[ úvodní stránka | epizody | herci | galerie | články a rozhovory | různé | multimedia | diskusní fórum | kniha návštěv | odkazy ]

"Where The Heart Is"

Odvysíláno v USA:
23.5.2005
Scénář:
Rina Mimoun a Michael Green
Režie:
David Petrarca
Překlad:
Susan

Epizoda 3.22 - "Jdi za svým srdcem"

[Delia a Dr. Brown si povídají na gauči v obýváku.]

DR. ABBOTT (HLAS): Z předchozích epizod …

DELIA: Mimochodem, není na tom nic špatného, že se ti Nina líbí. Vždycky jsem si přála aby se ti líbila.

DR. BROWN: Vážně?

DELIA: Je perfektní pro tebe. Navíc je milá ke každému, tak jako máma byla.

[Nina se objímá s Dr. Brownem v kuchyni.]

[Bright si povídá s Hannah, když vaří polévku.]

[Bright a Ephram vyzvedli z lékárny léky pro Rose a vrací se k autu.]

BRIGHT: Nemůžu se na tu holku podívat aniž by se mi neudělalo zle. To není normální.

EPHRAM: Myslíš jako, že se ti líbí a chtěl by jsi jí pozvat na rande?

BRIGHT: Jo.

[Dr. Chaová, Dr. Abbott, Dr. Brown a Rose jsou v ordinaci Dr. Abbotta a dívají se na Rosin rentgen.]

DR. CHAOVÁ: Naším prvním úkolem je najít nejlepšího chirurga co můžeme.

ROSE: A co třeba Dr. Brown?

DR. ABBOTT: To není dobrý nápad.

DR. BROWN: Ne, Rose, obávám se, že to není možné.

DR. ABBOTT: Říkali jste něco o odbornících.

[Dr. Brown si povídá s Rose, která leží na nemocničním lůžku.]

ROSE: Nemám nejmenší tušení co bude se mnou dál. Možná, že je Dr. Valledor ten nejvhodnější pro mojí operaci , ale já upřímně věřím, že ty jsi ten nejlepší chirurg pro mne.

{Konec z předchozích dílů}

[Operační sál v nemocnici – Rose je v narkóze a Dr. Brown se připravuje na operaci.]

SESTRA: Přál by jste si pustit nějaké konkrétní cédéčko pane doktore?

DR. BROWN: Už je tam nachystané. Jenom zmáčkněte play a můžeme začít.

[Dr. Brown se otočí a podívá se na Rose, která leží na operačním stole.]

[Lyrics from “Beloved Wife” by Natalie Merchant –

[I]You were the love/ for certain of my life/ you were simply my beloved wife/ I don't know for certain/ how I'll live my life/ now alone without my beloved wife/ my beloved wife/ I can't believe/ I've lost the very best of me/ you were the love/ for certain of my life/ you were simply my beloved wife/ I don't know for certain/ how I'll live my life/ now alone without my beloved wife/ my beloved wife/ I can't believe/ I've lost the very best of me/ you were the love/ for certain of my life/ for 50 years simply my beloved wife/ with another love I'll never lye again/ it's you I can't deny/ it's you I can't defy a depth so deep/ into my grief/ without my beloved soul/ I renounce my life/ as my right/ now alone without my beloved wife/ my beloved wife

[/I]]

[Čekárna v nemocnici – Dr. Abbott sedí v čekárně a vypadá zničeně. Bright sedí ob dvě židle.]

[Operační sál a Dr. Brown – Dr. Brown právě začíná operovat.]

DR. BROWN: Ty, můj příteli tě čeká špatný den.

[Zpět do čekárny – Bright se podívá na Dr. Abbotta a usmějí se na sebe. Amy se posadí mezi Brighta a Dr. Abbotta.]

AMY: Můžu pro tebe něco udělat?

DR. ABBOTT: Jenom, hmm… chtěl bych být chvíli o samotě.

[Dr. Abbott vstal a prochází se kolem. Hledá nějaké místo, kde by mohl být chvíli sám. Projde zaplněnou chodbou a ve chvíli kdy do něho narazí jeden muž, najde neobsazenou toaletu kam vejde. Vstoupí do kabinky pro postižené s přebalovacím pultem. Posadí se na toaletu a sklopí si pult o který si opře lokty aby se mohl pomodlit.]

DR. ABBOTT: Pokud dovolíš Bože na slovíčko. Vím, že jsi bezmezný a nekonečný a problémy jednotlivých duší jsou zcela za hranici vaší kompetence, ale zkuste se nato podívat z mého pohledu.

[Operační sál - Dr. Brown operuje Rose.]

DR. ABBOTT: Když se k tobě modlím, jsem spravedlivý. Nežádám laskavost, intervence, pouze žádám sílu abych to zvládl sám.

[Dr. Abbott v kabince na toaletě.]

DR. ABBOTT: Nebo moudrost abych činil dobré rozhodnutí. Nikdy jsem tě nežádal o nic pro mne. Dnes, ale ano.

[Operační sál – Dr. Brown se dívá do mikroskopu při operaci.]

DR. BROWN: Výborně, odsávání prosím.

DR. ABBOTT: Chtěl bych, aby jsi vedl jeho ruce. Chtěl bych, aby jsi pomohl jakékoli buňce v jejím těle bojovat nebo zemřít nebo cokoli musí udělat aby tato rakovina zemřela. Žádám Vás bože.

[Dr. Abbott v kabince na toaletě]

DR. ABBOTT: Opravte ji. Ať se uzdraví. Nenabízím žádné sliby ani žádný obchod, ani moje uši za její. Pouze žádám. Po slušte si a házejte na mě kameny za mojí drzost, vrhněte na mě balvan. Je mi to jedno. Opravte ji.


[Ninin dům – Sam poskakuje po gauči a Dr. Hartman se snaží zapojit plazmovou televizi. Po zemi jsou všude krabice. Nina se vrátila z nákupu.]

DR. HARTMAN: Miláčku?

NINA: Ahoj.

DR. HARTMAN: Ahoj.

NINA: Od kdy přestala UPS doručovat ostatním lidem jejich zásilky a jednoduše vyloží všechno tady?

[Dr. Hartman vyjde z pozadí televize a s roztaženýma rukama uvítal Ninu.]

DR. HARTMAN: Nina Feeney, seznam se s mými věcmi.

[Dr. Hartman políbí Ninu a vezme nákup do kuchyně. Sam stále skáče po gauči.]

SAM: Ahoj mami.

NINA: Uh, ah…

SAM: Když je ta televize větší než moje postel, můžu na ní spát?

NINA: Jasně. Vyrob si malou, pěknou radiační přikrývku. Bude to velká sranda.

[Nina jde k Dr. Hartmanovi.]

DR. HARTMAN: Mimochodem, nemusíme tuto televizi používat. Jenom jsem kontroloval zda přežila převoz.

NINA: Nevzpomínám si, že bych tohle viděla ve tvém bytě.

DR. HARTMAN: Protože to jsou moje věci z L.A. Konečně jsem si je nechal sem poslat. Ostatní věci z mého bytu si přivezu sám.

NINA: Oh, takže toho bude ještě víc.

DR. HARTMAN: Cokoli se ti nelíbí – vyhodíme. Vážně. Nejsem citově vázám k žádným věcem.

NINA: Je tohle… ?

[Nina ukazuje na pěkný mixér. Dr. Hartman ho vezme a obejme.]

DR. HARTMAN: Tak malý. Tak malinký. Schovám ho do skříně a ani nebudeš vědět, že tam je. Počkej až ti udělám tu nejúžasnější margaritu na světě. Pak budeš mixér zbožňovat jako já. Jaky by to bylo tvoje vlastní dítě.

[Dr. Hartman odchází s mixérem.]

NINA: Jaku…

[Dr. Hartman jde k Nině a stále nadšeně drží mixer.]

NINA: Řeknu ti to jenom jednou tak mě dobře poslouchej. Tvoje věci jsou tisíckrát hezčí než ty moje což znamená, že tvoje věci zůstanou. Pokud budu muset přijít o můj Cuisinart z roku 1982, čert to vem.

[Dr. Hartman odloží mixer a obejme Ninu.]

DR. HARTMAN: Kdo je úžasnější než ty?

NINA: Hmm, nikdo.

SAM: Hmm, já.

NINA: Jasně, Same, ale já jsem hned za tebou. Půjdu uklidit nákup než se zmrzlina úplně rozpustí.

DR. HARTMAN: Ne. Ne. Ne. Ne. To nech na mě. Ty běž nahoru. Osprchuj se. Odpočiň si. Než se vrátíš dolů, bude tady aspoň 5 metrů místa v obýváku. Jo?

[Nina a Dr. Hartman se políbí. Nina odchází nahoru. Sam je stále na gauči,ale má kobereček okolo hlavy. Dr. Hartman zahlédne Sama.]

DR. HARTMAN: Ten kobereček se ti líbí, že?

SAM: Jo, a pojmenuji ho Franz.

DR. HARTMAN: Franz, to je dobrý jméno pro něj.

[Dr. Hartman jemně žduchne do sama, který spadne zpátky na gauč.]

[Nina vešla do koupelny v horním patře a otevře skříňku s léky, kde najde lahvičku s předepsanými léky.]

[Kantýna v nemocnici – Hannah, Topher, Amy, a Bright ji oběd u stolu.]

HANNAH: Brighte, dáš si můj puding?

[Hannah podá Brightovi její puding .]

BRIGHT: Úžasný!!

[Bright olízne vršek.]

BRIGHT: Máslový bonbon – zajímavá volba.

HANNAH: Myslela jsem si, že by ti to mohlo chutnat.

TOPHER: Oh, můžeš mít i můj vanilkový. Nejsem moc na sladký.

[Topher odšťouchne vršek svého pudinku, který přistane na Brightovi.]

TOPHER: Oh. promiň. Toto je ještě dobrý.

BRIGHT: To je dobrý.

HANNAH: Tak co Amy, jak to jde s ubytováním na Princetonu? Máš už vybranou nějakou kolej?

AMY: Umm, ani ne. Mám sice všechny materiály k tomu, ale všechno se to zdá být takový…

TOPHER: Totálně…

[Bright se divně podívá na Tophera a pak vstane. Nemůže snést Tophera.]

AMY: Kam jdeš?

BRIGHT: Příliš mnoho Arnolda v mém Arnoldu Palmerovi. Musím opravit poměr.

AMY: Hned se vrátím.

[Amy následuje Brighta k nápojovému automatu.]

AMY: Není ti nic?

BRIGHT: Jsem v pohodě.

AMY: Je to kvůli mámě?

BRIGHT: Jo, je to máma.

AMY: Tohle není o mámě, chováš se divně.

BRIGHT: Nic není. Být v nemocnice je stresující samo od sebe a myslím si, že seznam hostů by měl být omezen na členy rodinu a její nejlepší přátelé a ne přítele od nejlepších přátel rodiny.

AMY: Nemáš rád Tophera.

BRIGHT: Uhh, ne.

AMY: Proč? Je úplně neškodný.

[Bright obrací oči v sloup. Amy se divá na Brighta.]

AMY: Ledaže by… (zírá na něj a předkloní hlavu vpřed) Tobě se…?

BRIGHT: No.

AMY: No to snad ne!!!

BRIGHT: Půjdu nahoru.

AMY (potichu a překvapeně): Tobě se líbí Hannah!!!

BRIGHT (šeptá): Uškrtím tě jestli se o tom někomu zmíníš.

AMY: To jí musíš říct. Je to přece úžasný.

BRIGHT: To přece nejde. Vždyť už má kluka pokud sis toho nevšimla.

AMY: To jo, ale…

BRIGHT: Konečně je šťastna a tak. Spokojená se svým životem. Nemůžu jí to teď kazit. Mohl bych, ale nebylo by to ode mne fér.

AMY: Tomu se mi nechce uvěřit. Konečně je z tebe lepší člověk, který by si Hannah zasloužil a nemůžeš jí mít. Je to jako pomsta všech žen.

[Bright přikyvuje hlavou.]

AMY: Je to smutný. Opravdu smutný.

[Amy hladí Brightovi sarkasticky a mile ruku a následně odchází ke stole a nechá Brighta tam.]

[Nemocniční parkoviště – Dr. Abbott vystupuje z auta a vidí Dr. Browna jít po chodníku.]

DR. BROWN: Jako za starých časů. Parkovat ve stejnou chvíli. Nedal jsem ti možnost předstírat, že to byla náhoda. Měl by jsi zase opovržlivý poznámky o mé rodině.

DR. ABBOTT: Oh, ne, nedovolím ti si se mnou zahrávat. Už ne.

DR. BROWN: Doufal jsem, že nebudeme muset tohle absolvovat.

DR. ABBOTT: Obávám se, že ano.

DR. BROWN: Přišla za mnou a požádala mě o tu operaci. Dívala se na mě těma svýma očima. Co jsem měl dělat?

DR. ABBOTT: Chtěl jsem abys jí řekl ne. Chtěl jsem aby jsi jí řekl pravdu. Už jsi rok neoperovat a operace páteře je příliš riskantní nato abys do toho vstupoval.

DR. BROWN: Snažil jsem se jí přesvědčit…

DR. ABBOTT: Snažil ses málo. Musela se vyrovnat s hodně věcmi a ještě ty do toho.

DR. BROWN: Jsi naštvaný a chápu to. Omluv mě, ale musím jít zkontrolovat pacienta.

[Dr. Brown jde směrem k budově a Dr. Abbott ho následuje jelikož ještě neskončil s křičením na Dr. Browna.]

DR. ABBOTT: Neměla vůbec být tvůj pacient. Měl jí operovat ten druhý doktor, ale ty jsi to nemohl připustit.

[Dr. Brown se znovu otočí tváří v tvář Dr. Abbottovi.]

DR. ABBOTT (CONT’D): Musíš si hrát na hrdiny. Je ti jedno na kom, hlavně že si tím uspokojíš svoje ego. Je ti jedno čí život vezmeš hlavně, aby to uspokojovalo tebe.

DR. BROWN: Harolde, nikdy bych to nepřipustil pokud bych si nemyslel, že to zvládnu. Dělal jsem co jsem mohl.

DR. ABBOTT: Potřebovala víc než to. Potřebovala to nejlepší z nejlepších. Nemohl jsi snést, že to už nejsi ty.

DR. BROWN: Co kdyby jsme šli dovnitř a podívali se jak se jí dnes vede.

[Dr. Brown odchází k budově a Dr. Abbott ho pozoruje.]

DR. ABBOTT: Co tady vůbec děláš? V Everwoodu? Myslel jsem, že jsi sem přijel pověsit chirurgii na hřebík, skoncovat s falešnou slávou a najít pravý smysl. Přijel jsi do nejpřitažlivějšího města co tvoje peníze mohly najít, ovinul ses flanelem a džínovinou, veřejně jsi se prohlásil za nového člověka. Tak mi vysvětli jak to, že vždycky skončíš se skalpelem v ruce. Víš, všechno co jsi chtěl stěhováním změnit jsi pokazil. Nemáš žádnou rodinu. Chirurgie jsi se nevzdal a odpudil jsi svého syna. Ty – Ty jsi si vážně myslel, že tohle magické město tě zachrání. No, bohužel nezachránilo.

[Mobil Dr. Browna zazvoní.]

DR. ABBOTT: Žádný město by to nedokázalo.

[Dr. Abbott přejde Dr. Browna a jde k nemocnici. Dr. Brown zvedne mobil.]

DR. BROWN: Ano, jsem Dr. Brown. (poslouchá) Jste si jistí? (poslouchá) Ihned tam budeme. (zavěsí telefon) Harolde?

[Dr. Abbott se otočí a podívá se na Dr. Browna.]

DR. BROWN: To byla dr. Chaová. Rose se vzbudila.

[Dr. Brown přejde Dr. Abbotta a míří k nemocnici.]


[Abbottoých ložnice – Amy balí pár věci své mamince a Hannah sedí na posteli.]

AMY: Myslíš, že nám dovolí jí dnes navštívit? Měli by ne?

[Hannah souhlasně přikyvuje.]

AMY: Říkala jsem ti, že pohnula svým palcem na noze. Považuje se to za velký pokrok.

HANNAH: To je skvělý. Znamená to, že to nejhorší je za námi?

AMY: No, bude to ještě dlouho trvat než se dostane do normálu navíc jí čeká druhá chemoterapie, která obvykle bývá horší než ta první. Dnes to bylo ale lepší než včera a to mně stačí. Opravdu nemusíš s námi dnes jezdit do nemocnice. Za chvíli pojedeš na prázdniny domů. Opravdu by jsi měla zbývající čas trávit s Topherem.

HANNAH: To je dobrý. Raději půjdu s tebou.

AMY: Raději budeš trávit den s mojí rodinou v nemocnici než být s Topherem.

HANNAH: To bych si raději nechala voskem epilovat podpaží než jít na rande s Topherem.

[Amy se podívá na Hanu a uvědomí si co právě řekla.]

HANNAH: Promiň, já jsem to tak nemyslela.

AMY: Ale myslela. Co se děje?

[Amy se posadí na postel, aby mohla poslouchat.]

HANNAH: Nic to není. Jde nám to dobře Je to skvělý. Jenom že,… Nejsem si jistá jestli by tam nemělo být něco víc.

AMY: Jak to myslíš – něco víc?

HANNAH: Víš jako, jako že se mi líbí si s ním povídat po telefonu a jeho maily mě vždycky pobaví, ale když jdeme spolu ven, nikdy nechci...

AMY: Je to chladný..

HANNAH: Nějaká vášeň tam je.

AMY: Ale necítíš žádné nutkání to s ním rozjet a zapotit se.

HANNAH: Člověk by měl tohle cítit a chtít? Víš já – já se v tyto věci neznám

AMY: Hannah, přinejmenším by se ti mělo po něm stýskat když nejste spolu. Aspoň v této fázi vztahu.

HANNAH: Možná nejsme tento typ páru. Asi jsme mírnější než ostatní.

AMY: Takže jste tokový ten nudný pár.

HANNAH: Nudný přece není blbý. Je to snazší pro zažívací systém, nemám žaludeční neurózu.

AMY: Ale pak to není taková sranda jíst. Mělo by tam být trochu strachu v každém soustu. Trochu něčeho pálivého aby se to pěkně rozjelo.

HANNAH: Asi máš. Začínám si to taky myslet, že to takhle nemá cenu a mělo by to skončit.

AMY: Musíš se s ním rozejít.

HANNAH: Cože? Ne.

AMY: No, to rozhodně. Musíš se s ním rozejít, Hannah. Takhle by vztahy neměly fungovat. Líbání by mělo být to nejúžasnější ve tvým živote v tuto chvíli a ne něco co by tě mělo děsit.

HANNAH: Neděsí mě to.

[Amy nebere Hanninu odpověď.]

HANNAH (pokračuje): (pohled) Podívej se Amy, trvalo mě to 16 let si někoho najít. Nezahodím tento vztah jenom kvůli tomu, že nejsme dostatečně vášniví nebo pálivý a tak. Asi to není dokonalí, ale je to milý.

AMY: Já vím, ale co když je tam někdo, kdo je víc než milý.

HANNAH: Věř mi. Takový žádný není.

[Hannah vezme Rosinu tašku.]

HANNAH: Měly by jsme už jít. Tvoje máma na nás už určitě čeká.

[Hannah vyskočí a vyběhne z pokoje.]

[Kuchyň Brownových – Dr. Brown vejde do kuchyně a zahlédne Ninu se dívat z okna kuchyně na její dům.]

DR. BROWN: Hey, ty.

[Nachytaná Nina se otočí. Schovává něco za zády.]

DR. BROWN: Co tady, uh,…?

NINA: Nic. Jenom se schovávám ve tvé kuchyni.

[Dr. Brown se tváří zmateně.]

NINA: Málem bych zapomněla, jak je jí?

DR. BROWN: Rose, vede se jí ve skutečnosti dobře.

NINA: O tom není pochyb. Ty jsi přece operoval.

DR. BROWN: Nechceš mi říct před čím se schováváš?

NINA: Před ničím. V mém domě je muž. Cizí muž.

DR. BROWN: Měl jsem zato, že nastěhování Jaka je dobra věc. Nebyl to tvůj nápad?

NINA: Oh ano, byl. Je to skvělý.

[Dr. Brown stále nevypadá přesvědčen.]

NINA: Nemáš nějakou skotskou?

DR. BROWN: Jo. Myslím, že tam ještě trochu zbylo.

[Vejdou do obýváku a posadí se u jídelního stolu.]

NINA: Říká ti něco Percocet?

DR. BROWN: No, Vím že by se to nemělo míchat se skotskou?

[Nina ukáže Dr. Brownovi lahvičku co schovávala za zády]

NINA: Našla jsem je v Jakových věcech. Neprobírala jsem se mu ve věcech. Prostě tam byly.

DR. BROWN: Na co je užívá?

NINA: No, to je právě to. Já nevím.

DR. BROWN: Ach tak.. Žena co se opíjí uprostřed dne má strach o chlapa co užívá léky od bolesti.

NINA: Ano. V případě, že jsi zapomněl, dovol mi ti připomenout, že díky kondomu co jsem našla v Karlových věcech jsem přišla na jeho poměr s gayem.

[Dr. Brown se směje.]

NINA: Nejsem velký fanda v nacházení věcí.

DR. BROWN: Podívej se, může být tisíc důvodů proč to užívá. Mohl spadnout ze sedačkové lanovky a zranit si páteř. Nebo mohl mít auto nehodu ještě v L.A. a zranit si krk.

NINA: A nebo má potíže s léky na předpis.

DR. BROWN: A ty nechceš.. Co já vím. Proč se ho nezeptáš?

NINA: Je to choulostivý téma.

DR. BROWN: O čem to mluvíš? Ptáš se lidí na osobní věci pořád. Nedokážu si tě představit se mě nezeptat na osobní záležitosti.

NINA: To jo, ale není to stejný. Chci říct, že přijdu sem a můžu kecat o čem koli, ale s ním. Mluvíme spolu, ale ne takhle.

DR. BROWN: Nina, ten chlap se k tobě stěhuje. Musíš být schopná se ho na všechno zeptat. Při té příležitosti bych ti rád řekl, že asi dostanu nabídku práce chirurga. Musím ještě udělat pár telefonátů.

NINA: Kde?

DR. BROWN: V Chicagu.

NINA: To bude ale změna po Everwoodu.

DR. BROWN: No, možná se to ani nestane, ale… Víš, Nino, já-já-já ani nevím co tady ještě dělám. Vím co bych tady měl dělat, ale pro všechno pro co jsem sem přijel je …

NINA: Katastrofa.

DR. BROWN: Oh Ano, děkuji. Harold má zájem na tom mě zlynčovat. Nemám ani tušení v jaké zemi je můj syn. Možnosti nové známosti se snížily na paní Tolliver, která mě pleskla po zadku když jsem odstraňoval chlup z mateřského znaménka. Pravda je, že už tady není žádný důvod pro mě proč tady zůstat, že ne?

NINA: Na to nedokážu odpovědět.

[Dr. Brown zvedne svojí skleničku se skotskou.]

DR. BROWN: Na zdraví!!

NINA: Na zdraví!!

[Chodník u restaurace – Hannah a Topher vyjdou z restaurace a zastaví se na chodníku.]

HANNAH: Děkuji za večeři.

TOPHER: Ne, já děkuji tobě.

HANNAH: Tophere, ty jsi platil.

TOPHER: To jo, ale ty jsi přišla. Nemůžeš podplatit lidi aby s tebou večeřeli... ve skutečnosti asi jo, ale nelíbilo by se mi to se šlapkou. (zasměje se) Nicméně...

[Topher políbí Hannah a pomalu odchází. Hannah se za ním rozběhne.]

HANNAH: Uh, čistě ze zvědavosti, jak by jsi ohodnotil tuto pusu? Já – já vím, že mi to moc nejde. Ale když to vezmu zpětně tak jsem se mohla naklonit trochu víc doleva a bylo by to lepší. Dala bych si trojku, maximálně dvojku

TOPHER: Ty jsi – Ty jsi blázen.

[Topher se snaží odejít, ale Hannah chce dokončit rozhovor.]

HANNAH: Ne. Ne. Vážně. Myslím, že by jsme měli umět být k tobě upřímní v těchto věcech. Jinak se nikdy nezlepšíme.

TOPHER: Jak chceš vylepšit dokonalost?

HANNAH: Tophere, nemyslím si, že jsme už dosáhli dokonalosti – v ničem.

TOPHER: Nemyslíš si to? Páni, nevím jak by to mohlo být lepší. Pořád se smějeme. Vaříme spolu skvělý fish tacos (rybí tacos) a taky se líbáme, je to jako – jako když se čas zastaví.

HANNAH: Jsi si jistý, že jsme neuvízli na mrtvím bodě?

[Topher se směje.]

HANNAH: Tophere, umm, je mi líto, ale cítím to jinak.

TOPHER: Jak to myslíš?

HANNAH: Myslím o nás. Myslela jsem si, že jsme na stejné stránce což by bylo skvělý, ale teď už si to nemyslím.

TOPHER: Oh, uh, a kde jsi ty?

HANNAH: Já jsem v první kapitole. Četla jsem si už dál a líbilo se mi to, ale nevím jestli to vůbec někdy dočtu do konce. Víš co myslím?

TOPHER: Oh.

HANNAH: Je mi to moc líto, Tophere.

TOPHER: Měli by jsme jít zpátky do auta?

HANNAH: jo.

[Topher nechal Hannah stát na chodníku a v šoku odchází k autu. Hannah cítí, že zklamala Tophera.]

[Kancelář Dr. Browna – Dr. Brown sedí u stolu ve chvíli kdy někdo klepe na dveře. Dr. Abbott opatrně vstoupí.]

DR. ABBOTT: Mohu jít dál?

DR. BROWN: Já nevím. Neuhodíš mě?

DR. ABBOTT: Dlužím ti omluvu. Řekl jsem pár nepěkných věcí minulý týden. Řekl jsem je bezhlavě a pod tíhou stresu. Není to sice žádná omluva a ani se nebudu za ní schovávat.

DR. BROWN: poslyš, co jsi řek byla Pravda. Možná ne všechno, ale víc než si myslíš. Neměl bych tady být Harolde.

DR. ABBOTT: Štěstí pro mě, že tady jsi.

DR. BROWN: Dostal jsem nabídku na práci v Chicagu a uvažuji o tom, že to místo příjmu. Pokud to tak udělám, všechno bude převedeno na tebe, ordinace, nájemní smlouva.

DR. ABBOTT: Andy, počkej…

DR. BROWN: Ve skutečnosti se mi stýská po chirurgii. Opravdu. Jsem dobrý chirurg. Je to jediná věc v mém životě co dává smysl. Vzdal jsem se toho a jsem úplně stejně opuštěný jako tehdy, když Julia zemřela, tak…

DR. ABBOTT: Ne nejsi, zapomeň na všechno co jsem řekl. Zapomeň na všechno co jsi do teď slyšel z mých úst.

[Dr. Abbott se posadí před stůl Dr. Browna.]

DR. BROWN: Proč? Viděl jsi moje resumé za poslední tři roky. Zničil jsem ti život několikrát po sobě, ztratil jsem Colina, ublížil jsem srdcím, zničil jsem svůj vztah se synem, oslepil jsem reverenda, tvoje sestra kvůli mně odjela do Afriky, měl jsem poměr se ženou které manžel se stal obětí mrtvice.

DR. ABBOTT: Ano, ale… Jsi si jistý?

DR. BROWN: Musím si o tom promluvit ještě s jednou osobou, ale ano. Jsem si jistý.

DR. ABBOTT: Mohu pro tebe něco udělat?

DR. BROWN: Vypusť to z hlavy.

[Dr. Brown se usmívá.]


[Abbottových kuchyň – Dr. Abbott sedí a telefonuje u kuchyňského stolu. Amy vstoupí do kuchyně.]

DR. ABBOTT: To zní jako prekérní situace, ale já – já se může na tebe spolehnout, že dorazíš. Deane. (poslouchá) Ano, přesně v devět ráno. Báječný, uvidíme se tam. Ano. (zavěsí telefon) (na Amy) Ty ne tak rychle.

AMY: Ať se jedná o cokoli, v devět ráno nikde nebudu. Mám teď prázdniny.

DR. ABBOTT: Potřeboval bych aby jsi vyplnila přihlášku na ubytování v Princetonu. Uvědomuji si jak posledních pár dní bylo těžkých pro nás pro všechny, ale na blížící se termín jsem nezapomněl a ty by jsi taky neměla. Když to neodešleš včas, můžeš svůj první ročník strávit ve svém autě.

AMY: Nezapomněla jsem, jenom jsem…

DR. ABBOTT: Jenom co?

AMY: Nezlob se tati prosím.

DR. ABBOTT: Oh, ne. Ne. Ne.

AMY: Tati, nech mě aspoň domluvit.

DR. ABBOTT: Tak to rozhodně ne. Vidím kam tvoje věta spěje a nenechám tě mařit svoje plány pro nějakou hloupost.

AMY: Mám na mysli odklad. Jenom na rok.

[Amy se posadí naproti Dr. Abbotta.]

DR. ABBOTT: V žádným případě.

AMY: Tati, přemýšlej o tom. Mámina operace se vydařila, ale ještě není konec. Budeš potřebovat pomoc a není fér žádat Brighta, aby čekal ještě další rok.

DR. ABBOTT: To máš pravdu, to není. Nikdy bych nežádal ani jedno ze svých dětí aby se vzdaly slibné budoucnosti a pomáhaly mi s něčím co perfektně dokážu zvládnout sám. Děti jsou starost rodičů a ne naopak.

AMY: Budu si to pamatovat až ti bude 90.

DR. ABBOTT: Ty, moje milovaná, na podzim nastoupíš na Princeton. Chci mít tuto přihlášku vyplněnou a na mém stole zítra ráno.

AMY: Dobře. Zase se na mě tak moc nečerti. Udělám to.

[Amy vstane. Dr. Abbott zase telefonuje.]

DR. ABBOTT (na telefonu): Thurmane, tady Harold Abbott u telefonu…

[Dr. Brown v horním patře svého domu. Cestou dolů se podívá do Ephramového pokoje. Je to tichý a uklizený pokoj. Zavře dveře a jde k Delii do pokoje. Delia je na počítači když Dr. Brown zaklepe.]

DR. BROWN: Ahoj, máš chvilku?

DELIA: Ethan si myslí, že bych si na tábor měla vzít repelent.

DR. BROWN: Dobře.

DELIA: Taky si myslí, že bych si měla vzít 20 balíčků žvýkaček. Říká, že žvýkačky na táboře jsou jako cigarety ve vězení. Není to legrační?

DR. BROWN: Je to veselý. poslyš, o něčem jsem přemýšlel a rád bych znal tvůj názor. Asi jsi si všimla, že poslední dobou nejsem moc šťastný..

DELIA: Moc ti toho nevychází.

DR. BROWN: To je Pravda, moc ne.

[Dr. Brown se posadí na židli na konci Delíní postele.]

DR. BROWN: Myslím, že jsem přišel nato jak to vyřešit. Nejsem si jistý zda tohle místo je pro mě nejlepší. Myslím Everwood.

DELIA: Chceš se stěhovat?

DR. BROWN: Část mě ano.

DELIA: No, co budeme dělat?

DR. BROWN: Pokud budu chtít, pokud my budeme chtít, dostal jsem nabídku práce chirurga v jedné nemocnici v Chicago.

DELIA: Co z toho budu mít já když řeknu ano?

DR. BROWN: Ne, je mi to líto drahoušku, ale tentokrát to bude jinak. Tentokrát žádné úplatky a žádné dohody. Jsi už mnohem starší než když jsme se sem stěhovali a jsi dospělejší každou vteřinou a taky se budu k tobě takhle chvat. Budeme o tom mluvit a budeme hlasovat. A pak se uvidí.

DELIA: Jsme jenom my dva. Co když řeknu ne a bude to jedna proti jedné?

DR. BROWN: Pak zůstaneme tady, protože tvůj hlas má větší váhu.

DELIA: To není spravedlivý.

DR. BROWN: Je to ve hvězdách.

[Delia hledí.]

DR. BROWN: Copak?

DELIA: A co když se Ephram vrátí?

DR. BROWN: Pokud se Ephram vrátí, může bydlet s nám v našem novém domě. Bude tam mít taky svůj pokoj. Nemusíš se rozhodnout hned. Je to těžký rozhodnutí. Můžeme si to tom víc promluvit až budeš připravená…

[Dr. Brown vstane a začne odcházet.]

DELIA: Ani ne, myslím, že jsem se rozhodla.

DR. BROWN: Tak rychle?

DELIA: Myslím, že ty by jsi měl rozhodnout.

DR. BROWN: Já?

DELIA: Jo. Věřím ti.

DR. BROWN: Jsi si jistá? Nejsem v tomhle domě známí pro dobré rozhodnutí.

DELIA: Ephram ti věří víc než si myslíš. neřekl ti to, ale věří ti. Dej mi vědět co nejdříve až se rozhodneš, protože pokud budeme odjíždět, měla bych Ethanovi říct, že se mi líbí. Chtěla jsem mu to říct až příští rok, ale…

DR. BROWN: To nedělej... Takovou věcí se nemá čekat.

[Dr. Brown odchází z pokoje.]

[Amyna ložnice – Hannah se objímá s polštářem a Amy pozorně naslouchá.]

HANNAH: Tvářil se tak smutně.

AMY: Jako kdyby jsi mu postřelila psa?

HANNAH: Přesně tak. Bylo to strašný.

[Bright vstoupí do pokoje.]

BRIGHT: Co bylo tak strašný?

AMY: Hannah a Topher se rozešli.

HANNAH: Jsem psí zabiják.

[Hannah ulehne do postele rozčílená. Amy se podívá na Brighta a očními pohyby naznačuje ať Hannu utiší. Bright se jen tak podívá na Amy a Amy se na něho ještě důrazněji podíva. Bright rychle odejde z pokoje. Amy se otočí k Hannah]

AMY: Přinesu nějakou zmrzlinu.

HANNAH: Oh, nemám ani hlad.

AMY: To k tomu patří. Rozchody a zmrzlina – nemůžeš si zahrávat s tradicí.

[Amy odejde z pokoje.]

[Bright je pronásledovaný Amy dolu ze schodů. Téměř oba běží do kuchyně.]

AMY: Kam jdeš?

BRIGHT: Jdu do kuchyně.

AMY: Proč nejsi v mém pokoji a nerozveseluješ Hannah a neřekneš jí jak moc jí miluješ?

BRIGHT: Protože za prvé ji nemiluji a za druhé já...

AMY: Ty že co?

BRIGHT: Vůbec nevím co cítím.

AMY: O čem to mluvíš?

BRIGHT: Nejsem si jistý. Nejsem si ničeho jistý. No jo, asi se mi líbí. Jenom pevně doufám, že jsi ji nenamluvila aby se s ním rozešla jenom kvůli mně. Protože pokud ano…

AMY: Jsi tak ubohý.

[Amy ho uhodí.]

BRIGHT: Oww, nebí mě.

AMY: Teď nevíš co cítíš. Teď když je volná a bylo by to možné a můžeš s tím něco udělat, ty nevíš.

BRIGHT: Co chceš po mě abych udělal? Se srdcem si nemůžeš zahrávat. Jsem si jistý ze se z toho dostane a co nevidět bude mít nového přítele.

AMY: Oh, nemám strach o Hannah. Určitě bude mít spoustu kluků, protože na rozdíl od tebe, její srdce je otevřené. Je to jeden z nejstatečnějších lidí co znám. O tebe mám strach Brighte. Netušila jsem jaký jsi zbabělec.

BRIGHT: Oh, kousneš mě?

AMY: Ne, vážně. Máš takový strach z možnosti něčeho opravdového, že si tím pokazíš to nejlepší co se ti mohlo stát. Je mi smutno za tebe Brighte. Vážně je.

[Amy už má nachytaná misku a zmrzlinu a odchází z kuchyně aby měl Bright čas se zamyslet nad tím co mu Amy řekla.]

[Ninin dum – Dr. Hartman pracuje s ovládačem. Televize nereaguje na ovládač.]

DR. HARTMAN: Sakra. Co už?

[Nina vejde do místnosti.]

NINA: Proč jsi s tím hodil?

DR. HARTMAN: Už jsem zmáčkl snad každý tlačítko na té věci a ne a ne spustit DVD přehrávač.

NINA: No a máš to všechno správně zapojený?

DR. HARTMAN: Nina!!! Ještě ty začínej. Jenom… Já nato přijdu.

[Dr. Hartman popadne prázdné krabice a jde s nimi na terasu. Nina ho následuje]

NINA: Hey… Co je to s tebou?

DR. HARTMAN: Se mnou? Co je to s tebou?

NINA: Cože?

DR. HARTMAN: Něco tě štve, to vidím. Nemáme na tohle čas abych z tebe tahal co se děje, protože za 20 minut musím jít vyzvednout náklaďák a mezi tím se snažím vybalit všechny tyto krabice než tady budou další krabice. Celé je to stresující.

NINA: Já vím, že je.

DR. HARTMAN: Ale co ještě můj stres zhoršuje je, že člověk ke kterému se stěhuji nedokáže být se mnou upřímný. Nebo možná může, jenom ale skrz agresivní chování, tak proč mi to jednoduše neřekneš. Ať už se jedná o cokoli, poperu se s tím.

NINA: Našla jsem tvoje Percocet a trochu mě to vyděsilo.

DR. HARTMAN: Našla jsi moje co?

NINA: Percocet?

[Dr. Hartman přemýšlí o tom.]

DR. HARTMAN: Ty myslíš můj předpis?

NINA: Ano.

[Dr. Hartman half laughs.]

DR. HARTMAN: V zimě jsem si zajel do Big Bearu a vymknul jsem si kotník. Můj partner mi předepsal prášky od bolesti. Spokojená?

NINA: Používal jsi Percocet na vymknutý kotník?

DR. HARTMAN: Jo. Už znáš moje tajemství, jsem jako malé dítě přijde-li na bolest. Měla jsi mě vidět, když mi vytrhávali osmičku.

[Dr. Hartman jde za Nina aby jí uklidnil.]

DR. HARTMAN: Miláčku, měla ses mě zeptat.

NINA: Já vím, já jenom.… Potom co jsi mi všechno řekl.

DR. HARTMAN: Jenom proto, že jsem ostatním psal recepty přece neznamená, že je sám užívám.

NINA: Ne, já vím.

DR. HARTMAN: Musíš se mnou mluvit. Podívej kolik času jinak ztrácíme. Tak jo, musím už běžet.

[Dr. Hartman políbí Ninu, pak se na ní podívá a usměje se, a pak jí políbí ještě jednou. Cestou k verandě se ještě jednou na Ninu otočí.]

DR. HARTMAN: Nepotřebuješ nic z venku?

NINA: Ani ne, jsem v pohodě.

DR. HARTMAN: Ok. Uvidíme se později, miláčku.

[Dr. Hartman odchází a Nina zamává. Nina pokyvuje hlavou, jak mohla o Dr. Hartmanovi pochybovat.]

[Na ulici před ordinaci Dr. Browna a Dr. Abbotta. Dr. Brown zaparkuje a Dr. Abbott vyskočí z auta za ním. Čekal až přijede. Silnici přechází společně.]

DR. BROWN: To jsi plánoval.

DR. ABBOTT: Já?

DR. BROWN: Viděl jsem tě čekat.

DR. ABBOTT: No, já vím jak moc si užíváš naše ranní popichování. Připravil jsem si pár urážek pokud by jsi chtěl jednu slyšet.

DR. BROWN: Neumírám Herolde. Můžeme si mailovat.

[Dr. Brown a Dr. Abbott vstoupili do kanceláře, kde na ně čekají desítky lidí. Všichni jásali a tleskali a házeli konfety. Dr. Brown je konsternován. Dr. Brown se dívá udiveně a odejde z kanceláře. Dr. Abbott za ním vyběhne. Ostatní lidé jsou zmatení.]


[Dr. Brown jde zpátky ke svému autu. Dr. Abbott ho následuje.]

DR. ABBOTT: Just…

DR. BROWN: Řekl jsi celému město, že odjíždím.

DR. ABBOTT: No, samozřejmě. Chtěl jsem jim dát šanci tě zastavit nebo při nejmenším ti poděkovat než odjedeš.

DR. BROWN: Berto jako kdybys to řek, Harolde. Neměl jsi ztrácet čas.
DR. ABBOTT: Neztrácel jsem čas. Byla to hračka. Stačilo se jenom zeptat. Přišli sami. Chtějí ti projevit vděčnost za to co jsi pro ně udělal.

DR. BROWN: Nedokážu si představit proč.

[Dr. Brown se snaží otevřít dveře od auta a Dr. Abbott je zase zavře.]

DR. ABBOTT: No tak. Ti lidé jsou ti vděční za své životy. Dovol jim ti to říct. Napsali si i řeč. Víš sám jak těžké je pro některé neobratlovce se jenom podepsat.

DR. BROWN: Díky moc Harolde.

[Dr. Brown otevře dveře od auta a snaží se dostat dovnitř. Dr. Abbott znovu dveře zavře.]

DR. ABBOTT: Jsi tvrdohlavý tak jako nevděčný. Jak chceš. odjeď. Neodjížděj dokud neuslyšíš pravdu.

[Dr. Brown nereaguje.]

DR. ABBOTT: Měl jsi říct jakou pravdu?

DR. BROWN: Jakou pravdu?

DR. ABBOTT: Nejsi zdaleka tak neúspěšný jakého ze sebe děláš. Myslíš si, že jsi ublížil víc než jsi vyléčil. Je tam plná vlaková čekárna lidí co čekají, aby ti dokázali opak. Pravda se ukáže. Dlužím ti víc než jenom za Rose. Jsi můj nejlepší přítel. Stal se ze mě lepší člověk díky tobě. Andy, aspoň si je vyslechni.

[ Kancelář Dr. Browna a Dr. Abbotta – Někteří Brownovi pacienti si povídají.]
DEAN: Oh, ano, Andy je nejlepší.
DEBBIE WEST: Oh, opravdu pomohl mému synovi.
DEAN: S čím?
DEBBIE WEST: Měl sex ve 12 letech.
DEAN: Pěkné.

[Debbie odejde.]
DEAN: Chtěl jsem říct, to je drsný. Nezajdeme na skleničku až to tady skončí. Koupím jich tolik, kolik zvládneme.

[Debbie znovu odchází. Thurman odposlouchával Deana.]
THURMAN: A funguje to vůbec?
DEAN: Budeš překvapen.

[Dean jí následuje.]
DEAN (pokračuje): Hey…

[Ellie a Justin si povídají.]
ELLIE BEALS: Měl jsem čtyř inčovou kovovou příčku zabodnutou v břichu.

[Justin se snaží něco říct, ale nejde mu to.]
ELLIE BEALS: Ok, to je jedno.

[Ellie odejde od Justina. Dr. Abbott a Dr. Brown se vrátí do místnosti.]

DR. ABBOTT: Tak jsme zpátky. Potřeboval se trochu vyvětrat. Příliš mnoho emoci na citlivého doktora. Halo?

[Louise přistoupí k Dr. Brownovi a hodí konfety na něj.]
LOUISE: Překvapení!!!

[Dr. Brown si odstraňuje konfety z vlasů.]

DR. ABBOTT: Všechny už přece viděl, Louise. Soustřeďte se všichni. Sešli jsme se tady kvůli konkrétní věci, ne? Někdo vystupte a řeknete co máte na srdci. A, pane Jensene, buďte první.
MR. JENSEN: Jsem rád, že můžu být tady. Všechno nejlepší k narozeninám, doktore.

[Mr. Jensen potřásl ruku Dr. Brownovi.]

DR. ABBOTT: To nejsou jeho narozeniny, Jensone. Je to děkovná party.
MR. JENSEN: Ah, ale dort bude, nebo ne?

DR. ABBOTT: Někdo jiný, prosím. Ať si dobrý doktor poslechne jak moc mu všichni děkujeme za všechno co udělal. No tak Daniely. Nestyď se.

[Daniel opatrně přistoupí k Dr. Brownovi.]
DANIEL: Uh, já by nikdy nedal svému bratrovi ledvinu pokud by jste mě nedonutil. Vy - vy jste taky pomohl Tank. Je to jenom medvěd, ale ona je můj nejlepší přítel. Takže děkuji.

[Dean přistoupí jako další k Dr. Brownovi.]
DEAN: Hey, doktore, jenom jsem Vám chtěl říct, že bylo úžasné jak jste zalhal mé ženě pro mne. Nakonec odešla poté co se objevila ta těhotná striptérka, ale vydrželo nám to ještě 6 měsíců.

DR. BROWN: Skvělý, Deane. Skvělý.


IRV: Pořádně to tam roztočte, doktore. Nikdy na nás nezapomeň.

DR. ABBOTT: Tohle ale není loučení, Irve.
EDNA: To přeci známe všichni. Něci si v hlavě usmyslí a nic a nikdo to nezmění.

DR. BROWN: Harolde, dám si malou pauzu. Budu ve své kanceláři.

DR. ABBOTT: Ale – ale je tam spousta dalších lidí.
DANIEL: Oh, to bych nedělal..

[Dr. Brown jde do své kanceláře a otevře dveře. Uvidí Tanka jak si hraje s jeho papíry co byly na stole. Zářivě se na něho usměje. Dr. Brown velice rychle zavře dveře od jeho kanceláře.]

DR. BROWN: No jo. Tak jo. To by stačilo. Vážím si toho, že jste všichni přišli a slibuji, že při mém rozhodnutí tohle všechno zvážím, ale myslím, že je na čase aby tato milá slavnost skončila.

[Justin přijde k Dr. Brownovi.]
JUSTIN: Já-já…nedostal jsem šanci… přečíst mojí řeč.

DR. BROWN: Tak, můžeš - můžeš mi jí na faxovat Justine.

[Justin obejme Dr. Browna. Dr. Brown se mu snaží vymknout]
EDNA: Doktore, možná by jste chtěl ještě chvilku počkat.

[Bright přiveze Rose na kolečkovém křesle.]

ROSE: Jdu pozdě?

DR. BROWN: Rose, neměla jsi vylézat z postele.

ROSE: Myslím, že mi doktoři přikazovali už dost.

[Rose natáhne ruce Dr. Brownovi. Dr. Brown se nakloní k Rose a poslouchá co říká.]
ROSE: Ty nikam nepojedeš. Je to jasné?

[Dr. Brown souhlasně pokyvuje a usměje se.]
ROSE: Výborně. (Brightovi) Teď mě odvez domu drahoušku.

[Bright odveze Rose ven z kanceláře. Ostatní tiše stojí.]

[Ninin dům – Topher vystupuje z auta. Hannah si skládá zavazadla na chodník.]

HANNAH: Tophere?
TOPHER: Ahoj, jsi už nachystána?

HANNAH: Jít kam? Co tady děláš?

[Topher se snaží zvednout jeden ze zavazadel. Hannah ho zastaví.]
TOPHER: Zavezu tě na letiště. Jsem – jsem tady brzy? Myslel jsem si, že tvoje letadlo odlétá v poledne.

HANNAH: To ano, ale Nina mě zaveze. Já – já jsem si nemyslela, že mě přesto budeš chtít zavést potom co jsme se rozešli.
TOPHER: My jsme se co?

HANNAH: My jsme se rozešli. Nebyl jsi teď někdy v bezvědomí?
TOPHER: Já – já se omlouvám. Uh, kdy jsme se rozešli?

HANNAH: Umm, ten večer co jsme se rozešli.

[Topher se tváří zmateně.]
HANNAH: Každý z nás byl na jiné stránce. Já jsem byla u první kapitoly. Nic z toho si nepamatuješ?
TOPHER: To si pamatuji. Jenom jsem si myslel, že to je takové to povídaní před tím než se dostaneme do další úrovně.

HANNAH: Oh, ne, to nebylo.
TOPHER: Takže jsi se se mnou rozešla?

HANNAH: Jo.

[Bright v pozadí přijede autem. Vystoupí z auta a čeká.]
TOPHER: No, tohle je hloupý. Uh, O-okay. Uh, wow, uh…

HANNAH: Je mi to moc líto.
TOPHER: Jo, mně taky. Příjemný let Hannah.

[Topher odchází a Bright jde k Hanně se svetrem v ruce.]

BRIGHT: (k Topherovi) Jak je? (k Hannah) Co je to s ním?

HANNAH: Zase jsme se rozešli. Ačkoli…

BRIGHT: Ačkoli, co?

HANNAH: Ačkoli jsme asi udělala chybu. Já nevím. Co tady děláš?

BRIGHT: Oh, uh, tento svetr, ty – ty sis ho nechala u nás doma, tak… Věděl jsem, že dnes odjíždíš, tak mě napadlo že…

HANNAH: Nemusíš si vymýšlet výmluvu Brighte. Na tom přeci nic není se přijet se mnou rozloučit.

BRIGHT: Umm, co takhle svést na letiště?

[Bright vezme jedno zavazadlo.]

HANNAH: Uh, Nina mě zavede, ale díky.

[Hannah si dá svetr do tašky.]

BRIGHT: Tak jo. Takže se asi zase uvidíme na podzim, nebo co.

[Hannah souhlasně přikývne.]
BRIGHT: A, uh, ahoj Hannah.

[Bright a Hannah si podávají ruce.]

HANNAH: Ahoj, Brighte.

BRIGHT: Ahoj.

[Bright odchází. Hannah starts to go up to the porch.]
BRIGHT: Počkej, ne počkej. Nepřišel jsem se jenom s tebou rozloučit. Vzpomínáš si když jsme se poprvé viděli a ty jsi řekla, že se ti líbím, bylo to – bylo to opravdu divný a zároveň nebylo. Ale pak jsme začali spolu trávit víc času a stali se z nás přátelé a stále se z tebe přitažlivá holka.

[Hannah se směje Brightovi.]
BRIGHT (pokračuje): Víš, nemyslím tím, že sis sundala brýle, ale... Myslím to vážně, ach jo... jenom...

[Bright přitáhne Hannu a políbí jí. Hannah omotá ruce kolem Brighta. Bright jí nadzvedne a zatočí se s ní a zase jí vrátí na chodník.]

HANNAH: úplně jsem se zapotila.

[Bright se směje a znovu Hannah políbí.]

[Abbottovích hlavní ložnice – Rose leží na posteli. Amy odnáší tác, který měla na posteli]

AMY: Teď si buď můžeš jít lehnou nebo ti můžu pustit nějaký DVD.

ROSE: Půjdu si lehnout. Byl to náročný den.

AMY: Dobře.

ROSE: Děkuji

AMY: Není zač.

[Amy dá pusu Rose a odejde z ložnice a zavře za sebou dveře. Amy jde po chodbě a uvidí přihlášku na ubytováné v Princetnu na stolku v chodbě. Vezme ji a vyhodí do koše. Dr. Abbott jí uvidí to vyhazovat.]

AMY: Nemůžu jet.

DR. ABBOTT: Amy…

AMY: Tati prosím. Vyslechni mě. Myslím, že by bylo fér říct, že jsem měla nejhorší zážitky na střední škole co kdo může mít.

DR. ABBOTT: Proto si zasloužíš odjet a mít nádherný zážitky z vysoké škole.

AMY: To taky budu až nastane ten pravý čas. Víš co mě pomohlo přečkat posledních pár let. Po Colinovi, Tommym a tak?
DR. ABBOTT: Zoloft, pokud si pamatuji správně?.

AMY: Byl jsi to ty, máma a Bright. Moje rodina. Potřebovala jsem vás a byli jste tady pro mě. To přeci víš. Máma mě teď potřebuje a nemyslím si, že bych si dokázala odpustit, že bych tady nebyla po celou dobu. Je to tak správné. Slibuji.

DR. ABBOTT: Víš co, věřím ti.

[Tábor – Vedoucí tábora vyjde ven s telefonem v ruce.]
VEDOUCÍ: Delio? Máš telefon. Je to tvůj táta.

[Delia běží a chňapne po telefonu.]

DELIA: Tati…

[Kuchyň u Brownových – Dr. Brown si dává kafé.]

DR. BROWN: Ahoj, zlatíčko, jak je na táboře?

[Tábor – Delia sedí na zahradním stole.]

DELIA: Ještě jsem se ani nesprchovala. Máme takovou soutěž, kdo to díl vydrží.

[Dr. Brown v kuchyni.]

DR. BROWN: Oh, to je skvělý. Jsem na tebe hrdý. Poslyš, čistě ze zvědavosti. Jak by se ti líbílo když by jsme přece jenom zůstali v Everwoodu?

[Tábor -Delia jásá do telefonu.]

[Dr. Brown v kuchyni.]
DR. BROWN (pokračuje): Měla jsi něco říct, když to pro tebe tolik znamená.

[Delia na táboře.]

DELIA: Já vím. Taky ale vím jak nerad děláš věci co sám nevymyslíš. Ale takhle je to ještě lepší.

[Dr. Brown v kuchyni.]

DR. BROWN: Proč je to lepší?

DELIA: Protože jsem řekla Ethanovi že se mi líbí a já se mu líbím taky. Mohli by jsme příští rok jít na rande.

[Delia na táboře.]
DELIA: Byli by jsme daleko od sebe, ale teď už nebudeme.

[Dr. Brown v kuchyni.]

DR. BROWN: Řekla jsi mu to. To bylo statečný od tebe.

[Dr. Brown se podívá na Ninin dům a uvidí Ninu z okna jak nosí krabice.]

DELIA: I know, statečnost vítězí. Měl jsi si to někdy vyzkoušet.

DR. BROWN: Jo, možná budu.

[Delia na táboře.]

DELIA: Oh, musím už jít. Jdeme jezdit na kanoích. Pošlu ti dopisy, tati.

[Dr. Brown v kuchyni.]

DR. BROWN: Opravdové dopisy. Žádné emaily.

[Dr. Brown zavěsí telefon.]

[Dr. Brown spěchá ven aby zastihl Ninu před jejím domem.]
Dr. BROWN: Ahoj. Ty jsi doma. Nemohu tomu uvěřit, že prošvihl tu skvělou intevenci.

NINA: Chtěli jsem přijít, ale Jake a já jsme něco měli a pak jsem musela odvést Hannah na letiště. Navíc ani nevíš jak moc přeji abys tady zůstal. Co všechno by dívka musela udělat? Hm, takže jaký padlo rozhodnutí? Přesvědčili tě nebo ne?

DR. BROWN: Ani ne, ale rozhodl jsem se že zůstanu.

[Nina vyskočí na Dr. Browna a obejme ho.]

NINA: Oh, děkuji ti. Chtěla jsem tvářit statečně a podpořit tě kdybych musela, ale jsem tak šťastná, že nemusím. Tak co tě přesvědčilo? Náklady na živobytí, horský vzduch, Haroldovy kravaty?

DR. BROWN: Oh, kousek od každého. Řekněme, že jsem ještě s Everwoodem neskončil.

NINA: No.

DR. BROWN: Ne. Ne. Když jsem sem prvně přijel. Já – já jsem si myslel, že to je jenom kvůli rodině – pro moje děti, ale posledních pár let, toto město a lidi tohoto města se stali mojí rodinou. Někteří víc než ostatní. A protože starých zvyků se těžko zbavujeme, já – já jsem si nevážil těch co pro mě nejvíc znamenají. Tebe jsem si nevážil Nino.

NINA: Ne, nevážil.

DR. BROWN: Ano. Ano. Nevážil. Chybí mi to. Stýská se mi po naši chvilce. Měli jsme jednu, že ano?

NINA: Nevím co tím myslíš?

DR. BROWN: To co mezi námi je. To – to, uh, pořád se to vrací, je to víc než jenom kamarádství, je to spojení. Je to síla co mi pomohla překonat poslední tři roky a vůbec jsem si to neuvědomoval. Ani jsem... Ani jsem to nevěděl až do teď.

NINA: Věděl jsi co?

DR. BROWN: Že jsi to byla ty. Vždycky jsi to byla ty.

NINA: Andy…

DR. BROWN: Jsi to ty co jsi tam pro mě vždycky byla, pro moje děti. Když jsem sem poprvé přijel, vzala jsem mě do tvého domova. Otevřela jsi mi tvoje srdce. Pomohla jsi mi vyléčit moje. Udělala jsi to. Ještě jsem s Everwoodem neskončil, protože život který chci, ten který jsi mi řekla, že si zasloužím... Nemůžu ko mít bez tebe, Nino.

NINA: Andy, nevím co mám říct. Jsi trochu pozdě.

DR. BROWN: Ano.

NINA: Jake už je tady.

DR. BROWN: Ano, já vím. A vím, že k němu chováš city. A vím, že tyto city mohou být silnější než ty co máš ke mně. A jsou?

NINA: Já nevím. Jak víš, že mám…

[Dr. Brown jí vášnivě políbí.]

DR. BROWN: Já nevím jestli to co dělám je statečný nebo sobecký, já upřímně už nevím. Ale jednu věc vím jistě a to, že ty by jsi byla ta nejlepší volba kterou bych kdy udělal. A pokud si mě vybereš, vím, že tě učiním šťastnou. Pokud mi dáš tu možnost.

[Dr. Hartman přijede se zbytkem krabic naskládaných v autě. Nina se otočí zády k Dr, Brownovi a podívá se na Dr. Hartmana jak vystupuje z auta.]

DR. HARTMAN: Miláčku, jsem doma.

NINA: Ahoj.

[Dr. Hartman jde k Nině a políbí jí na tváře. Dr. Hartman se vrací k autu a začíná vybalovat. Dr. Brown a Nina na sebe jen dívají.]

Pokračování ve 4.sérii.