[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Need to Know"

Odvysíláno v USA:
29.11.2004
Scénář:
Bruce Miller
Režie:
David Petrarca
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.10 - "Musím to vědět"

[Z minulých dílů. Ephram a Hannah jdou k Ephramovo autu.]

IRV: (HLAS) V minulých dílech...

EPHRAM: Ta čepice.

HANNAH: To je můj baret. Od táty.

EPHRAM: To se nosí v Hong Kongu?

HANNAH: Dal mi ho už dávno. Proč?

[Bright a Ephram spolu mluví před garáží.]

BRIGHT: Možná, že důvod, proč jsme se kamarádili, už neexistuje. To je dobrý, to se stává. Nemůžu s tebou teď být. Měj se.

[Dr. Brown a Amanda sedí v restauraci.]

DR. BROWN: Co se to děje?

AMANDA: Nevím. Co si myslíte, že se děje?

DR. BROWN: Nevím.

AMANDA: Chtěla jsem vás vidět, abych zjistila, jestli blázním, nebo tu něco je.

DR. BROWN: To nemůžeme.

{Konec souhrnu minulých dílů}

[Ephram a Delia se dívají do výlohy obchodu. Sněží a oni nakupují.]

DELIA: Celý je to jedna velká lež.

EPHRAM: Mám hotovo. A ty?

DELIA: S Brittany jsme si řekly, že si dáme dva dárky.

[Ephram se zasměje.]

DELIA: Ale jeden bude stačit.

EPHRAM: Pojď. Jdeme.

[Ephram a Delia jdou k Ephramovu autu vánočně vyzdobenou ulicí.]

DELIA: Tak co myslíš? Potřebuju právníka?

EPHRAM: Protože se ti nelíbí tvá role ve sváteční besídce? Nemyslím, že by to někdo vzal.

DELIA: To není sváteční besídka, je to jenom o Vánocích. Ty to víš, já to vím, všichni to vědí.

EPHRAM: Já to nevím.

DELIA: Hraju anděla. V příběhu Hanukky nejsou andělé. V příběhu Kwanzai nejsou andělé.

EPHRAM: Víš vůbec o co v Kwanzae jde?

DELIA: Ne. Ale andělé tam určitě nejsou.

EPHRAM: Proč tě to trápí? Stejně jsi napůl křesťanka.

DELIA: Ale napůl nejsem. Co ta druhá půlka? Co mámina půlka?

EPHRAM: Fajn, máš pravdu. Tak zinscenuj revoluci. Odhoď svatozář a řekni jim, že chceš hrát Eliáše. Tak se nebudeš muset ani ukázat. (zasměje se)

DELIA: Když si ze mě chceš dělat vtípky, mohl bys mi je alespoň vysvětlit?

[Ephram otevře Delie dveře od auta a jde dopředu sebrat list papíru na čelním skle.]

EPHRAM: Eliáš byl...

DELIA: Je mi to fuk. Jsem naštvaná.

[Ephram zvedne leták a podívá se na něj. A čte: "Burkeova kavárna v pátek v 20:10 uvádí naživo "Joeho lži".]

EPHRAM: Ale.

DELIA: Co? Co je to?

[Delia se nakloní a přečte si to.]

DELIA: Joeho lži! Není to kapela Madison?

EPHRAM: Jo.

DELIA: Můžu jít?

EPHRAM: A s kým?

DELIA: S tebou.

[Ephram se na ni jen podívá a dá tašky na zadní sedadlo.]

DELIA: Půjdeš, nebo ne?

EPHRAM: Nestup do auta, Eliáši.

[Ephram obejde auto a nastoupí. Delia rovněž. Nemluví. Ephram nastartuje auto.]

{Úvodní titulky}


[Dr. Brown a dr. Abbott v čekárně – Dr. Abbott a Louisa vyzdobují ordinaci na Vánoce. Vejde dr. Brown.]

DR. BROWN: Dobré ráno.

DR. ABBOTT: Vám rovněž, dr. Browne. Co říkáte výzdobě?

DR. BROWN: (rozhlédne se) Hezká. Vánoční.

DR. ABBOTT: Žádné reptání, že jsem to s vámi nejdříve neprobral? Žádné duchaplné poznámky k mému smělému spojení tradiční viktoriánské výzdoby s plebejským prostředím ordinace?

DR. BROWN: Je osm hodin ráno, Harolde. Budete muset omezit počet přídavných jmen.

DR. ABBOTT: Vidím, že se vám nálada nezlepšila. Stále jste nerudný elf.

[Louise podá dr. Brownovi vzkazy.]

LOUISA: Volala Amanda Hayesová.

DR. BROWN: S mou náladou nic není. A neříkejte mi elf, štve mě to.

[Dr. Brown vejde do své ordinace a práskně za sebou dveřmi.]

[V ordinaci pohlédne na vzkazy, povzdechne se a pak dostane nápad.]

[Zpět v čekárně. Dr. Abbott a Louisa vyndavají řetězy.]

DR. ABBOTT: Přirozeně musíme zdvojnásobit frekvenci luxování. Není nic mrzutějšího než opadané řetězy. Třikrát denně by mělo stačit.

LOUISE: Zbožňuji svátky.

DR. ABBOTT: Že ano? Přineste ten vysavač.

[Znovu se objeví dr. Brown. Louise jde pro vysavač.]

DR. BROWN: Dobře. Měl jste pravdu, mám špatnou náladu.

DR. ABBOTT: Vážně? To je překvapení.

DR. BROWN: Omlouvám se, ale je toho na mě moc. Mám pocit, že jsem nakupoval už od jara, a ještě nemám ani půlku hotovo.

DR. ABBOTT: Osamělý otec. Vánoce. Soucítím s vámi.

DR. BROWN: Fajn, protože toho soucitu hodlám zneužít. Ocenil bych, kdybyste mi pomohl s pacienty.

DR. ABBOTT: Třeba, v tomto čase si mají lidé pomáhat.

DR. BROWN: Děkuju.

[Dr. Brown podá dr.Abbotovi složku a zamíří k sobě do ordinace.]

DR. ABBOTT: Počkat. Co to má být?

[Dr. Brown se otočí.]

DR. ABBOTT: Vracíte mi Johna Hayese.

DR. BROWN: Stačí, když k němu zaskočíte a dohlédnete na jeho každodenní pokrok. Myslím, že užasnete, čeho jsme dosáhli. Chce to kvalitu. A kvalitu pro mě představuje Harold Abbott.

DR. ABBOTT: Co jsem vyrozuměl, měnil jste cédéčka. Ztěží vyhrával Nobelovku.

DR. BROWN: Dobrá, zapomeňte na kvalitu. Je to velmi snadná rutina, jakmile se zvyknete. Jen to zabírá trochu času.

DR. ABBOTT: Zabírání času není bonus. Mám i jiné pacienty.

DR. BROWN: Já vím, proto jsem nejdříve volal jiným lékařům, ale nikdo to zadarmo dělat nechtěl, což je docela ironické, když máme čas dávání. Ale vy, s těmi řetězy a vánočními ozdobami, vy to v sobě máte.

DR. ABBOTT: To nezkoušejte, pane. Nevěřím vám ani slovo.

DR. BROWN: Už jste jeho lékař byl, Harolde. Staral jste se o něj. Teď vás potřebuje a Amanda rovněž.

DR. ABBOTT: Amanda?

DR. BROWN: Pomůžete mi s tím? Byl bych vám vděčný.

DR. ABBOTT: Považujte to za vánoční dárek.

DR. BROWN: Děkuju.

[Dr. Brown se vrátí k sobě do ordinace a dr. Abbott pokračuje ve výzdobě.]

DR. ABBOTT: Ale to znamená, že na svetr můžete zapomenout.


[Obchodní dům – Amy a Hannah nakupují dárky.]

AMY: Já nevím. Nezdá se to dost, zvlášť ne po všem, co udělal na chatě.

HANNAH: Nevěřím, že jste tam měli svíčky. Byly voňavý?

AMY: Gardénie, má oblíbená vůně. Myslíš, že by na ně mohli něco vyrýt? Co takhle "Miluju tě, Ephrame" na zadní stranu.

HANNAH: Určitě, do toho. Pak můžeme jít?

AMY: Ne, hodinky jsou o ničem. Chci, aby byl můj první vánoční dárek Ephramovi originální, ale když to s originalitou přeženu, dám mu nakonec něco jako soupravu nádobí, což by bylo divný, že?

HANNAH: A potrpí si Ephram na vaření?

AMY: Má k němu blízko.

HANNAH: No, tak teda...

AMY: Ale mně se líbí ty hodinky. Možná bych mu měla koupit obojí.

HANNAH (frustrovaně): Dostávám vyrážku. Je mi divně. Jsem rudá? Protože se cítím rudá.

AMY: Hannah, Hannah, musíš brát vánoční nákupy jako hru o přežití. Pořád postupuj, kličkuj, vyhýbej se protijdoucím a nezapomeň na vodu.

[Amy vyndá láhev vody.]

AMY: Tu máš.

HANNAH: Děkuju.

AMY: Za deset minut můžeme odejít, jestli máš nějaký geniální nápad, co mám dát tátovi. Loni jsem zapomněla na jeho narozky, tak to musí být něco.

[Hannah se napije a zvedne balení golfových míčků.]

HANNAH: Takže golfový míčky ne.

[Amy zavrtí hlavou. Hannah se zdá Amynou nerozhodností frustrována.]

HANNAH: A co má teda rád?

AMY: Nevím. Hroznou hudbu, koňak, pana Rogerse.

HANNAH: Určitě tu budou mít všechny tři v jednom.

AMY: Já vím, jasně. A co dáš tátovi ty? Třeba to můžu okopčit.

HANNAH: Já ne... já nevím.

AMY: Ale přijedou, ne? Protože je chci poznat.

HANNAH: Jo, až na to, že myslím, že vlastně nepřijedou.

AMY: Žertuješ?

HANNAH: Vlastně ne. Žertuju.

AMY: Takže pojedeš do Hong Kongu, protože to by bylo super?

HANNAH: U nás v rodině si na Vánoce moc nepotrpíme. Je to jen jídlo a kostel.

AMY: To mě mrzí.

HANNAH: To nic. Fakt mi to nevadí. Tak už něco tvýmu tátovi koupíme a půjdeme?

AMY: Jo.


[Kavárna – Bright vejde v obleku a přijde k pultu. Ephram sedí u stolku a Brighta spatří.]

BRIGHT: Dva koláče pro kancelář návladního.

[Bright se otočí a spatří, že se na něj Ephram dívá. Bright mu pokyne hlavou a Ephram mu to nesměle oplatí.]

BRIGHT: Jak je?

EPHRAM: Chceš se posadit? Je tu nával. Chvíli to zabere.

[Bright k němu přijde.]

EPHRAM: Koukni na sebe.

BRIGHT: Jo.

EPHRAM: Co to?

BRIGHT: Mám novou práci.

[Bright se posadí.]

BRIGHT: Mám vlastní T1 linku.

[Bright pohlédne na stůl a spatří leták "Joeho lží".]

BRIGHT: Taky jsem ho měl na autě.

EPHRAM: Jo, já vím. Divný, co?

BRIGHT: Pro mě ne. Půjdeš?

EPHRAM: Ne. Ne, já ne...

BRIGHT: Proč ne?

EPHRAM: Nevím. Proč bych chodil?

BRIGHT: Já nevím. Proč lidi zpomalí, když spatří na silnici bouračku? Hlavy si můžou ukroutit.

EPHRAM: Krky, Brighte. Krky.

BRIGHT: Jasně. Zastaví, protože si nemůžou pomoct. Ne že by chtěli vidět roztrhaný lidský těla na silnici. Intelektuálně vzato by jim z toho mělo být špatně, ale oni stejně zastaví, protože to mají v povaze.

EPHRAM: Takže podle toho se mi z Madisoniny kapely udělá špatně, a proto bych měl jít. Zajímavá teorie.

BRIGHT: Ale no tak, nejsi ani trochu zvědavej, jak vypadá? Už je to nějaká doba.

EPHRAM: Samozřejmě, že jsem zvědavej.

BRIGHT: Tak to jdi omrknout.

EPHRAM: A to mám vzít Amy s sebou?

BRIGHT: Neblbni, kámo. Netuším, jak jsi to beze mě zvládal. Amy nic neříkej. Vyletěla by z kůže.

EPHRAM: Říkal jsi, že je to v lidský povaze.

BRIGHT: V mužský povaze. Ženská povaha je úplně jiná. Mluvíme o žárlivosti a drápech. Nechutná záležitost.

EPHRAM: Takže bych jí měl lhát.

BRIGHT: Že si něco necháš pro sebe, není lhaní. Řekl jsi Amy, že sis dneska ráno nevyčistil zuby?

EPHRAM: Já si ráno vyčistil zuby.

BRIGHT: Předstírej, že ne, řekl bys jí to?

EPHRAM: Proč? (přemýšlí) Neřekl.

BRIGHT: A tohle je totéž.

OBSLUHA: Tady máš, Brighte.

[Podá Brightovi koláče.]

OBSLUHA: Připsal jsem to na účet.

BRIGHT: Děkuju.

[Obsluha odejde.]

EPHRAM: Nemyslím, že bych měl jít.

BRIGHT: Jsi větší kádr než já, Ephrame Browne. Ale to už jsme věděli.

[Bright vstane a odejde.]


[Amy pije kávu u pultu v Tetě Bětě. Nina k ní přijde s konvicí kávy.]

NINA: Chceš dolít?

AMY: Tví přátelé jsou hrozní, bez urážky.

NINA: Jak by mě něco takového mohlo urazit.

[Nina jde osbloužit další zákazníky a Amy jde za ní.]

AMY: Ne, vážně, nechají ti svý dítě na krku na začátku třetáku, což je nejtěžší rok vůbec. Nevolají jí a teď ani nepřijedou na Vánoce.

NINA: Hannah říkala, že jí to trápí?

AMY: Netrápí jí to tak, jak by mělo, ale te jenom proto, že se neumí naštvat. Já naštěstí ano.

NINA: Jo, to vidím.

AMY: Máš tu jejich číslo? Myslím, že bych jim měla zavolat.

NINA: Jaké číslo?

AMY: Do Hong Kongu. Táta to zaplatí. Možná, že když si promluví s její nejlepší kamarádkou, pochopí to.

NINA: Můžu jim to říct. Můžu jim všechno vysvětlit.

AMY: To je dobrý, radši bych to udělala sama. Ale nevíš, jaký mají čas, nerada bych jim volala uprostřed noci?

[Nina neodpoví.]

AMY: Nino?

NINA: Jo?

AMY: Víš, jaký mají časový posun?

NINA: Nevím, asi 12 hodin. Možná.

[Nina vypadá nervózně a Amy si toho všimne.]

AMY: Žádný Hong Kong není, že ne?

NINA: Technicky vzato Hong Kong existuje. Můžu ti ho ukázat na mapě, ale její rodiče tam nejsou.

AMY: Cože?

[Nina se vrátí za pult a Amy ji následuje.]

NINA: Budeš si s ní muset promluvit sama, tohle já nemůžu.

AMY: A o čem, ani nevím, o co tu jde.

[Nina se zarazí a přemýšlí, co má říct.]

AMY: Lhala mi?

NINA: Není lež jako lež. Musíš si s ní prostě promluvit.

AMY: Mluvím s ní. Mluvíme o všem. Zná celý můj životní příběh. Jako bychom byly zpátky na začátku.

NINA: Ne. To nejste. Znáš ji. Víš, že je to hodná holka a víš, že tě má moc ráda. Tak se zamysli, z jakým důvodů by ti něco tajila.

AMY: Nevím.

[Nina věnuje Amy pohled.]

AMY: Strašných.

[Nina přisvědčí pohledem.]

NINA: Můžeš o tom mluvit, nebo ji nechat, až bude připravená a přijde s tím za tebou, jenom se na ni nezlob, ano?

[Nina jde obsloužit zákazníka a Amy tam jen sedí a přemýšlí.]


[Koupelna Amy – Amy se líčí na rande s Ephramem. Zazvoní jí mobil. Amy se vrátí do pokoje a zvedne ho.]

AMY: Potřebuju sedm minut.

EPHRAM: (v telefonu) To je dobrý.

[Ephram telefonuje z auta.]

EPHRAM: Jsem pořád doma.

AMY: Fajn. Čím pomaleji pojedeš, tím lépe budu vypadat.

[Ephram se usměje.]

[Amy se vrátí do koupelny, aby se dolíčila.]

AMY: Měla jsem dneska zajímavý rozhovor s Ninou, ještě nevím co s tím.

EPHRAM: Jo. Vadilo by, kdybychom se dneska večer nesešli?

AMY: Co? Myslela jsme, že budeme... ty víš.

EPHRAM: Jo, já vím, já jen... necítím se dobře, takže...

AMY: Hmm, chřipka?

EPHRAM: Asi. Myslím, že bych měl zůstat doma, nechci, aby se to zhoršilo.

AMY: Dobře, chceš, abych ti přinesla polívku, nebo bych mohla vyzvednout tvou oblíbenou medicínu, tu, jak se po ní člověk cítí opile.

EPHRAM: To je dobrý, nechci tě nakazit.

AMY: Dobře, jez hodně vitamínu C, koukej na Jona Stewarta a zítra mi zavolej.

EPHRAM: Určitě. Ahoj.

AMY: Ahoj.

[Ephram v autě. Vypadá, že ho mrzí, že rande s Amy odvolal. Vystoupí. Je před Burkeho kavárnou. Vejde dovnitř.]


[Burkeho kavárna – Ephram jde zástupem lidí, Bright je u pultu a všimne si ho.]

BRIGHT: Hej.

[Ephram k němu přijde.]

BRIGHT: Víš, že tu neprodávaj pivo?

EPHRAM: Protože je to kavárna. Takže jsi přišel?

BRIGHT: Jako ty.

EPHRAM: Jak jsi to věděl?

BRIGHT: Ale jdi, kámo. Napadlo mě, že ti přijde vhod doprovod.

[Vydají se k pódiu.]

EPHRAM: Co od toho očekávám, nejlepší scénář?

BRIGHT: Možnost číslo 1. Chceš se k Madison vrátit.

EPHRAM: Ne. To nechci.

BRIGHT: No tak, kdyby k tobě přišla a řekla ti, že jsi byl jedinej, koho kdy milovala, a že se pro tebe vyparádí jako Catwoman, neodmítnul bys.

[Posadí se ke stolku u pódia.]

EPHRAM: Ne, o to nejde, takhle mi Madison nechybí, ani mi nechybí náš vztah. Pravda je, že jsem měl vždycky pocit, že jí musím něco dokazovat, s Amy se tak necítím, s Amy mi je dobře.

BRIGHT: Prima, tak je to Pepsi test.

EPHRAM: Další metafory.

BRIGHT: Jsi zamilovanej do svýho současnýho nápoje - Amy Coly, ale každej si chce porovnat chuťe. Takže jsi přišel, abys omrknul bejvalku, a ujistil se, že ses rozhodnul správně. Ta volba bude samozřejmě mnohem snažší, když se Madison najednou nebude dát pít.

UVADĚČ: Přivítejme Joeho lži.

EPHRAM: Měl bys napsat knihu.

BRIGHT: Myslel jsem na to. Modli se o tloušťku. Modli se o tloušťku.

[K mikrofonu přistoupí bruneta a začne zpívat. Není to Madison. Bright a Ephram vypadají zaraženě.]


[Základní škola – Rodiče a děti vycházejí ze sálu. Dr. Brown vyjde a za ní Amanda.]

AMANDA: Sbalil jste všechny sušenky, co?

DR. BROWN: Uhodla jste.

AMANDA: Osobně sušenky bez mléka nemusím. Ledově chladné, velká sklenice, bez toho jsou sušenky k ničemu, ne?

DR. BROWN: Vždy jsem věděl, že víte, co se sluší a patří. Neviděl jsem na pódiu Charlieho.

AMANDA: Byl v zákulisí. Obsluha opony, to byla jeho funkce. Má dřevěný jazyk. Na pódium nemůže. Když je nervózní, zdřevění mu jazyk. Je to dědičné, jak vidíte.

DR. BROWN: Chtěl jsem vám zavolat. Dostal jsem váš vzkaz o dr. Dabibovi.

AMANDA: To je dobré, nečekala jsem, že to vezme.

DR. BROWN: Vlastně na tom nezáleží, protože jsem našel někoho mnohem lepšího. Tenhle doktor má skutečně zájem o práci zdarma.

AMANDA: Andy, už jsme...

DR. BROWN: Je to dr. Abbott.

AMANDA: Dr. Abbott?

DR. BROWN: Jo, je pro to velmi nadšený a už má s Johnem vztah, což je vynikající.

AMANDA: Dr. Abbott chce pracovat zdarma? Nepřeslechl jste se?

DR. BROWN: Myslí to vážně a určitě budete s Johnem moc spokojeni.

AMANDA: Přestaňte. Nemluvte na mě, jako byste ani nevěděl, kdo jsem.

[Objeví se Delia. Má meč a plnovous.]

DELIA: Tati, tati, viděl jsi mě?

DR. BROWN: Samozřejmě, že viděl. Jak bych mohl přehlédnout jediného Maccabee ve hře. Byla jsi hlavní hvězda, kotě.

DELIA: Díky.

DR. BROWN: Nemáš zač.

DELIA: Kdo vzal všechny sušenky?

DR. BROWN: Nespíše nějací nenasytní rodiče, pojď, najdeme ti nějaké.

[Dr. Brown se při odchodu otočí na Amandu.]

DR. BROWN: Zavolám vám.

AMANDA: To nemusíte.


[Dům Abbottových – Dr. Abbott, Rose a Amy zdobí vánoční stromeček.]

DR. ABBOTT: (zpívá) Sním o bílých Vánocích jak z dob dřívějších.

AMY: Tati, Bing je fajn, ale nemůžeme to přepnout?

DR. ABBOTT: Cože?

[Dr. Abbott popadne Amy a začne s ní tančit.]

DR. ABBOTT: Ani za milion let. Když my, Abbottové, ztratíme své tradice, ztratíme i sami sebe.

ROSE: Hvězdu bychom měli nechat Brightovi, je to jeho oblíbená část.

AMY: Cukroví je jeho oblíbená část. Možná bychom měli nějaké připéct.

[Zazvoní zvonek.]

AMY: To bude Ephram. Věděla jsem, že nebude až tak nemocný.

ROSE: Pozvi ho dál, máme spoustu moštu.

AMY: To je dobrý, mami, je ještě brzy, stihneme kino.

[Amy jde otevřít dveře. Je tam Hannah.]

AMY: Ahoj.

HANNAH: Nina říkala, že s tebou mluvila.

AMY: Jo, ale nic mi neřekla, požádala mě, abych na tebe nenaléhala, takže...

HANNAH: Já vím. Máš chvilku?

AMY: Jo.

[Amy si vezme kabát a následuje Hannah na schody před domem.]

HANNAH: Mí rodiče jsou v Lakeville v Minnesotě, v domě, kde jsem vyrůstala.

AMY: Tak proč ten Hong Kong?

HANNAH: Nevím. Na FX opakovali 90210 a Walshovi se přestěhovali do Hong Kongu. Zdálo se mi to uvěřitelný.

AMY: To je dobrý.

HANNAH: Jo, byl to dobrý seriál.

AMY: Pořád ale nevím, proč sis vůbec tu historku vymyslela.

HANNAH: Protože můj táta umírá.

AMY: Panebože, Hannah.

HANNAH: Ne. Nedělej to, proto jsem si tu historku vymyslela, aby mě už lidi nelitovali. Procházela jsem si tím první dva roky na střední a už dál nechci.

AMY: Dobře, to chápu.

HANNAH: Vím, že ano. Pracoval v knihovně, restauroval staré svazky. Měl rád knihy, ale ne obsahy, ale povrch, jko obálky. Jak voněly. Mně se líbily obsahy a on říkal, že se k sobě báječně hodíme. On byl kniha, já příběh. Má Huntingtonovu chorobu.

AMY: Promiň. Nevím, co to je.

HANNAH: Je to onemocnění mozku. Když mi bylo osm, tak táta na mé narozeninového oslově udeřil jiného tátu. Skutečně udeřil. Pamatuji si na ten zvuk. Táta byl tak hodný, že nikdy na nikoho ani nekřičel, a pak tohle. Celou košili měl od krve a ani nevěděl, proč to udělal. O rok později se nedokázal najíst. Pak nemohl mluvit, to bylo nejhorší, protože jsme mluvili hodně. A teď je pryč.

AMY: Kdy se to... umřel?

HANNAH: Ne. Ne. Neumřel, jen leží v posteli. Nemůže mluvit ani myslet ani se hýbat. Podíváš se mu do očí a vidíš prázdno. Je kniha bez příběhu. Máma se o něj stará. Bratr se vždy staral o mě, ale loni odešel na vysokou, tak jsem přijela sem. Nelituj mě, ano?


[Dr. Abbott zaklepe na dveře Hayesových. Amanda v županu otevře.]

DR. ABBOTT: Zdravím. Jdu brzy?

AMANDA: Pokud nejste námořník.

DR. ABBOTT: Věřím, že vám dr. Brown řekl, že přijdu.

AMANDA: Věřím, že to slíbil.

[Dr. Abbott vejde do domu.]

DR. ABBOTT: Výborně. S předáním štafety si nedělejte starosti, paní Haysová. Seznámil jsem se s Johnovým pokrokem. Věřím, že jsme blízko průlomu. Jsem připraven mu v tom pomoci. Kde máte zástrčku?

AMANDA: Možná byste mu mohl pomoci později, teď spí.

DR. ABBOTT: Tak to mám čas připravit si vybavení. John se probudí svěží a připraven na další fázi rehabilitace. Hudební terapie byla povzbudivý začátek, ale je je čas přejít z království zvuku do komplexního světa obrazů. Připravena?

AMANDA: Ano, o tomhle se mi zdálo. Že vás uvidím v cylindru.

DR. ABBOTT: Průzkum mě přivedl k rodící se teorii, která se v lékařských časopisech téměř nediskutuje. Věřím, že můžeme užít terapii barev, abychom pomohli Johnovi v obnově emociálních vazeb v mozku.

AMANDA: Terapie barev?

DR. ABBOTT: Ano. Má to dlouhou historii. Předvedu vám to.

[Dr. Abbott zapne projektor.]

DR. ABBOTT: A je to.

[Dr. Abbott osvítí Amandu fialovým světlem.]

DR. ABBOTT: Jaký z té barvy máte pocit?

AMANDA: Je modrá.

DR. ABBOTT: Přesně řečeno, je to levandulová, ale po emocionální stránce máte pravdu. Tento odstín má navozovat melancholii.

AMANDA: Dr. Abbotte?

DR. ABBOTT: Jen trochu shovívavosti, prosím.

[Dr. Abbott vymění filtr a osvítí Amandu růžovým světlem.]

DR. ABBOTT: Růžová, dynamická, pulzující. A teď prosím o vaši upřímnou reakci.

AMANDA: Otrava.

DR. ABBOTT: Vztek?

AMANDA: Nastupuje.

DR. ABBOTT: Ano, šarlatová má dráždivý efekt. Jak vidíte, spojení mezi barvou a emocí je silné, takže v průběhu času by si John mohl vyvinout základní emoční slovník založený na barevných světlech.

AMANDA: Nebude ozařovat mého manžela zářivkou. Není to filodendron.

DR. ABBOTT: Vím, že to zní poněkud teoreticky.

AMANDA: Jako byste měl hábit a podával mi květinu.

DR. ABBOTT: Dr. Brown udělal pozoruhudný pokrok. Můžeme na něm stavět.

AMANDA: Dr. Brown vidí, co chce vidět. John pohnul prstem. Mrkl. Kdo ví, co to znamená?

DR. ABBOTT: I maratón se urazí po krocích.

AMANDA: John nikdy maratón nepoběží. Nefunguje to. Nic nefunguje. Chci, abyste odešel.

DR. ABBOTT: Kybychom si dali šálek kávy, mohli bychom to prodiskutovat. Byla by škoda ztratit naději. Zvláště v tomto čase zázraků.

AMANDA: Nevěřím na zázraky, dr. Abbotte. Jsem unavená. Skončila jsem. Řekněte to Andymu.

[Dr. Abbott si sbalí věci a odejde.]


[Pokoj Amy – Amy si čte na počítači, když vtom vejde do pokoje Ephram.]

EPHRAM: Čau. Tvá máma říkala, že můžu nahoru.

AMY: Čau. Jak ti je?

EPHRAM: Celkem dobře, za včerejšek se omlouvám. Já...

AMY: To je dobrý, Ephrame. Jsi nachlazený.

EPHRAM: Ale rychle se udravuju.

[Ephram se nakloní k počítači, aby se podíval, co Amy čte.]

EPHRAM: Co děláš?

AMY: Jen něco hledám.

EPHRAM: Uvědomuješ si, že jsou prázdniny, že jo? To znamená, že počítačové činnosti by měly ustat a odpočinout si. Pokud mi ovšem nekupuješ dárek po netu.

[Amy dál čte.]

EPHRAM: Amy?

AMY: Co? Promiň. (otočí se k němu) Tak co jsi posledních 12 hodin dělal? Něco zajímavého?

EPHRAM: Cítil se pod psa.

AMY: To bys měl. Takhle mi na poslední chvíli odříct.

EPHRAM: A co ty, jaké bylo zdobení stromku?

AMY: Kdy jsi přijal mého Pána?

EPHRAM: Když jsi přestala perzekuovat mé lidi.

AMY: Vlastně to bylo hezký, táta se ukoledoval ke spánku. Máma se odbourala vaječnám koňakem. Hannah se stavila.

EPHRAM: Jo?

AMY: Jo, chtěla jsem ti zavolat.

EPHRAM: Jo? Protože jsem měl vypnutý mobil.

AMY: Och.

EPHRAM: Jen proto, že se mi chtělo spát, jinak bych ho nechal zapnutý. Chtěl jsem se vyspat.

AMY: To je jedno, protože jsem ti nevolala, takže...

EPHRAM: Zlobíš se na mě?

AMY: Ne. Proč bych se na tebe měla zlobit?

EPHRAM: Nevím, ale chováš se tak.

AMY: Chováš se divně, což je obvykle fajn, ale mám teď hodně práce, takže...

EPHRAM: Víš co? Já půjdu.

AMY: Bezva.

EPHRAM: Později ti zavolám, nebo ty mně.

AMY: Dobře.

[Ephram vstane a odejde. Ve dveřích se zastaví a otočí se zpět na Amy, která se opět věnuje počítači.]


[Čekárna dr. Browna a Dr. Abbotta – Dr. Brown pracuje u stolu Louisy a objeví se dr. Abbott frustrovaný z Amandy.]

DR. BROWN: Jak to s Johnem šlo? Dobře? Našel jsem nové články o světelné terapii. Vytiskl jsem vám je.

DR. ABBOTT: Ušetřte si toner. Vykopla mě.

DR. BROWN: Cože?

DR. ABBOTT: Nekompromisně. Bez pardonu, mohu dodat.

DR. BROWN: Co jste provedl? Neříkejte mi, že jste měl s sebou ten projektor.

DR. ABBOTT: Co jsem provedl? Vrhl jsem se do léčby jejího manžela s nevázanou vervou, to jsem provedl.

DR. BROWN: Někteří lidé na nevázanou vervu moc dobře nereagují. Na některé lidi se musí zvolna. Co říkala? Jak se chovala?

DR. ABBOTT: Za těch pět let, co jsem s ní pracoval, jsem ji neviděl tak slabou. Možná je to svátky, možná je jen vyčerpaná. Ať je to cokoli, má dost, skončila.

DR. BROWN: Dobrá, nový plán. Vymyslíme, co byste měl říct a jak to říct. Napíšeme scénář.

DR. ABBOTT: Nemám zapotřebí papouškovat vaše slova jako nějaký příživník. Paní Hayesová se vyjádřila jasně. Musíme respektovat její přání.

DR. BROWN: O čem to mluvíte, respektovat její přání? V té terapii budeme pokračovat. Nenechám pacienta trpět jen proto, že jsem nezvládl vztah s jeho ženou.

DR. ABBOTT: Jak nezvládl?

[Dr. Brown na něj pohlédne a pak se beze slova vrátí k práci na počítači.]

DR. ABBOTT: Je to krásná žena, že? Ale je velmi zranitelná. Velmi citlivá.

DR. BROWN: Citlivá na co?

DR. ABBOTT: Téměř na cokoli. Pro ženu v její situaci je velmi snadné splést si vděčnost s jiným druhem náklonosti.

DR. BROWN: Proč nepřejdete k věci, Harolde?

DR. ABBOTT: Tohle není flirt. Je to manželka vašeho pacienta.

DR. BROWN: Nic se nestalo.

DR. ABBOTT: Dobře. Tak není pozdě. Poslouchejte, Andy, věřím, že jste čestný muž. Tato víra mi dovolila při vás stát, i když jsme spolu nesouhlasili. Byla spousta případů a rodičovským rozhodnutí, kdy jsem zpochybňoval váš přístup. Nakonec jsem to připsal vaší liberální výchově, dozvuku New Yorku, na kterém stále lpíte. Ale co zvažujete nyní, je špatné. Je to špatné. Bez ohledu na to, co vám říká vaše srdce, je to neetické. Je to neodpustitelné. Musíte ji nechat být.

[Dr. Abbott odejde a dr. Brown o jeho slovech přemýšlí.]


[Knihovna – Dr. Hartman přijde s kupou knih v náručí. Knihovnice je za přepážkou. Dr. Hartman k ní přijde.]

DR. HARTMAN: Zdravím.

KNIHOVNICE: Pššt.

DR. HARTMAN: Ahoj. Doktor Jake Hartman. Rád vás poznávám.

KNIHOVNICE: (prochází knihy) Vracíte je o šest týdnů později.

DR. HARTMAN: Jo. V LA jsem do knihovny nechodil, spíše jsem dal na amazon.com, víte? Ale myslel jsem, že tady tomu dám šanci, je to takové everwoodské a tak. Ale mám potíže s procesem vracení. Měla byste vidět můj účet z videopůjčovny. Hrůza. Berete šeky?

KNIHOVNICE: Ne.

AMY: Doktore Jakeu?

[Dr. Hartman se otočí a spatří Amy.]

AMY: Mohl byste mi s něčím pomoct?

[Dr. Hartman k ní přistoupí.]

DR. HARTMAN: Jistě. Ty jsi Amy Abbottová, viď? Ednina vnučka.

AMY: Hmm, hmm.

DR. HARTMAN: Zdála ses mi povědomá. Edna má na stole tvé fotografie.

AMY: Jo, je zlatá. Víte, co přesně dělají bazální ganglia?

DR. HARTMAN: Přímo k věci. Chápu.

AMY: Vím, že je to část mozku, která se stará o pohyb, a vím, že caudate nucleus je ve stejné části mozku, akorát odpovídá za myšlenky, vědomí a tak.

DR. HARTMAN: Jo. Připravuješ se na medicínu?

AMY: Uvidím. Nerozumím, proč jsou tak blízko sebe, když dělají úplně jiné věci? Je to jak prodávat toastery v drogérii.

DR. HARTMAN: Logika mozkové stavby je žhavé téma mezi neuroanatomy. O co ti přesně jde?

AMY: O Huntingtonovu chorobu.

DR. HARTMAN: Huntington je atomová bomba neurodegenarace a zasahuje nejhorší možné místo.

AMY: Ale jak se léčí, protože o tom jsem nic nenašla.

DR. HARTMAN: Protože je neléčitelná. Prozatím. Kdyby Washington neztrácel tolik času s přetřásáním morálky výzkumu kmenových buněk, už bychom možná měli léčbu, ale takto nemáme nic. Takže když tu nemoc máš, zemřeš. Chvíli to trvá, ale...

AMY: A jak ji člověk dostane? Je to virus?

DR. HARTMAN: Ne, je dědičná. Jeden postižený chromozom, nejmenší věc, co si umíš představit, a jsi nahraná.

AMY: Dědičná. To znamená, když to má jeden z vašich rodičů...

DR. HARTMAN: Tak je 50% pravděpodobnost, že to budeš mít rovněž. Moc rád jsem tě poznal. Zaplatím za knížky a zamířím zase ven. Je tam moc hezky, slunečno a zima, měla bys to omrknout.

AMY: Jo, díky.


[Kuchyně u Brownových – Dr. Brown sedí v kuchyni a telefonuje.]

AMANDA: (záznamník) Ahoj, dovolali jste se k Amandě, Johnovi a Charliemu. Je to k nevíře, ale nejsme doma. (píp)

[Dr. Brown položí telefon a do kuchyně vejde Ephram.]

DR. BROWN: Dáváš si přestávku?

EPHRAM: Nemám náladu. Už jsi zažil, že bylo všechno v tvým životě dokonalý, ale místo toto, aby sis to užíval, ses nemohl dočkat, až to zničíš?

DR. BROWN: Nevím, dokonalost jsem dlouho nezažil. Proč? Co se stalo?

EPHRAM: Tuhle jsem šel za Madison.

DR. BROWN: Kdy to bylo?

EPHRAM: Před pár dny. Na autě jsem měl leták její kapely. Mluvil jsem s Brightem.

DR. BROWN: Protože ten vždycky dává takové dobré rady. A viděl jsi ji?

EPRHAM: Ne. Odešla z kapely. Jde o to, že…

DR. BROWN: Takže tam nebyla.

EPHRAM: Ne, ale hlavní je, že jsem neměl žádný důvod tam jít. Nic dobrého z toho vzejít nemohlo, ale stejně jsem šel, jako by mi to někdo uložil.

DR. BROWN: Myslíš Brighta?

EPHRAM: Ne, myslím toho rohatýho mužíčka na mým rameni. Má vidle. Pořád je v televizi. Všechno je v mým životě konečně, jak má být. Amy je skvělá. Škola je, jaká je. Ale já pořád zkouším, kam můžu zajít, než se to všechno rozpadne. Co za člověka tohle dělá?

DR. BROWN: Zvědavý člověk, ale jsou věci, o kterých se nemusíš namáhat přemýšlet.

EPHRAM: Nemůžu se pomoct. V poslední době mám pocit, že je můj život gamebook. Když si prohlédnu Colorado A&M, připravím se o šanci dostat se na Julliard? Když zavolám Madison, zničím si tím automaticky vztah s Amy?

DR. BROWN: Máš její číslo?

EPHRAM: Jo, Jay mi ho dal. Nevím, na co jsem myslel.

DR. BROWN: Nikdo neříká, že jí musíš zavolat.

EPHRAM: Jo, vím, ale já chci, to je ten problém.

DR. BROWN: Jo, rohatý mužíček. Hele, jestli nejsi se svým životem úplně spokojený, chápu potřebu zpestření, ale nechápu potřebu vytváření dramatu z nudy.

EPHRAM: Co tím myslíš?

DR. BROWN: Je rozdíl mezi myšlenkou a skutkem. A to druhé může být sebezničující a na to jsi příliš chytrý. Miluješ Amy?

EPHRAM: Samozřejmě, že ano.

DR. BROWN: Tak to jen neříkej, měj to na paměti a mysli na to pokaždé, když budeš mít nutkání udělat něco hloupého, protože ta pokušení tu budou vždy a v různých podobách - bývalá holka, potenciální holky.

EPHRAM: Had, zahrada, jablko. Vím, kam směřuješ.

DR. BROWN: Tak na to nezapomínej. Protože ztratit někoho, koho sis necenil, když jsi ho měl, to je ten nejhorší pocit na světě. Věř mi.

EPHRAM: Jo.

[Ephram vyndá z kapsy ubrousek a rozbalí ho. Je na něm telefonní číslo - 555-0197.]

EPHRAM: Možná jí bude chtít zavolat Delia nebo tak.

DR. BROWN: Možná.

EPHRAM: Děkuju.

DR. BROWN: Rádo se stalo.

[Ephram odejde a dr. Brown pohlédne na ubrousek.]




[Pokoj Hannah u Niny – Amy zaklepe na dveře. Hannah píše u stolu a otočí se, aby se podívala, kdo je ve dveřích.]

AMY: Promiň, nechtěla jsem tě vyrušovat od tvorby.

HANNAH: Žádná tvorba, jen tuny popsaného papíru.

AMY: Víš to?

HANNAH: A co?

AMY: Jestli to máš?

[Hannah na Amy pohlédne.]

AMY: Vím, že existuje test, přečetla jsem o tom všechno, a vím, že ti nemusí být 18, abys ho podstoupila.

HANNAH: Co to děláš?

AMY: Hannah, vím, že chceš, abych tě brala pořád stejně, ale nemůžeš se mi s něčím takovým svěřit a očekávat, že to budu ignorovat.

HANNAH: Vím, jaká jsi, Amy. Nechci, aby se z toho stal další tvůj projekt.

AMY: Nejsi můj projekt, Hannah, jsi má nejlepší kamarádka a úplně sama se potýkáš s touhle neuvěřitelně bolestnou záležitostí a není k tomu důvod. Nemusíš na to být sama. Chci vědět to, co ty. Chci to pochopit.

HANNAH: Nemyslím, že tuhle nemoc jde pochopit, ne úplně.

AMY: Ale fakt, že existuje krevní test, který ti může říct, jestli ten gen máš nebo ne, to je velká věc. Znamená to, že existuje alespoň potenciál pro léčbu.

HANNAH: S potenciály je to trochu komplikované, Bůh a věda a tak.

AMY: Ale nechala sis ten test udělat, že?

HANNAH: Ne. A nenechám.

AMY: Hele, nechci, aby sis myslela, že vím, jak se v takové situaci zachovat, a jsem si jistá, že jsi o tom milionkrát přemýšlela, ale fakt je, že uvnitř tebe čeká odpověď, nechceš to vědět, abys to mohla smést ze stolu a jít dál?

HANNAH: Co když nemám možnost to smést ze stolu? Jak jsem byla utvořena, je v tom osud, je to dané. Naši rodiče nám dávají genetickou výbavu, která je určitým způsobem symbolizuje. Rodinu. Takže mám matčiny oči a její ramena, a táta, no, možná mi dal něco jiného, ale nechci na to myslet pokaždé, když se podívám na jeho fotku. Chci vidět jeho. A jaký rozdíl by to byl, kdybych to věděla, nakonec by to stejně vyšlo nastejno.

AMY: Ale alespoň by ses mohla připravit.

HANNAH: Nemyslím, že mě může něco připravit. Ne na tohle.

[Amy a Hannah na sebe jen hledí. Amy nakonec přijme rozhodnutí Hannah. Vstan ek odchodu.]

HANNAH: Děkuju.

AMY: Za co?

HANNAH: Za tohle. Že se díky tobě cítím méně sama. Je to nejlepší vánoční dárek, který jsem kdy dostala.

AMY: Jo? Tak to ty náúšnice asi můžu vrátit.

[Zasmějí se a pak se Amy otočí a odejde.]


[Ephramovo studio – Ephram sedí na křesle a čte si, když vtom se ozve zaklepání na dveře. Ephram vstane a jde otevřít. Je to Amy.]

EPHRAM: Čau.

AMY: Čau.

EPHRAM: Máme plány?

AMY: Ne.

[Amy vejde smutně dovnitř. Posadí se na gauč.]

EPHRAM: Jsi v pořádku?

AMY: Ne, vlastně nejsem v pořádku.

EPHRAM: Moc mě to mrzí, Amy. Mrzí mě to, já...

AMY: Co tě mrzí?

EPHRAM: Víš, já... já nechtěl, já... chtěl jsem ti to číct, ale ne takhle.

AMY: A co říct?

EPHRAM: Ehm…

[Ephram se posadí zpět do křesla, kde seděl předtím.]

EPHRAM: Lhal jsem ti. Když jsem tuhle večer říkal, že mi není dobře, nebyla to pravda, ve skutečnosti jsem se šel kouknout na kapelu Madison.

AMY: Šel jsi za Madison?

EPHRAM: Ne… teda nebyla tam. Neviděl jsem ji.

AMY: Jaký bys mohl mít důvod jít za Madison?

EPHRAM: Žádný. Žádný důvod a nebyla tam, to musíš mít na paměti, to je klíčový.

AMY: Chceš se k ní vrátit?

EPHRAM: Ne. Ne.

AMY: Tak tomu nerozumím, Ephrame.

EPHRAM: Já taky ne, přísahám, byl jsem hloupý a masochistický a to úplně bez důvodu. Cítím se hrozně. Strašně toho teď lituju.

AMY: Nechápu, proč jsi mi to neřekl, než jsi šel, a říkáš mi to teď?

EPHRAM: Protože jsem myslel, že to víš, chovala se divně a...

[Amy střelí po Ephramovi pohledem.]

EPHRAM: Ale kvůli tomu jsem ti to neřekl, řekl jsem ti to, protože jsem z toho měl špatný pocit a měl jsem pocit, že ti možná lžu.

AMY: Lhal jsi mi.

[Naštvaná Amy vstane z gauče.]

EPHRAM: Já vím a mrzí mě to.

AMY: Cítil ses provinile, protože co jsi udělal, bylo špatný, tak jsi mi to řekl, aby ses té viny zbavil, což znamená, že nejsi jenom lhář, ale jsi sobeckej lhář.

[Amy zamíří ke dveřím. Ephram vstane a zkusí jí zastavit.]

EPHRAM: Amy?

AMY: Ne.

EPHRAM: Myslel jsem, že bude lepší být upřímný.

AMY: To jsi myslel špatně.

EPHRAM: Dobře, ale neodcházej takhle.

AMY: Nevolej mi, na tohle teď nemám nervy.

[Amy odejde a Ephram ví, že to zvoral.]


[Před domem Hayesových – Amanda stojí venku se sklenicí vína a objeví se dr. Brown.]

AMANDA: Musím si sehnat velkého zlého psa na zahánění šílených doktorů.

DR. BROWN: Musím s vámi mluvit.

AMANDA: Nemusíte. Chápu to. Vy to chápete. Bože, dokonce i Harold to chápe.

DR. BROWN: Nechci, abyste to s Johnem vzdávala.

AMANDA: To jste mi přišel říct? Jděte domů, Andy, protože jestli na mě ještě jednou promluvíte doktořinou, vrazím vám koleno mezi nohy.

[Amanda vejde do domu a dr. Brown ji následuje.]

DR. BROWN: Já vím, že jsem to nezvládl moc dobře. Celá ta záležitost je hrozně zmatená, ale jisto mám v tom, že jsme Johnovi pomáhali. Zlepšuje se. Pořád je šance.

AMANDA: S šancí jsem to zkusila. Bylo mi tu dobře. Byl tu klid, byla jsem sama, ale to byl můj život a po chvíli byl snesitelný. Nemoci se smát, je snesitelné, nebo být tak opilý, že nemůžete spát, s tím jsem si poradila. Ale vy jste měl prosil, abych to riskla, tak jsem to udělala. Šla jsem tou cestou naděje a optimismu a života a teď nedokážu najít cestu zpátky.

DR. BROWN: Proč byste se chtěla vrátit k životu, který ani život nebyl?

AMANDA: Protože byl počestný. V den, kdy mě mrtvici, v den, kdy John odešel, jsem šla s ním, protože to byla má úloha, a starala jsem se o něj a Charlieho tolik, že jsem si ani neuvědomila, že ho přestávám milovat. Ani mě to nenapadlo, dokud jsem nepotkala vás.

DR. BROWN: Ale vy ho stále milujete. Jenom se teď cítíte ztracená. Zmatená.

AMANDA: To ano.

DR. BROWN: A to je v pořádku.

AMANDA: Není to v pořádku. Vím, že není. Nejsem zmatená, Andy, ne tak jako vy.

DR. BROWN: Nejsem tak zmatený, jak si myslíte.

[Dr. Brown se přiblíží k Amandě.]

AMANDA: Jak zmatený si myslíte, že si myslím, že jste?

[Dr. Brown a Amanda se k sobě nakloní a políbí se.]

KONEC