[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Acceptance"

Odvysíláno v USA:
02.05.2005
Scénář:
John E. Pogue
Režie:
Michael Schultz
Přepis:
David Petrarca
Překlad:
petrSF

Epizoda 3.19 - "Přijetí"

IRV (HLAS): Z předchozích epizod...

[Dr. Hartman a Nina si povídají v kuchyni Niny.]

DR. HARTMAN: Je to on, že ano? Andy je ten kluk ze střední. Muž, ke kterému chováš city. Nenapadlo by mě, že budeš chtít někoho takového.

NINA: Nechci.

[Amy a Ephram se hádají ve studiu.]

AMY: Je vidět to dítě fakt tak důležitý?

EPHRAM: Právě teď je to důležitější než ty.

[Ephram v taxíku kouká na dům adoptivních rodičů svého syna.]

EPHRAM: Rozmyslel jsem se. Odvezte mě zpátky na letiště. [Dr. Abbott a Amy spolu mluví v autě.]

DR. ABBOTT: O vás s Ephramem vím jedno. Máte pozoruhodnou schopnost si věci vyřešit.

AMY: Neřekla bych. Jsem si dost jistá, že je konec.

{Konec souhrnu předchozích dílů}

[Kuchyně Abbottových – Dr. Abbott si čte noviny a objeví se Amy.]

DR. ABBOTT: Tady jsi. Skoro jsem to už vzdal. Naštěstí je pánvička pořád horká. Tabasco pořád teplé. Tak kolik huevos rancheros chceš? Dvě vajíčka nebo tři?

[Dr. Abbott vstane a přistoupí ke sporáku. Amy si naleje kávu.]

AMY: Nemám hlad, ale díky.

DR. ABBOTT: Nemáš hlad? Když je člověk obdařen metabolismem pěnkavy a apetitem řidiče náklaďáku, měl by toho využívat.

AMY: Teď ne, tati, prosím.

DR. ABBOTT: Promiň. Vím, že máš pořád těžkou hlavu z Ephrama, ale musíš jíst, srdíčko.

AMY: Ne. Ne. Já vím, tím to není. Právě jsem dostala odpovědi ze dvou škol.

DR. ABBOTT: Odmítli tě?

AMY: Jo, Tufts mě odmítl, ale to...

DR. ABBOTT: Ať si trhnou, jejich ztráta. A člověk stejně neví, podle čeho se vůbec rozhodují. Určitě na to zapomeneš, až budeš na podzim kráčet po nádvoří Harvardu. Říkala jsi ze dvou škol?

AMY: Jo, a na tu druhou mě přijali.

DR. ABBOTT: Přirozeně.

AMY: Je to ale bizardní, protože jsem se tam nehlásila.

DR. ABBOTT: Ještě jednou?

AMY: Je to tak, otecko. (vyndavá papíry z batohu) Začíná to na P. Oficiální název je, jak říkáváš, Princeton.

[Dr. Abbott vykulí oči.]

DR. ABBOTT: Mohla bys to zopakovat? Pomalu.

AMY: Přijali mě na Princeton, tati. Máš v tom prsty?

DR. ABBOTT: Vzali tě na Princeton.

[Dr. Abbott ji obejme. Nemá slov. Amy se nad jeho radostí směje.]

DR. ABBOTT: Zlato...

AMY: Ale zpátky k tomu, že jsem se tam nehlásila. Víte o tom něco, pane Přešťastný?

[Dr. Abbott vezme Amy dopis a začne tančit po kuchyni.]

DR. ABBOTT: Konečně Abbott na Princetonu.

[Amy se směje s ním.]

DR. ABBOTT: Sladká spravedlnost!

[Dr. Abbott vyběhne v županu z domu a začne hlasitě sdělovat sousedům a projíždějícím tu novinu.]

DR. ABBOTT: PRINCETON!!! HEJ, HEJ, HEJ!!! PRINCETON!!! PRINCETON!!! MÁ DCERA! DOSTALA SE NA PRINCETON!!! VĚŘÍTE TOMU?

{Úvodní titulky}


[Bright and Ephram před domem Abbottových. Bright si háže na koš.]

BRIGHT: Ne, že bych si neužil ten tvůj ubohej pokus o hru, ale neměl bys být ve škole?

EPHRAM: A neměl bys ty být v práci?

BRIGHT: Zásah, amigo, ale vážně, co se děje? Chceš překonat můj záškoláckej rekord?

EPHRAM: Možná. Škola teď není až tak důležitá, když nejdu na vysokou.

BRIGHT: Jo, ale chceš mít přece maturu. Brzy budeš sledovat nascar s šestiplechovkovým balením Milwaukskýho ležáku na břiše.

[Bright hodí Ephramovi míč.]

EPHRAM: Vzhledem k tomu, že jsem měl dítě v 16-ti, mě napadlo, že se můžu na stereotypy vykašlat. Zkouším se na to dívat z humorný stránky a přesunout se do fáze akceptování.

[Ephram hodí míš na koše.]

BRIGHT: Jestli si o tom budeš chtít promluvit...

EPHRAM: Jenom mi přísahej, že jsi o tom až doteď nic nevěděl.

BRIGHT: Přísahám, kámo. Já ani nevím věci, který bych vědět měl. Ale můžu se tě na něco zeptat?

EPHRAM: Jo, jistě, do toho.

BRIGHT: Když jsi dojel až do Kalifornie. Dojel jsi až k domu toho děcka, ale nezaklepal jsi. Proč?

EPHRAM: Nevím. Měl jsem to v plánu, věděl jsem, co řeknu a všechno... Když jsem tam přijel, docvaklo mi to, už to není moje dítě. Je a není. A pokud byli tak hodní a adoptovali ho, proč bych jim měl kazit životy jenom proto, že mám v hlavě zmatek.

BRIGHT: Takže Amy se zase tolik nemýlila.

EPHRAM: Co tím myslíš?

BRIGHT: Nic. Já jen... Řekla ti, abys tam nejezdil a to z těch důvodů, proč jsi nakonec nezaklepal.

EPHRAM: Jo, ale já nevěděl, že nezaklepu, dokud jsem tam nepřijel. Musel jsem zaparkovat před tím domem, abych učinil definitivní rozhodnutí, stejně jako tebe museli dvakrát vyhodit, než sis uvědomil, že to vořeš.

BRIGHT: Hele, já jsem tady.

EPHRAM: Ne, já vím, ale vážně. Nestačilo, že ti všichni říkali, aby ses dal dohromady, musel jsi sám do tý zdi narazit. V tvým případě ta zeď byla facka od mámy.

BRIGHT: To je pěkně tvrdá zeď. Říkám jenom, že Amy to myslela dobře. Možná bys jí to moh přičíst k dobru.


[Teta Běta – Dr. Brown jí u pultu oběd a Nina pobíhá kolem a vypadá nervózně. Náhodou zavadí o hrnek s kávou dr. Browna.]

NINA: Promiň. Promiň.

DR. BROWN: Co je to dneska s tebou? Jsi jak Howard Hughes. Bez těch láhví mléka.

NINA: Já jen... z LA přijede Jakeův bratr a budou tu každou minutou.

DR. BROWN: Jde o něco speciálního nebo přijel, jen aby tě viděl? Ne, že by setkání s tebou nebyla speciální příležitost.

NINA: Hezký pokus... Ale ne, přijel obchodně.

DR. BROWN: Páni, setkání s rodinou. To je velký krok.

NINA: Já vím. Říkám tomu oranžový poplach.

DR. BROWN: Dobře to dopadne. Věř mi.

[Dr. Hartman a jeho bratr, Brian, vejdou dovnitř.]

DR. HARTMAN: Ahoj, kočko.

NINA: Ahoj.

DR. HARTMAN: Andy, skvělé. Brian, Andy Brown. Dříve světoznámý mozkový chirurg, dneska přátelský maloměstský doktor. Andy, můj bratr, Brian.

[Dr. Brown vstane a potřese s Brianem rukou.]

DR. BROWN: Rád vás poznávám.

BRIAN: Nápodobně.

DR. HARTMAN: A tohle...

BRIAN: Doufám, že je to Nina, jinak se to "kočko" nepatřilo.

NINA: Ano. Ráda tě poznávám, Briane.

[Nina natáhne ruku. Brian ji za ni vezme a z postřesení rukou se stane srdečné objetí.]

BRIAN: Konečně! Jméno má tvář.

[Objímají se dlouho, až ji žárlivý dr. Hartman od bratra odtáhne.]

BRIAN: Věděl jsem, že budeš blond. Neptej se mě jak.

DR. HARTMAN: Protože jsem ti to řekl?

BRIAN: Správně. Říkal jsem neptej se. Vůbec neposlouchá. Jeden z mnoha jeho problémů. O dalších ti řeknu později, jakmile začneme s pitím. Nerad pomlouvám staršího bráchu, dokud nemám v sobě pár martini.

JAKE: Zmínil jsem se, že je alkoholik?

NINA: Nezmínil.

DR. BROWN: Jak dlouho tu budete, Briane?

BRIAN: Jen pár dní. Daňové období je blázinec.

DR. BROWN: Takže vy jste...?

BRIAN: Účetní, jo. Strýček Sam chce svých pár kilo masa, já z toho zkouším udělat pár deka a ideálně pár deka masa někoho jinýho.

DR. HARTMAN: Jednou ročně se sníží, aby mi udělal daně.

BRIAN: Jo, máma to chce. (k Nině) Fajn, skončili jsme. Hele, o sobě vím všechno. Jsem tu, abych se dozvěděl o tobě. Prozatím vím, že jsi nejlepší kuchařka ve státě.

NINA: V okrese. Maximálně.

DR. BROWN: Ve skutečnosti je...

BRIAN: A máš dítě, že? Sama?

NINA: Jo.

DR. HARTMAN: Bude se ti líbit. Má bohatší slovník než ty.

[Dr. Brown se cítí odstrčený.]


[Střední škola – Pippi, Susie a Amy jdou o přestávce po chodbě.]

PIPPI: Pořád čekám na Michigan, ale Ohio mě má mezi čekatelama, takže...

[Pippi si rozepne kabát a odhalí tričko OSU Pink Jersey.]

PIPPI: ...a pod tím mám prádlo Pennský. Na ty se dostanu určitě.

AMY: Velice chytré, Pippi.

SUSIE: Ne všichni se dostanou na Princeton.

PIPPI: Je to paráda. Je to nejlepší škola, až na to New Jersey. Samá mafie. Měla by sis s sebou vzít baseballku.

[Susie praští Pippi a zasmějí se. Amy si mezitím všimne Ephrama, který stojí u své skříňky. Vydá se k němu a Ephram si jí také všimne.]

EPHRAM: Ahoj.

AMY: Ahoj.

EPHRAM: Kde máš Hannah?

AMY: Šli s Topherem na oběd, myslím, mimo areál.

EPHRAM: Aha, jasně. Jsou...

AMY: Jo, má ho ráda.

EPHRAM: To je super.

AMY: Jak se máš?

EPHRAM: Dobře. Jen se tu poflákuju. Odpočítám dny, než škola skončí.

AMY: Jo, dneska jsem tě neviděla na domácnosti. Napadlo mě, že jsi to vzdal.

EPHRAM: Skoro.

[Trapné ticho.]

AMY: Půjdu.

[Amy si vydá na odchod, ale Ephram ji zarazí.]

EPHRAM: Hele, mám pocit, že ti dlužím omluvu.

AMY: Vážně?

EPHRAM: Jo, co jsi udělala...

AMY: Bylo špatné. Úplně. Bylo to... bylo to špatné.

EPHRAM: Jo. Ale v tý chvíli jsi neměla moc na vybranou. Nevím, co bych v takový situaci udělal já a chápu to. Když to praskro, měl jsem vztek na celý svět a...

AMY: Ne, měl jsi právo být naštvaný.

EPHRAM: Jo, ale stejně se omlouvám, jestli jsem tě ranil.

AMY: Ne, to je dobrý. Chápu to. Ale díky, že to říkáš.

EPHRAM: Takže, já nevím, nechceš se třeba někdy sejít? Kdykoli.

AMY: To jo. Jistě, kdykoli.

EPHRAM: Dobře. Takže já ti... zavolám nebo...

AMY: Dobře.

EPHRAM: Dobře.

AMY: Měla bych jít.

EPHRAM: Jo. Já taky... protože mám hlad.

[Usmějí se na sebe.]

AMY: Chápu.

EPHRAM: Dobře, takže…

[Amy odejde, Ephram si vyndá ze skříňky učebnice. Zazvoní.]


[Dům Abbottových – ložnice – Dr. Abbott se probírá dokumenty z Princetonu a Rose stojí ve dveřích od koupelny.]

DR. ABBOTT: Bydlení tam mají prostě fenomenální. Koho zajímá, že to stojí víc než naše hypotéka? Je to Princeton! Mám pravdu?

[Rose na něj pohlédne, nevypadá dobře.]

DR. ABBOTT: Pořád se to nezlepšilo? Možná by sis měla vzít něco na spaní. Osm hodin spánku by mohlo...

ROSE: Nemyslím si, že mi pomůže spánek, drahý. Vlastně už nevěřím, že je za tím stres.

DR. ABBOTT: Aha. Tak jaká je tvá diagnóza?

ROSE: Jsem neustále unavená. Bez ohledu na to, kolik toho naspím. Všechno mě bolí, od prsou až po kotníky. A poslední dobou se mi bývá špatně od žaludku.

DR. ABBOTT: Možná by ses měla zítra zastavit. Udělám kompletní prohlídku. Možná přišla na řadu antibiotika.

ROSE: Nemyslím si, že to bude nutné.

DR. ABBOTT: Ale. A kdy že jsi to obdržela lékařskou licenci?

ROSE: Poslouchej, Harolde…

[Dr. Abbott přikývne.]

ROSE: Naposledy jsem se takhle cítila před 18-ti lety. V září to bude přesně 18 let a 9 měsíců.

DR. ABBOTT: V září? Co tím...?

[Dr. Abbottovi to dojde a pohlédnou na sebe. Rose vypadá trochu vyděšeně.]

DR. ABBOTT: Dobrotivý bože. Neříkej mi, že...

ROSE: Nejsem si jistá. Ale, ano, myslím, že mohu být těhotná.

[Dr. Abbott se usměje od ucha k uchu.]

DR. ABBOTT: No…

[Dr. Abbott hledí na Rose, která teď leží v posteli.]


[Dům Niny – Dr. Hartman a Brian sedí u stolu a popíjejí víno. Nina sklízí nádobí ze stolu.]

DR. HARTMAN: Dobré, že? Wine Spectator mu dal 96%.

BRIAN: Přestaň na ni dělat dojem, už s tebou spí.

NINA: Och…

DR. HARTMAN: (k Nině) Vidíš? Hulvát k pohledání.

NINA: Jo, musím jít zkontrolovat Sama. Ujistit se, že fakt spí a nehraje si zase pod peřinou s gameboyem. Briane, v ledničce je zmzrlina, tak si klidně posluž.

BRIAN: Dík.

[Nina odejde za Samem a dr. Hartman a Brian zůstanou samotní.]

BRIAN: No, měl jsi pravdu. Je úžasná.

DR. HARTMAN: Jak jsem říkal.

BRIAN: A to jídlo? Co můžu říct?

DR. HARTMAN: Já vím. Počkej na zítra večer. Naplánovala hostinu.

BRIAN: Super. Chápu tě, kámo. Je fakt fantastická. (pauza) Tak kdy se s ní rozejdeš?

DR. HARTMAN: O čem to mluvíš? Právě jsi říkal...

BRIAN: Je skvělá. Tady. Chceš se spokojit s druhou ligou?

DR. HARTMAN: Víš co? Jsi pitomec.

[Dr. Hartman vstane a Brian ho následuje. Dr. Hartman začne uklízet Samovy hračky.]

BRIAN: Chtěl jsi, abych byl upřímný.

DR. HARTMAN: Zmlkni. A myslím to vážně.

BRIAN: Co je? To tu chceš zůstat navěky? Chceš se přestěhovat do tohohle domu? Kámo, je menší než náš starej bejvák v Martelu. A měli jsme spolubydlící.

DR. HARTMAN: Je to dobrý dům.

BRIAN: Jasně, je. Ale není skvělý. Děláš krok zpátky a víš to. Vím, že to víš.

DR. HARTMAN: Nina je lepší než všechny ženské, s kterými jsem chodil v LA dohromady.

[Brian se posadí na lavici.]

BRIAN: Nina je rozvedená servírka, která nikdy nevkročila do republikánského státu.

DR. HARTMAN: Hele, abys věděl, volby v Coloradu byly velmi těsné. Velmi těsné.

BRIAN: Fajn. Řekni mi jednu věc, kterou máte společnou. Jednu věc a já toho nechám.

[Dr. Hartman zaváhá a pak…]

DR. HARTMAN: Víš co? Tuhle hru s tebou hrát nebudu? Nepotřebuju tvůj souhlas.

BRIAN: Ne, potřebuješ nakopnout zadek. (vstane) Pro případ, že jsi zapomněl, doma jsi měl pohádkovej život. Měl jsi dům, pro který by lidi zabíjeli, šíleně sexy holky, prosperující praxi. A vzdal ses toho pro co? Aby sis hrál na domácnost?

[Dr. Hartman neodpoví.]

BRIAN: Hele, nezpůsobil jsi smrt toho kluka. Udělal si to sám. Na lahvičce bylo jen náhodou tvý jméno..

DR. HARTMAN: Neměl jsem ten recept napsat.

BRIAN: Jo. Ujel jsi, ale to každý. Ale poučil ses. Nemůžeš se trestat věčně.

DR. HARTMAN: Netrestám se... o to tu nejde.

BRIAN: Možná zatím. Ale za pár měsíců tě to tady začne nudit a budeš se chtít vrátit do LA, kam patříš. A jestli máš tu holku rád, ušetři ji zlomenýho srdce a vypadni hned.

[Objeív se Nina.]

NINA: Copak? Žádná zmrzlina? No tak, hoši. Přece ji nebudu jíst sama.

DR. HARTMAN: Čekali jsme na tebe, zlato.

[Nina se usměje a vrátí se do domu. Dr. Hartman pohlédne na Briana a Brian pokrčí rameny. Brian vejde do domu a nechá zmateného dr. Hartmana na verandě.] BRIAN: Zmrzlina...


[Ložnice u Abbottových. Dr. Abbott se u stolu široce usmívá. Rose je v koupelně.]

DR. ABBOTT: Jak to jde, drahá?

[Dr. Abbott pžijde ke dveřím.]

ROSE (za dveřmi): Čůrám na kus plastu. Strašná zábava.

DR. ABBOTT: Co bys radši? Kluka nebo holku? Zapomeň na to. Je to jedno. Stačí růžové a s odpovídajím počtem prstů na rukou i nohou.

ROSE: Harolde…

DR. ABBOTT: Sedni si. Sedni si. Sedni si.

[Rose se posadí na postel. Dr. Abbott přechází po pokoji.]

DR. ABBOTT: Včera jsem nemohl spát, tak jsem prošmejdil Internet. Nevěřila bys, kolik dnes stojí kočárky.

ROSE: Neříkej.

DR. ABBOTT: Jo, a taky jsem zkusil vygoogloval houpačku. (posadí se vedle Rose) Věř mi, byla bys úpně v šoku z toho, co vypadlo. S dětskou houpačkou to nemělo nic společného.

ROSE: Kočárky a houpačky. Nemyslíš, že bys měl nejdříve počkat na výsledek?

DR. ABBOTT: Trpělivost není ctnost jen tak, ale musíš přiznat, že je to pěkně vzrušující, viď?

[Rose neodpoví a dr. Abbott na ni pohlédne.]

DR. ABBOTT: Není?

ROSE: Já nevím. (přistoupí k němu) Neplánovala jsem to.

[Dr. Abbott přikývne na znamení, že rozumí.]

ROSE: Byla jsem přirpavena na syndrom prázdného hnízda. Nikdy by mě nenapadlo, že budu v mém věku znovu kojit.

DR. ABBOTT: Máš pochybnosti?

ROSE: Neměla jsem čas se nad tím zamyslet. Ještě jsme to ani neprodiskutovali.

DR. ABBOTT: No, promiň, neuvědomil jsem si, že je tu co diskutovat.

[Zazvoní časovací budík a oba na něj pohlédnou. Rose se jde do koupelny podívat na výsledek. Dr. Abbott ji následuje. Rose pohlédne na výsledek a dr. Abbott stojí ve dveřích a čeká, jaký bude.]

ROSE: Je to negativní.

DR. ABBOTT (zklamaně): No, předpokládal jsem to.

[Dr. Abbott se vydá pryč od koupelny. Rose ho následuje a zavře za sebouw dveře.]

ROSE: Jak jsou tyhle věci spolehlivé?

DR. ABBOTT: Dost. Samozřejmě vždy existuje možnost, že... proč?

ROSE: Znám své tělo, Harolde. Možná jsem blázen, ale věřím víc sama sobě než kusu plastu z drogérie.

DR. ABBOTT: Tak co kdybys později přišla ke mně do ordinace? Nabereme krev a ověříme si to.

ROSE: Jestli ti to nevadí, radši bych šla k Edně. Už od medicíny jsi mi nebyl schopný napíchnout žílu.

DR. ABBOTT: Dobře. (otočí se) Asi bych se měl vrátit do práce.

ROSE: Jo, já rovněž.

[Rose zamíří zpět do koupelny a dr. Abbott ji sleduje. Oba vypadají posmutněle.]


[Samoobshluha - Nina a Brian nakupují potraviny na večeři. Brian má v ruce pytlík brambůrků.]

NINA: Pokazíš si chuť.

BRIAN: Mluvíš jako moje máma.

NINA: Jo, všechny máme stejné příručky.

[Brian vezme rostliný olej a podá ho Nině.]

BRIAN: Canola je lepší, ne?

NINA: Jo, to beru. Vaříš?

BRIAN: Ne. Ale z nějakýho důvodu miluju kuchařský pořady. Prima vařečky se nemůžu nabažit. Rád se dívám, jak jiní vaři, ale nemám potřebu to zkoušet sám.

NINA: Pro Jakea vařím ráda. Sam se nadchne jenom pro hranolky a krokety. Ale tvůj bratr sní vše.

BRIAN: Jo.

NINA: Zkoušela jsem na něm recepty, u kterých jsem si nebyla jistá, jestli byhc je sama jedla a on to vždy zpocíval.

BRIAN: Miluješ ho, viď?

NINA: Cože?

BRIAN: To je dobrý. neřeknu mu to. Ale ty bys asi měla.

NINA: Nemyslím, že už jsme do toho bodu dospěli. Nebo nevím, jestli už ano. Uvidíme, jestli na to přijde.

BRIAN: Kdybych byl tebou, řekl bych mu to spíš dřív než později. Tak tě bude moct vzít s sebou, až se vrátí domů.

[Nina je překvapená.]

BRIAN: Koukni, jde o tohle. A mimochodem cítím se jako hajzl, že to dělám, ale řekl jsem Jakeovi, aby se s tebou rozešel.

NINA: Vážně? To od tebe bylo moc milé.

[Nina vyrazí pryč, Brian ji dožene.]

BRIAN: Počkej. Vysvětlím ti to. Vím najisto, že se Jake nakonec vrátí do LA. Řekl jsem mu, aby se s tebou rozešel a ušetřil tě tak zlomeného srdce. Takže technicky vzato mi šlo o tebe.

NINA: Proč si myslíš, že se vrátí do LA? Říkal ti něco?

BRIAN: Ne, jenom vím, že sem nepatří. Vybočuje z řady.

NINA: Ne, nevybočuje. Vyčnívá a ty jsi tu jenom jeden den, tak by sis mohl nechat své názory pro sebe.

[Nina chce odejít.]

BRIAN: Je na mizině, Nino.

[Nina se zastaví a znovu se otočí k Brianovi.]

BRIAN: Dělal jsem jeho účty a nevydělává ani třetinu toho co dřív. Nevyčnívá dost, pokud víš, co myslím.

NINA: Ne. Nevím.

BRIAN: Musí platit pojistku, splácet půjčku ze školy a platit nájem za svůj dům v LA.

NINA: Pořád tam má dům?

BRIAN: Přijel jsem mu pomoct. A budu upřímný, na tebe jsem vůbec nemyslel. Ale když jsme se poznali - líbíš se mi. Nevím, jestli vám to vydrží, ale kdo ví?

[Nina vypadá zmateně.]

BRIAN: Jen jsem chtěl, abys to věděla.

[Brian odejde a Nina zpracovává, co právě slyšela.]

[Amy a Hannah kupují pro Amy nové šaty na rande s Ephramem.]

AMY: Co říkáš na tyhle?

HANNAH: Trochu holčičí. Chceš vypadat sexy, ne?

AMY: Ježíši, Hannah. Tři rande s Topherem a je z tebe Paris Hilton.

HANNAH: Dvě a půl. Oběd se jako celé rande nepočítá. Myslím, že byste měli s Ephramem začít s pořádnou parádou.

AMY: Jo, ale my technicky vzato nezačínáme. Spíš nás skoro zrušili, ale pak lidi dospěli k názoru, že jsme skvělí, a tak nám dopřáli další sérii.

HANNAH (směje se): Díváš se moc na televizi.

AMY: A kromě toho to bude chvíli trvat, než se s Ephramem vrátíme k normálu. Nechci ho vyplašit přespříliš sexy šatama.

HANNAH: Dobře, to beru. Ale fakt si nemyslím, že to bude trvat nějak dlouho. Když zvládnete tohle. Je to jako řecká tragédie. Od teď už by to měla být hračka.

AMY: Neříkej to.

HANNAH: Jasně.

AMY: Jasně, ale začínám mít pocit, že by nám to mohlo s Ephramem vyjít. Jako natrvalo. Máš pravdu, všechny možné hrůzy máme za sebou a pořád jsme do sebe šíleně zamilovaní. Já vím, že jsme pořád ještě na střední, ale...

HANNAH: A? A? Tak se seznámili mí rodiče. A tví také. A pořád jsou spolu.

AMY: Jo, ale tehdy to bylo jiné.

HANNAH: Proč? S Ephramem jste opsali první velký kruh, ale byl to teprve váš první, bude milion dalších a já budu připravená se vám postarat o vnoučata, až budete potřebovat soukromí na nějaké ty prasečinky.

AMY: Ehew.

HANNAH: Seniorské dovádění. Slyšela jsem ty historky o tvé babičce.

AMY: Fajn, oficiálně jsi přišla o status mé družičky.

[Amy si jde vyzkoušte šaty.]


[Ordinace dr. Hartmana – Dr. Hartman vejde do ordinace. Dr. Abbott a Rose sedí v očekávání před stolem.]

DR. HARTMAN: Nejste těhotná, ale to není překvapení, Že?

[Rose a dr. Abbott na sebe v šoku pohlédnou. Dr. Hartman si toho všimne.]

DR. HARTMAN: Omlouvám se, myslel jsem, že to víte.

DR. ABBOTT: Kdybychom to věděli, nebyli bychom tady, doktore.

ROSE: Musím přiznat, že jsem překvapená. Opravdu jsem si myslela, že... zapomeňte na to.

[Dr. Hartman se posadí.]

DR. HARTMAN: Pokud máte zájem o početí, můžeme toho spoustu vyzkoušet. Měli bychom si od vás vzít vzorek, Harolde, zkontrolovat počet spermií a pohyblivost.

DR. ABBOTT: S mou pohyblivostí si nemusíte dělat starosti, doktore.

[Dr. Abbott vstane.]

DR. ABBOTT: A nemyslím, že potřebujeme další vaše služby...

ROSE: Možná ano.

[Dr. Abbott na ni tázavě pohlédne.]

ROSE: Posledních pár týdnů jsi mi říkal, že všechny mé symptomy se týkají stresu.

DR. ABBOTT: Ano, a ty jsi byla přesvědčená, že jsi těhotná.

ROSE: Nejsem doktor.

DR. ABBOTT: Jsem rád, že to konečně chápeš.

DR. HARTMAN (odkašle si): Nicméně. (vstane) Chtěl jsem dnes skončit dřív, mám tu na návštěvě bratra.

[Rose vstane.]

ROSE: Řekněte mi něco, dr. Hartmane. Kdybych byla vaše pacientka a přišla za vámi s bolestmi zad, neustálou únavou...

DR. ABBOTT: Nepřeháněj, Rose.

ROSE: Nevolností?

DR. HARTMAN: Dobrá. Je to trochu brzy, ale mohla by to být menopauza. Může vás bolet celé tělo, i když jde o lokální problém. Ale jelikož máte potíže se zády, chtěl bych rovněž vyloučit kompresivní zlomeninu, osteroporózu...

DR. ABBOTT: Ano. Ano. Ano. Ano, mohu udělat rentgen.

ROSE: Promiň, ale ptala jsem se dr. Hartmana.

DR. ABBOTT: Kde se v tobě probůh vzalo to nepřátelství, Rose? Nemůžeš být zklamaná z výsledků, jelikož jsi dala jasně najevo, jak málo...

[Dr. Hartman je jen poslouchá, neví co říct.]

ROSE: Nepředstírej, že chápeš, co cítím, Harolde Abbotte.

DR. ABBOTT: No, zcela jistě jsi naznačila...

ROSE: Ne, jenom jsi předpokládal, jako obyčejně. Jenom jsem vyjádřila starost z vyhlídky dalšího těhotenství.

DR. HARTMAN: Dobrá tedy, já...

DR. ABBOTT: Na mě to dělalo úplně jiný dojem. A ty jsi mě nechala předpokládat, že jsem jediný, kdo se z té představy těší. Měla jsi říct, že...

ROSE: Měl jsi moc práce s nakupováním kočárků.

DR. ABBOTT: Online. Zabralo to dvě minuty. Nevyrazil jsem s minivanem do obchoďáku.

ROSE: Takže teď chceš i minivan?

[Dr. Abbott vypadá zmateně.]

ROSE: Zapomeň na to. Musím se vrátit do kanceláře. Už takhle mi stojí práce.

[Rose si vezme kabát a vyjde z ordinace. Dr. Abbott zmateně hledí na dr. Hartmana. Dr. Hartman chce něco říct.]

DR. ABBOTT: Mlčte.

[Dr. Abbott vyjde z ordinace a dr. Hartman se znovu posadí.]


[Dům Abbottových – Ephram přijde ke dveřím a zazvoní. Uvnitř hraje Bright videohru. Vstane a jde otevřít.]

BRIGHT: Jsem rád, že pořád poznáš dobrou radu, když ji slyšíš.

EPHRAM: O čem to mluvíš?

[Ephram vejde dál a Bright se vrátí na gauč.]

BRIGHT: Ty a Amy zpět na lodi lásky. Slyšel jsem o to velkým randeti a rád bych si myslel, že jsem v tom měl tak trochu prsty.

EPHRAM: Tak zaprvé, není žádná loď lásky. Jasný? A technicky vzato to ani není rande. Jen se sejdeme. Uvidíme, jak to půjde.

BRIGHT: Vážně? Och.

EPHRAM: Och? Co tím myslíš? Proč říkáš "och"? Co to má znamenat?

BRIGHT: Ví Amy o tom, že to není rande? Protože podle zdejší nálady jste zase páreček.

EPHRAM: Cože? Ne. To říkala?

BRIGHT: Tak nějak.

EPHRAM: Já ani... já... Bože. Ne, že by mi nechyběla. Chybí mi, ale já nemůžu být zase kluk. Ještě nejsem připravenej. Moc se toho stalo. Potřebuju si to přebrat.

BRIGHT: To jsi jí měl asi říct, než si koupila ty šaty.

EPHRAM: Ona byla nakupovat? Já se chtěl jenom sejít.

BRIGHT: Kámo, nemusí ti z toho prasknout aneurysma. Stačí, když si s ní promluvíš. Řekni jí, jak to je. Kup si trochu času.

EPHRAM: Jo. Máš pravdu. To můžu udělat.

BRIGHT: A pospěš si, protože Amy ví, co chce, a jsi to ty.

[Amy sejde dolů, Ephram se k ní otočí.]

AMY: Ahoj. Můžeme vyrazit?

[Ephram se usměje a s Amy se vydají na odchod.]

BRIGHT: Bavte se, děti.

[Dveře se zavřou.]


[Kuchyně dr. Hartmana – Nina vaří a dr. Hartman pomáhá, Brian a dr. Brown si povídají.]

BRIAN: Tak, Andy, je pravda, že jste tu za velkou celebritu?

DR. BROWN: Laťka je posazena velmi nízko.

DR. HARTMAN: Neposlouchej ho. Obálka Time je pořádná výška.

NINA: Vždycky byl bláznivý, ale lepšího tu nemáme.

BRIAN: Koktaily v 17:30, večeře v 18:30, je to už dlouho, co jsem jedl takhle brzy.

[Nina na něj pohlédne.]

BRIAN: Doma dobré restaurace neotvírají před sedmou.

NINA: Chodíme tu spát brzy, abychom mohli ráno vstát a podojit krávy.

DR. HARTMAN (směje se): Dělá si srandu. Nemá žádné krávy. Ale on má pravdu, na tempo v tomhle městě si musí člověk chvíli zvykat.

NINA: Vážně? Nevěděla jsem, že se tak nudíš.

[Dr. Brown se pokusí změnit téma.]

DR. BROWN: To voní kmín? Miluju kmín.

DR. HARTMAN: Tak jsem to nemyslel. Andy, pomožte mi. Muselo to být pro vás těžké přestěhovat se z New Yorku.

NINA: Ano, Andy, co kdybys Jakeovi pomohl?

DR. BROWN: Ne. Ne, je to paprika. Ano, paprika. Obojí je červené, spletl jsem si je.

BRIAN: Koukáte na Prima vařečku?

DR. BROWN: Ano.

BRIAN: Miluju ten pořad. Všiml jste si, že ten chlápek vypadá přesně jako...

[Nina praští z dvířky od trouby a ostatní na ni pohlédnout.]

NINA: Pardon, vyklouzly mi.

[Nina přistoupí ke sporáku a spálí si ruku.]

NINA: Auuu!!! Sakra.

[Dr. Hartman k ní přijde a dá ji ruku pod vodu.]

DR. HARTMAN: Jsi v pořádku?

NINA: Ne, právě jsem si spálila ruku.

DR. HARTMAN: Tady. Pojď sem. Pojď sem.

NINA: Nic mi není. To ta tvá kuchyně... byla hloupost vařit tady.

DR. HARTMAN: No, mohli jsme to uspořádat u tebe.

NINA: Omlouvám se. Víš co? Jsem utahaná, a abych ti řekla pravdu, nemám ani hlad, takže... co kdybyste si udělali pánskou jízdu.

DR. BROWN, BRIAN, DR. HARTMAN: Ne, Nino.

[Nina vypadá naštvaně a vydá se na odchod.]

NINA: Ne, vážně, tak budete moc jíst v osm, v devět, jak je libo. A pak si můžete všichni hrát na to, že jste zpátky ve velkým městě.

[Nina zmizí ze dveří. Ostatní jsou v šoku.]

BRIAN: Takže... je tu ve městě nějaký dobrý bar?


[Ordinace dr. Abbotta – Dr. Abbott a Rose čekají na výsledky rentgenu.]

DR. ABBOTT: Louisa by se měla s tím snímkem vrátit každou chvíli.

ROSE: Dobře.

[Dr. Abbott se posadí.]

DR. ABBOTT: Co ode mě chceš, Rose? Měl bych se dál pokoušet pochopit, co se ti honí hlavou, nebo bys radši, abych ti dal pokoj? Opravdu si nevím rady.

ROSE: Nevím, co to se mnou je, Harolde.

DR. ABBOTT: Ten rentgen? Ne, ten bude určitě v pořádku.

ROSE: Ne, to nemyslím. Měl jsi pravdu, původně jsem další dítě nechtěla. Nebyla to příjemná vyhlídka. Ale pak...

DR. ABBOTT: Pak co?

ROSE: Jakmile jsem setřásla úzkost z těhotenství a začala myslet na dítě, tak jsem ji chtěla.

DR. ABBOTT: Ji?

ROSE: Se všemi prsty na rukou i nohou, ale doufala jsem v holčičku. Je to bláhové?

DR. ABBOTT: Chtít v našem věku další dítě? (vstane a posadí se na stůl) Nevím, Geena Davisová to podle všeho zvládá moc dobře. Budu k tobě upřímný, Rose, nikdy v životě jsem se necítil užitečnější než toho dne, co jsem se stal otcem. Nikdy jsem neviděl jasněji, co jsem přinesl světu.

ROSE: Vychovali jsme dvě úžasné děti. S dobrými srdci.

DR. ABBOTT: Naše holčička jde na Princeton. Vedli jsme si fantasticky. (vstane a obejde Rose) Víš, Rose, četl jsem článek o ženě v Budapešti, která měla dítě v sedmdesáti.

[Rose se otočí na dr. Abbotta.]

ROSE: No, to máme pár dekád k dobru.

DR. ABBOTT: Mohli bychom se o to pokusit, jestli chceš.

ROSE: Vážně?

[Přiblíží se k sobě a chystají se políbit, když vejde Louisa s rentgenem.]

LOUISA: Dr. Abbotte? Tady to je.

[Louisa mu podá rentgenový snímek.]

DR. ABBOTT: Ano. Děkuji vám.

LOUISA: Potřebujete ještě něco?

DR. ABBOTT: Ne, to bude vše. Děkuji, Louiso.

[Louise vyjde z ordinace. Dr. Abbott pověsí snímek a podívá se na něj.]

ROSE: Kdy by tak bylo nejlepší s tím začít?

DR. ABBOTT: Hmmm.

ROSE: Dnes večer vám volno.

[Rose přistoupí k dr. Abbottovi a obejme ho.]

DR. ABBOTT: To zní dobře. No, nevidím žádné zlomeniny. Chtělo by to lepší rozličení. Objednám tě na scan. Jen pro jistotu. Mnohem lepší detaily.

ROSE: Jak myslíš. Půjdu domů a začnu s večeří. Zdržíš se dlouho?

DR. ABBOTT: Jenom musím dodělat nějaké papírování. Hned budu u tebe.

[Políbí se a Rose odejde. Dr. Abbott stále upírá zrak na snímek.]


[Kuchyně dr. Hartmana – Dr. Brown a dr. Hartman si při vínu povídají.]

DR. BROWN: Panebože. (jí rizoto z hrnce)

DR. HARTMAN: Já vím.

DR. BROWN: Je to úžasné.

DR. HARTMAN: Jako by uměla kouzlit.

DR. BROWN: Umm.

DR. HARTMAN: Tak co to vyvádím, že?

DR. BROWN: Nic jsem neřekl.

DR. HARTMAN: Ne, ale myslel jste si to. Nevím. Nevím, co se to sakra stalo.

DR. BROWN: Řeknu vám co. Přijel váš bratr a rozhodl se způsobit rozruch. To rodinní příslušníci dělají. Proto jsou svátky tak zábavné.

DR. HARTMAN: Já vím. A věděl jsem, že s tím Brian přijde. Je to tak vždycky. Ale nemyslel jsem si, že k tomu budu tak přístupný. Myslel jsem, že jsem šťastný.

DR. BROWN: Připadáte mi šťastný.

DR. HARTMAN: Možná ale nejsem. Kdybych byl, nebyl bych si jistější?

DR. BROWN: Ne nutně. Také jsem si užil své, když jsem sem přijel. "Jste blázen. Město vám bude chybět. Nevydržíte tu ani rok." Znám to.

DR. HARTMAN: A díky čemu jste to přestal poslouchat?

DR. BROWN: Nevím. Nebylo to žádné náhlé prozření nebo tak.

DR. HARTMAN: Možná má Brian pravdu. Možná musím strávit půl dne o samotě na dálnici, abych byl šťastný.

DR. BROWN: To je nesmysl. Vím, čeho jste se vzdal, a vím, co jste tady získal, a stojí to za to.

DR. HARTMAN: Chcete říct, že ona za to stojí.

DR. BROWN: Jo, přesně to chci říct. Něco vám řeknu. Když jsem sem přijel, byl jsem k ničemu. Nejen jako rodič, ale jako člověk. Nina byla první přítelkyně, kterou jsem měl, a asi taky jediná, s kým jsem mluvil. A zachránila mě před sebou samým víckrát než měla.

DR. HARTMAN: Jo, slyšel jsem.

DR. BROWN: Vážně? Opravdu? Protože někoho takového v LA nenajdete.

DR. HARTMAN: Právě jsem si něco uvědomil. Jo, chvíli mi to trvalo. Nejdříve jsem to neviděl, ale to, jak o ní mluvíte. To, jak jste si blízcí, teď už to chápu.

DR. BROWN: Co chápete?

DR. HARTMAN: Proč do vás byla Nina zamilovaná.

[Dr. Brown vypadá překvapeně.]

DR. HARTMAN (CONT’D): Věděl jste to. Jste vnímavý člověk. Musel jste přinejmenším vědět, že je tu ta možnost. Ironií je, že jsem jí řekl, aby za tím šla.

DR. BROWN: Vážně?

DR. HARTMAN: V té chvíli jsem samozřejmě nevěděl, že šlo o vás. Nevím, jestli bych zvládl takovou konkurenci. Ale teď mi to dává smysl, proč jste do toho nešel. Neriskoval byste takové přátelství. To je krásné. Vážně. Jste mnohem silnější než já. To je jisté. Ale to je dobře.

DR. BROWN: No, jak jsem řekl. Bez ní bych to tu nezvládl.

DR. HARTMAN: Díky za rozhovor, Andy.

DR. BROWN: Kdykoli.

[Dr. Hartman odejde z kuchyně a dr. Brown přemítá nad tím, co právě vyslechl.]




[Amy a Ephram se procházejí.]

AMY: O něčem jsem přemýšlela.

EPHRAM: Jo?

AMY: Umm, hmm.

EPHRAM: Chceš kafe?

AMY: Jo, jasně. Vím, že je trochu brzy, ale asi jsem se rozhodla jít na Princeton.

EPHRAM: To je skvělý.

AMY: Ne. Ne, zdá se to být správné. Táta je z toho nadšený a bydlení v New Jersey…

EPHRAM: Je mnohem levnější než v New Yorku. Ale jsem si jistý, že ti táta bude platit kolej.

AMY: Myslela jsem pro tebe.

EPHRAM: Pro mě?

AMY: Jo. Táta by se zbláznil, kdyby si myslel, že budeme bydlet spolu. Zvlášť v prváku, ale mohl by sis najít byt blízko areálu. A do New Yorku dojíždět.

EPHRAM: A co mám jako dělat v New Yorku?

AMY: Cokoli chceš. To je na tom skvělé, ne? Můžeš dělat všechno nebo nic.

[Ephram neví co na to říct.]

AMY: Nebo jestli je New Jersey moc daleko, mohla bych si vybrat školu v New Yorku.

EPHRAM: Hele, já nevím, jestli tam chci příští rok žít. Nevím, co chci dělat. Nemám tušení.

AMY: Takže zůstaneš v Everwoodu?

EPHRAM: Ne.

AMY: Tak kam půjdeš?

EPHRAM: Nevím. To se ti snažím vysvětlit. Nemám tušení.

AMY: A proč nejedeš se mnou?

EPHRAM: Hele, Amy, nevím, co tu děláme. Myslel jsem, že si jen sejdeme. Třeba něco zakousneme nebo tak.

AMY: Jo, to jo.

EPHRAM: Koukni, už si dál nemůžeš plánovat život podle mě. Mám za tebe teď strašnou radost, nemáš ponětí. Princeton je skvělý. Měla bys tam jít. Jsem moc rád, že jsem napsal tu esej.

AMY: Počkej, ty... jakou esej?

EPHRAM: Princetonskou esej.

AMY: Tu jsi napsal ty?

EPHRAM: No, jo, tvůj táta vyplnil přihlášku, ale esej jsem napsal já.

AMY: Hmm…

EPHRAM: Promiň, myslel jsem, že to víš.

AMY: Ne, myslela jsem, že to byla tátova práce.

EPHRAM: Ne, ale věděla jsi, že mě o to požádal, ne?

AMY: Ne, jo, vzpomínám si.

EPHRAM: Tak jsem to udělal... o nic nejde. Vzali tě díky tvým známkám, ne kvůli nějaký eseji.

[Amy přikývne.]

EPHRAM: Hele, jde o to, že bys měla jít tam, kam budeš chtít. Princeton, Harvard, cokoli myslíš, že je nejlepší. Ale mě už v těhlech rozhodnutích nemůžeš brát do úvahy. Alespoň ne teď. Jsem příliš...

AMY: Ne, jo, jasně. Chápu.

EPHRAM: Kafe?

[Ephram pokyne ke kavárně.]

AMY: Jasně.

[Amy se usměje a pokouší se skrýt své zklamání.]


[Dům dr. Hartmana – Dr. Hartman si dělá v kuchyni snídani, když tam vejde Brian.]

BRIAN: Tak co se včera stalo? Čekal jsem tam na tebe až do zavíračky. Bohužel zavírali už v jedenáct.

DR. HARTMAN: Necítíl jsem se na to.

BRIAN: Jo, Nina vypadala naštvaně. Vyřešili jste si to?

[Dr. Hartman mu pohledem naznačí "Co myslíš?" Dr. Hartman vyjde do pracovny a Brian ho následuje. Posadí se ke stolu.]

BRIAN: Hele, omlouvám se. Co se týče ženských, jsme idiot, to víš.

DR. HARTMAN: Jo, ale nikdy tě to neodradilo.

BRIAN: Bratrská povinnost. Říkám to, co vidím. Plánuješ se s ní usadit...

DR. HARTMAN: Ne, já nic neplánuju, brácho. Potkal jsem ji, mám ji rád a než ses tu ukázal, bylo nám dobře.

BRIAN: Nemůžu si pomoct. Tohle já dělám. Poskytuju lidem nadhled. Vymýšlím únikové strategie.

DR. HARTMAN: Jestli chceš plánovat strategie, drž se daní a účtů a možná ti budu naslouchat.

[Brian vyndá z kufříku papíry.]

BRIAN: Dobře, fajn. Tak jdeme na to.

[Brian dá papíry na stůl.]

BRIAN: Tohle je tvůj loňský příjem a tohle letošní. Co ti to říká?

DR. HARTMAN: Nevím. Tenhle je... menší.

BRIAN: Jo, přesně tak. Máš vážný problém s příjmem, brácho. Projel jsem ta čísla na deset různých způsobů a nezvládneš to, jestli nezvýšíš počet pacientů.

DR. HARTMAN: To je trochu těžké, když jsou tu další dva doktoři.

BRIAN: Vládl jsi peelingům a mikrodermabróziím. Co čas od času přišít odstouplé uši? Nějaká ta liposumpce?

DR. HARTMAN: Pochybuju, že by tu byl o tyhle věci velký zájem.

BRIAN: Děláš si srandu? Mohl bys vydělat majlant jen na těch babách, co jsem včera viděl. Dívaly se v televizi na wrestling. Přísahám bohu.

DR. HARTMAN (směje se): Jsi fakt zkažený.

BRIAN: Hele, dělej, co chceš, ale nepřežiješ, pokud nic neuděláš. Zvlášť jestli máš navíc v plánu se starat o Ninu a Sama.

DR. HARTMAN: K tomu mě nepotřebuje.

BRIAN: Možná ne, ale ty budeš chtít.

[Zatroubí auto.]

BRIAN: To bude můj odvoz.

[Vstanou a obejmou se. Brian si u dveří vezme tašky. Dr. Hartman ho pomalu následuje.]

DR. HARTMAN: Bezpečný let.

BRIAN: Jo.

DR. HARTMAN: Až se dostaneš domů, zavolej mi.

BRIAN: Jo, a ještě něco... můžu pozvat Cameron na rande, že jo?

DR. HARTMAN: Jako by souhlasila.

[Zasmějí se a Brian vyjde ze dveří. Dr. Hartman přemýšlí o tom, co mu Brian řekl.]


[Pokoj Amy – Amy zírá do prázdna a ve dveřích se objeví dr. Abbott.]

DR. ABBOTT: Srdíčko, budeme s tvou matkou chvíli pryč. Myslíš, že si poradíš s večeří?

AMY: Jo. To je dobrý.

[Znepokojený dr. Abbott vejde do pokoje.]

DR. ABBOTT: Jsi v pořádku?

AMY: Jo, v pohodě. Užijte si to.

[Dr. Abbott vypadá stále znepokojeně, ale odejde z pokoje. Amy otevře šperkovnici a vyndá přívěšek, který jí dal Ephram. Chce ho dát na zrcadlo, ale zaváhá.]

[Střih na scénu, kdy jí ho Ephram dával.]

[Střih zpět na Amy hledící do zrcadla.]


[Před domem Niny – Nina pracuje na zahrádce a objeví se tam dr. Hartman s hrncem v ruce.]

DR. HARTMAN: Malý tip. Když odstraňuješ připálené rizoto, je lepší kartáček než drátěnka, zvlášť když patří tvému bratrovi. (ukáže Nině hrnec) Čistý.

NINA: Díky. Ale je tvůj.

[Nina vstane a dr. Hartman ji následuje.]

DR. HARTMAN: To snad ne. Kdybych to věděl, nedal bych si s tím tu práci. Koukni, ke včerejšku...

NINA: Brian si myslí, že by ses měl vrátit domů.

DR. HARTMAN: Cože? To není...

NINA: Dostalo se mi přednášky, zatímco jsme nakupovali. Byl hodně upžřímný. Brutální, ale tak nějak mile.

DR. HARTMAN: Jo. Bože, to mě moc mrzí. Umí být takový...

NINA: Bratr. To je vše.

[Nina se vrátí k záhonku. Dr. Hartman ji následuje.]

NINA: To je v pořádku, má tě rád. Zná tě lépe než já. Takže má možná pravdu, možná by ses měl vrátit do Los Angeles.

DR. HARTMAN: Ne. Přestaň. Kromě účtů nemá tušení, co potřebuju. A určitě neví, co chci.

[Nina neodpoví.]

DR. HARTMAN: Ne, že by se ohledně Everwoodu úplně mýlil, i když to tu mám rád, kdybys tu nebyla ty...

NINA: Jakeu...

DR. HARTMAN (přiklekne si k Nině): Možná jsem utíkal, když jsem sem přijel, možná jsem se trestal, ale na tom nezáleží, protože teď je všechno jinak.

NINA: Vážně?

DR. HARTMAN: Ano, vážně. Říkáš ano, když myslíš ano. Říkáš ne, když myslíš ne. Tohle není hra ani předstírání. Tohle jsem nikdy s nikým neměl. Jsem to jen já. A dosud jsi pořád tady.

NINA: Jo a nikam nejdu.

[Nina vstane a dr. Hartman vstane rovněž. zadrží ji.]

DR. HARTMAN: Ani já ne. Ani já ne. Miluju tě.

[Pohlédnou si do očí.]

DR. HARTMAN: Miluju tě.

NINA: Taky tě miluju.

[Políbí se.]

[Kuchyně Brownových – Ephram si nalévá pomeračový džus, když spatří Amy, která přijde k zadnímu vchodu a zaklepe. Ephram jde otevřít.]

EPHRAM: Ahoj.

AMY: Ahoj. Vím, že je pozdě, díky, že jsem mohla přijít.

EPHRAM: Jo, jasně. Pojď dál.

[Amy vejde a oba se posadí ke stolu.]

AMY: Můžu se tě na něco zaptat?

EPHRAM: Jasně, na cokoli.

AMY: Pamatuješ, kdy jsi mi tohle dal?(ukáže řetízek, který jí dal)

EPHRAM: Samozřejmě, vycházeli jsme z kina. Hádali jsme si kvůli tomu testu.

AMY: Jasně. Na to jsem zapomněla. Strašně jsem se na tebe ten večer zlobila.

EPHRAM: Já vím. Vzpomínám si.

AMY: Ale pamatuju si, že jsi mi říkal, že ten kroužek představuje nekonečno.

EPHRAM: Jo, na to si taky pamatuju.

AMY: Jenom nevím, proč jsi to řekl. Jsem trochu zmatená.

EPHRAM: Proč? Jakto?

AMY: Když někdo řekne nekonečno, pro mě to znamená věčnost. Ne slib věčnosti, to ne, spíše možnost věčnosti. Myslela jsem, že jsi to považoval za možné. Ale nebylo to tak, že ne?

[Ephram na ni hledí.]

AMY: Koupil jsi ho po tom, co jsi napsal tu esej?

EPHRAM: Nevím. Možná, nevzpomínám si. Koukni, když jsem psal tu esej...

AMY: Nemyslel sis, že nám to vyjde. Na ten rozhovor si taky vzpomínám. A vzpomínám si, že jsem si byla jistá, že nám to vyjde. Neměla jsem tušení, že ty ne.

EPHRAM: Ne, o to nejde. Jen jsem se chtěl ujistit, že budeš mít všechny možnosti otevřené. Když jsem řekl nekonečno, myslel jsem to tak. Vždycky jsem tě chtěl ve svém životě, pořád chci, jakkoli to bude možné.

AMY: Myslíš jako přátelé.

EPHRAM: Možná. (pauza) Přátelé je lepší než vůbec nic, ne?

AMY: Takže sis nikdy nemyslel, že skončíme spolu?

EPHRAM: Myslíš jako manželé?

AMY: Já vím, je to bláznivý, jen se ptám.

EPHRAM: Nevím. Nezdá se to moc pravděpodobný, ne?

[Amy přikývne.]

EPHRAM: Středoškolská láska. Trochu...

AMY: Venkovský.

EPHRAM: Jo, asi, tak jsem prostě nevyrůstal. Nejsem na to zvyklý. Nevím, možná jsem tak úplně nevěřil, že...

AMY: Nevěřil čemu?

EPHRAM: Nevím... milovala jsi někdy někoho natolik, aby to bylo navěky?

AMY: Víš, zábavný je, Ephrame, že ano. Věřila jsem tomu. Celou dobu jsi myslel na mě, vždycky ses ujišťoval, že jsem v pořádku, bez ohledu na cokoli.

EPHRAM: A to je špatné?

AMY: Ne. Ne. To jen, že já vždycky myslela na nás.

[Ephram konečně pochopí, o co Amy jde, a svěsí hlavu. Amy položí řetízek na stůl.]

EPHRAM: Mrzí mě to.

AMY: Jo. Mě taky.

[Amy vstane a políbí Ephrama na vršek hlavy. Pak odejde. Ephram tam jen nadále sedí.]


[Nemocnice – CT – Rose leží v přístroji a skenují ji. Dr. Abbott, technik a onkoložka jsou ve vedlejší místnosti.]

TECHNIK: Vedete si skvěle, Rose. Už to skoro bude.

[Onkoložka a dr. Abbott se dívají na výsledky scanu.]

ONKOLOŽKA: Jo, tady ho vidíte. V L3 obratlu. Vypadá to, že je zasežené tělo a zadní spinózní výběžky. (pauza) Řekla bych, že nádor má tak tři centimetry.

[Onkoložka odejde a nechá dr. Abbotta samotného. Ten vstane a dívá se, jak Rose vyjíždí z CT přístroje. Vypadá vystrašeně.]

KONEC