[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Fallout"

Odvysíláno v USA:
25.04.2005
Scénář:
David Hudgins
Režie:
Michael Schultz
Přepis:
Rosemary
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.18 - "Dopad"

{Z předchozích dílů}

[Topher a Hannah se spolu baví na chodbě ve škole.]

IRV (HLAS): Z předchozích dílů…

TOPHER: Hannah?

HANNAH: Ahoj, Tophere. Ty mě zveš na rande?

[Ephram mluví s Amy po telefonu.]

EPHRAM: Dneska jsem narazil na Madison. Zítra se zase sejdeme.

AMY: Ale ví, že máš ten konkurz, jo?

EPHRAM: Jo.

AMY: Jen nechci, aby tě něco rozptýlilo.

[Ephram se chystá odejít ze schůzky s Madison.]

MADISON: Neodjela jsem jen tak. Byla jsem těhotná. Pan a paní Wagleyovi. Jsou adoptivní rodiče.

[Ephram a dr. Brown spolu mluví na konkurzu na Julliardu.]

DR. BROWN: Ephrame, přemýšlej, co děláš.

EPHRAM: Už to pro mě nic neznamená.

DR. BROWN: Nedělej to, jen abys mi ublížil.

EPHRAM: To není jediný důvod, proč to dělám. Ale je nejlepší.

[Ephram a Amy spolu mluví před domem Abbottových.]

EPHRAM: Jsem teď na úplným dně. Pomůžeš mi?

AMY: Samozřejmě, že ti pomůžu, Ephrame.

{Konec souhrnu předchozích dílů}

[Dům Abbottových - Ephram spí na gauči v obýváku, když vtom mu zazvoní mobil. Ephram vstane a pohlédne na telefon. Ve dveřích se objeví dr. Abbott.]

DR. ABBOTT: Dobré ráno. Doufám, že to na gauči nebylo moc nepohodlné.

EPHRAM: Vůbec ne. Děkuju vám.

DR. ABBOTT: A nebylo ti horko? V tomhle pokoji se vůbec nehýbá vzduch, i přes otevřená okna.

[Přijde Amy.]

AMY: Promiň, měla jsem tě varovat, můj táta je ukázkové ranní ptáče. (políbí Ephrama a přisedne si k nemu) Vyspal ses dobře?

EPHRAM: Ani ne.

AMY: Můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít. Můžeme připravit pokoj pro hosty, že?

DR. ABBOTT: Nemyslím, že je to nejlepší nápad. Včera večer jsem mluvil s tvým otcem, Ephrame. Má o tebe velkou starost.

EPHRAM: Zařaďte to pod kolonku "příliš málo, příliš pozdě".

DR. ABBOTT: Ale přesto jsem mu slíbil, že...

EPHRAM: To je v pořádku, nezůstanu tu dlouho. Ale děkuju, že jste mě tu nechal přespat, moc si toho vážím.

DR. ABBOTT: Nemáš vůbec zač. (ticho) Pokud by měl někdo chuť na míchaná vajíčka, budu v kuchyni.

[Dr. Abbott odejde do kuchyně.]

AMY: Jsi si jistý, protože ho můžu přehlasovat? Jenom si myslí, že tu má hlavní slovo.

EPHRAM: Ne, to je dobrý, nemůžu tu zůstat napořád.

AMY: A už je ti líp?

EPHRAM: Ani ne. Včera jsem byl troska. Teď jsem unavená troska. Možná ještě chytím nějakej rychlej virus a budu unavená a nemocná troska. Jenom jsem tu ležel a pokoušel si přehrát tu scénu v hlavě. Řekla mu to u nás doma? Nebo za ním přišla do ordinace?

AMY: Ephrame…

EPHRAM: Před třemi dny bylo všechno perfektní. Byl jsem v New Yorku. Byl jsem natěšenej na konkurz, ale pak "Ne, je mi líto. Jsi Ephram Brown. Nějak moc se ti právě daří." (pauza) Uvědomuješ si, že jsi poslední člověk, kterýmu můžu věřit?

[Amy se usměje.]

EPHRAM: Nevím, jestli je to smutný nebo co.

AMY: Chci ti pomoct. Ale nevím co udělat, tak mi to budeš muset říct, ano?

EPHRAM: Budu to muset vyřešit sám.

[Amy mu dá hlavu na rameno.]

AMY: Co uděláš?

EPHRAM: Nevím. Ale něco udělat musím.

{Úvodní titulky}


[Kuchyně Niny - Nina a dr. Brown si povídají u ranní kávy.]

NINA: TÝ JO!!!

DR. BROWN: To to hezky shrnuje.

NINA: A to se všechno stalo loni v létě?

DR. BROWN: Jo.

NINA: A teď si jen tak přijdeš a spustíš: "Ahoj, co takhle kafe? A mimochodem, můj syn zbouchnul svou holku a já ji poslal pryč, ale teď to ví, a myslí si, že jsem mu zničil život."

DR. BROWN: Promiň, měl jsem ti to říct dřív.

NINA: Ne, abych byla upřímná, jsem ráda, že mě to minulo. Nemůžu uvěřit, žes to v sobě celou tu dobu nosil. Muselo to pro tebe být strašné.

DR. BROWN: Jo. To bylo. Ale teď je mi fajn.

NINA: Vážně?

DR. BROWN: Mohl bych propadnout sebelítosti, ale k čemu by to bylo.

NINA: O to se nestaráš. To je krása sebelítosti.

DR. BROWN: Možná. Ale strávil jsem tenhle rok tolik času starostmi o Ephrama a skrýváním se v dalším ze svých emociálně nedosažitelných vztahů. Tvá slova, ne má.

NINA: Já vím, ale od tebe zní mnohem hůř.

DR. BROWN: Samozřejmě, že ano.

NINA: Co uděláš?

DR. BROWN: Chci se soustředit jinam. Dohnat to, co se dělo v životě mé dcery a i ve tvém, když na to přijde. Vlastně co kdybychom si dneska dali tu večeři, co jsme pořád odkládali?

NINA: Nemůžu. Mám filmový večer s Jakem a Samem.

DR. BROWN: To zní zábavně. A co zítra?

NINA: Zítřek mi vyhovuje.

DR. BROWN: Bezva.

NINA: Dobře. Ne, počkej, nemůžu. Lístky na koncert. Je samé překvapení.

DR. BROWN: O nic nejde, ale vidíš, co jsem myslel. Byl jsem tak mimo, že jsem ani neměl tušení, jak je to mezi vámi s Jakem vážné.

NINA: Jenom spolu trávíme hodně času. Je to příjemné.

[Nina se podívá na hodinky. Dr. Brown se zdá být zklamaný.]

NINA: Panebože, přijdu pozdě do práce. Pokud si chceš promluvit, můžu si změnit program.

DR. BROWN: Ne. Ne. Ne. To je dobré. Harold mi už určitě zapisuje pozdní příchod. Ale díky za kafe.

NINA: Dobře, buď tu jako doma.

[Nina vstane a odejde. Dr. Brown zůstane sedět u stolu.]


[Před domem zastaví Brightovo auto. Hannah a Bright vystoupí z auta.]

HANNAH: Mám pocit, jako bych byla pryč věky. Děkuju. Ještě jednou děkuju za odvoz. Promiň, že měl můj let zpoždění, ale myslela jsem, že přijede Amy, takže...

[Bright začne vykládat zavazadla.]

BRIGHT: Hannah, jestli se mi ještě jednou poděkuješ nebo omluvíš, tak se budu muset zabít.

HANNAH: Promiň. Promiň.

[Vydají se k domu.]


[Pokoj Hannah - Hannah vybaluje a Bright něco jí.]

BRIGHT: Tak jaký to bylo doma?

HANNAH: Těžký. Znovu vidět rodinu a pak muset odjet. Máma brečela, což bylo divné, protože když jsem odjížděla poprvé, tak nebrečela. A spát ve svým starým pokoji bylo taky divné. Všechno bylo úplně stejné - jako by to byl jiný život, který jsem nechala za sebou.

[Bright pohlédne na její kufry.]

BRIGHT: Vypadá to, že většinu sis ho přivezla. To snad ne, to je tvůj deník?

HANNAH: Ze čtvrté třídy.

BRIGHT: Hmm…

HANNAH: Do toho, není tak zajímavý.

[Bright se posadí na postel.]

BRIGHT: Milý deníčku, mám ráda / miluji Robbieho Shintzera. Má velké svaly a alabastrovou pokožku. P.S.: Konečně jsem byla na školních záchodcích.

HANNAH: Měla jsem potíže s veřejnými místnostmi.

BRIGHT: Nemůžu uvěřit, že jsi ve čtvrtý třídě znala slovo alabastrový. A je asi i dobře napsaný, ne?

HANNAH: Je tak divné je teď číst. Ale něco jsem našla.

[Hannah si přisedne k Brightovi.]

BRIGHT: Co je halitóza? (pozn. překladatele: Páchnoucí dech.)

HANNAH: Dej mi to. (vezme si deník)

BRIGHT: Pořád ji máš?

HANNAH: Ne. (listuje v deníku) Tak. Je to z roku 1997. "Milý deníčku, dneska jsem zjistila, že je táta nemocný. Pokud ho Bůh uzdraví, slibuji, že vždycky sním všechnu zeleninu. Zatím, H." Bylo mi tenkrát devět. Nevěděla jsem nic o vědě nebo medicíně. Myslela jsem, že stačí požádat Boha o pomoc.

BRIGHT: Jo, to si myslí všechny děti. Drahý Bože, ať si mi povede ta přihrávka, slibuju, že týden nechám na pokoji Amynu podprsenku.

[Hannah vstane, aby si dovybalila.]

HANNAH: Jo, ale já tomu opravdu věřila. Myslela jsem si, že Bůh dokáže vyléčit něco jako je Huntington.

BRIGHT: Nikdo neví, co Bůh dokáže nebo nedokáže. Proto se asi modlíme. Je to jako pojistka, pro případ, že by to fungovalo.

HANNAH: Možná to fungovalo.

BRIGHT: Co možná fungovalo?

HANNAH: Možná jsem jako ten člověk, co nepochopil, že mu Bůh seslal člun a vrtulník.

[Bright vypadá ztraceně.]

HANNAH: Během povodní? Je to příběh. To nic. Jde o to, že Bůh možná vyslyšel moji modlitbu, ale já si to neuvědomila, protože se nevyplnila tak, jak jsem čekala.

BRIGHT: Netuším, co s tím má společnýho vrtulník.

HANNAH: Pro tátu bylo příliš pozdě, ale možná Bůh zachránil místo toho mě.

BRIGHT: Myslel jsem, že tvůj test byl negativní, protože nemáš ten gen.

HANNAH: Možná, ale možná ne. A pro ten případ dlužím Bohu pořádnou porci zeleniny.


[Amy a Ephram před školou obědvají.]

EPHRAM: Jak těžký myslíš, že by ho bylo najít?

AMY: Myslíš...

EPHRAM: Jo, dítě.

AMY: Proč bys ho chtěl najít?

EPHRAM: Já ani - já ani nevím, jestli ho chci vidět. Jen chci mít jistotu, že je v pořádku.

AMY: A co říkala Madison?

EPHRAM: Nic moc. Ten pár - Wagleyovy. Přišli do nemocnice a vzali si ho. To je celý.

AMY: Jestli se s nima setkala, tak určitě ví víc. Možná by ses jí mohl zeptat.

EPHRAM: Jo, já vím, ale já se jí nechci ptát. To by znamenalo, že bych s ní musel mluvit, a když s ní budu mluvit, znamená to, že jí odpouštím, a já jí nemůžu odpustit, i kdybych chtěl, protože by to znamenalo, že odpouštím jemu.

AMY: Jo, rozumím. (ticho) Neumím si představit, jaký to pro tebe teď je. Přála bych si, abych... chci to zlepšit, víš?

EPHRAM: Jo, já vím. Já taky. To... je úplně šílený, že ho chci najít?

AMY: Jestli to chceš.

EPHRAM: Myslím, že jo.

AMY: No, tak ti pomůžu.


[Dr. Brown a Delia nakupují.]

DELIA: Je to zmatek.

DR. BROWN: Hmm…

DELIA: A co bys řekl na tmavě fialovou?

DR. BROWN: Řekl bych, že pro bordel je skvělá, ale pro tvůj pokoj bych dal přednost řekněme světle béžové.

DELIA: To přežiju.

DR. BROWN: Bezva.

[Dr. Brown vezme plechovku s barvou.]

DELIA: Víš...

DR. BROWN: Hmm.

DELIA: Mohla bych se přestěhovat do Ephramovy garáže. Dalo by to míň práce a příští rok tu stejně nebude.

DR. BROWN: Proč? Říkal ti něco?

DELIA: Nemusel mi nic říkat. Už vím, že odejde na vysokou.

DR. BROWN: Jasně. Asi sis všimla, že Ephram poslední dobou nebyl moc doma.

DELIA: Ani ne. Mrkneme na štětce.

DR. BROWN: To proto, že má hodně starostí. Končí školu a má závěrečné zkoušky. Je pod velkým tlakem.

DELIA: Byl s tebou v New Yorku, viděl Poppi a jedl Rayovu pizzu. A byli jste pryč čtyři dny, takže na tohle dostanu alespoň stejně času, že jo?

DR. BROWN: No, zlato, nemyslím, že nám bude trvat čtyři dny dokončit tvůj pokoj, ale...

[Delia spraží dr. Browna pohledem.]

DR. BROWN: Fajn, čtyři dny, máš je mít.

[Objeví se dr. Hartman.]

DR. HARTMAN: Zdravím, šťastná rodinko.

DR. BROWN: Zdravím, Jakeu. To je má dcera.

[Dr. Hartman si s Deliou plácne dlaněmi.]

DR. HARTMAN: SuperDelia. Jo, já vím. Doprovodila nás minulý týden se Samem do školy, viď?

DELIA: Budu mít nový pokoj. Bude světle béžový.

DR. HARTMAN: Úžasné. To je všechna barva? Malá rada. Pokud máte latexový podklad, budete potřebovat umělý váleček, ty přírodní všechno vsáknou.

DR. BROWN: To snad ne. To jsem nevěděl.

DR. HARTMAN: Jako plastický chirurg musíte mít přístup k svému vnitřnímu dekoratérovi. Je to přirozené.

DR. BROWN: Bude z vás velmi bohatý člověk.

DR. HARTMAN: Půjdu najít detektory oxidu uhličitého. Nina chtěla jen kouřový alarm, ale já si pomyslel, že vezmu všechno. Máme v domě dítě, ne?

[Dr. Hartman se vydá na odchod.]

DR. BROWN: Jakeu, já vím, že je to praštěný nápad, ale co kdybyste nám přišli pomoct?

DR. HARTMAN: S malováním?

DR. BROWN: Jo, Nina patří skoro do rodiny a chodíte teď spolu. Byla by to dobrá příležitost se lépe poznat mimo práci.

DR. HARTMAN: Na ověření mých doporučení je trochu pozdě, ale jistě, jsem pro.

DR. BROWN: Dobrá.

DELIA: Tati?

DR. BROWN: Hm…

DELIA: Za tohle dostanu den navíc.

DR. BROWN: Máme spoustu dnů. Takže pět dnů.


[Pokoj Amy - Amy pozdě v noci hledá na Internetu. Dr. Abbott jde okolo jejího pokoje a všimne, že je ještě vzhůru.]

DR. ABBOTT: Amy?

[Amy se pokouší zakrýt, co dělá.]

DR. ABBOTT: Jsou tři v noci. Pořád děláš úkoly?

AMY: Ne, jenom něco hledám. Nemohla jsem spát.

[Dr. Abbott si povzdechne.]

DR. ABBOTT: Jak mu je?

AMY: Ne moc dobře. Je strašně křehký. Snažím se mu být oporou, ale mám pocit, že stačí jedno moje slovo a jeho to odvaje špatným směrem.

DR. ABBOTT: Na toho kluka dopadla rána.

AMY: Jako bych ho sledovala, jak se mi rozpadá před očima. Bolí to.

DR. ABBOTT: Možná nemusíš. Zkus se na tu situaci podívat objektivně. Možná si to musí vyřešit sám. A jak uzná za vhodné.

AMY: Co se snažíš říct? Že bych se s ním měla rozejít?

DR. ABBOTT: Říkám, že máš pravdu, všechno se změnilo. Nikdo by ti to nemohl mít za zlé. Tomuhle ses neupsala.

AMY: Panebože, fakt mi v týhle chvíli radíš tohle? Opustit ho, když mě potřebuje nejvíc?

DR. ABBOTT: Srdičko, je pozdě v noci, možná se nevyjadřuji jasně.

AMY: Ne, myslím, že se vyjadřuješ úplně jasně, tati. Myslíš si, že je Ephram poškozený zboží a bojíš se, že se to přenese i na mě. No, promiň, ale takhle vztahy nefungujou. Člověk toho druhého neopustí, když se něco stane nebo když to přestane být zábava. A myslím, že je dost smutný, že to nejsi schopný pochopit.

DR. ABBOTT: Já jen vidím, že má mé dítě bolest. Promiň, jestli mi mé isntinkty velí dostat ji od ohně.

[Amy zavrtí hlavou a vrátí se k hledání na Internetu. Dr. Abbott vstane a odejde.]


[Ephram a Amy jedou jeho autem do školy. Zastaví před školou.]

AMY: Jdeš?

EPHRAM: Ne, asi ne. Dneska bych školu nezvlád.

[Amy na Ephrama jen hledí, jak se probírá nějakými papíry.]

EPHRAM: To, co jsi v noci našla, je skvělý. Je tu adresa na Adopční centrum. Možná bych tam měl zajet a zeptat se jich na pár věcí.

AMY: Uvědomuješ si, že je v Denveru?

EPHRAM: Jo, ale myslím, že mý auto to zvládne.

AMY: Chceš, abych jela s tebou?

EPHRAM: Jo. Jo. Jasně, jestli chceš. Ale nevím, co přesně hledám, takže to může zabrat celý den. Celý nudný den.

AMY: To je dobrý, stejně mám na pátou hodinu referát.

EPHRAM: Určitě?

AMY: Jo, ale prokaž mi laskavost a nech si zapnutý mobil. Mám něco rozdělanýho a možná tě budu potřebovat.

EPHRAM: Jo, jasně. A ještě jednou děkuju za pomoc, vážím si toho.

AMY: Nemáš zač.

[Amy se nakloní a Ephrama políbí.]

AMY): Uvidíme se pak, jo?

[Amy vystoupí z auta a zamává na rozloučenou. Ephram odjede.]


[Pokoj Delie - Dr. Brown, Delia, Nina a Dr. Hartman vymalovávají pokoj.]

DR. BROWN: Takže už víme, jak jste se potkali, tak co kdybychom přeskočili k první schůzce. Kam jste šli? Co jste dělali?

DELIA: Myslela jsem, že přijde i Sam.

NINA: Kouká se doma na film.

DR. BROWN: No tak, zajímá mě to. Nenapínejte mě.

NINA: Šli jsme na večeři.

DR. HARTMAN: Nejenom večeři. Vzal jsem ji k Julii Robinsonový v Longmontu. Víno. Čerstvá zvěřina. Jiskrná konverzace. Neměla šanci.

NINA: Jo, myslím, že to bylo to srnčí, co rozhodlo.

DR. BROWN: Mám to tam rád. Mají skvělé zákusky. (k Delie) Pozor na cákance, zlato. (k Nině a dr. Hartmanovi) A co druhá schůzka? Pořád jste se snažili udělat dojem nebo to bylo trochu uvolněnější?

DELIA: Ty zdi vypadají hrbolatě.

DR. BROWN: Zlato, to proto, že si musíš víc otírat štětec, abys nenanášela tolik barvy na zeď najednou.

[Dr. Hartman a Nina na sebe pohlédnou.]

DR. BROWN (k dr. Hartmanovi a Nině): No tak, jsem zvědavý. Povězte mi, co bylo.

DR. HARTMAN: Víte co, Andy? Myslím, že byste měl zpomalit.

DR. BROWN: Proč? Je to tajemství?

DR. HARTMAN: Ne, myslím s malováním. Tady.

[Dr. Hartman přijde k dr. Brownovi.]

DR. HARTMAN: Začněte u stropu. Pak jeďte dolů a přesuňte se vedle. Jinak budete dělat šmouchy.

DELIA: Bezva, budu mít hrbolatý a šmouhatý pokoj.

NINA: Kdo potřebuje doplnit barvu?

DR. BROWN: Víte, kam musíte vyrazit? Na farmářského trh v Durangu. V neděli tam vaří, je to skvělé. Užili byste si to.

[Delia vypadá znechuceně, že dr. Brown věnuje více pozornosti Nině a dr. Hartmanovi než jí.]


[Pokoj Amy - Amy telefonuje.]

AMY: Byl to konkurz devatenáctého, myslím, že ve čtyři hodiny. Jmenuje se Ephram Brown.

[Julliard - administrátor sedí za stolem.]

ADMINISTRÁTOR: Ano, to jméno si vybavuji.

AMY: Vážně?

ADMINISTRÁTOR: Máme na starosti ty, co se hlásí na piáno, už patnáct let. Mohu spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát se někdo nedostavil na konkurz.

AMY: On měl důvod. Šlo o naléhavou záležitost. Úmrtí v rodině.

ADMINISTRÁTOR: Omlouvám se, to jsem ve složce neviděl. Obvykle je tam úmrtní list.

AMY: Vy požaduje úmrtní list?

ADMINISTRÁTOR: Nebo kopii parte.

AMY: Dobře, fajn. Nikdo neumřel. Ale bylo to stejně zlý, věřte mi.

ADMINISTRÁTOR: S kým že to mluvím?

AMY: Heleďte, byl tam. Letěl až do New Yorku, a jestli nedostane šanci vyplnit si sen…

ADMINISTRÁTOR: Měl šanci. Ve čtyři odpoledne minulou neděli.

AMY: To už jste říkal. No tak. Pokouším se vám říct, že je úžasný a všechny školy se ho pokoušely získat, takže kdybyste mu mohl poskytnout náhradní termín...

ADMINISTRÁTOR: Možná by měl zkusit štěstí na jedné z těch jiných škol.

AMY: Jo? Možná byste si vy měl nechat narůst srdce, debile!

[Amy znechuceně praští telefonem.]


[Kostel - lidé vycházejí ven. Hannah čeká venku, když vyjde Topher a spatří ji.]

TOPHER: Hannah? Myslel jsem si, že jsi to ty. Proč stojíš tady?

HANNAH: Jen tak. Tu stojím.

TOPHER: Jsi naparáděná.

HANNAH: Já vím, to kvůli kostelu. Vypadám směšně, že jo?

TOPHER: Ne, moc ti to sluší.

HANNAH: Takže ty sem chodíš?

TOPHER: Jo, chodím sem. Chceš sem chodit?

HANNAH: Ne. No, možná, já... jenom tu něco hledám. Je to trochu komplikované.

TOPHER: To zní dost vážně. Viděl jsem tě sedět v první řadě. Obvykle tam nikdo nesedí. Otec Ivers hodně prská.

HANNAH: Jo, všimla jsem si.

TOPHER: A taky mumlá.

HANNAH: Tady je. Musím jít. Ráda jsem tě viděla, Tophere.

TOPHER: Jo, já tebe taky.

[Hannah přistoupí k otci Iversovi.]

HANNAH: Promiňte. Zdravím, mohu s vámi na chvíli mluvit?

OTEC IVERS: Jistě.

HANNAH: Děkuju.

[Vejdou do kostela.]


[Pokoj Delie - Dr. Brown, dr. Hartman, Nina a Delia uklízejí.]

DR. BROWN: Říkám vám, že to byl Clapton, hrávali jsme ji na lékařáku, když jsem měl službu.

DR. HARTMAN: Clapton ji proslavil, ale je to píseň Boba Marleyho. Vsadím stovku.

DR. BROWN: Ephram by to věděl.

DELIA: Protože Ephram ví všechno.

DR. HARTMAN: Koho máš radši, Marleyho nebo Claptona?

NINA: To je něco jako Elvis versus Beatles? Musím jít zkontrolovat Sama.

[Nina odejde.]

DR. HARTMAN: Tak jak se Ephram drží? Slyšel jsem, co se stalo. Musí to být náročné.

DR. BROWN: Zlato, co kdyby sis šla umít ruce, než ta barva zaschne?

[Delia na něj pohlédne a pak odejde z pokoje.]

DR. HARTMAN: Já vím. Já vím, sotva jsem to vypustil z úst, věděl jsem, že jsem to zvoral.

DR. BROWN: Jakto, že víte o Ephramovi?

DR. HARTMAN: Vlastně nevím. Jen to hlavní. Jenom co mi řekla Nina.

DR. BROWN: Ona to s vámi probírala?

DR. HARTMAN: Samozřejmě, že ano. Proč by ne? Heleďte, mrzí mě to. Netuším, jaký je to mít děti. Myslím, že je to zřejmé.

DR. BROWN: Ne, je toho hodně, co nevíte. Protože je toho hodně, co Nina neví. Takže co kdybychom z toho mou výchovu a mé děti vynechali. Souhlasíte?

DR. HARTMAN: O vaší výchově jsem nic neřekl.

DR. BROWN: Jo…

[Vrátí se Nina i Delia.]

NINA: Ahoj. Co se děje? Nechala jsem tu klíče.

DR. HARTMAN: Jenom jsem pomáhal Andymu uklidit...

DR. BROWN: To je dobré. Děkuju, lidi. Teď už to zvládnu sám.

[Dr. Hartman a Nina odejdou. Delia se rozhlédne po pokoji.]

DELIA: Smrdí to tu.

DR BROWN: (povzdehcne si) Jo, to ano.

DELIA: Neměli bychom začít u dveří?

DR. BROWN: Víš co, Delio? Myslím, že mám pořád číslo na toho dodavatele, co dělal Ephramovu garáž. Možná bychom to měli nechat na profesionálech.

DELIA: Teď toho necháme?

DR. BROWN: Ano. Jsem unavený, kotě.

[Dr. Brown vyjde z pokoje. Delia vypadá zničeně.]


[Adopční centrum v Denveru - Ephram přechází sem a tam. Úřednice si ho všimne.]

ÚŘEDNICE: Pane? Celý den tu chodíte sem a tam. Budeme zavírat. Pokud něco potřebujete, tak teď je správná doba.

EPHRAM: Někoho hledám, ale ani nevím, jestli jsem na správném místě, takže jsem vás nechtěl obtěžovat. (pauza) Jde o dítě. Vlastně moje dítě. Mého syna. Byl dán k adopci...

ÚŘEDNICE: Rodné jméno matky?

EPHRAM: Kellnerová. Madison - Madison Kellnerová.

[Úřednice to vyťuká na klávesnici.]

ÚŘEDNICE: Říkáte, že jste otec?

EPHRAM: Jo, Ephram Brown. Je to tam?

ÚŘEDNICE: Mám tu záznam Kellnerové, ale píše se tam "otec neznámý". Podívám se do dokumentů... "nařizuje ukončení rodičovských práv neznámého otce." Vypadá to, že byly podepsány v den adopčního rozhodnutí.

EPHRAM: Nevím, co to znamená...

ÚŘEDNICE: Nevidím tu napadení adopce. Byl jste u soudu?

EPHRAM: Co... já ani nevěděl, že se koná nějaký soud. Nikdo mi to neřekl. Kdy to bylo?

ÚŘEDNICE: Omlouvám se, ale ty dokumenty jsou důvěrné. Poskytovat vám informace je nezákonné, pokud nejste účastník řízení nebo právní zástupce.

EPHRAM: Ani když jsem otec?

ÚŘEDNICE: To tam... musím se držet záznamu. Je mi líto.

[Ephram se pokouší ovládnout.]

EPHRAM: Nemůžu uvěřit, že jim řekla, že neví, kdo je otcem. Jako by chtěla předstírat, že neexistuju.

ÚŘEDNICE: Kéž bych vám mohla pomoci...

EPHRAM: Omlouvám se. Vím, že to není vaše vina, ale... myslel jsem, že když sem přijdu, budu moci alespoň zjistit, kde je, a možná něco z toho nechat za sebou. Já vím, byl to hloupý nápad.

ÚŘEDNICE: Nevyčítejte si, o co se pokoušíte.

EPHRAM: Nechci vás dostat do problémů, já jen..

ÚŘEDNICE: Já vím, já vím, že nechcete...

EPHRAM: To jen... mám dítě. Měl jsem dítě a nikdy jsem ho neviděl. Netuším, kdo je, a jen se chci ujistit, že je v bezpečí.

[Úřednice se znovu podívá na obrazovku.]

ÚŘEDNICE: Poslouchejte. Každé dítě, které vyrůstá v Marin County, bude v pořádku. Ano?

(Pozn. překladatele: Marin County je vyhlášená oblast v Kalifornii, kde bydlejí bohatí lidé.)

EPHRAM: Děkuju vám.

ÚŘEDNICE: To je v pořádku, zlato. Kéž by bylo víc takových jako vy.

[Ephram pohlédne na úřednici a pak odejde.]


[Amy a Ephram před domem Abbottových.]

AMY: Takže ona ti řekla, kde bydlí?

EPHRAM: Tak nějak. Trochu jsem se tam sesypal. Nevím, jestli jí mě bylo líto nebo se mě chtěla zbavit, ale teď vím, kde je, takže...

AMY: Víš okres, ale nemáš přesnou adresu.

EPHRAM: Jo, já vím, ale kolik Wagleyových tam může být.

AMY: Nevím, možná hodně.

EPHRAM: Přemýšlel jsem, že večer přijdu domů, vlezu na Internet a trochu zúžím pátrání a možná se kouknu na ceny letenek do Marin County.

AMY: Přemýšlíš, že tam pojedeš? Myslela jsem, že jsi ho chtěl najít, ne tam jet a vidět ho.

EPHRAM: To bylo předtím, než jsem věděl, kde je.

AMY: Takže prostě přijdeš k jejich dveřím a zaklepeš?

EPHRAM: Takhle dopředu jsem ještě nepřemýšlel. Myslel jsem, že ti to nevadí.

AMY: Ne, nevadí. Pokouším se tě podporovat, Ephrame. Jenom se to zdá... jak daleko máš v plánu zajít? Přemýšlíš, že bys tu adopci napadl?

EPHRAM: Ne, samozřejmě, že ne.

AMY: Tak proč to děláš?

EPHRAM: Nevím. Nemůžu toho teď moc dělat, takhle mám aspoň pocit, že dělám něco. Možná to tak budu moct nechat za sebou.

AMY: Vážně? Dostal jsi, co jsi chtěl. Víš, kde je. Víš, že má dobrý život v prostředí miliardářů.

EPHRAM: Nevím, že jsou dobří rodiče jen proto, že jsou bohatí. Co když jsou to ti lidi, co posílají děti do školy s chůvama a vůbec je nevídají.

AMY: A co když jsou? Co uděláš? Ukradneš to dítě a budeš ho vychovávat sám? Tohle je šílený.

EPHRAM: Máš pravdu. Promiň. Máš pravdu. Byl jsem do toho tak ponořenej, že jsem ani nepomyslel na to, jak to pro tebe musí být divný.

AMY: Ne. Ne. Já... tvý problémy jsou mý problémy.

EPHRAM: Jo, ale stalo se to, než jsme se dali dohromady. Nevěděla jsi o tom. Neměla by ses tím trápit. Vím, že mě miluješ a chceš mi pomoct, což pomáháš, ale... myslím, že odteď bych si s tím měl poradit sám, ano?

[Amy frustrovaně zavrtí hlavou.]


[Pokoj Delie - pokoj je úplně jiný, než ho malovali. Dr. Brown zakrývá Delie oči, aby byla překvapená.]

DR. BROWN: Připravena? (odkryje jí oči) Tadá!!! Není úžasné, co pár dní a pár tisícovek svede?

DELIA: Je modrej!

DR. BROWN: Ve skutečnosti je to červenková modř.

DELIA: Je to hnusný!

[Dr. Brown je v šoku.]

DR. BROWN: Barvu můžeme vždycky změnit. To není problém. (přistoupí k novým skládacím skříňkám) Ale koukni. Koukni na tohle. Nejsou super? Můžeš do nich dávat věci. Můžeš je rozestavět, jak chceš. No tak.

DELIA: Kde je moje skříňka?

DR. BROWN: Vynesli jsme ji ven, ale můžeme ji vrátit, jestli chceš.

DELIA (shodí z postele polštář): Já si chtěla vymalovat pokoj sama!

DR. BROWN: Promiň, mladá dámo, ale nejsi trochu stará na takovéhle výbuchy?

DELIA: A? Stejně se ke mně chováš jako k pětiletý!

DR. BROWN: To není pravda. Právě teď se chováš jako rozmazlený fracek a toho mám dost od Ephrama. Upřímně...

DELIA: Ephram mě nezajímá! Nemůžeš mluvit o něčem jiným?!

DR. BROWN: Co to má znamenat?

DELIA: Má všechno! Novou garáž se stovkou počítačů, klávesy a nový auto.

DR. BROWN: To auto nebylo nový!

DELIA: Ale dostal ho! Měl tři učitele piána a já nikdy nedostala ani toho pitomýho koně, kterýho jsi mi slíbil!

DR. BROWN: Ale já ti právě dal všechno v tomhle pokoji.

DELIA: A? Já tyhle krámy nechci!!!

DR. BROWN: A co chceš?! Chceš, aby ti bylo 18 a taky vypadnout z domu?!

DELIA: Jo!!!

DR. BROWN: To máš blbý!! To nemůžeš, tak se přestaň chovat jako malá!!!

DELIA: To ty se chováš jako malej! Uspořádáš hromadný malování a pak se jenom hádáš s dr. Jakem!

DR. BROWN: My se nehádali.

DELIA: Ale hádali! Měli jsme to dělat spolu! A ty jsi místo toho pozval další milion lidí a strávil celou dobu blábolením s nima! A teď mám tenhle stupidní modrej pokoj a je to celý tvoje vina!

[Naštvaná Delia vyjde z pokoje. Dr. Brown naštvaně srazí skříňky na zem. Delia se vrátí.]

DELIA: To bylo to jediný, co se mi líbilo!

[Delia znovu odejde a práskne za sebou dveřmi.]


[Dům Abbottových - Bright si čte neviny, když přijdou dr. Abbott a Hannah z kostela.]

DR. ABBOTT: Vidím, že jsi pořád na svém místě.

BRIGHT: To víš, nedělní komiksy. Člověk si musí dopřát načas.

DR. ABBOTT: Matka je pořád nahoře?

BRIGHT: Jo a vypadá hrozně.

DR. ABBOTT: Určitě oceňuje tvoji starost. (k Hannah) Ještě jednou děkuji za společnost, Hannah.

[Dr. Abbott se vydá ke schodům.]

HANNAH: Jo, nemáte zač. A děkuju za oběd.

DR. ABBOTT: Jo.

[Hannah si přisedne vedle Brighta. Vypadá zmateně a frustrovaně.]

BRIGHT: Problémy?

HANNAH: Jenom jsem frustrovaná z Boha.

[Bright přikývne a znovu se vrátí ke komiksům.]

HANNAH: S Johankou z Arkádie mluví pětkrát tejdně, říká jí, aby byla roztleskávačkou. Moje problémy jsou mnohem větší a já ho nezajímám.

(pozn. překladatele: Narážka na seriál Joan of Arcadia)

BRIGHT: Nechápu, jaktože tě přehlíd, byla jsi tam pořád. Kolikrát jsi tam byla tenhle týden?

HANNAH: Nevím, děvětkrát, pokud počítáš palačinkovou slavnost.

BRIGHT: Přesně. Měla bys dostat kartu věrného velebitele.

HANNAH: Promiň, ale zdá se být logické, že když chceš mluvit s Bohem, jdeš do kostela. Tam pracuje, ne?

BRIGHT: Jo, ale to se tam neděje. No tak, nehledáš tam odpovědi. Schováváš se.

HANNAH: Před čím?

BRIGHT: Nevím. Před životem?

[Hannah se nad tím zamyslí.]

BRIGHT: Přemýšlej. Ta nemoc ti visela nad hlavou od dětství a to je strašný, ale taky to byla výmluva. Teď je ta výmluva pryč. A ty nevíš, co s tím. Pořád se bojíš žít.

HANNAH: Nebojím.

BRIGHT: Kdybych to byl já, byl bych v laufu. Byl bych venku. Oslavoval bych a netrávil čas s partou pánbíčkářů.

HANNAH: Promiň, ale co bych měla oslavovat? Skutečnost, že je můj táta na respirátoru a nemůže vstát z postele nebo že můj bratr ví, že jsem byla na testu, ale on ne, protože se příliš bojí a teď spolu ani nemluví s mámou? Promiň, že si myslím, že je v tom, co se stalo, nějaký smysl. Jen to, že jsi to ty vzdal s hledáním smyslu vlastního života, neznamená, že já musím udělat totéž.

BRIGHT: Ne. Ne. Tady nejde o mě, slečinko Ráda-měním-téma.

[Hannah vstane k odchodu.]

HANNAH: Fajn, zapomeň na to! (otočí se k němu) Budu se za tebe modlit, Brighte.

BRIGHT: Díky.

[Hannah zamíří ke kuchyni.]

BRIGHT: Amy není doma.

HANNAH: Zklapni!!

Bright: Dobře.

[Hannah v hale zaváhá a pak frustrovaná vyjde dveřmi ven. Bright se vrátí k novinám.]


[Kuchyně Brownových - objeví se Nina s krabicí, zaklepe na dveře a vejde. Dr.Brown sedí u kuchyňského stolu.]

NINA: Ahoj.

DR. BROWN: Ahoj.

NINA: Dělám jarní úklid. Napadlo mě, že je načase vrátit ti nějaké tvé věci.

[Nina dá krabici na kuchyňský pult a vyndá z ní knihu.]

NINA: Sójou ku zdraví.

[Dr. Brown se usměje, ale Nina vidí, že ho neco trápí.]

NINA: Co se děje?

DR. BROWN: (povzdechne si) Z pokoje Delie se vyklubala katastrofa.

NINA: No, břeženka byla odvážná volba.

DR. BROWN: Červenková modř. Ale nejde o pokoj, ale o všechno.

NINA: Konečně jsi propadnul sebelítosti?

DR. BROWN: Když jsem dal Ephramovi studio, alespoň se mi dostalo objetí. Už ani nevím, jaké to je.

NINA: Takže jde o Ephrama?

[Nina odloží knihu a posadí se k dr. Brownovi.]

NINA: Možná sis myslel, že se před ním můžeš skrýt, když se obklopíš ostatními, ale problém nemůžeš ignorovat a doufat, že zmizí sám od sebe, protože nezmizí.

DR. BROWN: Nechce se mnou mluvit. Nemůžu ho k tomu nutit, tak proč tlačit.

NINA: Protože to má vliv na všechno, co děláš. Hádáš se s Delií, hádáš se s Jakem.

DR. BROWN: Jo, ale ujel, Nino. Jestli budeš Jakea bránit, tak...

NINA: A teď zkoušíš vyvolat hádku se mnou, ale já tě nenechám, protože ten, s kým se potřebuješ hádat, je Ephram.

DR. BROWN: No, to nemůžu.

NINA: Samozřejmě, že můžeš. Viděla jsem vás tak milionkrát.

DR. BROWN: Nemůžu se s Ephramem hádat, protože má pravdu. Udělal jsem strašlivou chybu a nemůžu ho žádat, aby ke mně za to necítil nenávist. Ale nelituj mě, jednou jsi nahoře a jednou jsi dole.

NINA: Možná bys měl dát na chvíli Ephramovi prostor a soustředit se na Delii. Ale nesnaž se dohnat ztracený čas se všemi najednou. Nejspíš by ti řekla, že jsi tuhle byl za pitomce a nikdo nemá rád předstírání.

[Nina listuje knihou.]

NINA: Jako sojové lazáně. Kdo by to jedl?

DR. BROWN: Nemohla jsi to vystát, co?

NINA: Ne, mám čistý rejstřík.

[Zasmějí se.]


[Ephramovo studio - Ephram leží na gauči. Ve studiu je nepořádek, jako by tam bydlel. Vejde Amy.]

AMY: Jsem bohyně. (zavře dveře a přijde k Ephramovi) Pamatuješ na Chrise Templemana? Náborčího z Colorado A&M?

EPHRAM: Nepřihlásil jsem se tam. Pamatuješ, další z tátových báječných nápadů.

AMY: To je jedno. Pamatuju, že jsi mi o něm říkal, že ses mu líbil a že vyrůstal na Long Islandu, vystudoval Julliard, ale neměl rád cestování, tak začal učit.

EPHRAM: To si pamatuješ všechno, co říkám? Protože je to trochu děsivý.

AMY: Volala jsem mu. Řekla jsem mu, co se stalo, krátkou verzi, neboj. Pamatoval si tě. Spojila jsem ho s Julliardem a za tři dny máš další konkurz.

[Ephram vypadá šokovaně.]

EPHRAM: Panebože!!

AMY: Já vím, teď mě můžem velebit.

EPHRAM: Miluju tě, Amy.

AMY: Já tebe taky.

[Ephram vstane a začne přecházet sem a tam.]

EPHRAM: Ale nemůžu jet. Pojedu do Marin County. Už jsem si koupil letenku.

AMY: Myslela jsem, že ses rozhodl nejet?

EPHRAM: To jsem nikdy neřekl.

[Amy nevěřícně zavrtí hlavou.]

EPHRAM: Promiň, kdybys mi to řekla dřív...

AMY: Ephrame, poslouchej, musíš jet do New Yorku. Stačí si změnit letenku.

EPHRAM: Nemůžu si ji změnit. Už jsem ji koupil.

AMY: Tak ji prodej. Ephrame, tohle je tvoje budoucnost - New York, Julliard.

[Amy vstane a přistoupí k němu. Ephramův přístup ji začíná rozčilovat. Pozn. překladatele: Mě taky :-/]

AMY: Dostáváš druhou šanci. Musíš být geniální pianista, kterým máš být.

EPHRAM: Jo, ale to už já nejsem.

AMY: Ale jsi. Panebože, uvědomuješ si, kolik mi to dalo práce zařídit ti další konkurz?

EPHRAM: Promiň, že sis dala tu námahu, kdybys mi to řekla dřív, vysvětlil bych ti…

AMY: Co? Že ses úplně zbláznil?

EPHRAM: Že pokaždý, když pomyslím na New York, se mi udělá špatně, a pokaždý, když pohlédnu na piáno, se mi chce zvracet.

[Ephram se posadí zpátky na gauč.]

AMY: Víš co, Ephrame? Musíš s tím přestat. Musíš se soustředit a připomenout si, o čem je tvůj život. Tenhle život. Ne život, který jsi nedostal. A vím, že sis měl vybrat sám, ale nestalo se a teď je to hotovo a ty se tím nemůžeš trápit věčně.

EPHRAM: Je to týden.

AMY: Další šanci na Julliardu nedostaneš, chápeš to? Bože, přesně proto jsem ti to neřekla. Snažím se ti zařídit další šanci a ty ji zase zahodíš. Nechápu tě.

EPHRAM: Co jsi mi neřekla? (vstane) Věděla jsi to?

AMY: Ne. Teda ano. Věděla jsem, že byla těhotná. Zjistila jsem to těsně před tvým odjezdem, ale táta...

EPHRAM: Tvůj táta to věděl?

AMY: Řekla bych ti to, Ephrame. Ale nechtěla jsem tě rozrušit před tím konkurzem a samozřejmě mě nenapadlo, že narazíš v New Yorku na Madison, a nevěděla jsem o úloze tvýho táty.

EPHRAM: Věděla jsi to a neřekla mi to?

AMY: Ale řekla bych ti to. Pamatuješ? Řekla jsem ti: "Musíme si promluvit, ale počká to."

EPHRAM: Jak by to mohlo počkat? Jak by to mohlo něco takovýho počkat?

AMY: Protože jsi měl ten konkurz. Konkurz, na který jsi celý rok dřel. Jen jsem se tě snažila chránit.

EPHRAM: Chránit?

AMY: Nedělej to, Ephrame. To není totéž.

EPHRAM: Je to přesně totéž. Jsi stejná jako on, akorát je to horší, protože jsem myslel, že ti můžu věřit.

AMY: Můžeš. Ephrame, to jsem já. Jen jsem chtěla, aby sis uvědomil, na čem skutečně záleží.

EPHRAM: Nemáš ponětí, na čem záleží.

AMY: Fajn. Nenáviď mě, ale pomysli na to, čeho se vzdáváš. Je vidět to dítě fakt tak důležitý?

EPHRAM: Právě teď je to důležitější než ty.

[Amy je šokována.]

EPHRAM: Měla bys jít.

[Ephram se posadí na gauč a Amy v tichosti odejde.]


[Amyno auto - Amy sedí v autě zaparkovaném před domem Abbottových a pláče. K autu přijde dr. Abbott a Amy ho pustí dovnitř.]

Hraje píseň "Your Love Means Everything" - slova: I slipped away last night/Took me away from sight and the place I know./All crushed upon my skin/This mess I put you in and the punch i threw/It was a strange reaction/for someone like you to remain on side/And in a chain reaction/I was down and calling for a place to hide/ Saw a broken arm /Machines will all break down in the way I know. /Mended and all made clean /I saw up on the screen all the stones I throw. /It was a strange reaction /for someone like you to remain so sure /And in a chain reaction /I dissolve and break and then away I crawl.

DR. ABBOTT: Jak dlouho tu sedíš?

AMY: Asi 20 minut. (pauza) Rozešli jsme se.

DR. ABBOTT: (povzdechne si) To mě mrzí. Ale tuhle večer jsem ujel.

AMY: To je dobrý.

Dr. ABBOTT: Ne. Ne. Ne, není. Neptala ses na radu. Bylo to špatné. Řekl jsem to jen proto...

AMY: Že mě máš rád. Chápu, proč jsi to udělal, tati. A proč jsi mi neřekl o Madison. Když máš někoho rád, chceš ho chránit, držet ho dál od zlých věcí. Protože myslíš, že je to pro něj to nejlepší, ale nefunguje to.

DR. ABBOTT: O vás s Ephramem vím jedno a to je, že máte pozurohodnou schopnost si věci vyřešit. Takže když tomu dáš trochu času...

AMY: Neřekla bych. Jsem si dost jistá, že je konec.


[Jídelna střední školy - Hannah si sama u stolu dělá úkol a objeví se Topher.]

TOPHER: Včera jsem tě neviděl v kostele.

HANNAH: Jo, dala jsem si pauzu. Nebo jsem přestala, ještě nevím.

TOPHER: Jsi v pořádku?

HANNAH: Budeš si myslet, že jsem hloupá.

TOPHER: Zkus to.

[Topher si přisedne.]

HANNAH: Doma máme takovou situaci. Táta je nemocný. Má...

TOPHER: Huntingtonovu chorobu, já vím. Chtěl jsem něco říct, ale nebyl jsem si jistý. Ty to nemáš, viď?

HANNAH: Ne. (v šoku) Ale... to je ten problém. Když jsem byla malá, modlila jsem se, aby se táta uzdravil. Neuzdravil se, ale já jsem v pořádku, tak jsem chtěla Bohu splatit to, že mě zachránil, jenom jsem přesně nevěděla jak. Jako by ten chlápek odmítal šeky.

[Topher se zasměje.]

HANNAH: Jak jsem řekla, je to hloupé.

TOPHER: Ne. Ne. Jen legrační. Fakt, že si myslíš, že bys pro Boha mohla udělat víc než to, co už děláš. Jsi ten nejdokonalejší člověk na světě. Možná už jsi to tím Bohu splatila. Možná už nic dalšího dělat nemusíš.

HANNAH: Takže myslíš, že to, co jsem celou dobu hledala, jsem měla na zápraží?

TOPHER: "Čaroděj ze země Oz" je super. Létající opice. Hustý, ne?

[Zasmějí se.]

HANNAH: Používáš "hustý".

TOPHER: Obvykle ne. Promiň.

HANNAH: Je tu jedna věc, ve které nejsem dobrá. A je dost velká.

TOPHER: Jo?

HANNAH: Nejsem zrovna nejodvážnější člověk na světě. Někteří lidé by řekli, že mám tendenci se skrývat, takže bych asi měla víc riskovat.

TOPHER: Jasně, to je dobré. Vždycky mít co zlepšovat.

HANNAH: Tophere?

TOPHER: Jo?

HANNAH: Šel bys se mnou na rande?

TOPHER: Co... to je jako za trest nebo...? Ne, ne, ne. Zapomeň na to. Jo, jasně.

[Zasmějí se.]

HANNAH: Fajn.


[Ephramův pokoj - Delia má zapnutý Ephramův laptop. Dr. Brown zaklepe na dveře.]

DELIA: Co je?

DR. BROWN: Už je večeře.

DELIA: Sním si ji tady. Za chvíli si dojdu pro tác.

[Dr. Brown vyjde z pokoje, Delia začne znovu psát. Dr. Brown se vrátí.]

DR. BROWN: Víš co? Ne. Půjdeš dolů, sedneš si a sníš si večeři se svou rodinou.

DELIA: Jakou rodinou? Jsi tu jen ty.

[Dr. Brown k ní přistoupí.]

DR. BROWN: To je jedno. Pravidlo je každý večer se sejít u stolu a sníst si společně večeři.

DELIA: Od kdy?

DR. BROWN: Od teď. Já jsem otec a já určuju pravidla. Je to mocná pozice.

[Delia se vrátí k počítači.]

DR. BROWN: Poslouchej, Delio. Vím, že si myslíš, že jsem dokonalý, ale myslím, že bys měla vědět ještě něco. Velice zřídka taky něco zvořu. Ten pokoj je strašný, chápu to a vím, že jsem byl poslední dobou zaujatý Ephramem.

DELIA: Poslední dobou?

DR. BROWN: Dobře, ne poslední dobou, už dlouho. Ale musíš něco pochopit, zlato. Spravedlivě neznamené vždy stejně. Ephram je starší a to je hodně jiné a slibuju ti, že až budeš teenager, dostane se ti stejné pozornosti.

DELIA: Takže taky dostanu hnusný auto?

DR. BROWN: No, musíš brát s tím dobrým i to zlé.

[Dr. Brown se usměje a Delia to chápe.]

DELIA: Dobře.

[Dr. Brown se posadí na postel.]

DR. BROWN: Na čem děláš?

DELIA: Jenom chatuju s kámarádkama.

DR. BROWN: Můžu se podívat?

DELIA: Myslela jsem, že je večeře.

DR. BROWN: Ne, jen čína. Masové kuličky mohou počkat.

DELIA: Fajn. ErinInArt je Erin. Má ráda Reida Nicholse, ale to jenom proto, že se Noahovi líbí Britney. Ve skutečnosti má ráda Noaha.

DR. BROWN: Takže Britney má ráda Reida Nicholse?

DELIA: Ne, ta má ráda Todda Stegnera, ale on ani neví, že existuje, je to smutný. Víš, když chceš udělat smajlíka...


[Taxík. Ephram sedí na zadním sedadle.]

TAXIKÁŘ: Říkal jste 2239, že?

EPHRAM: Jo.

TAXIKÁŘ: Mělo by to být... jo, jsme tady.

[Taxík zastaví před pěkným bílým domem s hračkami na zahradě. Ephram stočí okénko a hledí na dům.]

TAXIKÁŘ: Vystoupíte nebo jak?

EPHRAM: Změnil jsem názor. Odvezte mě zpátky na letiště.

[Ephram dá okénko opět nahoru a taxík odjede.]




[Dr. Brown sedí pozdě večer na verandě. Uslyší přijet Ephrama. Dr. Brown vstane a jde Ephrama přivítat.]

EPHRAM: Ty na mě čekáš?

DR. BROWN: Jo, čekám.

EPHRAM: No, jsem doma.

DR. BROWN: Letěl jsi do San Francisca. Když jsi večer ani ráno nepřišel, zavolal jsem Amy. Řekla mi to.

EPHRAM (obrátí oči v sloup): Tím jsem si jistej.

DR. BROWN: Takže teď nenávidíš i ji? Opustil jsi stát Colorado a ani mi to neřekl.

EPHRAM: Teď víš proč.

DR. BROWN: Co kdyby se něco stalo? Co kdyby, Bůh odpusť, se něco stalo s letadlem?

EPHRAM: Je fajn, že se nestalo.

DR. BROWN: Řeknu to jen jednou, takže dávej pozor. Je mi jedno, jak moc jsi na mě nebo Madison nebo na celý vesmír naštvaný, tohle nejde. Záleží mi na tobě, Ephrame. Mám o tebe starost. Zvoral jsem to, ale je po tom. A ty a já budeme muset přijít na to, jak s tím žít. A to neznamená, že mi musíš odpustit, ale šlapat po mně taky nebudeš. Rozumíš?

EPHRAM: Nepokouším se po tobě šlapat, pokouším se ti vyhýbat.

[Dr. Brown je zaražen.]

EPHRAM: Neboj,

[Ephram projde kolem dr. Browna a zamíří do domu. Otevře dveře a pak se otočí na dr. Browna, ten se na něj rovněž otočí. Ephram vejde dobnitř a zavře za sebou dveře. Dr. Brown zůstane před domem sám.]

KONEC