jsem ti to.

NINA: Říkal, já vím.

DR. BROWN: Mrzí mě to, Nino, ale jednoho dne potkáš toho pravého. Vím to.

NINA: Jo.

[Dr. Brown shlédne ke knize a Nina na něj dál hledí.]

DR. BROWN: Co?

NINA: Nic.

DR. BROWN: Určitě?

NINA: Určitě.

[Dr. Brown se na Ninu usměje a Nina mu úsměv oplatí a odejde.]


[Dům Abbottových - Rose je v kuchyně a vejde tam sklíčený dr. Abbott.]

DR. ABBOTT: To je prostě neuvěřitelné.

ROSE: A co, Harolde?

DR. ABBOTT: Podle všeho už má na ochucená dřívka někdo patent. Po všech těch bezesných nocích...

ROSE: Dělal jsi na tom dva dny. Určitě tě zase něco napadne.

DR. ABBOTT: Potřebuji teplý vdolek.

[Veselá Amy vejde do kuchyně.]

AMY: Dobré ráno. Chcete vidět něco úžasného?

DR. ABBOTT: Vždy.

[Amy vytáhne výsledky testů.]

DR. ABBOTT: To jsou tvé výsledky.

AMY: Jo.

DR. ABBOTT: 1400.

[Dr. Abbott ukáže výsledky Rose.]

ROSE: Ne!

DR. ABBOTT: Amy, to je kolosální.

AMY: Já vím. Koukni na těch 750 za jazyk. Díky tobě, tati.

DR. ABBOTT: Proč mě?

AMY: No, ty tvý šílený dětský říkanky. Pamatuješ, jak jsme nahrazovali normální slova těžkými v chatrným pokusu udělat z učení zábavu? Asi nebyl tak chatrný.

DR. ABBOTT: Ty si na to pamatuješ?

AMY: Samozřejmě, k nelibosti všech v mé studijní skupině. Pamatuješ? "Triumvirát slabozrakých hlodavců, triumvirát slabozrakých hlodavců, hleď, jak peláší, hleď, jak peláší." Triumvirát bylo první slovo v testu. Pak už to šlo samo. No, musím do školy.

(Pozn. překladatele: Nejspíše jde o Haroldovu podobu americké populární pohádky o třech slepých myškách, které znáte třeba ze Shreka.)

[Amy dr.Abbotta obejme.]

AMY: Jsi nejlepší. Mám tě ráda.

[Amy obejme Rose.]

ROSE: Gratuluji.

[Amy odejde z kuchyně.]

DR. ABBOTT: Vymyslel jsem je. Rose, vymyslel jsem ty říkanky. Mohl bych jich vymyslet dalších 20, možná z nich udělat knihu. Najmu si umělce, který vytvoří lákavou obálku. Děti po celé Americe, možná i v Evropě, je budou používat jako učební pomůcku.

[Dr. Abbott se posadí ke stolu s perem a papírem.]

DR. ABBOTT: Jasný, jasný. Rose, jaké je další slovo pro jasný? Třpytivý. Jiskřivý. Jiskřivé titěrné nebeské těleso.

(Pozn. překladatele: Asi myslí jasnou hvězdičku :-))

[Rose odejde z kuchyně a nechá dr. Abbotta psát.]


[Bright přijede k Ephramovo domu. Ephram vynáší smetí.]

EPHRAM: Čau.

BRIGHT: Jenom chci vrátit tohle.

[Bright hodí Ephramovi klíč od studia. Ephram ho chytí.]

EPHRAM: Můžeš si ho nechat, Brighte.

[Ephram mu hodí klíč zpátky.]

BRIGHT: Nepotřebuju ho.

[Bright hodí klíč na popelnici a vydá se zpět k autu.]

EPHRAM: Hele, včera se nám to vymklo z rukou. Oba jsme to tak nemysleli. Možná je to pro dobro věci. Očividně jsme toho měli hodně na srdci.

BRIGHT: Jo, hodně dlouho jsme to v sobě dusili.

EPHRAM: Takže teď se můžem pohnout dál.

BRIGHT: Myslím, že už se stalo.

EPHRAM: Co to znamená?

BRIGHT: No, možná, že důvody, proč jsme se skamarádili, už neexistujou. To je v pohodě, to se stává.

EPHRAM: Jo, ale věci se mění, jenom když je necháš.

BRIGHT: Chci je nechat. Já... nemůže s tebou teď být, Ephrame.

EPHRAM: O čem to mluvíš?

BRIGHT: Víš, jaký je to bejt tvým kámošem, Ephrame? Dřív to bylo snadnější. Já byl v něčem dobrej, ty jsi byl v něčem dobrej. Vyvažovali jsme se. Ale teď je to pryč, už nepotřebuješ mý rady. Máš všechno vyřešený, což je bezvadný. Mám za tebe radost, ale...

EPHRAM: Ale co?

BRIGHT: Ale je to pro mě příliš těžký. Vím, že spolu nesoutěžíme, ale cítím to tak. Jako bych s tebou pořád závodil a vždycky prohrál. Musím si dát na chvilku oraz, dát si život do pořádku, aniž bych s tebou musel držet krok.

EPHRAM: Jestli to tak chceš, nebudu se hádat. Ale nesouhlasím.

BRIGHT: Jo, já vím. Zatím.

[Bright nastoupí do auta a odjede. Ephram vezme klíč z popelnice a vrátí se do domu.]


[Ordinace dr. Browna – Dr. Brown si prochází nějaké knihy, když vtom zaklepe na dveře Amanda a vejde dovnitř.]

DR. BROWN: Ano.

AMANDA: Zdravím.

DR. BROWN: Zdravím.

AMANDA: Jde o děti? Abyste věděl, tak jsem si včera s Charliem promluvila. Byla to kupa legrace.

DR. BROWN: Ne, stejně si budou dělat, co je umane. Delia vyrazila ráno do Vegas a já jsem úplně v klidu.

AMANDA: Zdá se, že jsme na sebe nakonec měli navzájem dobrý vliv. O co jde?

DR. BROWN: Chtěl jsem vám něco ukázat.

[Dr. Brown podá Amandě článek.]

AMANDA: Co je to?

DR. BROWN: Článek z poslední doby od mého starého kolegy. Dělal studii na muži jménem Neil Cooper. Neil prodělal před 8 lety mrtvici - úplná afázie, žádné známky změny. Ale před dvěma roky došlo k pokroku v léčbě - elektrostimulace, farmakoterapie - a Neil začal reagovat. Více než to. Začal mluvit.

AMANDA: Oceňuji, o co se pokoušíte, Andy, vážně. Před pěti lety jsem se do té bitvy hnala po hlavě stejně jako teď vy. Každý den jsem čekala, až znovu řekne mé jméno, ale víte co? Nikdy k tomu nedošlo.

DR. BROWN: Ale sledovala jste medicínský pokrok? Pět let znamená ohromný rozdíl. Koukněte na Neila.

AMANDA: Umí říct 700 slov a píše levou rukou. Úžasné. Měla bych napsat jeho ženě dopis, opravdu, ale mohl se zotavit z milionu důvodů. Možná byl mladší, možná neměl tolik mrtvicí jako John. Dostal se do nemocnice dříve.

DR. BROWN: Ano, to chápu, a myslím, že je to vše možné, ale musím vám říct, že si nemyslím, že by bylo zotavení takové, kdyby nebyl levák. Teď víme, jak je levá hemisféra důležitá.

[Amanda se posadí naproti dr. Brownovi.]

DR. BROWN: Díky terapii se mu pořád mohou obnovit city, soucit, komunikace, jazyk.

[Amanda zavrtí hlavou.]

DR. BROWN: Co je? Co neříkáte?

AMANDA: Bojím se.

DR. BROWN: Já vím. Dejte mi jeden měsíc.


[Ephram sedí u stolu v jídelně a má po něm rozprostřené partitury. Dr. Brown přijde s horou knížek v rukách.]

DR. BROWN: Ukradl jsi mi stůl.

EPHRAM: Promiň, potřeboval jsem velký.

DR. BROWN: Můžu se přidat?

EPHRAM: Klidně. Ale nejspíš tu nevydržíš, protože podle všeho odháním lidi.

[Dr. Brown položí knihy na stůl.]

DR. BROWN: Jde o Amy?

EPHRAM: Ne, s Amy to jde skvěle. Takže aby se obnovila rovnováha vesmíru, musí se zvorat něco jinýho. Bright se na mě naštval.

DR. BROWN: Co se stalo?

[Dr. Brown se posadí a otevře knihu.]

EPHRAM: Spousta věcí, o kterých jsem ani nevěděl, že se dějou. Hlavní problém je, že jsem si neuvědomil, že za ním nestojím. Zanedbával jsem naše přátelství.

DR. BROWN: Poslední dobou jsi toho měl moc. Nemůžeš za to.

EPHRAM: Jo, věděl jsem, že se kvůli piánu budu muset vzdát spousty věcí, ale nikdy mě nenapadlo, že budu muset obětovat své přátele. Myslel jsem, že to můžu mít všechno.

DR. BROWN: No, to nejde.

EPHRAM: Nechceš si to víc promyslet, než mi úplně pokazíš náladu.

DR. BROWN: Ephrame, poslouchej. Oběti, které činíme pro věci, které milujeme, nás definují. Tenhle týden jsem potkal ženu, která se vzdala všeho - celého života, jen aby se starala o svého manžela. A šílené je, že to rozhodnutí neučinila vědomě. Neudělala to, protože chtěla být mučednice nebo světice. Nezvolila si to. Ono si to zvolilo ji. A teď je taková.

EPHRAM: Možná, že já takový nejsem. Už mám dost stavění piána před všechno ostatní.

DR. BROWN: Ale ty ho nestavíš před všechno ostatní. V životě si necháváš věci, které tě inspirují - hudbu, Amy, rodinu, domácí úlohy.

EPHRAM: Domácí úlohy mě neisnpirujou.

DR. BROWN: Jo, ale jestli se na ně vykašleš, zabiju tě. Vše si najde své přirozené místo, nezmizí to. Jenom to trochu ustoupí stranou. A tví přátelé, alespoň ti dobří, se vždycky vrátí.

EPHRAM: Takže ty té ženě pomůžeš?

DR. BROWN: Pokusím se.

EPHRAM: To bude asi pořádná dřina.

DR. BROWN: Jo, nejspíše mi bude muset zase vypomoct paní Hammerhillová. Budu trochu zaneprázdněný, ale to neznamená, že ti nebudu k dispozici, kdybys...

EPHRAM: Já vím.

DR. BROWN: Chceš to tu pro sebe, protože já si to klidně můžu vzít nahoru?

EPHRAM: Ne, to je dobrý. Můžeš klidně zůstat.

KONEC