[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Shoot the Moon"

Odvysíláno v USA:
25.10.2004
Scénář:
Michael Green
Režie:
Matt Shakman
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.06 - "Sázka na lásku"

[Kamera zaměří seznam vysokých.]

EPHRAM (HLAS): Povězte nám o sobě tak, abychom si o vás mohli utvořit obrázek. 500 slovy. Kéž byste se na to zeptali před dvěma lety, nedělalo by mi žádný problém odpovědět, kdo přesně jsem, kým budu. Před dvěma lety byla odpověď jasná a pravdivá.

[Střih. Ephram a Amy jdou po školní chodbě.]

EPHRAM: Jak daleko je to od Juilliardu?

AMY: NYU? Asi padesát bloků. Na přesun ti stačí dobrý boty.

EPHRAM: To není špatný. Co máš ještě?

[Ephram se natáhne pro zápisník, který Amy drží.]

AMY: Sarah Lawrence. To je v Bronxville. Je to 40 minut vlakem od města, ale jsou tam prý moc přátelští, což je fajn.

[Ephram dojde ke skříňce a vymění si učebnice. Amy se opře o vedlejší skříňku.]

AMY: Je to moc? Říkala jsem ti, že se přihlásím jenom na školy, co jsou blízko tvých konzervatoří, a teď když to dělám, tak vyšiluješ.

EPHRAM: Ne, jenom mi přišlo, že 40 minut je moc daleko.

[Ephram zavře skříňku a pokračují dál chodbou.]

AMY: Teď si mi zase líbíš.

EPHRAM: Na konci roku budou všechny ostatní páry šílet z představy vztahu na dálku a my to budeme mít vyřešený.

AMY: Přesně. A v New Yorku a Bostonu jsou stejně nejlepší školy.

EPHRAM: Občas jsi geniální.

AMY: Já vím. Mohla bych studovat žurnalistiku na Columbii, NYU má nejlepší divadlo, Tuff přípravku na medicínu.

[Za nimi se objeví sekretářka.]

SEKRETÁŘKA: Ephram Brown? Máte přijít do kanceláře studijního poradce.

EPHRAM: Proč?


[Ephram vejde do kanceláře, kde na něj čeká Chris Templeman z univerzity Colorado A&M.]

CHRIS: Zdravím. Chris Templeman. Jsem náborčí z Colorado A&M.

EPHRAM: Nerad vám to říkám, ale já žádný sport neprovozuju. Ani mě nenechají chodit na zápasy.

[Chris a Ephram se posadí naproti sobě.]

CHRIS: Jsem z hudební katedry. Snažíme se sledovat místní talenty, stejně jako sporťáci. Doslechl jsem se, že právě podáváte přihlášky. Budu hádat. Juilliard, Hudební škola v Berklee a…?

EPHRAM: To je ono.

CHRIS: Asi se vám spí dobře.

EPHRAM: Ne, nechci být... Jsem rád, že o mě máte zájem, ale já mířím na Julliard. To je místo pro mě.

CHRIS: Nebuďte si tak jistý. Mluvím z vlastní zkušenosti.

EPHRAM: Chodil jste na Juilliard?

CHRIS: Ročník 81.

EPHRAM: Páni.

CHRIS: Berte to takhle. Z Julliardu vyjdete se spoustou znalostí o hře na piáno. A to je vše. Od nás vyjdete s dokonalým technickým tréninkem. A to se v pracovním světě počítá, věřte mi.

EPHRAM: Oceňuji váš zájem, ale už jsem se rozhodl.

CHRIS: Je vám sedmnáct, těžko můžete vědět, co budete chtít dělat za deset let. Nebo třicet. Jste připravený prohlásit, že tomuhle se chcete věnovat po zbytek života?

[Ephram na Chrise jen hledí a neodpoví.]

CHRIS: Nikdy není na škodu rozšířit si možnosti. Promluvte si s rodiči. Pokud k nám přijedete, můžete absolvovat prohlídku. Promyslete si to.


[Ephram se dívá na nástěnku s přehledem vysokých škol.]

EPHRAM (HLAS): Plány jsou jako bombóny sudiček. Víte jen, že nic nepůjde tak, jak jste si to představovali.

[Ephram jde od nástěnky.]

EPHRAM (HLAS): Takový už je život.

{ÚVODNÍ TITULKY}


[Dům Harperových - Edna sejde dolů a chystá se do práce. Irv dělá v kuchyni snídani.]

EDNA: Co to děláš a proč jsi ještě tady?

IRV: Na obě otázky je jedna odpověď. Dělám ti snídani. Wafle, vdolečky a taky lívance. Technicky vzato je to spíše zákusek než snídaně, ale snad mě za to nezabiješ.

EDNA: Nechci být nevděčná, ale neměl bys vézt autobus plný křičících dětí do školy?

IRV: Dnes ne.

EDNA: Jakto? Jsi nemocný?

IRV: Ještě lépe, odešel jsem.

EDNA: Cože jsi?

IRV: Řekl jsem jim, že chci do důchodu. Souhlasili. Už žádný autobus, už žádné řízení. Skončil jsem. Těmihle waflemi to oslavíme. Otevřu šampaňské.

EDNA: Ten špunt necháš na místě. Odkdy děláš taková velká rozhodnutí beze mě?

IRV: Bylo to dílo okamžiku. Napadlo mě to. Řekl jsem to. Vytáhli papíry. Ale musím ti říct, že jsem se v životě lépe nevyspal.

EDNA: A to je vše?

IRV: Měj za mě radost, Edno. Dej si wafli?

EDNA: Nech si ji.

IRV: Ale no tak, Edno.

EDNA: Promiň, krasavče, někteří z nás musejí do práce.

[Edna si natáhne kabát a odejde.]


[Ordinace dr. Browna – Amanda sedí naproti stolu dr. Browna, na němž jsou knihy. Dr. Brown vejde dovnitř s náručí plnou cédéček.]

AMANDA: Snad jste to vše nepřečetl jen kvůli nám.

[Dr. Brown se na ni usměje.]

AMANDA: Musíte více na vzduch. Protáhnout se.

DR. BROWN: Žertujete. Sbírání informací je polovina zábavy. Teď mám neurorehabilitaci v malíku.

AMANDA: Tak do toho.

[Dr. Brown si sundá kabát a posadí se za stůl.]

DR. BROWN: Udivuje mě rozsah informací o zotavení po mrtvici. Zvláště u pacientů s dlouhodobou afázií, jako má váš manžel. Už s vámi někdo mluvil o hudební terapii?

AMANDA: Neřekla bych.

DR. BROWN: Pokud budete souhlasit, vyzkoušel bych ji. Připravím vám domácí hudební rozvrh.

AMANDA: Hudební rozvrh?

DR. BROWN: Je to, jak to zní. Naládujeme váš 50 CD přehrávač Je to, jak to zní. a pak necháme hrát hudbu v pravidelných intervalech. Co jsem se dočetl, základní prioritou je stálá stimulace a hudba je k tomu podle všeho nejlepší.

[Amanda ukáže na cédéčka na stole. Nakloní se a přečte si názvy.]

AMANDA: Schubert, Hyden, žádný Skynrd? A myslíte, že to pomůže?

DR. BROWN: Ano, myslím. Víte, jak horliví rodiče pouštějí dětem Mozarta?

AMANDA: Ti blázniví.

DR. BROWN: Ano, ale princip je stejný. Zjistili jsme, že lidský mozek je mnohem tvárnější, než jsme si mysleli. Spoje se formují a stále posilují v závislosti na prostředí. Čím více je v prostředí stimulů...

AMANDA: Tím více spojů.

DR. BROWN: Doufejme. Je to začátek.

AMANDA: Začátků jsem už zažila hodně.

DR. BROWN: Já vím. Vím to. Váš muž nereaguje na podněty 5 let a já vím, jak pro vás musí být těžké přemýšlet v této chvíli o léčbě, ale musíte vědět, že bych vám to nenavrhoval, kdybych si nemyslel, že dosáhneme pokroku. V nejhorším si rozšíříte sbírku CD. Tak co říkáte?

AMANDA: Proč mám pocit, že se mě budete ptát, dokud neřeknu ano?

DR. BROWN: Protože mě už znáte.

[Usmějí se na sebe.]


[Jídelna Abbottových - dr.Abbott pokryl stůl množstvím materiálů a čepic z padesáti nepřednějších univerzit v zemi.]

DR. ABBOTT: Amy, mohla bys sem přijít?

[Objeví se Amy.]

AMY: Jo?

[Amy se zarazí.]

AMY: Ježíši.

DR. ABBOTT: Amy Abbottová, dovol mi, abych tě představil tvé budoucnosti. Trápíš se s přihláškami, množstvím možností. To teď končí. Protože na vše si odpovíme dnes.

[Dr. Abbott jí posune blíže ke stolu.]

AMY: Co? Co jsi udělal?

DR. ABBOTT: Jenom jsem si nechal poslat všechny dostupné materiály z 50 nejprestižnějších univerzit v zemi. Přihlášky. Reklamní videa. Články. Recenze. Vše, co jsi o nich chtěla vědět, ale bála ses objednat online. Je tu Kaplan. Je tu Barron. Mám i Hillelovo průvodce židovskou komunitou na kolejích. Fanfáry už jsem objednal, takže za pár hodin budu pyšný otec a ty budeš mít zúžený výběr na nejlepší desítku. Měli bychom začít zahambujícím 50.místem, Penn State, a propracovat se až k Princetonu.

[Dr. Abbott si přes sebe přehodí Princitenskou šálu.]

AMY: To je bezvadný, tati. Fakt, ty čepice jsou úžasný. Všech 50. Ale já už vím, kam se přihlásím.

DR. ABBOTT: Vážně?

AMY: Vlastně jo.

DR. ABBOTT: Doufal jsem, že se rozhodneme spolu.

AMY: Promiň. Probírala jsem si školy asi před měsícem. Už mám sestavený seznam.

[Amy začne sbírat ze stolu materiály z vybraných škol.]

AMY: NYU, Columbia, Amherst, Wellesley, Sarah Lawrence, Barnard, Tufts a Harvard, jen kvůli tobě. A hotovo.

DR. ABBOTT: To je vše?

AMY: Je to 8 škol.

DR. ABBOTT: Ale klidně si můžeš přibrat devátou. Řekněme školu s prvotřídní prestiží, patřící podle U.S.News mezi tři nejlepší v zemi, jako je...

[Dr. Abbott zvedne Princetonskou čepici.]

DR. ABBOTT: Třeba Princeton. Nebo co takhle...

[Dr. Abbott strčí přihlášku na Princeton Amy pod nos.]

DR. ABBOTT: Princeton.

AMY: (směje se) Já vím, že jsi pro něj měl vždycky slabost. Ale já se tam nevidím. Jídelní spolky, co to má být?

DR. ABBOTT: Ale jdi, vždy to byla tvá škola snů. Zlato, mám tě na fotkách z dětství v oranžovém svetříku.

[Dr. Abbott nasadí Amy na hlavu čepici.]

DR. ABBOTT: Nemohla bys vyplnit ještě jednu přihlášku?

AMY: Je to další, kterou vyplňovat nemusím, ale je to bezva, tati. Ušetřil jsi mě týden stahování. Moc děkuju.

[Amy si sundá čepici a políbí dr. Abbotta na tvář.]

AMY: Večer s tím začnu.

[Amy odejde a dr. Abbott vypadá zklamaně.]


[Dům Brownových – Delia a dr. Brown sedí na gauči a jedí popkorn.]

DELIA: Takže tu máme "Popelku", "Powderpuff Girls" a "Zachraňte vojína Ryana".

[Dr. Brown jí věnuje zvědavý pohled.

DELIA: Mám ráda široký výběr.

DR. BROWN: Dobře, tak si dáme znovu "Powderpuff Girls".

[Objeví se Ephram.]

EPHRAM: Jdu cvičit. Jo, a zejtra nejdu do školy.

DELIA: Nemusím taky?

DR. BROWN: Jedině, pokud si seženeš práci.

EPHRAM: Jde o školu. Pojedu na Colorado A&M. Provádějí tam a napadlo mě, že bych to mohl omrknout.

DR. BROWN: Colorado? Proč? Kvůli Amy?

EPHRAM: Ne, kvůli sobě. Napadlo mě, že bych se tam přihlásil.

DR. BROWN: Počkej moment, kdy k tomu došlo?

EPHRAM: Dneska. Proč? Myslíš, že je to divný?

DR. BROWN: A ty?

EPHRAM: Ne.

DR. BROWN: No, já taky ne. Jenom jsem překvapený. Mluvili jsme o tom loni, byl křik a pak objímání. A rozhodli jsme se. Juilliard. Měli jsme plán.

EPHRAM: Jo, no, to neznamená, že se nemůžu porozhlédnout. Colorado má velkou hudební katedru a mohl bych se tam věnovat i věcem mimo piáno a stejně jde jen o prohlídku.

DR. BROWN: Máš vlastně pravdu. Užijeme si to.

EPHRAM: Ne, ne my. Ty nejedeš.

DR. BROWN: Je to jen prohlídka. Půjdu s tebou. Uvidím, co mohou nabídnout. Zruším program.

EPHRAM: Fajn.

DR. BROWN: Bezva. Ty řídíš, já přinesu koblihy. (k Delii) Dochází popkorn.

[Dr. Brown vstane a jde pro další popkorn.]

DELIA (k Ephramovi): Ty se nikdy nepoučíš.


[Dům Harperových - Edna vejde do kuchyně a Irv znovu dělá snídani.]

IRV: Ustup, mamčo, taťka bude flambovat.

[Edna ustoupí a Irv zapálí pánev.]

EDNA: Co je to tentokrát?

IRV: Flambované banány. Důchodcovská snídaně č.2, pokud se mi nepřipálí cukr. Miluju jídelní kanál.

EDNA: Škoda, že nevyhořeli jen banány.

IRV: Jak jsi to zjistila?

EDNA: Je to malé město. Proč jsi mi neřekl, že tě vykopli?

IRV: Protože jsem tě do toho nechtěl zatáhnout. Zkrátili rozpočet a já měl před důchodem. Nechtěl jsem, abys vyváděla.

EDNA: TI BASTARDI TĚ VYHODILI KVULI VĚKU.

IRV: Asi tak. Děláš kravál.

EDNA: TY SI PIŠ, ŽE DĚLÁM KRAVÁL. A TO JEŠTĚ NIC NENÍ. NĚKDO DOSTANE NAKLÁDAČKU.

IRV: To neuděláš. Sice se mi jejich důvody nelíbí, ale nechci s nimi bojovat.

EDNA: Takže je necháš, aby tě vyhnali na pastvu?

IRV: Ne. Ne. S prací jsem možná skončil, ale s životem ne. Mám v hlavě pohlednici, chci tě tam vzít.

EDNA: Začala jsem v nové práci.

IRV: A dr.Hartman tě potřebuje, ale nebude věčně. Pomoz mu se zavést a pak odjedeme. Jsem připraven na třetí životní etapu a ty taky. Pomysli, co všechno bychom mohli dělat, vidět, všechna místa na milování.

EDNA: To není fér, mluvit jako romantik.

IRV: Takový jsem.

EDNA: Musíme čekat na třetí etapu, nebo můžeme začít trénovat hned?

IRV: Nemusíš do práce?

EDNA: Hodinku si může zvedat telefon sám.

[Irv a Edna se políbí a Irv vezme Ednu za ruku vyvede ji z kuchyně.]


[Colorado A&M, Ephram a dr. Brown jsou spolu s dalšími prováděni po areálu.]

PRUVODKYNĚ: Držte krok, chvíli to potrvá.

[Zastaví se před nějakou budovou.]

PRUVODKYNĚ: Udržujte krok, chvilku to zabere. Po vaší levé ruce máte Goodwin Hall, což je největší místní kolej. Jsou to jednopokojové buňky po třech, ale každý pokoj má kabel, takže bych se tam snažila dostat.

EPHRAM: Vypadají dobře.

DR. BROWN: Jo, hezký utečenecký tábor.

[Rodič vedle dr. Browna na něj pohlédne a průvodkyně zaváhá.]

PRUVODKYNĚ: Dobrá. Teď tudy.

[Skupinka jde za ní.]

DR. BROWN: Super. (k Ephramovi) Můžeme už jít? Umírám hlady.

EPHRAM: Ještě jsme neviděli katedry.

DR. BROWN: Jsou velký, hnědý a hranatý jako všechny budovy tady, jako by to tu sponzorovalo Lego. Půjdeme se najíst.

[Průvodkyně se zastaví.]

PRUVODKYNĚ: Tohle je promenáda. Každý rok se tu sejdou poslední ročníky. Od hlavy k patě se obalí do toaletního papíru a vydají se po areálu. Je to velmi hysterické.

DR. BROWN: Dám vám tisícovku, když mi řeknete, že je to vtip.

EPHRAM: Budeš zticha, prosím tě?

DR. BROWN: Byl bych, kdyby to nebyla taková NUDA.

EPHRAM: Mého otce si nevšímejte. Prodělal mrtvici. Moc smutný.

[Skupinka pokračuje. Ephram od dr. Browna poodejde.]


[Ordinace dr. Hartmana – Edna dorazí pozdě.]

DR. HARTMAN: Edno?

EDNA: Jsem tu, šéfe. Omlouvám se za zpoždění. Jak to jde?

DR. HARTMAN: Učiněná noční můra. Kde jste sakra byla?

EDNA: Nejdříve jsem si musela něco vyřídit.

DR. HARTMAN: Otvíráme v devět. Pacienti přišli v devět. Když jsem dlouhou dobu dělal pro Cedars, pravidlem bylo přijít včas - bez ohledu na déšť, slunce, problémy doma. Celé ráno jsem se vás pokoušel sehnat. Jaktože pořád ještě nemáte mobil?

EDNA: Klídek, šéfe, nevykašlala jsem se na vás, jen jsem přišla o chvilku později.

DR. HARTMAN: O hodinu později. Nevím, jak to fungovalo ve vašem bývalém zaměstnání, ale tady je to prosté. Přijdete, odvedete svou práci, ve čtvrtek dostanete výplatu, a pokud vám to nevyhovuje, stačí říct slovo.

EDNA: Máte pravdu.

DR. HARTMAN: Fajn.

[Dr. Hartman se vydá zpět do své ordinace.]

EDNA: Jaké slovo?

DR. HARTMAN: Cože?

[Dr. Hartman se vrátí k Edně.]

EDNA: Co takhle ňouma?

DR. HARTMAN: Prosím?

EDNA: Slyšel jste mě. Tohle nemám zapotřebí.

[Edna si vezme kabát a zamíří ke dveřím.]

EDNA: Stejně už jsem měla dost těch vašich dolíčků.

DR. HARTMAN: Nemůžete odejít. Jiné ordinace tu už nejsou.

EDNA: Už ordinaci nepotřebuju. Nastupuju do třetí etapy.

[Edna otevře dveře.]

EDNA: Mimochodem, až budete příště u zubaře, nechte si ubrat bělost, bolí mě z vás oči.

[Edna práskne dveřmi a dr. Hartman je rázem bez sestry.]


[Colorado A&M – Návštěvníci vejdou do koncertní síně.]

PRUVODKYNĚ: Tak tohle je naše koncertní síň.

EPHRAM: Konají se tu konzerty často?

PRUVODKYNĚ: Pořád. Loni tu vedl hodinu muž, který vymyslel Kooshovo kouli.

[Dr. Brown má žvýkačku a udělá bublinu, která praskne, a všichni se na něj otočí.]

DR. BROWN: Super akustika.

PRUVODKYNĚ: Žvýkačky tu nejsou dovolené.

DR. BROWN: Fajn.

[Dr. Brown žvýkačku spolkne.]

DR. BROWN: A je fuč. Vidíte?

[Dr. Brown vyplázne jazyk, aby ukázal, že už žvákačku nemá.]

EPHRAM: Tak to stačilo, jdi do auta. Prohlídka pro tebe skončila.

DR. BROWN: Ale jdi, chci vidět víc. Slyšel jsem, že mají pátou největší sbírku mikrofiší v zemi.

PRUVODKYNĚ: Měli bychom přejít dál, takže jestli je někdo unavený.... nebo tu chce zůstat a vyřešit si rodinné problémy, v pořádku.

[Skupinka následuje průvodkyni ven. Ephram a dr. Brown zůstanou v síni.]

EPHRAM: Děkuju.

DR. BROWN: Nemáš zač.

EPHRAM: Proč ses sem obtěžoval jezdit, když tu na to jenom kydáš špínu?

DR. BROWN: Myslel jsem, že mi třeba dají tričko s nápisem: "Syn se vzdal slibné budoucnosti a mě akorát odpustili školné." No tak, nebudeš sem přece chodit.

EPHRAM: Možná budu.

DR. BROWN: Po vší té dřině se spokojíš s tímhle?

EPHRAM: Co je tady na tom špatnýho?

DR. BROWN: Nic, když se nesnažíš dostat na Julliard. Uvědomuješ si, jakou máš šanci se tam dostat?

EPHRAM: Jo, líp než ty.

DR. BROWN: To bych neřekl. Hlásí se 4000 studentů a je jen 30 míst pro piáno. Sebemenší ztráta koncentrace a tvoje místo získá někdo jiný. Nemůžeš si ani připustit možnost prohry.

EPHRAM: No, možná, že prohra není tak špatná. Piáno mi zabírá tolik času, že už mi nezbývá na nic jinýho.

DR. BROWN: Nic jiného dělat nemáš. Jsi koncertní pianista.

EPHRAM: Jak to víš? A jak to vím já? Tlačíš na mě tak dlouho, že ani nevím, jestli jsem to fakt chtěl, nebo jsem s tím jenom v deseti souhlasil.

DR. BROWN: Ale no tak.

EPHRAM: Chceš, abych chodil do výjimečné školy pro výjimečné studenty, protože Bůh odpušť, kdybych se ukázal být normální, místo tváře na obálku.

DR. BROWN: Víš co? Klidně mi dávej vinu, ale snažím se tě udržet v kurzu, a teď vidím jedině, že jsi vyděšený. Tehdy musíš věřit ve své schopnosti a vrhnou se do toho po hlavě - ne hledat únik. Nemůžeš se bát neúspěchu.

EPHRAM: Nebojím se toho, co bude, když se tam nedostanu, ale toho, co bude, když se tam dostanu. Když se dostanu na Jullliard, bude existovat jen piáno. Budu přesně jako ty, než umřela. Máma musela umřít, aby ses vzbudil, nechci muset něco ztratit, abych se nestal tebou.


[Dům Abbottových – Dr. Abbott, Rose, Amy a Bright večeří.]

DR. ABBOTT: Výborná pečínka, Rose.

ROSE: Děkuji, drahý.

[Bright zamumlá souhlas.]

ROSE: Tobě rovněž děkuji. Myslím.

DR. ABBOTT: Víte, kdo má vynikající kulinářské nabídky pro prváky.

AMY: Nepůjdu na Princeton, tati. Smiř se s tím.

DR. ABBOTT: Já jen nechápu, proč bys nemohla podat ještě jednu přihlášku. Máš pokryté všechny srovnatelné školy na severovýchodě, takže to vylučuje antisnobství. Máš něco proti New Jersey, protože mimo Newark je dost dělnické?

BRIGHT: Hezký. Budu hádat. Jenom New York a Boston?

[Dr. Abbott udiveně pohlédne na Brighta, jak to může vědět.]

BRIGHT: Dej si dvě a dvě dohromady. Zůstává u pupku.

AMY: Zmlkni, Brighte.

DR. ABBOTT: Jakého pupku?

BRIGHT: V těch městech je spousta dobrých konzervatoří, že?

DR. ABBOTT: Takže to všechno - všechny ty řeči o zvážení možností, sepsaném seznamu - to sis jen vybírala školy podle svého přítele.

BRIGHT: A tos kvůli taťkovi nemohla jednu přihodit?

AMY: Přihodila. S Ephramem se oba pro jistotu hlásíme na Colorado A&M, kam berou každýho, kdo dýchá, takže…

[Bright vstane a odejde. Loni ho tam nevzali, tak má vztek.]

ROSE: To nebylo nutné.

[Rose vstane a jde za Brightem.]

AMY: Od něj taky.

DR. ABBOTT: To je neskutečně absurdní, nemluvně o zklamání. Opravuji, rád zmíním zklamání. Nemohu uvěřit, že bys zahodila zářnou budoucnost kvůli klukovi.

AMY: Nic nezahazuju. Hlásím se na 8 skvělých škol, které nabízejí vše, co chci, a jsou pro tebe dostatečně prestižní. Co sejde na tom v jakém jsou městě?

DR. ABBOTT: Sejde na tom, jestli si necháš ujít byť jednu možnost kvůli vztahu, který může skončit. Co když se rozejdete?

AMY: Tak se rozejdeme. Alespoň nebudou žádná co by kdyby.

DR. ABBOTT: Pak už by mohlo být příliš pozdě na přestup.

AMY: Zasloužila jsem si právo jít, kam chci. Mám skvělý známky, ekcelovala jsem v testech, co ode mě ještě chceš?

DR. ABBOTT: Abys k tomu přistupovala dospěle.

AMY: Co je nedospělýho na tom, že vím, co chci? S Ephramem si přece nehledáme nejbližší kapli, což je přesně to, co jste s mámou udělali, když jste byli ještě mladší než já, ale vím, že je mi s ním dobře, a vím, že za to malá oběť stojí, abychom mohli zůstat spolu, pokud budeme chtít.

DR. ABBOTT: Ne. Ne. Ne. Nebudeš mi tu předestírat, že je to rozumná věc.

[Amy vstane a odnese si talíř do kuchyně. Dr. Abbott ji následuje.]

DR. ABBOTT: Asi zapomínáš, že tyhle zamilovaný oči jsi na mě zkoušela loni, když jsi prosila, abych byl vděčný za to, jak tě ten feťák rozumí, dokud jsem mu v tom zapadlém motelu nemusel vypumpovat žaludek.

AMY: Tohle je úplně, ale úplně něco jinýho.

DR. ABBOTT: Samozřejmě, Amy. Tohle ty děláš. Vrhneš se do vztahu. Na vše ostatní zapomeneš, odsuneš stranou rodinu a pak i sebe kvůli nějaký překroucený představě. Už přizpůsobuješ své cíle jeho.

AMY: Kolikrát ti to mám říkat, tati? Už to můj cíl není. Pro jednou mi zkus věřit.

DR. ABBOTT: Jak ti mohu věřit, když děláš takováto rozhodnutí?

AMY: Jaká?

DR. ABBOTT: Zapomínáš, jak snadno se vše může změnit.

AMY: Myslíš, že mi to musíš připomínat? Našla jsem člověka, s kterým jsem chtěl být. Loni zemřel. Proč bych měla přijít o víc?

[Amy vyjde kolem dr. Abbotta z kuchyně.]

DR. ABBOTT: Amy?

AMY: Chci, aby nám to vyšlo, a ráda pro to podstoupí cokoli. Jestli je ti to proti srsti, tak je mi líto, ale jsou věci, které jsou důležitější než ty.


[Dům Hayesových – Amanda otevře dveře a najde tam dr. Browna s cédéčky.]

DR. BROWN: Druhé várka, jak jsem slíbil.

AMANDA: To jste neslíbil.

[Dr. Brown vejde do domu.]

DR. BROWN: Převzal jsem iniciativu. Našel jsem studii o Bachovi, něco o polyrytmech, a jak se ukázalo, mám syna se sbírkou klasické hudby, CD vypalovačku a žádnou úctu k autorskému zákonu.

AMANDA: Vlastně jsem ráda, že jste přišel. Pojďte dál.

DR. BROWN: Díky.

[Dr. Brown zavře dveře a vejde dál do domu.]

DR. BROWN: Je tu nějaké ticho, ne?

AMANDA: Já vím, Charlie si dělá domácí úlohu a to jsem mu to musela připomenout jen třikrát.

DR. BROWN: Ne. Ne. Myslím hudbu. Je šet hodin. Neměl by hrát Hyden?

AMANDA: Hudební rozvrh. Udělala jsem přestávku.

DR. BROWN: Nechci být za dozor, ale to opravdu není nejlepší přístup. Teorie mluví o stálé stimulaci.

AMANDA: Já vím. Držela jsem se toho. Beethoven tu vyhrával, až jsem uměla zpívat "Ódu na radost" německy, a vrátím se k tomu, když řeknete, ale nejdříve si musíme promluvit.

DR. BROWN: Už jsme o tom mluvili...

AMANDA: Ne. Ne. Já se snažila s vámi mluvit a vy jste četl další statistiky. Jste energetický doktor a celkem zábavný muž, ale máte vážné problémy naslouchat. Pojďte za mnou.

[Amanda odvede dr. Browna do kuchyně.]

AMANDA: Chcete, abych vám důvěřovala.

DR. BROWN: Jistě.

AMANDA: Já taky.

[Amanda nabídne dr. Brownovi skleničku vína.]

DR. BROWN: Ne, díky.

AMANDA: Jde o to, že chcete pomoct mému manželovi, aby byl opět sám sebou, ale nemáte tušení, kdo byl. Než byl pacient, byl to dlouhou dobu člověk. Veděl jste, že do osmi žil v Bordeaux, nebo že byl seismolog?

DR. BROWN: Nevěděl.

AMANDA: Výzkum zeměstřesení na univerzitě. Divné, já vím, ale vyznal se v tom lépe než kdykoli jiný ve státě. V podstatě vymyslel software včasné detekce.

[Amanda se posadí do křesla a dr. Brown si sedna na gauč.]

DR. BROWN: To je úžasné.

AMANDA: Jo, byl úžasný. John od našeho prvního setkání změnil všechno. Je tady (dá si ruku na srce). A právě teď jste jediný, kdo mě nabádá, abych to nevzdala, což znamená, že musíte vědět, koho se to snažíte vrátit k životu. Prokážete mi tedy laskavost?

[Amanda vstane a dá do videa kazetu.]

AMANDA: Pokud s námi máte plány, nejdříve ho poznejte. Pak udělám cokoli řeknete.

[Amanda podá dr. Brownovi dálkové odvládání a odejde z pokoje. Dr. Brown spustí kazetu a vidí v karaoke baru Johna zpívat Amandě "Až mi bude 64" od Beatles.]

JOHN (NA VIDEU): Až zestárnu, za spoustu let, budeš mi pořád posílat Valentýnky, přání k narozeninám, pečovat o mě? Když budu do noci venku, zamkneš dveře? Budeš mě stále potřebovat, budeš mě stále krmit, až mi bude 64?

AMANDA (NA VIDEU): To si piš.

[John a Amanda se políbí.]

JOHN (NA VIDEU): Miluju tě. Zůstaneš se mnou až do 64?

AMANDA (NA VIDEU): Ano.

[Dr. Brown začne chápat jejich vztah.]


[Ephram a Amy před školou u stolu. Ephram vyplňuje přihlášky na školy.]

EPHRAM: To je hrůza.

AMY: V podstatě je to esej "Kdo jste a proč sem chcete chodit?"

EPHRAM: Uveďte zamýšlený hlavní obor.

AMY: Dej tam "hudba". Dál. Je to docela zábava, když nevyplňuješ svou.

EPHRAM: Jo, až na to, že když půjdu na Colorado, tak piáno nebude nejspíš priorita.

AMY: Je to jen pro jistotu, zaškrti "neurčen" a jdi dál.

[Ephram zaškrtne políčko na přihlášce a vypadá to, že z toho nemá radost.]

AMY: Co je?

EPHRAM: "Neurčen". Nikdy jsem se nepovažoval za bezradnýho.

AMY: Jako zbytek světa? Někteří z nás jsou velmi platní členové společnosti.

EPHRAM: Skládají zboží v supermarketech.

[Amy si začne pakovat učebnice.]

EPHRAM: Kam jdeš?

AMY: Říká se tomu preventivní opatření. Zkouším ti pomoct, ty mi to omlacuješ o hlavu, vím, kam to směřuje, a jelikož teď nemáš čas na hádku, tak mi zavolej, až skončíš.

[Amy odejde a Ephram zůstane u stolu sám.]


[Dům Harperových – Edna a Irv sedí na gauči a popíjejí šampaňké.]

EDNA: To byl dobrý nápad.

IRV: Jako vždy.

[Zasmějí se a napijí se.]

EDNA: Máme před sebou celý svět. Dokonce se mi líbí, jak to zní - třetí etapa.

IRV: A ještě víc se ti bude líbit, jak to vypadá. Počkej, až uvidíš, co jsem naplánoval.

[Irv rozprostře po stole mapu.]

IRV: Začneme tady.

EDNA: Santorini. Řecko.

IRV: Vila na Kaldeře s měsíčním pronájmem - překrásný výhled. Celé dopoledne tam budu moct psát s výhledem na moře a po zbytek dne si budu muset dělat starosti jen s tím, jestli jít na pláž s černým nebo červeným pískem.

EDNA: A co tam budu dělat já? Promenádovat se v bikinách a dělat margarity?

IRV: Napadá tě něco jiného?

[Edna dá na stůl dvě přihlášky do Mírových sborů.]

EDNA: Dvě přihlášky do Mírových sborů s krátkou zastávkou v Guadalajaře s Lidmi v nouzi. Za měsíc bychom jim tam postavili střechu nad hlavou.

IRV: Zadrž. Zadrž. Ty chceš stavět domy?

EDNA: A pak budeme pomáhat nemocným dětěm a třeba zajedeme do Namibie za Lindou.

IRV: Tak jsem si důchod nepředstavoval. Představoval jsem si, že zvolníme a ne že zrychlíme.

EDNA: Já nedokážu odpočívat. Musím něco dělat.

IRV: Podívej, Edno, už jsem unavený. Nemůžu být pořád na nohách. Důchod pro mě představuje klidný odpočinek. A chtěl bych, abys odpočívala se mnou.

[Edna má ve tváři smutný výraz.]

IRV: Mohla bys o tom alespoň přemýšlet?


[Ephramovo studio – Ephram hraje "Jesu, meine Freude" od Bacha, když vtom se ozve zaklepání na dveře.]

EPHRAM: Amy, tohle nebude další z těch muchlovacích usmiřovaček, že ne?

[Ve dveřích se objeví dr. Abbott. Ephram vyskočí ze židle.]

EPHRAM: Zdravím, dr. Abbotte. To jsem nemluvil o vaší dceři. Amy a já - jsme jen přátelé. Hledáte tátu?

DR. ABBOTT: Vlastně jsem přišel za tebou.

EPHRAM: Měl bych se bát?

DR. ABBOTT: Každý den až do konce života. Jde o něco jiného. Chci tě požádat o laskavost.

[Dr. Abbott podá Ephramovi obálku.]

EPHRAM: Přihláška na Princeton?

DR. ABBOTT: Vše vyplněné, zaplacené, nadepsané. Jenom musí napsat esej, což by zvládla i ve spánku, kdyby chtěla.

EPHRAM: Ale ona nechce.

DR. ABBOTT: Já vím. Také vím, že dříve to chtěla. Dříve o ničem jiném nemluvila. "Až půjdu na Princeton, chci bydlet tam, kde bydlel Fitzgerald." V nějakém bodě mezi prvním ročníkem a vztahem s tebou se to změnilo.

EPHRAM: No, od té doby se stala spousta věcí. Nejen já.

DR. ABBOTT: Chci, aby šla někam, kde může rozvinout všechny stránky své zvídavosti. Princeton vyniká ve všem, o co má Amy byť povrchní zájem. Literatura, ženské otázky, biologie, tanec. Měla by tam jít.

EPHRAM: Víte stejně dobře jako já, že se jí nedá rozmluvit nic, co si jednou vezme do hlavy. Zkusil jsem to. Selhal jsem. Pořád mám modřiny.

DR. ABBOTT: Já vím. Ale právě teď jsi jediný, komu naslouchá. Nebývalo to tak, ale teď to tak je. Kdysi to byl její sen. Neodepírej jí tu možnost.

EPHRAM: Pokusím se.

DR. ABBOTT: To je více, než mohu udělat já. Děkuji ti.

[Dr. Abbott zamíří ke dveřím.]

DR. ABBOTT: Hezky se to poslouchalo, mimochodem.

EPHRAM: Co?

DR. ABBOTT: Jak hraješ. Tak dobře, jak se povídá. To byla variace na Bachův motet, že?

EPHRAM: No, přinejmneším pokus o ni. Učitel po mě chce sborovou strukturu - je to ďábel. Nevěděl jsem, že se vyznáte v hudbě. Hrajete?

DR. ABBOTT: Chtěl jsem. Ale stejně jako u chirurgie na to bohužel nemám ruce. Bůh má krutý smysl pro humor. A na mě si podle všeho zasedl.

EPHRAM: Celý večer dělám na obligátu. Obvykle to přichází samo, ale když se zaseknu, chvíli to zabere.

[Dr. Abbott se uchechtne.]

EPHRAM: Je to legrační?

DR. ABBOTT: Ne, promiň. Svým způsobem jsi jako tvůj otec. Právě jsi popsal, jaké je to být nadaný, a ani si to neuvědomuješ. Ta snadná část je životním cílem těch méně požehnaných a tu část o tvrdé práci by ani nepochopili.

EPHRAM: No, odborníci s vámi nesouhlasí. Na důkaz mám papír a velmi drahé školy.

DR. ABBOTT: To jde o techniku - tu část, kterou se můžeš naučit a vylepšit. Tvůj dar je více než to. Je to spíše jako déšt. Prostě přijde. Nic nemůže změnit jeho čas a směr. Člověk se jen musí vhodně obléct.

[Dr. Abbott otevře dveře.]

DR. ABBOTT: K té skladbě existují slova. Bach si vypůjčil báseň od Johanna Francka. Víš co znamenají?

EPHRAM: Ne.

DR. ABBOTT: Měl by sis to najít.

[Dr. Abbott odejde.]


[Ordinace dr.Hartmana – vejde Edna.]

DR. HARTMAN: Dobré ráno.

EDNA: To cvrkání si nechte od cesty. Nevím, co frčí v LALAlandu, ale tady si tou svou náladou koledujete o nakládačku. Vezmu si své krabice a pak už o mně neuslyšíte.

[Edna jde ke svému stolu a dr.Hartman jde za ní.]

EDNA: Moje věci jsou pořád tady.

DR. HARTMAN: Jo, a vaše práce taky není dokončená, co to má být? Kam jste dala kartu paní Monihanové?

EDNA: Možná jste to přeslechl, ale už tu nepracuju.

DR. HARTMAN: Jo. A taky jsem viděl, jak jste vyletěla. Výbuch světové třídy. Jestli s tím vydžíte ještě deset minut, koledujete si o infarkt.

EDNA: Jestli potřebujete doporučit jinou sestru, mohu...

DR. HARTMAN: Ne, to je dobré. Nedělám si starosti. Neodcházíte do důchodu. Není to ve vás.

EDNA: Chcete se vsadit?

[Dr.Hartman vytáhne z peněženky stodolarovku.]

DR. HARTMAN: Tak schválně.

[Dr. Hartman dá bankovku na stůl.]

DR. HARTMAN: Copak? Pojedete se slunit někam na pláž? Celý den si budete kousat nehty. Za týden dojde i na prsty. Viděl jsem vás při práci, Edno, existují lidé, kteří přijdou do práce, odvedou si své, a když odbije pátá, jsou pryč. Myslí na surfování nebo co je čeká v bedně. Práci nechávají v kancelářích. Vy to štěstí nemáte.

[Dr. Hartman připíchne stodolarovku na nástěnku.]

DR. HARTMAN: Moje sázka platí.

[Dr. Hartman odejde na vyšetřovnu a Edna o jeho slovech přemýšlí.]


[Střední škola - Amy vyjde ze dveří a Ephram se k ní přižene.]

EPHRAM: Budeš se na mě zlobit, ale přidal jsem na seznam ještě jednu přihlášku, nevadí?

AMY: A zase budeš nerudnej, až ji budeš vyplňovat?

EPHRAM: Ne, jde o konzervatoř, s Willem mi chceme zvýšit šance a jemu se líbí. Curtisův institut někde v Jersey, myslím.

AMY: Nezníš moc nadšeně.

EPHRAM: No, není to na vrcholu žebříčku, ale zná tamní učitele. Tak co myslíš? Můžeš si na seznam přidat ještě jednu školu?

[Zastaví se před nástěnkou.]

AMY: Jersey, hm? Tak to bych se mohla přihlásit na Princeton, udělat tátovi radost. Dvě mouchy jednou ranou.

EPHRAM: Proč ne.

[Ephram se uculí a Amy si toho všimne.]

AMY: Teď ses prozradil.

EPHRAM: O čem to mluvíš?

AMY: Mluvil s tebou.

EPHRAM: Chytrá holka. Nezlob se, jo?

AMY: Na něj nebo na tebe?

EPHRAM: Na oba. Radši nejdřív na mě, jestli si mám vybrat. Byl v pohodě, jenom chtěl... Zlomila jsi mu tím srdce. No, a teď se zlobíš.

AMY: To se ještě uvidí, Ephrame. Chceš, abych tam podala přihlášku, protože v tobě táta vzbudil pocit viny, nebo protože si o nás děláš starosti?

EPHRAM: Já nevím. Je to velký tlak. Vzdáváš se kvůli nám věcí. A to se hádáme. Hodně. Včera.

AMY: To se sotva počítá.

EPHRAM: Jo, ale co když se pohádáme, nebo rozejdeme, nebo hůř, co když zůstaneme spolu tak akorát dlouho, že ztvrdneš ve městě, za který mě budeš nenávidět.

[Amy mu začíná rozumět.]

AMY: Páni.

EPHRAM: Jo, já vím.

AMY: Ty si o to opravdu děláš starosti?

EPHRAM: Jeden z nás musí. Ta práce byla volná.

AMY: Zabralo mi to dlouho, než jsem se sem dostala, Ephrame. Byla to působivá řeč. Ale tohle já chci. Chci zůstat zamilovaná. Ty, já. My. To se nezmění, a jestli se mýlím, je to má chyba. Nemusíš mě chránit. Můžeš to zkusit, ale já ti nakopu zadek. Není to tvá práce. Není to tátova práce. Nepotřebuju záruky, Ephrame. Dělej si starostí, kolik chceš, ale já sázím na nás.

[Políbí se.]




[Dům Harperových – Edna sedí potmě v jídelně o stolu u krbu a vejde Irv.]

IRV: Nerad se hádám.

EDNA: Já taky.

IRV: Kompromisy taky nemiluju, ale pořád lepší než hádání.

[Irv si přisedne vedle Edny.]

IRV: Takže jsem přišel s tímhle. Kostarika. Mají tam Lékaře bez hranic a potřebují pomoct s očkováním. 50 kilometrů na jih je pláž - já budu psát, ty zachraňovat sirotky.

EDNA: Vrátila jsem se do práce.

IRV: Na jak dlouho?

EDNA: Na dlouho.

IRV: O tom jsme nemluvili.

EDNA: Já vím. Musím pracovat, Harpere. Tak jsem stavěná.

IRV: Tak pojeď.

EDNA: Kéž bych mohla. Už to tak nejde. Udělala jsem v životě spoustu věcí. Opustila rodinu, viděla spoustu míst. Ale nemůžu říct, že bych to udělala bez výčitek.

[Irv vypadá zklamaně.]

EDNA: Neměla jsem v úmyslu, aby k tomu došlo, ale teď jsem teď usazená tady.

IRV: Přijel jsem do tohohle města na víkend a zůstal tu o pět lét déle, než jsem plánoval. Kvůli tobě. Pět let, Edno.

EDNA: Mohlo by jich být mnohem víc. Já nám tu dobře. Spolu.

IRV: Teď. Myslel jsem to vážně. Říkal jsem ti, že se přede mnou rozprostřel život. Můžu tu zkusit zůstat tak dlouho, jak jen to bude možné, ale nevím, jak dlouho to bude.

EDNA: A co až vyprší čas?

[Irv neodpoví.]

IRV: Odejdu.

[Irv vstane a Edna přemýšlí.]

EPHRAM (HLAS): Nikdy nevíte, kdy se všechno, na co spoléháte, zhroutí. Bez ohledu na pevnost základů.


[Dům Abbottových - Amy jde nahoru a potká dr. Abbotta.]

AMY: Hezký pokus, Harolde.

DR. ABBOTT: Jaký?

AMY: Získals ho. Tys to zkusil. On to zkusil. Všichni to zkusili. Asi jsem tvrdý oříšek. Cenou útěchy pro tebe je, že se na tebe nebudu zlobit, že jsi bez mého vědomí šel za mým klukem.

DR. ABBOTT: Jen chci pro tebe to nejlepší.

AMY: Já vím. Máš plno bodů za dobré úmysly, ale s prostředky jsi na štíru.

DR. ABBOTT: Je to jen jedna přihláška navíc.

[Objeví se Rose.]

AMY: Já vím. Ale máš smůlu. Věř mi, chlapče, všechno dobře dopadne.

[Amy k dr. Abbotovi sejde, chytne ho za tváře a pak mu dá pusu na tvář a obejme ho.]

AMY: Tak jo, tati, dobrou noc.

[Amy jde nahoru a dr. Abbott zamíří k Rose.]

ROSE: Neustoupila?

DR. ABBOTT: Ani nemrkla.

ROSE: Je zamilovaná, drahý.

[Dr. Abbott si povzdechne.]

DR. ABBOTT: A to mě má utěšit jak?

ROSE: Nedělej si starosti. Náhodou znám jiného Abbotta, který nešel na Princeton, aby mohl být s milovanou dívkou. A dopadlo to s ním dobře.

[Rose ho políbí.]

ROSE: Jdu si lehnout. Vzchop se a brzy přijď.

[Rose jde nahoru.]


EPHRAM (HLAS): Základy se rozpadnou. Všechno se změní, i když si myslíte, že máte jistotu, obzvlášť.

[Ephramův pokoj – Ephram píše na laptopu.]

EPHRAM (HLAS): Popravdě, být v roli jedné ze sudiček, shlížejících dolů na všechny ty plány malých hloupých lidiček, a spatřit svůj, také by nezůstal v základech.

[Dr. Brown zaklepe na dveře a vejde.]

DR. BROWN: Můžu tě vyrušit?

EPHRAM: Už se stalo.

DR. BROWN: Chtěl jsem ti dát tohle.

[Dr. Brown hodí Ephramovi čepici Colorado A&M.]

EPHRAM: Přijímám to za omluvu. Zbytek můžeš přeskočit.

DR. BROWN: Mám se ještě co učit. Promiň, že jsem na tebe tlačil, Ephrame. Myslel jsem, že ti pomáhám dosáhnout toho, co chceš, ale máš pravdu, spoustu toho o tobě nevím.

EPHRAM: S tou novou školou jsem tě zaskočil.

DR. BROWN: Mohl jsem si s tím poradit lépe. Vím, že si děláš starosti, ale nikdy bys nemohl být takový, jako jsem byl já. Máš v sobě víc než jen mě. To neznamená, že nemůžeš pochybovat o plánu. A jestli budeš mít pocit, že toho obětováváš příliš, řekni mi, a změníme ho. Klidně můžeš jít jinam. Ale pravda je, že když zavřu oči a představím si tě za čtyři roky, vidím tě na Julliardu.

EPHRAM: Já vím. Vážím si toho otcovského nadšení. Jenom to na mě občas tak dolehne, že zapomenu, proč to dělám. A abych pravdu řekl, nevím, kde se vidím za čtyři roky.

DR. BROWN: Tak to zkus.

EPHRAM: Co?

DR. BROWN: Zavři oči. Zkus si to představit.

EPHRAM: Jo.

DR. BROWN: Uděláš to pro tátu? No tak, představ si to. Zavři oči.

[Ephram se nadechne, zakloní se a zavře oči.]

DR. BROWN: Maturuješ. Jdeš do světa. Jsi šťastný. Co děláš? Kde jsi?

EPHRAM: Hraju na Julliardu.

DR. BROWN: A za tím půjdeme. Tam tě dostaneme.

EPHRAM: Měl bych to dodělat..

DR. BROWN: Necháváš si možnosti otevřené?

EPHRAM: Něco takového.

[Dr. Brown s pochopením odejde. Ephram se vrátí ke psaní.]

EPHRAM (HLAS): Chcete mě poznat v 500 slovech. Občas se vyděsím a zklamu. Mám pochybnosti a tvrdou hlavu. Nesnáším změny, ale vím, že jsou pro mě dobré a jsou nevyhnutelné, tak je vítám s otevřenou náručí.

[Střih. Ephram čte esej u kuchyňského stolu.]

EPHRAM (HLAS): Jedna báseň od Johanna Francka to vyjadřuje lépe než já. "Vzdoruj starému draku, vzdoruj strachu. Svět se může bouřit a chvět, já však dál budu svou píseň pět."

[Střih. Ephram jde v dešti k poštovní schránce na rohu.]

EPHRAM (HLAS): Ano, dochází ke změnám. Přichází nečekané a nechtěné. Svět bouří a z vás se stane někdo, o kom jste dosud netušili.

[Ephram vytáhne z pod bundy přihlášku na Princeton s Amynou adresou. Napsal za ni esej.]

EPHRAM (HLAS): Ale jste to vy. Jsou to vaše šaty, váš život. To je má budoucnost, to jsem já. Jsem to já, protože chci, co by mě dříve ani nenapadlo. Chci příležitosti, které může nabídnout škola, jako je Princeton.

[Ephram hodí přihlášku do schránky, zaváhá a pak se vydá zpět do domu.]

EPHRAM: Místo, kde mohu dospět, poznat nové lidi, zažít překvapení, kdy se život ukáže být úplně jiným, než v mých představách.

[Střih. Ephram hraje ve studiu na piáno.]

EPHRAM (HLAS): Člověk za to musí být vděčný. A přijímat to s radostí.

KONEC