[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Giving Up The Girl"

Odvysíláno v USA:
24.1.2005
Scénář:
Sherri Cooper
Režie:
David Palmer
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.12 - "Loučení s minulostí"

[V minulých dílech. Amy a Ephram mluví u něj na gauči.]

IRV (HLAS): V minulých dílech...

AMY: Potřebuju zpět víc ze svého života. Ale hodně se tím změní. Musíš to vědět. A pokud si můžeš ve svým rozvrhu najít víc času...

EPHRAM: To můžu. Polepším se, Amy.

[Nina a dr. Brown spolu mluví u pultu v Tetě Bětě.]

DR. BROWN: Jake tě pozval ven? Jako na rande?

[Jake a Nina na rande.]

DR. HARTMAN: A pokud to z nějakého důvodu nevyjde, znovu po tobě vyjedu.

[Dr. Hartman zašívá Samovi bradu.]

NINA: Je úžasné, jak to děláš.

DR. HARTMAN: Stehy?

NINA: Ne, ten přístup k němu. Určitě nemáš děti?

{Konec souhrnu minulých dílů}

[Velmi atraktivní žena v kozačkách s vysokými podpatky vystoupí z taxíku. Chytne svůj kufr na kolečkách a rozejde se po chodníku. Narazí na Amy, Ephrama, Brighta a Hannah.

ŽENA: Promiňte. Nevíte, kde bych našla ordinaci dr. Jakea Hartmana?

[Amy, Ephram, Bright a Hannah vypadají omámeně.]

AMY: Je to půl bloku odtud na druhé straně ulice.

ŽENA: Děkuju.

[Žena přejde ulici. Zvláště Bright a Ephram z ní nemohou spustit oči.]

AMY: Můžete zavřít pusy, hoši.

EPHRAM: Co? Já ne... co?

BRIGHT: Jdu na medicínu.

AMY: Nejřív by ses musel vrátit do školy.

HANNAH: Takže takhle vypadá tělo nulové tloušťky. Zajímavý.

[Bright ze ženy nemůže spustit oči.]


[Ordinace dr. Hartmana – Žena tam vstoupí. Edna sedí u svého stolu.]

ŽENA: Ahoj. Je tu doktor Hartman?

EDNA: Je na obědě.

ŽENA: A nevíte náhodou kde?

EDNA: Nejste zdejší, co?


[Teta Běta – Dr. Hartman u pultu mluví s Ninou.]

DR. HARTMAN: Začínám si rozmýšlet to s tou zimou. Nedělá dobře vlasům. Jsou hrozně suché, vypadají hrozně. Myslím, že přejdu na nový produkt.

NINA: Vážně? A já myslím, že bys neměl používat slovo "produkt" na veřejnosti.

DR. HARTMAN: Většina žen oceňuje muže, kteří umějí přiznat, co jejich zevnějšek potřebuje. Ukazuje to jejich jistotu ve svém mužství.

[Objeví se žena, která dr. Hartman hledá.]

ŽENA: Jakey!

[Žena má velkou radost, že ho konečně našla.]

DR. HARTMAN: Panebože. Cameron?

[Cameron ho obejme. Dr. Hartman se zdá být v šoku. Nina je sleduje.]

CAMERON: Překvapený?

DR. HARTMAN: Slabé slovo. Co tady děláš?

CAMERON: Když Mohamed nepřijde k hoře. Děláš si jinak vlasy?

[Dr. Hartman stále vypadá zaraženě a křečovitě se usměje na Ninu.]

{Úvodní titulky}


[Teta Běta – Cameron a dr. Hartman sedí u pultu a Nina s nimi mluví.]

CAMERON: Vlastně nás seznámil náš trenér.

NINA: Váš trenér?

JAKE: Pete je spíš kamarád.

CAMERON: Jasně. Platíš každému kamarádovi 150 za hodinu?

NINA: Páni.

CAMERON: Ne, že by za to nestál. S každou částí těla dokáže hotové zázraky. A když si to tak vezmeš, je mnohem levnější než liposumpce.

JAKE: Víš co, Cam? Nina má určitě plné ruce práce. Měli bychom ji ušetřit krvavých detailů.

NINA: Ale prosím tebe. Nemám práci. A miluju krev.

[Dr. Hartman na Ninu pohlédne.]

CAMERON: Scott Anderson tě pozdravuje...

DR. HARTMAN: Můj starý partner v Cedars.

CAMERON: A taky Nancy, její rodiče a Roy, náš kavárník.

DR. HARTMAN: To ne. Jak se má Roy?

CAMERON: Chybíš mu. (k Nině) Je to fakt šílený. Doslova každému chybí. Ne tolik jako mně, jasan, ale všichni se pořád ptají: "Jak se má Jake?", "Kdy se Jake vrátí domů?" A já jim neumím odpovědět.

NINA: Pro dnešek jsem skončila, takže... půjdu zavřít, ale moc ráda jsem tě poznala.

CAMERON: Nina je hezká.

DR. HARTMAN: Cam...

CAMERON: Co? Neřekla jsem, že... já jenom...

[Cameron je frustrovaná.]

CAMERON: Nevím, co mluvím. Právě jsem urazila tisíc kilometrů, abych tě viděla a... Ahoj.

DR. HARTMAN: Ahoj. Jak dlouho se zdržíš?

CAMERON: Deset dní. (Dr.Hartman se zhrozí) Měla jsem našetřenou dovolenou a můj editor mě nechá napsat ten cestovatelský kousek, takže jsem si s sebou přivezla laptop. A tvůj snowboard, který jsi u mě nechal. A myslela jsem, že bychom si mohli zajezdit.

DR. HARTMAN: No...

CAMERON: Našla jsem skvělý místo, podobá se tomu v Mammothu, jak jsme tam jezdili. Podle všeho mají skvělé jídlo a...

DR. HARTMAN: Cam, rád bych si zalyžoval, ale mám pacienty, kterým se musím věnovat celý týden. A proto jsi měla nejdřív zavolat. Hele, probereme to později, teď se musím vrátit do ordinace, ano?

CAMERON: Hned? Ale já právě přijela. S kým si budu hrát?

[Nina jde kolem.]

CAMERON: Panebože, Neen. Mohly bychom se užít holčičí odpoledne. Umírám po manikůře.

NINA: No, neumírej.

[Cameron se hlasitě zasměje.]


[Dr. Brown a Delia vejdou do kuchyně.]

DELIA a DR. BROWN: Jsme jedničky. Jsme jedničky!

DR. BROWN: A proč jsme jedničky?

DELIA: Díky Raketě!

DR. BROWN: A kdo je Raketa?

DELIA: Já!!!

[Dr. Brown se posadí ke stolu.]

DR. BROWN: Jsi nejlepší, kotě. Vsaď na to brusle.

DELIA: A to nechtěli v týmu holku.

DR. BROWN: Hlupáci.

DELIA: Moment. Kde máš kameru? Musíme to nahrát.

DR. BROWN: V tašce.

[Dr. Brown jde pro kameru a po cestě zapne záznamník, aby přehrál vzkazy.]

DR. BROWN: Mám tam přinejmenším hodinovou nahrávku, nejméně čtyři nebo pět sekund tam být musíš.

AMANDA (na záznamníku): Ahoj, Andy, tady Amanda. Jen volám, abych se ujistila, že zítra budou připraveny Johnovy předpisy. V jednu, ano? Když se neozveš, budu přepokládat, že to platí, ano? Ahoj.

[Dr. Brown se usměje a pak se otočí k Delie, aby ji nahrál.]

DELIA: Tati, kamera, upeču se.

DR. BROWN: Jo, už ji zapínám, zlato. Dobře, Raketo Brownová, povězte nám o zápase.

[Dr. Brown začne nahrávat. Delia začne mluvit a dr. Brown přemýšlí o vzkazu od Amandy.]

DELIA: No, v první třetině Plameny válely, ale ve druhý a třetí jsme je pořádně vyškolili.


[Abbottovic kuchyně – Rose vytahuje z trouby pekáč a dr. Abbott tam pomáhá. Amy vejde a posadí se.]

DR. ABBOTT: Pokoušíš se mě pomalu zabít, Rose, ten tuk cítím až odtud.

AMY: Našla jsem to.

DR. ABBOTT: Mou šálu? Díkybohu. Je to čistý kašmír, víš?

AMY: Ne, tu jsem ztratila, ale našla jsem dokonalý baletní kurz.

ROSE: Nevěděla jsem, že hledáš baletní kurz.

AMY: Jo, celý týden jsem hledala na Internetu. A myslím, že tohle je on. Jason, učitel, pracoval s prakticky všema primabalerínama, co existujou.

ROSE: No, víš, jak rádi se na tebe díváme, když tancuješ.

AMY: Nejde o vystoupení, je to jen kurz a pořád ještě musím projít konkurzem.

DR. ABBOTT: To je jen formalita, jsi nejlepší baletka na škole.

AMY: Ale tenhle kurz je úplně jiná liga. A nějakou dobu jsem se tomu nevěnovala, ačkoli jsem se loni neučila a stejně si dokázala vytáhnout známky, takže v tomhle asi budu muset udělat totéž.

DR. ABBOTT: Jo. To je Abbottovský přístup.

AMY: Takže budu potřebovat šek. Na zálohu. A ten kurz je v Denveru, takže když mě přijmou, nebudu doma na večeře.

DR. ABBOTT: Kolik večeří?

AMY: No, je to pět večerů týdně.

DR. ABBOTT: Moment, moment. Co je to za kurz?

AMY: Už jsem ti to říkala, tati. Půjdu se opláchnout.

[Amy odejde a dr. Abbott a Rose na sebe pohlédnou.]

DR. ABBOTT: Pět večerů týdně?


[Dům Hayesových – Amanda leží v posteli a dr. Brown se obléká.]

AMANDA: Co kdybys zůstal na oběd?

[Dr. Brown na ni pohlédne.]

AMANDA: Dělám děsný tuňákový nákyp.

DR. BROWN: Kéž bych mohl. Mám ještě pacienty.

AMANDA: Odkrojím kůrku.

[Usmějí se na sebe.]

AMANDA: Já vím, jen bych chtěla, abychom měli víc času.

DR. BROWN: Odpoledne by to šlo, mohl bych se sem vrátit tak kolem čtvrté.

AMANDA: To už bude Charlie zpátky ze školy.

DR. BROWN: Takže v tomhle je zádrhel, když má člověk poměr.

AMANDA: Musel jsi to říct nahlas, viď?

[Dr. Brown se posadí na postel vedle Amandy.]

DR. BROWN: Nenalhávejme si nic, máme poměr.

AMANDA: Jo, ale za velmi polehčujících okolností. Nejsme poměr vystřižený z učebnice. Možná bychom tomu měli říkat jinak.

DR. BROWN: Jak jako? Rendez-vous nebo manželské indiskrétnosti.

AMANDA: A co románek?

DR. BROWN: Jsi strašně divná, ale mám tě rád.

[Zasmějí se.]

DR. BROWN: Co?

AMANDA: Chybí mi naše rozhovory. Když jsi pracoval s Johnem, tak jsme alespoň mohli jít na procházku, jít do parku, být spolu. Teď máme jen těch bizardních 55 minut uvnitř mé ložnice.

DR. BROWN: Vždycky můžeme těch 55 minut vzít z ložnice a jen si povídat.

AMANDA: Jo. Jo. Taky úděsný.

DR. BROWN: Fakt. Nic jiného nemám. (podívá se na hodinky) Musím jít. Promiň.

AMANDA: Já vím, to nic.

[Dr. Brown Amandu krátce políbí.]

DR. BROWN: Možná ještě pět minut.

[Políbí se a dr. Brown si lehne na Amandu.]


[Taneční studio, Amy a Ephram jdou chodbou.]

EPHRAM: Páni, tohle je světoznámý studio, člověk by myslel, že si můžou dovolit dekoraci.

AMY: Klídek, chytrolíne, není to designové centrum.

[Zastaví se u dveří do cvičebny.]

AMY: Tady to asi je.

EPHRAM: Super.

AMY: Hodina by měla skončit každou chvíli.

EPHRAM: Super.

AMY: Nemusel jsi mě sem vozit, víš?

EPHRAM: Stěžuju si snad? Říkal jsem ti, že jestli je to tvůj sen, tak tě podpořím. Nebo tě k němu alespoň odšoféruju.

AMY: Má vlastní Stepfordská panička. Jak milé.

EPHRAM: Jen jsem nový vylepšený podporující přítel, kterého si zasloužíš.

[Baletky vycházejí ze studia. Amy a Ephram je sledují.]

EPHRAM: Jsi víc sex než všechny dohromady.

AMY: Už můžeš přestat. Bude to jen minutka.

EPHRAM: Klidně dvě.

[Amy vejde do studia. Jason, učitel, pracuje s jednou baletkou.]

JASON: Moc hezké. Moc hezké. Musíš se narovnat. Tahej ramena s sebou. Pracuj na tom tady s tím gentlemanem. Pane.

AMY: Zdravím, pane... Jasone?

JASON: Ano. Mohu vám pomoci?

AMY: Jo, poslali mě sem, abych si s vámi promluvila.

JASON: A kdo?

AMY: Ta paní dole u registrace. Moc jsem toho o vás a vašem kurzu slyšela. Jmenuji se Amy, mimochodem, a vím, že máte zimní program. A zajímá mě, kdy bude konkurz, kde se mám zapsat, jak začít...

JASON: Spousta otázek, Amy Mimochodová.

AMY: Když jsem nervózní, hodně mluvím.

JASON: Kolik kurzů teď navštěvujete?

AMY: Vlastně právě teď žádný, ale čtyři roky jsem chodila.

JASON: Kam?

AMY: Na County.

JASON: To je vaše střední škola?

AMY: Ano, ale na střední školu mají velmi dobrý program.

JASON: Kolik vám je?

AMY: Sedmnáct.

JASON: Aha. No, náš zimní program začíná za dva týdny. Je to profesionální kurz, většina našich tanečníků už pracuje. A věnovali se klasikému tréninku mnoho let.

AMY: Ano, a myslím, že je to skvělé, a právě proto budu tvrdě dřít, abych to dohnala.

JASON: Zlato, nezvládnete to.

AMY: Prosím?

JASON: Vaše stavba, vaše figura. Všechno špatně. Máte 5 kilo nadváhu a čtyři roky zpoždění.

AMY: Kdy je konkurz?

JASON: Příští úterý.

AMY: Skvěle. A děkuji vám za vaši konstruktivní kritiku, oceňuji ji.

JASON: Nemáte zač.

[Amy se otočí k odchodu. Ephram stojí ve dveřích, celý rozhovor vyslechl.]

EPHRAM: Nevěřím, že jsi tomu debilovi poděkovala. Každopádně se nestresuj. Takovýhle profesory znám z Juilliardu a jejich životním cílem je tě srazit na kolena.

AMY: Nestresuju se, Ephrame.

EPHRAM: Jo, a jestli je tak zatraceně dobrej, tak proč učí na nějaký škole v Denveru?

[Amy na něj pohlédne.]

EPHRAM: Ne, že by to byla špatná škola. Je to skvělá škola, ale...

AMY: Nepomáháš mi, Ephrame.

EPHRAM: Já vím a omlouvám se.

AMY: Neomlouvej se. Jen mě odvez domů. Musím začít cvičit. Hned.


[Dům Brownových – Delia vyjde z pokoje a Ephram jde kolem.]

EPHRAM: Jak je, Raketo Brownová? Jaký je to pocit být v rodině jediná se sportovním nadáním? Jednou jsem se pokoušel dostat do basketbalovýho týmu...

DELIA: Je to tady.

EPHRAM: A co? Invaze mimozemšťanů? Turné Britney Spearsový?

DELIA: Je to tady.

EPHRAM: TATI!!!!!!


[Drogérie – Delia a dr. Brown vejdou a hledají dámské vložky.]

DR. BROWN: Jsi v pořádku, kotě? Protože o tom můžeme mluvit, jestli chceš, nebo si o tom můžeš popovídat s Ninou, jestli je ti to nepříjemné.

DELIA: Nic mi není. Ale mám hokejový trénink, takže to koupíme a jdeme.

DR. BROWN: Určitě? Protože jsem se na to připravoval. Je to jedna z věcí, o nichž jsem věděl, že přijdou. Biologicky vzato. Jistě, nenapadlo mě, že tak brzy...

DELIA: Není to brzy. Brittany to dostala už před dvěma měsíci.

DR. BROWN: Vážně? Páni. Dobře... Chceš to tedy probrat nad šálkem kávy?

DELIA: Hele, četla jsem Judy Blumovou, zná to. Jestli o tom fakt chceš mluvit, můžeš to udělat v autě, já musím jít. Trenér bude dneska dělat na příklepech a nechci přijít pozdě.

DR. BROWN: Dobře. Tak se podívejme. Křidélka zní zajímavě.

DELIA: Dobře. Tak s křidélky.

[Delia zvedne jedno balení.]

DELIA: Počkat. Always?

DR. BROWN: Ne. Ne. Zlato. Obvykle to trvá jen 3-7 dní.

DELIA: Oh.

[Delia vezme pár různých balení a zamíří ke kase. Dr. Brown ji sleduje.]


[Dům Niny – Cameron zazvoní. Nina přijde otevřít.]

CAMERON: Přinesla jsem cukrové homole.

[Cameron podá Nině homoly.]

NINA: Je devět ráno.

CAMERON: Jake říkal, že máš volno. A ty jsi říkala, že bychom se zase měly sejít. Nebo ne?

NINA: Jo.

CAMERON: Tak teď můžeme. Kde máš kávovar? Budeš žasnout...

[Nadšená Cameron vejde do domu.]


[Kuchyně Niny – Cameron a Nina sedí u stolu a namáčejí si do kafe homole.]

CAMERON: V podstatě jsme byli zasnoubení.

NINA: Ty a Jake?

CAMERON: Hmm. Neměla jsem prstem nebo tak, ale mluvili jsme doslova o všem, od toho, kam budeme děti posílat na tábor až po čokoládovou fontánu na svatbě. Je úžasná. Jako krémový vodopád, do kterého namáčíš ovoce, rýžové knuspy a preclíky.

NINA: Vše polité čokoládou. Miluju svatby.

CAMERON: Jo, kromě případů, kdy jsi tam jediná svobodná přes třicet.

NINA: Já ti nevím. Byla jsem na druhé straně plotu a tráva tam není vždy zelenější.

CAMERON: Moment. Ty jsi byla vdaná?

NINA: Deset let. Rozvedla jsem se loni na jaře.

CAMERON: Panebože. To mě moc mrzí.

NINA: To je dobrý. Bylo to pro dobro věci.

CAMERON: Můžu se zeptat, co se stalo?

NINA: Byl gay.

CAMERON: Ne. V Everwoodu jsou gayové? Omlouvám se, to vyznělo špatně. Já jen... člověka by nenapadlo, že budou i tady uprostřed divoké přírody.

NINA: Jo, ale zdá se, že jsou všude.

[Nina vstane a zamíří do kuchyně pro další kávu.]

NINA: A co ty a Jake? Jak se tu ocitl bez tebe?

CAMERON: To je to. Já vlastně nevím. Byla tu ta záležitost s jeho praxí, ale... o tom víš, ne?

NINA: Ne.

CAMERON: Jejda. Asi jsem neměla nic říkat. Když o tom nemluvil.

NINA: Ne, ne. Samozřejmě...

CAMERON: No, takže se stalo tamto a on chtěl na chvíli vypadnout z LA.

NINA: Moment. Takže vy jste se nerozešli?

CAMERON: Ani jsme se nepohádali. A proto jsem sem za ním přijela, protože vím, že jakmile budeme spolu, vzpomene si, co máme. A dokážu ho přesvědčit, aby se vrátil domů.

NINA: Víš, Cameron, očividně neznám Jakea tak dobře jako ty, ale vím, že se mu tu fakt líbí. Takže by ses ho asi neměla snažit odtáhnout zpět do LA, jako spíš...

CAMERON: Myslíš, že bych se sem měla radši přestěhovat?

NINA: Ne, ne, to jsem neřekla...

CAMERON: No, není to nemožný. Většinu své práce bych klidně zvládla odtud.

NINA: Jistě. Ale možná byste nejdřív měli probrat to podstatné, bez ohledu na geografii.

CAMERON: Ale geografie by nebyla problém, kdybych žila tady.

[Nina je z průběhu rozhovoru zaražená.]

CAMERON: Strašně jsem potřebovala babský pokec.

[Cameron vstane a Ninu obejme.]


[Abbottovic garáž – hraje klasická hudba a Amy cvičí balet v provizorním studiu. Vejde dr.Abbott.]

DR. ABBOTT: Amy? Amy...

[Amy se zarazí.]

AMY: Vyděsil jsi mě, tati.

DR. ABBOTT: Promiň. Zlato, mrzne tu.

AMY: Mně je docela teplo.

DR. ABBOTT: No, večeře je hotová, takže...

AMY: Nejím.

DR. ABBOTT: Cože?

AMY: To je dobrý. O nic nejde, spousta atletů to tak dělá. Piju hodně tekutin.

DR. ABBOTT: Ne, hladovíš.

AMY: Jo. Jenom tenhle týden.

[Amy znovu začne cvičit.]

DR. ABBOTT: To je směšné, k takové fyzické námaze potřebuješ energii. Ponebože, ty krvácíš.

[Dr. Abbott si všimne, že má Amy skrvny od krve na cvičkách.]

DR. ABBOTT: Podívám se ti na to.

AMY: To se stává, když se tomu člověk chvíli nevěnoval. O nic nejde.

DR. ABBOTT: Ne. To tedy jde. Krvácíš. Hladovíš. Mrzne tu. Zlato, co si to děláš?

AMY: To baletky dělají. Budeš si na to muset zvyknout.

DR. ABBOTT: Odmítám si zvykat dívat se, jak se má dcera týrá.

AMY: No, tak se nedívej. Neviděl jsi ty holky. Byly hubený jako tyčky. Všechny se tomu věnují 8 hodin každý den. Jestli se chci do toho kurzu dostat, musím tohle podstoupit, abych s nima mohla soutěžit.

DR. ABBOTT: Tohle není soutěžení. Tohle je snaha o smrsknutí dvou roků tanečních hodin do jednoho týdne cvičení v naší vymrzlé garáži. Jako bys chtěla trénovat na maratón týden před závodem.

[Amy se dále věnuje cvičení.]

DR. ABBOTT: Když jsem byl na praxi, víš, jak jsme říkali zraněným pacientům, kteří to dělali? Blbci.

AMY: Díky za podporu, tati.

DR. ABBOTT: Promiň, ale co tu mám jako podporovat?

AMY: Co třeba můj sen?

DR. ABBOTT: Takže najednou je to tvůj sen?

AMY: Ne najednou. Chtěla jsem být baletka od mala.

DR. ABBOTT: Také jsi chtěla být princezna a astronautka a v jedné chvíli i mrkev.

AMY: Ephram cvičí na piáno skoro deset hodin každý den. V podstatě všechno ostatní odložil tenhle rok stranou. A jeho táta si našel způsob jak ho podpořit. Dokonce mu postavil studio.

DR. ABBOTT: A tím chceš říci co?

AMY: Proč jsou kluci ve svých ambicích podporovaní a holky ne? Má vášeň pro balet je úplně totéž.

DR. ABBOTT: Ne, to není. Jenom děláš unáhlené rozhodnutí o své budoucnosti za 5 minut dvanáct, protože se bojíš. Co tu převádíš, je panika, ne vášeň.

AMY: To ty jsi mi říkal, že dosáhnu čehokoli budu chtít, když se budu dostatečně snažit. A já chci tohle.

DR. ABBOTT: Proč? Protože ti někdo řekl, že to mít nemůžeš?

[Dr. Abbott udeřil hřebíček na hlavičku. Amy ihned neodpoví.]

AMY: Až budeš odcházet, zavři za sebou dveře. Táhne sem.

[Amy začne znovu cvičit.]


[Dům dr. Hartmana – Nina a Cameron zaklepou na dveře. Dr. Hartman otevře. Cameron vpadne dovnitř a dá dr. Hartmanovi pusu.]

CAMERON: Tvá kamarádka je boží.

DR. HARTMAN: Jo? Co jste dneska dělaly?

NINA: Měly jsme homole.

[Cameron se po cestě nahoru po schodech zarazí a zeptá se.]

CAMERON: Jaký je plán na dnešek? Potřebuju šatový kód.

DR. HARTMAN: Na večeři v Everwoodu? Cokoli hezčího než džíny bude považováno za formální.

CAMERON: Miluju to tu.

[Cameron zamíří nahoru a Nina a dr. Hartman si mohou promluvit o samotě.]

DR. HARTMAN: Tak jak to ve skutečnosti šlo?

NINA: Bezva. Skvěle. Stěhuje se sem. Sbohem.

[Nina se pokusí vypařit.]

DR. HARTMAN: Počkej. Co?

[Dr. Hartman zavře dveře a spěchá za Ninou.]

NINA: Jsi s ní v podstatě zasnoubený. Nebo jsi zapomněl na čokoládovou fontánu na vaší svatbě?

DR. HARTMAN: O čem jste to mluvily?

NINA: Myslím, že správná otázka je, o čem mluvíte vy dva. Protože ona si myslí, že jste pořád spolu. Což je trochu divné, protože jsem měla za to, že jsi volný.

DR. HARTMAN: Jsem volný.

NINA: Podle ní ne. Takže musíš dělat něco, co ji vede k závěru, že je pořád tvoje přítelkyně.

DR. HARTMAN: V rozcházení nejsem dobrý.

NINA: No, to nikdo. Ale děláme to. Jak ses rozešel se svou poslední přítelkyní?

DR. HARTMAN: Nijak. Tak nějak jsem ji vyšachoval.

NINA: Rozešel ses někdy s někým?

DR. HARTMAN: Zažil jsem rozchody.

[Nina na něj jen hledí.]

DR. HARTMAN: Nikdo nemá rád odmítnutí. Já určitě ne.

NINA: Řekla jsem ti, že nemám zájem, a ty ses zdál v pohodě.

DR. HARTMAN: Zdál je správné slovo.

NINA: Hele, Cameron je dospělá žena. Když jí řekneš pravdu, zvládne to. Vím, že se snažíš být hodný...

DR. HARTMAN: Jsem hodný.

NINA: Zdálo by se, ale vodit někoho za nos není moc hezké. Pokud k ní tedy něco necítíš?

DR. HARTMAN: V LA jsem myslel, že ano, ale teď... ne, necítím.

NINA: Tak jí to musíš říct. Dneska večer. Řekni jí to, aby se mohla v životě pohnout dál. To bude znamenat, že jsi hodný.

DR. HARTMAN: (přikývne) Máš pravdu. Máš úplnou pravdu. Mohla bys jí to říct za mě?

[Nina ho praští.]

DR. HARTMAN: Musel jsem to zkusit.

[Nina odejde a dr. Hartman si uvědomí, co musí udělat.]


[Následujícího dne v Ephramovo studiu – Ephram telefonuje s Amy.]

EPHRAM: Můžu říct "zlom vaz"?

[Střih na Amy, které jde k tanečnímu studiu v Denveru a telefonuje s Ephramem.]

AMY: To asi není dobrý nápad.

EPHRAM: Poslouchej. Jsi stejně, ne-li víc, talentovaná jako všechny ty holky. A budeš skvělá.

AMY: Děkuju.

EPHRAM: Kdybych teď skočil auta, asi bych stihnul...

AMY: To je dobrý. Zavolám ti později, ano?

[Zavěsí. Amy váhavě vejde do studia. Jde chodobu plnou dívek a dojde k registraci.]

AMY: Ahoj. Tady se mám zapsat?

ŽENA U REGISTRACE: Tady.

[Žena podá Amy list papíru.]

ŽENA U REGISTRACE: A tady je vaše přihláška. Nezapomeňte vyplnit všechny dosavadní kurzy, včetně jmen učitelů a kontaktních údajů.

AMY: Bezva... Díky.

[Amy si vezme papír a hledá si místo, kde by ho vyplnila, když vtom se objeví Jason.]

JASON: Dobrá, lidi, dnes začneme včas, abychom tu nebyli do čtyř do rána. Nebudu to komplikovat a vezmeme to podle abecedy. (čte ze seznamu) Amy Abbottová?

[Amy se na něj otočí.]

AMY: Právě jsem přišla. Ještě jsem neměla příležitost se rozcvičit.

JASON: Tak dál...

AMY: To je v pořádku, jsem připravená.

[Amy se nervózně vydá chodbou plnou dívek k Jasonovi do cvičebny. Jason za nimi zavře dveře.]


[Dům Brownových – Delia leží zkroucená v posteli. Objeví se dr. Brown.]

DR. BROWN: Když řeknu Raketa, řekneš do toho! Raketa! Raketa!

[Dr. Brown vidí, že Delia leží v posteli.]

DR. BROWN: Zlato, máš říct do toho. Co se děje, kotě?

DELIA: Není mi dobře.

[Dr. Brown si k ní přisedne.]

DR. BROWN: A co ti je? Křeče?

DELIA: Ne.

DR. BROWN: Pověz mi, kde tě to bolí.

DELIA: Bolí mě břicho a záda. A taky trochu hlava.

DR. BROWN: Takže v podstatě všechno.

[Delia přikývne.]

DR. BROWN: Jestli se necítíš dobře, nemusíš dneska hrát.

DELIA: Ale musím. Je to semifinále. Tým mě potřebuje.

DR. BROWN: Vzhledem k tomu, že jsou to výjimečné okolnosti, myslím, že by sis měla něco vzít. Ale jen dnes, nebudu se to opakovat každý měsíc.

DELIA: Myslíš nějaký lék na měsíčky?

DR. BROWN: Jen ibuprofen. Uleví ti od bolesti.

DELIA: Dobře. Bezva. Můžu si jich vzít 10?


[Kuchyně Abbottových – Amy a Ephram sedí u stolu. Ephram si vezme z tácu sušenku a Amy na něj jen hledí.]

EPHRAM: Chceš? (nabízí jí sušenku)

AMY: Ne, to je dobrý. Když mě vezmou, asi budu muset přestat brát prášky.

EPHRAM: To si normálně spojuješ sušenky s antikoncepcí?

AMY: Ne, jde o váhu. Když je přestanu brát, shodím tak dvě kila, takže...

EPHRAM: Fajn, uvědomuješ si, že jsi jako proutek, že jo?

[Amy na něj jen hledí.]

EPHRAM: Ale dobře. Jako bych nic neřekl. Bezva.

[Zazvoní telefon.]

BRIGHT (ve vedlejším pokoji): Haló? Fordo, kámo, jak je? Fordo!!!

[Amy slyší, že telefon není pro ni a tak se vrátí k učení.]

EPHRAM: Už se...?

AMY: Ne.

EPHRAM: Jsem si jistý, že tě vzali.

AMY: Jsi si jistý?

EPHRAM: Ne, jen jsem podporující přítel.

AMY: Přeháníš to, Ephrame. Jak by se ti líbilo, kdybych spustila "Á, Ephrame, jsem si jistá, že ses dostal na Julliard."

EPHRAM: No, vzhledem k tomu, že mě ještě ani nepozvali na konkurz...

AMY (frustrovaně): Zapomeň na to.

EPHRAM: No tak, Amy, nesmíš to brát tak vážně. Žertoval jsem.

AMY: Musím to brát vážně. Ty to nechápeš.

EPHRAM: Tak mi to vysvětli.

AMY: Dobře. Představ si, že by ses zítra probudil se syndromem karpálního tunelu a už nemohl hrát. Co bys dělal?

[Ephram neodpoví.]

AMY: Vyšiloval bys. A totéž se teď děje mně. Dala jsem si od baletu dvouletou přestávku a najednou jsem moc stará, moc tlustá a postavu mám na dvě věci. Nikdy ze mně nebude baletka.

EPHRAM: Dobře.

AMY: Dobře? To je všechno?

EPHRAM: Dobře, tak z tebe nebude baletka.

AMY: A co teda ze mně bude?

EPHRAM: Nevím, ale určitě na to přijdeš.

AMY: To nevíš, Ephrame. Nemáš ponětí, jaký to je. Narodil ses jako zázračný dítě, který rok nehraje a stejně se dokáže dostat do letního programu na Julliardu. Nemusil jsi na přihlášky psát "obor neurčen". Většina lidí to tak nemá. Mají to mnohem těžší.

EPHRAM: Jo, většina lidí asi jo, ale ty ne. Kdybych už nemohl hrát, byl by to velký problém, protože, přiznejme si to, ve všem ostatním jsem děsnej. Ale ty ne. Jsi skvělá ve všem, co děláš. Mohla bys být prezidentka, kdybys chtěla.

AMY: Ale jdi.

EPHRAM: Ne, myslím to vážně. Kdyby se mnou někdo mluvil jako ten Jason s tebou, zalezl bych někam do kouta. Ale ty ne, ty jsi ho vyslechla. Poděkoval jsi mu a pracovala jsi kvůli tomu tvrději. Jsi nejhouževnatější člověk, kterého jsem kdy viděl. Taková jsi. To tě definuje.

AMY: Jen bych si přála, abych nikdy nepřestala tancovat, víš? Fakt přála.

[Jen na sebe hledí.]


[Teta Běta – Nina pracuje za pultem a vejdou dr. Hartman a Cameron.]

CAMERON: Neen!

NINA: Ahoj. Co tady děláte?

CAMERON: Vyrazili jsme na průzkum. Nasávám místní atmosféru.

DR. HARTMAN: Hele, Cam, co kdybys šla zabrat místa? Za chvilku jsem u tebe.

CAMERON: Dobře.

[Cameron odejde a dr. Hartman přijde k Nině.]

NINA: Ahoj. Tak co rozchod?

DR. HARTMAN: Včera večer jsem to zkusil, přísahám, ale byla tak nadšená tebou a stěhováním sem... Ale dneska to udělám.

NINA: To se s ní rozejdeš tady?

DR. HARTMAN: Jo, je to dokonalé. Neutrální zóna. Teta Běta jí to v LA nebude pořád připomínat.

NINA: V LA žádná Teta Běta není.

DR. HARTMAN: Bingo. Mé geniální já v akci.

[Dr. Hartman pohlédne na Cameron, která mu zamává.]

DR. HARTMAN: Potřebuju jenom povzbudit. Pár rad, abych se rozjel, a pak zazářím. Prosím?

NINA: Dobře. Jdi přímo k věci. Díky té vzdálenosti sis uvědomil, že už nejste jeden pro druhého ti praví. Není ani pro jednoho z vás fér v tom pokračovat a zaslouží si někoho, kdo jí může snést modré z nebe, a ty jen...

DR. HARTMAN: Fakt? Měl bych mluvit o modrém z nebe?

NINA: Jdi. Jdi...

[Dr. Hartman se rozejde ke Cameron.]


[Kluziště – Tým Delie hraje a rodiče povzbuzují.]

DR BROWN: Jeď, Raketo!!!! Jeď!!!!

[Rodiče hlasitě povzbuzují.]

DR. BROWN: Zab ho!! Zab ho!! (k rodiči vedle něj) To je mé dítě, hraje centra. Zab ho!!! Zlom mu nohu!!

TRENÉR: No tak, Brownová, to musíš mít.

[Druhý tým dá gól.]

TRENÉR: Pohni, Brownová, motáš se tam jak mátoha.

[Dr. Brown přijde k trenérovi.]

DR. BROWN: Zdravím, trenére. Možná byste ji měl na pár minut vystřídat.

TRENÉR: Chceme mi radit? No tak, Raketo, dělej.

DR. BROWN: No, není jí dobře.

[Dougie, spoluhráč Delie rychle vstane.]

DOUGIE: Vystřídám ji, trenére.

TRENÉR: Klídek, Dougie, Delia je v pořádku.

DR. BROWN: Ne, není v pořádku. (šeptá) Právě dostala měsíčky.

TRENÉR (nahlas): Dostala měsíčky?

DOUGIE: Ty brďo.

TRENÉR: Brownová, z ledu.

[Delia nechápe, proč ji odvolává.]

DELIA: Proč mě stahujete? Právě jsem se rozehrávala.

[Dr. Brown a trenér na ni hledí.]

DELIA: Tati, co děláš tady dole?

TRENÉR: Wilsone, běž tam.

DELIA: On jde místo mě?

DOUGIE: Jo, asi bys tu měla prosedět celej měsíc. Chápeš, Měsíčku?

[Spoluhráči se Delie smějí.]


[Teta Běta – Nina vypadá za pultem zdrchaně. Dr. Hartman a Cameron tam pořád sedí.]

DR. HARTMAN: Hej, Neen? Ještě nám dolij, prosím tě, můžeš?

[Nina vezme konvici s kávou a dojde k nim.]

CAMERON: S Jackem jsme mluvili o prohlídce volných nemovitostí. Chceš jít s námi?

NINA: Ne, nechci. Nemyslím, že by ses sem měla stěhovat. Protože on to nechce.

[Cameron se zasměje, pak přestane.]

CAMERON: Co?

NINA: Promiň...

CAMERON: Jakeu?

[Dr. Hartman nic neříká.]

CAMERON: To... myslím, že mám závrať.

DR. HARTMAN: Pořád sedíš.

CAMERON: I vsedě můžu mít závrať!

DR. HARTMAN: Dobře. Moc mě to mrzí. Neměl jsem to dělat takhle. Chtěl jsem si s tebou promluvit včera. Ale když jsem o tom mluvil s Ninou...

CAMERON: (k Nině) Ty jsi věděla, že tohle udělá?

NINA: Ne. Ne. Nevěděla. To až později. Až dneska. Asi...

DR. HARTMAN: Nemůže za to. Já za to můžu. Nezvládl jsem to.

CAMERON: Panebože. Vy spolu spíte, že jo?

DR. HARTMAN: Co?

NINA: Ne! Nespíme.

CAMERON: Ale chcete. Teď je to jasný. Máš ho ráda. A on má ráda tebe a to je ten důvod.

NINA: Ne, ne, to není ten důvod. Upřímně, nemám o Jakea zájem z milionu důvodů. A jedním z hlavních je, co ti udělal. Koukni na sebe. Jsi krásná, úžasná žena s úspěšnou kariérou a on z tebe dělá šestnáctku. To emociální odepírání a falešná důvěrnost.

DR. HARTMAN: Hej...

CAMERON: Ne, máš pravdu. Nemůžu uvěřit, že jsem se chtěla sbalit a přestěhovat se kvůli tobě do téhle díry. Jsi sobeckej zbabělec! (k Nině) A ty. Doufám, že se zamiluješ do dalšího gaye.

[Cameron si vezme kabát a odejde. Dr. Hartman a Nina se vzpamatovávají. Dr. Hartman vstane.]

JAKE: Teď už asi víme, proč sis se mnou nikdy nevyšla.

NINA: Jakeu...

[Dr. Hartman odejde.]


[Dům Brownových – uražená Delia leží v posteli. Dr. Brown se objeví ve dveřích a zaklepe.]

DR. BROWN: Můžu ti něco přinést?

DELIA: Nic nechci.

DR. BROWN: Páni, první slova za poslední dvě hodiny. Už zase mluvíme?

[Delia neodpoví.]

DR. BROWN: Hele, kotě, vím, že to nebyl nejlepší den, ale v pondělí naskočíš zpátky na led a...

DELIA: Nenaskočím. Odcházím z týmu.

DR. BROWN: O čem to mluvíš? Teď to nemůžeš vzdát. Jsi jejich nejlepší hráč.

DELIA: Už ne. Teď si ze mě budou dělat srandu, protože jsem holka.

DR. BROWN: Myslím, že to bylo vždy zřejmé, že jsi holka, zlato.

DELIA: No, díky tobě je to super zřejmý.

[Dr. Brown se posadí na postel.]

DR. BROWN: Dobře, máš pravdu, a omlouvám se ti za to. Ale neměl jsem nechat všechno rodičovství na Judy Blumeové. Já vím, že je ti teď hrozně.

DELIA: Nic mi není.

DR. BROWN: Ale je. Tvé tělo teď prochází řadou změn.

DELIA: Nechci o tom mluvit.

DR. BROWN: Proč? Můžeš mi alespoň říct proč?

DELIA: Protože je to divný a trapný. A nevíš, jaký to je.

DR. BROWN: Samozřejmě, že vím, jsem lékař. Vím o to všechno.

DELIA: To není totéž. Prosím tě, už o tom mlč, jen to zhoršuješ.

DR. BROWN: Dobře, jak chceš. Tak s kým bys mohla mluvit? Co s Ninou?

DELIA: Nechci mluvit s Ninou.

DR. BROWN: Ví o tom všechno. Chceš mluvit s Ednou? Je sestra a nic ji nezahambí.

DELIA: Chci být sama.

DR. BROWN: Podívej, zlato, já vím, že o tom se mnou nechceš mluvit, ale s někým mluvit musíš.

DELIA: Chci mámu, jasný? Máma by nic takovýho neudělala. Nerozkecala by to. Já... chci mluvit s mámou.

[Delia se rozpláče.]


[Dům Niny – Nina před domem odklízí sníh ze schodů, když se objeví dr. Hartman.]

DR. HARTMAN: Tak kolik napadalo - 7-10 centimetrů?

NINA: Jo, asi tak.

[Dr. Hartman si vezme od Niny lopatu a začne odklízet sníh.]

NINA: Jakeu, mrzí mě, co jsem řekla. Byla jsem rozjetá a vymklo se mi to z rukou. Nemyslím si to o tobě.

DR. HARTMAN: Emociální odepírání. Falešná důvěrnost.

NINA: Naučil ses to zpaměti. Jsi člověk, který se neumí s nikým rozejít, ale to proto, že jsi člověk, který nechce nikomu ublížit.

DR. HARTMAN: Jo, ale i to má stinnou stránku. Pravda je, že mám štěstí, že se mnou pořád ještě mluvíš.

NINA: Proč bych nemluvila?

DR. HARTMAN: Řekla ti o čokoládový fontáně, myslel jsem, že u toho nezůstalo.

NINA: Zmínila se o něčem ohledně tvé praxe, ale nevyzvídala jsem.

DR. HARTMAN: Slyšela jsi o chlápkovi jménem Mack McKenna?

NINA: Producent. Ve všech svých filmech nechává vybouchnout čínskou čtvrť.

DR. HARTMAN: No, jednou byl můj pacient. Tak nějak. Představil nás kamarád kamaráda a pozval mě k sobě na jednu párty. A bylo to neskutečný. Přesně, jak si představuješ Hollywoood, ale nemyslíš si, že to tak může být, no, bylo to tam. O pár skleniček později si mě Mack vzal stranou. Povídal, že odjíždí z města na natáčení na Madagaskaru, a potřebuje před odjezdem napsat pár předpisů, ale nemá čas před odletem zajít na prohlídku, takže jestli bych mu nemohl i tak předepsat pár léků. Nic šíleného. Protistresové věci.

[Dr. Hartman se posadí na schody.]

NINA: Myslela jsem, že jsi byl plastický chirurg.

DR. HARTMAN: No, doktor jako doktor. Můžu předepsat cokoli a on to to ví. Stojím tam v jeho obýváku a nechci být za blbce. Tak jsem to udělal.

[Nina se rovněž posadí na schody.]

NINA: Protože jsi hodný člověk.

DR. HARTMAN: Vážně?

NINA: Hmmm.

DR. HARTMAN: Pak přišly další párty. Na jedné jsem se vlastně seznámil s Cameron. A přiváděl jsem víc klientů než starší partneři, takže všem bylo celkem jedno, jestli pár velkých jmen nepřišlo na prohlídku, když potřebovali něco předepsat. Dokud se jméno praxe díky nim objevovalo v časopisech. Jeden večer jsem měl telefon. Minulý červen, od emergentního lékaře z UCLA. Jeden můj pacient - herec - ještě kluk. Když mě volali, už bylo pozdě. Lahvička prášků, které použil, měla na sobě mé jméno.

NINA: Panebože.

DR. HARTMAN: Nepadlo žádné obvinění, ale já se necítil na to vrátit se po tom druhý den do práce. A po dvou týdnech jsem věděl, že odtamtud musím vypadnout, tak jsem to udělal. Myslel jsem, že hledám místo, kam vypadnout, a ukazuje se, že jsem našel místo, kde můžu být lepší. Nikdy jsem nedal na osud a takové věci, ale myslím, že proto tu jsem. Abych se pokusil být lepší.

NINA: Myslím, že jsi lepší.

DR. HARTMAN: Možná, ale ne kvůli ničemu, co jsem udělal. To kvůli tobě.

NINA: Jakeu.

DR. HARTMAN: Vážně. Nevím proč, ale od chvíle, co jsme se potkali, jsem chtěl být člověk, který si tě zaslouží. A nemyslím, že jsem. Pochybuju, že kdy budu, ale teď alespoň vím, za čím směřuju.

NINA: Nikam nemusíš směřovat. Jsi dobrý člověk, Jakeu. Jsi člověk, který odejde z rande, aby zašil klukovi bradu. Člověk, který si od dívky vezme lopatu, aniž by musela požádat o pomoc, prostě to uděláš.

DR. HARTMAN: Pozor. Pokračuj v tom a můžu získat dojem, že...

[Nakloní se a políbí se.]

NINA: Páni.

DR. HARTMAN: Jo.

NINA: Sakra dobře líbáš.

DR. HARTMAN: Díky, teď to zopakuju.

[Znovu se políbí.]


[Dům Abbottových – Bright a Amy sledují "Street Smarts". Amy si vezme ovládání, aby televizi přepla, a Bright jí ho vezme. Rose za nimi žehlí.]

AMY: Dívala jsem se.

BRIGHT: Jo, no, každej den se domů dostaneš dřív než já, takže proč se nedíváš, na co chceš, tehdy?

[Zazvoní telefon.]

AMY: Ty máš práci, tak proč si neseženeš byt, a nedíváš se, na co chceš, tam?

[Objeví se dr. Abbott s telefonem.]

DR. ABBOTT: Amy? To je pro tebe.

[Všichni se zarazí a Amy si vezme telefon a jde do haly, aby měla soukromí.]

AMY: Haló? (poslouchá) Ummhmm. (poslouchá) Aha. (poslouchá) Dobře. (poslouchá) Děkuji.

[Amy zavěsí a otočí se k rodičům a Brightovi.]

AMY: Nevzali mě. Ale to je dobrý. Nejsem překvapená.

[Amy jde nahoru. Dr. Abbott a Rose na sebe pohlédnout. Bright pohlédne na rodiče.]

BRIGHT: Myslíte, že bych s ní měl promluvit? V neúspěchu se vyznám.

ROSE: Chvíli ji nech.


[Dům Hayesových – Dr. Brown a Amanda se líbají na posteli.]

AMANDA: Nechápej to špatně, ale tohle je jak manželská předehra. Necítím se moc románově.

DR. BROWN: Já vím, je to moje vina. Promiň.

AMANDA: A co se děje?

DR. BROWN: Je to složité a na dlouho a nedá se to vysvětlit za 55 minut, takže...

AMANDA: Mluv se mnou. Co se stalo?

DR. BROWN: Určitě?

AMANDA: Jo.

DR. BROWN: Dobře. Deliu poprvé naštívila menstruační víla.

[Amanda se zasměje.]

DR. BROWN: Proč se směješ? To není směšné.

AMANDA: Prosím tě, řekni mi, že jsi nemluvil o vílách?

DR. BROWN: Nedostal jsem k tomu příležitost, nechtěla o tom se mnou mluvit.

AMANDA: Díky bohu na nebesích. To tě zachránilo, příteli.

DR. BROWN: Ty myslíš, že je dobré, když se mnou dcera nechce mluvit o tom nejdůležitějším, co se v jejím životě děje?

AMANDA: No, pro tebe ne, možná, ale... zlato, bude to dobrý.

DR. BROWN: Já nevím.

[Dr. Brown se opře a hledí na Amandu, která stále leží v nochách postele.]

DR. BROWN: Já nevím. Tolik jsem jí chtěl pomoct, chtěl jsem odčinit, že nemá dva rodiče, že má jen mě.

AMANDA: Poprvé, když mě Charlie požádal, abych mu koupila suspenzor, jsem mále omdlela, a to jsem mu nejdřív koupila chránič na loket.

DR. BROWN: To ne.

AMANDA: Nevěděla jsem, co to je. A pak přijít na to, jestli patří na nebo pod spodní prádlo, to byla noční můra.

DR. BROWN: Teď by fakt potřebovala Julii.

AMANDA: Nejspíše. Ale není to tvá vina. Nemůžeš to změnit.

DR. BROWN: Ne, ale zaslouží si někoho, s kým o tom může mluvit. Chtěl bych pro ni někoho najít, ale nemůžu.

AMANDA: Jestli chceš, můžu si s ní promluvit já.

[Dr. Brown na ni pohlédne.]

AMANDA: Já vím, dost divný, co?

DR. BROWN: No, tu nabídku oceňuji. Promrhal jsem spoustu minut, tak chceš?

AMANDA: Ale jdi, máme spoustu času. Nikdy neuhodneš, co se mi ráno stalo.

DR. BROWN: Zahrnuje to loketní chrániče?

AMANDA: Byl jsem zmatená.

DR. BROWN: Vážně?

AMANDA: Jo.

DR. BROWN: Ummhmm. Byla jsi zmatená. Patří navrch, víš?

AMANDA: Jo, to jsem pochopila.

DR. BROWN: Vážně?


[Dům Brownových – Amy a Ephram se dívají na televizi.]

EPHRAM: Táta se vrátí pozdě, což znamená postarejte se sami. V Brownovic domácnosti vždy extrémně pozitivní vývoj událostí. Na co máš chuť? Činu nebo thai?

AMY: Kdy o tom začneme mluvit?

EPHRAM: Nemáš ráda thai?

[Amy neodpoví.]

EPHRAM: Dobře, nevzali tě, jsi naštvaná, je to na draka. Jestli o tom chceš mluvit, jsem tu pro tebe, ale počkám, až s tím začneš sama, ale jestli ne, taky dobrý.

AMY: Jo, ještě o tom nechci mluvit.

EPHRAM: Vidíš? Pohoda. Mimochodem, všimni si, jak se teď chovám. Přesně takhle chci, aby ses chovala, až se nedostanu na Julliard, tak si dělej poznámky.

AMY: O tebe si nedělám starosti, Ephrame.

EPHRAM: Jo, ale to nemůžeš vědět.

[Jen na sebe hledí.]

EPHRAM: Tak čína nebo thai?

AMY: Thai.

EPHRAM: Dobře.

[Ephram vstane a jde objednat jídlo. Amy zůstane na gauči. Objeví se Delia.]

DELIA: To jsi ty.

AMY: To jsem.

[Delia se posadí vedle Amy.]

DELIA: Můj život skončil.

AMY: Jo. Můj taky.

DELIA: Bejt holka je strašný. Zvlášť, když o tom všichni vědí.

AMY: O tom mi povídej. Můžu kontrolovat velikost svých boků? Nemůžu. A víš co, líbí se mi moje boky. Myslím, že jsou dobrý.

DELIA: Taky myslím. Kluci to mají v životě mnohem snažší. S ničím se nemusejí dělat hlavu.

AMY: Naštve to, co? Ačkoli taky mají pár nepříjemných věcí.

DELIA: Jako co?

AMY: Jako když jsou ve tvém věku, začne jim přeskakovat hlas, což je švanda. Neměla by ses smát, když se to stane, ale stejně se směješ, protože to prostě zní strašně směšně.

DELIA: Nemůžu se dočkat, až začne mutovat Dougie Wilson. Puknu smíchy.

AMY: A pak kolem mého věku jim naskáčou uhry.

DELIA: Holkám taky.

AMY: Jo, ale my máme makeup. A nejhorší je věk našich tátů, tehdy to teprve začně být hrůza. Začnou ztrácet vlasy a začnou jim růst na všelijakých divných místech jako na zádech a v uších.

DELIA: Ne?

AMY: Jo, je to děs.

DELIA: Aspoň ovládají svý těla. Neděje se jim nic, co by nechtěli.

AMY: No, řeknu ti to takhle. Za pár let, až k tabuli zavolají nějakýho kluka vyřešit příklad a on si s sebou vezme učebnici, vzpomeň si na tenhle rozhovor, ano?

DELIA: Nechat hokeje asi není nejhorší věc na světě.

AMY: Nenecháš toho jen proto, že ti to řekl nějaký hloupý kluk, že ne?

DELIA: Nejde jenom o ně, ale i o mě, už to není stejný. Nevím, musím o tom přemýšlet.

AMY: Jenom se ujisti, že když se toho rozhodneš nechat, tak to tak opravdu chceš, jinak bys toho mohla litovat, a jestli se rozhodneš pokročit dál, taky dobrý, protože někdy, abys v životě znovu dosáhla něčeho skvělého, musíš se nejdřív něčeho skvělého vzdát.

DELIA: Jako si nechat místo na zákusek?

AMY: Jo, něco takového.

DELIA: Co víš o gymnastice?

KONEC